Belatris přečtené 471

Muž na dně 2014, Iva Procházková

Postavy, dějiště a vyprávění celkově příjemně překvapilo, ale jako kriminálka mi to přišlo neobratné, pomalé a nijak zvlášť nápadité ani překvapivé. Kdyby si autorka přičichla k nějaké výtečně napsané thriller-krimi, snadno by mohla dosáhnout na stoprocentní hodnocení v kategorii odpočinkové četby. Takto jsem si užívala zejména postav a jejich vnitřních pochodů a vzájemného poznávání se, ale případ mě nevtáhl. Pročteného času rozhodně není proč litovat, ale snad se budeme moci těšit na posun.... celý text

Mlčení jehňátek 2001, Thomas Harris

Výborně zvládnutý postup vyšetřování, vrstvení stop a hlavně uvěřitelné a pro čtenáře nikoliv nudné myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Zkušeně vykreslené postavy napříč spektrem od kariéristických pitomců, kteří většinou jen házejí klacky pod nohy, přes tvrdé profíky až po dokonale napsaného doktora Lectera, jenž je v rámci psychologie jen těžko zařaditelným; podobně neuchopitelný je i jako postava: dráždivě zajímavý, děsivý i obdivuhodný svým širokým záběrem vědomostí a dovedností. Na thrillery ani krimi žánr nejsem, ale Harris si mě získal už Červeným drakem a Jehňátka jeho privilegované místo v mé knihovně jen potvrdila.... celý text

Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie

Vražedný chlad 2014, Louise Penny

Dýka s hadem 2002, Vlastimil Vondruška

Příjemné překvapení pro čtenáře, který se většinou detektivnímu žánru vyhýbá a byl dosud zcela nepolíben i historickým žánrem. Konceptuálně je ještě znát, že v prvním díle série Hříšní lidé Království českého autor trochu hledal způsob, jak celý román poskládat jako soudržný celek. Konec se zdá trochu useknutý, když srovnáme plynulý přechod mezi prvním a druhým případem a dobře zvládnutý úvod, ale to jsou nakonec malé věci. Výsledný dojem je u mne tvořen zejména výtečným začleněním historických detailů. Podat informace o životě tehdejších lidí napříč vrstvami společnosti přirozeně a nešroubovaně, to autor zvládl výtečně. Přestože mi případ řešený v johanitské komendě přišel delší než mohl být, otázka panovník vs. církev je vždy zajímavé téma. Zde citlivě podané. Hlavně se v románech děsím, aby autor nezabředl do argumentace pro jednu a pro druhou stranu a celkově nesklouzl k politicko-teologickým disputacím, místo aby měl na paměti soudržnost románu. Rozhodně si při příští potřebě příjemné oddechovější četby dopřeju další případy Oldřicha z Chlumu.... celý text

Komediant / Rorschach 2014, Brian Azzarello

Shodou okolností jsem byla okolnostmi tak říkajíc donucena se na tento komiks podívat a posoudit ho. Na jednu stranu oceňuji respekt k původní látce, ale ve výsledku mi to přišlo málo rozvíjející postavy výtečně podané Watchmeny od Moora. Nic moc rozvitého, ani do šířky ani do hloubky. Vzhledem k tomu, že jsou Komediant a Rorschach mými nejoblíbenějšími postavami, jsem prostě čekala víc. Už tu padlo, že Rorschach je takovou neoficiální hlavní postavou Watchmen (alespoň pro většinu fandů). Navíc u obou postav jde o typy tak psychologicky zajímavé, že se o jejich životech musí úžasně fabulovat. U Komedianta to vyvážilo naroubování na zásadní události té doby (Kennedyovi, Monroe, Vietnam atd.). Ale napříště si radši znovu vezmu do ruky Watchmen. Přece jen je v nich toho tolik, že si člověk vystačí.... celý text

Sběratel 2014, John Fowles

Fowles mě už dostal jednou, a to v případě knihy Věž z ebenu. Různorodost témat i stylu mě zaskočil a čtenářsky vycvičil. O Sběrateli jsem slyšela jedinou věc: spojení postmoderny a thrilleru. Nakolik to odpovídá mému čtenářskému zážitku, o zatím nedovedu říct (to až s odstupem). Na částech vyprávěných z pohledu únosce a věznitele mě bavily psychologie postavy, kterou autor výborně zvládl. I stylově byla ta část přizpůsobena charakteru postavy. Deník unesené Mirandy se četl o poznání lépe, protože šlo o kombinaci vzpomínek a úvah o umění (vcelku přirozené pro mladou malířku), a míchaly se do toho pochopitelně psychologické aspekty druhé strany barikády - oběti únosu odříznuté od světa. Konec zápletky s Mirandou nebyl vrcholem knihy, jak by tomu bylo v drtivé většině "čistokrevných" thrillerů. Ten přišel (pro mě) až skutečně na konci, kdy se o úžasný apendix postará otevření nové kapitoly v životě únosce. Brilantní. Rozhodně kniha, kterou výhledově chci mít v knihovně.... celý text

Ivan Trojan 2014, Dana Čermáková
odpad!

Teplá Praha: Průvodce po queer historii hlavního města 1380–2000 2014, Jan Seidl

Věž z ebenu 1997, John Fowles

Je hodně obtížné popsat dojmy z této knihy i sama pro sebe, natož aby si z toho dokázal něco vzít někdo další. Velmi rozporuplné pocity z jednotlivých povídek i z celku. Různá atmosféra, proměny stylu i postav, vždy velmi působivé čtení, ale mnohokrát jsem si během čtení říkala, jak by se to dalo napsat čtivěji a stručněji, aniž by to ztratilo hloubku a působivost. Nakonec si titul nejoblíbenější povídky vysloužila ta s názvem Ubohý Koko. Výživná sbírka povídek a každopádně ideální kandidát na průběžné návraty a znovuobjevování.... celý text

Chirurg 2010, Tess Gerritsen

Velmi solidní čtyři hvězdy, pokud hodnotím v rámci daného žánru. Poslední detektivkou, kterou jsem četla, bylo Volání kukačky a výsledný dojem byl ucházející. Teď mám ale pocit, že jsem přečetla, jak by to mělo vypadat, aby byl dojem z detektivky lepší. Dobře vykreslené postavy, které nepůsobí jen jako pouzí zprostředkovatelé stop, z nichž si má čtenář skládat teorie o pachateli a zápletce, ale jsou živoucími lidmi. Například postava Rizzoliové je skvělá - komplikovaná, výborně psychologicky opřená o situace, s nimiž se žena v jejím postavení setkává, přikořeněná nesnadnou povahou a průměrným (možná i podprůměrným) vzhledem. Velmi osvěžující vedle všech těch klišé. Ve vnitřních monolozích Chirurga, vraha, který fascinuje a děsí zároveň, autorka krásně pracuje s metaforami a chirurgovy úvahy nad mytologií a dávnou historií jsou prostě dechberoucí. Klidně bych si přečetla knihu složenou pouze z těchto vnitřních promluv a úvah! Kniha mě nijak nešokovala v průběhu odkrývání zápletky, v tom netkví její cena. Pro mě je důležitá tím, že mi ukázala (mně, skeptikovi ohledně takzvané odpočinkové literatury a chronickému pomlouvači krimi a thrillerů) jak dokáže tento žánr obsáhnout i částečky jiných, mně bližších žánrů a přístupů. Rozhodně po knihách Gerritsenové sáhnu znovu, až budu chtít odpočívat s knihou v ruce.... celý text

Heteronyma 1968, Fernando Pessoa

Reis je můj oblíbenec, ale celkově obdiv k šíři a síle Pessoových veršů.

Just Kids – Jsou to jen děti 2011, Patti Smith

Naprostá srdcovka! Patti umí psát, což se ukazuje zejména v prvních dvou třetinách knihy, které jsou více vyprávěcí a celistvé. Atmosféra šedesátých let vně i uvnitř velkoměsta, člověk proti obrovskému městu, kultura, svoboda, hlad a hledání správné cesty k sebevyjádření... Obzvlášť se mi líbí ta představa umění jako proudu, který nemusí nutně vytrysknout na jediném místě, jediným směrem, ale že člověk může být stejně tak cenný básník, zpěvák, výtvarník a tak podobně, podle toho, co ho ovlivní, inspiruje a jaké sklony v sobě objeví. Inspirativní a silné. Nezapomenutelné. Odkázané k neustálým návratům k textu i vzpomínkám.... celý text

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

Přečtená jedním dechem, ale už s odstupem dvou dnů se ukazují pro i proti. Gaiman pro mě není tak docela spisovatel, ale vypravěč. Ze všech autorů, se kterými jsem se zatím setkala, on dokáže nejlépe zvládnout vyprávění se vším, co k němu patří. Popisů, úvah jen tak akorát, aby sloužilo příběhu. Divím se, že jsem si knihu tolik užila, přestože mám radši jiné složky než právě příběh... Magie Gaimanových slov? Každopádně úžasný příběh, který letí dopředu, dokud není čím listovat. Sympatické pojetí andělské bytosti (podobně sympatické jako Pratchettovo pojetí elfů). Velmi šťavnaté čtyři hvězdy a zasloužené místo v mé knihovně.... celý text

Hodiny 2004, Michael Cunningham

Jedinou chybou této knihy je, že má konec a je tak krátká. Nádherná směsice detailů, různorodých, a přece podobných pohledů na svět, život a smrt... Působivé, silné a celkově podmanivé psaní. Chtěla bych si od Cunninghama přečíst biografický román o Virginii Woolf!... celý text

Virginia Woolfová 2013, Alexandra Harris

Chvatné, povrchní, špatně pospojované citace - celek mi spíš připomíná rozsáhlou seminární práci, která má před sebou ještě několik sezení a korektur, než bude moci být obstojně přednesena před třídou. Virginia Woolf měla originální, zběsile pronikavé myšlení a nahlížela na věci osobitě. Od schopného životopisce bych čekala, že pojedná látku tak, jak si ta látka sama vyžádá, a když na to nemá (literárně, intelektuálně či jinak), tak to nechá být. Samotné Virginii by se takovýto životopis podle mého nelíbil. Pro mě jedno z nejkrutěji zklamaných očekávání za poslední rok. Jedině v místech, kde autorka popisuje jednotlivá díla, je znát, že je pečlivou čtenářkou a má k tvorbě V.W. hluboký vztah. Proto by se podle mého spíše hodila pro psaní reflexe tvorby než čistou biografii, kde je přece jen třeba prokázat i umění podat zprávu o všem, co se do díla explicitně nevešlo (život, zvyky atd.).... celý text

Co já vím? aneb Co mám dělat, když je to pravda? 2007, Jan Novák

Soubor několika zajímavých historek, emocemi podbarvených vzpomínek, které neupadly do kómatu rozvleklosti a nudnosti, názorů a filmařského stylu... Celkově vzato úžasný mix, který se výborně čte. Jednu hvězdičku srážím za to, že si nemohu pomoct, ale některé kapitoly bych potřebovala (nebo spíš moc chtěla) podrobnější a delší. Amadeovi a Kukačce je sice věnováno dost prostoru v porovnání s jinými filmy, ale i tak si připadám neuspokojená. Možná bych ocenila knihu o každém z těchto filmů (aspoň 300 stránkovou!) a na této výborné knize si jen vylívám zlost z toho, že takové knihy nevznikly... Každopádně se vyplatí ji přečíst a lze se k ní vracet, což je pro mě jeden z důležitých faktorů.... celý text

Povolání režisér 2013, Miloš Forman

Úžasný rozhovor kombinující historky, dva místy různé náhledy na film jako takový, na jeho jednotlivé složky, na umění a spoustu jiných věcí. Nejvýraznější pocit po dočtení byl: "chci víc, proč to není delší?!" Protože jsem knihu přečetla během jednoho odpoledne, budu se k jejím částem průběžně vracet a je velká deviza, že se k němu lze vracet neustále.... celý text

Zrání 2010, John Maxwell Coetzee

Fiktivní autobiografii začínám číst od konce (vzhledem k tomu, jak volný až anarchistický přístup k životopisu Coetzee zaujal, mi to nepřijde nijak nepatřičné). Zrání mě v první polovině nesmírně zajímalo a bavilo, ať už šlo o dosud neprobádanou atmosféru Jihoafrické republiky, nebo o sestavování obrazu z deníkových záznamů či interview. Jenže v druhé půlce se pro mě forma i obsah naprosto vyčerpaly a celkový dojem šel dolů. Nejsilnější dozvuky má část vyprávěná Coetzeeho sestřenicí a úplný úvod, deníkové záznamy o otci a manuální práci (vykonávané intelektuálem). Pouštím se do Mládí!... celý text

Madeleine 2003, Madeleine Albright

Přes obrovskou dávku politiky ve vší složitosti mezinárodních vztahů (pro laika, který jen přelítne na internetu titulky novin) je to kniha strhující, a hlavně vyvážená co do poměru osobních a pracovních věcí. Po hutné pětistovce stran je mi líto, že přijdu o svou každodenní dávku vyjednávání.... celý text