Balrog
přečtené 321
Deník Bridget Jonesové
1998,
Helen Fielding
Je mi 30, takže bych asi měla být cílovou čtenářkou. Na rozdíl od Bridget ale bohužel vyznávám kvalitní vztahy, když už si dopřeju jednorázovku, tak ji i beru jako jednorázovku, nenechám svou matku, aby mi organizovala život, a vyhýbám se lidem, kteří mi nedělají dobře. Bridget nedokáže nastavit hranice vlastní matce, která s ní hovoří jak s nesvéprávným debilem (čteno v angličtině, ale lezla jsem po zdi z neustálého Don't be silly, darling), což mě rozčilovalo na nejvyšší míru. Dále se z jakési zvrácené masochistické touhy setkává s přáteli vlastních rodičů nebo s vlastními "přáteli", kteří jí promlouvají do duše, ať už má chlapa a děti, protože teď její život stojí za houby. Po takovém setkání musí Bridget vypít láhev vína a probrečí celou noc, což se jí sice nedivím, ale divím se, že si to nechá líbit. Nežiju v takovém pošahaném vyděračském prostředí, takže jsem knihu neocenila. Bridget ve skutečnosti nemá problémy s chlapama, ale sama se sebou, což chlap nevyřeší. Lidem s vyřešenými vztahy knihu nedoporučuju.... celý text
Na ostřích čepelí
2009,
Miroslav Žamboch
Začínám mít pocit, že ve fantasy mám nejradši uvedení do světa autora. Pokud je ten svět zajímavý, nikdy nejsem schopná ocenit zápletku, dala bych si stále dokola ten úvod. Ale tady i ta zápletka byla fajn, bohužel ke konci kniha úplně ztrácela soudržnost. Situace, které byly na začátku do detailu popsané, ke konci autor úplně opomíjí a uvádí jen výsledek toho děje/činnosti. Kniha působila, jako by autor poslední pětinu knihy pořádně proškrtal. Pokud člověk čte knihu kontinuálně v několika dnech, je ten rozdíl velmi zřetelný.... celý text
Pygmej
2010,
Chuck Palahniuk
Velmi originální zpracování tématu, to se musí nechat, bohužel však rozsahem to bylo už přemrštěné, úplně stačila povídka o 50 stranách. Opakované používání stejných přirovnání nepůsobí dobře, opakovaný vtip holt není vtipem. Nedočetla jsem to, protože představa čtení chybějících 50 stránek mi připadala strašně ubíjející.... celý text
Vila na Sadové
2015,
Richard Sklář
Pozor, obsahuje spoilery! Tři hvězdičky za knihu, jedna hvězda za autora z mého kraje. Zápletka ze současnosti se vyvíjela docela dobře, akorát jsem nechápala, že se tak najednou usekla a všechno skončilo. Protože pokud vím, ještě jeden kumpán zbýval. Nechápala jsem proto chování postav na konci, které si ulevily od nebezpečí, přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by už bylo zažehnáno. Úplně chybělo vysvětlení, co vlastně celý ten kolotoč událostí vyprovokovalo, jaký to celé mělo motiv a cíl? Mnohem více se mi z knihy líbila deníková část z protektorátu. Část ze současnosti byla příliš prolezlá hlavní hrdinkou, kvůli jejíž švitořivé činorodosti si člověk přál, aby jí někdo provedl lobotomii. Není nutné v knize zaznamenávat veškerý myšlenkový tok postavy, včetně myšlenek, které během dne člověku akorát proplujou hlavou a nezachytí je. Zde v knize byly zachyceny všechny a to postavě značně ubíralo na sympatičnosti. Není třeba neustále zmiňovat, že se někdo potřebuje vyčůrat, učesat, najíst, oblíct... a to v situacích, kdy bojuje o život. Co v literatuře moc nemusím, jsou exkurze do hlubin luxusu. Neusálé popisování luxusních značek oblečení, hodinek, parfémů, kávy, sedaček, oken a já nevím čeho všeho spíš podle mě prostředí škodí, zvlášť, když v knize bylo jasně vysvětleno na jiných místech, že hlavní postavy nouzí netrpí. Čtenář podle mě nepotřebuje seznam značek, které teď frčí mezi bohatými. Hodně mě štvalo, když hrdinka, které utekla hrobníkovi z lopaty, hned vzápětí u kolemjdoucího nevidí nic jiného než to, co má na sobě a odkud to pochází.... celý text
