Bara94
přečtené 628
Pouta
2018,
Delphine de Vigan
Fantastická jednohubka! Nic nechybí, nic nepřebývá. Styl de Vigan je v této novele úsporný ještě o něco více než v ostatních, a to se mi vážně líbí. ------- „Přesto jsem zbloudila z cesty. Ano, byla jsem možná rackem, kterého polapila ropná skvrna, dnes se však kupodivu podobám tomu havranovi z pohádky, kterou mi vyprávěla babička, tomu prachsprostému ebenově černému opeřenci, který snil o tom, že bude bílý. Protože ta bajka má pokračování: pták se nejprve vyválí v bílém mastku, potom v mouce, jenomže tenhle trik nemá dlouhého trvání a brzy pomine. A tak se havran celý vymáchá v kýblu s bílou barvou, v níž nakonec uvízne. Jsem tenhle černý pták, který chtěl být bílý a zradil své blízké."... celý text
