Co se stalo?
Spousta věcí. Sanderson mi až moc přímo načrtl cestu, po které budu v Paprscích kráčet a já jsem se po ní sunula dýl, než bych chtěla. A pak jsem si někde mezi kolotočem událostí v táborech uvědomila, co mi na tom všem vadí. Nevím, jestli to bude dávat smysl, ale ve vší té nedokonalosti, kterou v sobě postavy nesou, je to pro mě vyleštěný až do přílišné dokonalosti. A to pouto, který jsem si v Cestě králů tesala ať už šlo o příběh nebo postavy, začalo mít vážný trhliny. A já pevně doufám, že se je Dalinarovi podaří zacelit.
Nakonec jsem si ze Slov paprsků vybrala jen to, co nejelo v hlavním proudu. Eshonai, Jasna a její aura nedotknutelnosti, která se mě držela po celou dobu čtení, Filuta, Honor is Dead, Intermezza, Syl a Vzorek.
Ale s Kaladinem, Adolinem a Šalán jsem tentokrát nesouzněla. Vlastně jsem young adultsky trpěla.
Dalinare, je to na tobě.... celý text