Ben Nevis přečtené 565

Hodina čarodějnic III. 1994, Anne Rice (p)

Ani nevím, který díly z trilogie byl nejlepší, protože každý je trošičku o něčem jiném a každý mě bavil pro něco jiného. Poslední díl je poněkud romanticky přeslazený, ale důstojně uzavírá celou ságu. Hlavně si cením, že byly dovysvětleny otevřené věci z minula. Plno věcí se mi tam však nelíbilo, třeba když si postavy berou zákon do svých rukou. Hlavní hrdinové vykonávají rozsudky smrti, jako by pro ně platila jiná pravidla než pro ostatní smrtelníky. A fanda incestů taky nejsem, připadala jsem si na výpravě v romské osadě, ale chápu, že Jih USA je kraj rázovitý. :-)... celý text

Hodina čarodějnic II. 1998, Anne Rice (p)

Druhý díl mě překvapil tím, že vynechává některé události a pokračuje po časové mezeře. Také mě překvapil rozsahem Mayfairovic famílie, protože první díl budí dojem, že důležitá je pouze jediná rodinná větev. Najednou tu máme přehršel bratranců a sestřenic a zároveň se dozvídáme o důležitém předkovi, který nebyl předtím téměř zmíněn. Nejdůležitější postava je však Lasher, který se z tajemné postavy dostává do popředí zájmu, je ústřední postavou prostředního dílu i hybatelem událostí. Nakonec nevím, jestli jsem spokojená s ukončením tohoto dílu. Čekala jsem víc děje kolem Lashera apod. Bohužel je tu klasický neduh ženské spisovatelky - moc popisů a málo událostí.... celý text

Mrazivé příběhy 2012, Petr Boček

Některé povídky byly hodně špatné, jako by autoři do sbírky vložili všechno, co kdy zplodili, když se nudili v hospodě u piva. U některých jsem si myslela, že to jsou parodie, akorát nebyly dost humorné či ironické. Hlavně ty krátké povídky jsou příliš předvídavé a nenápadité. Chyběla pointa, která by přímočarý příběh oživila. Pak je tu ale pár lepších kousků, kde se můžeme bát z neznáma, protože se tu rozvíjí atmosféra. Každopádně do Švandrlíka má sbírka hodně daleko.... celý text

Hodina čarodějnic I. 1995, Anne Rice (p)

Líbil se mi bohatý jazyk autorky, kterým se vyřádila hlavně na psychoanalýze některých postav. Místy je kniha rozvleklá, protože popisuje události, o kterých už víme z jiného pohledu. Bez Michaelova životopisu bych se taky obešla a tajné organizace trvající tisíc let už jsou příliš klišoidní. Tyto nedostatky však vyvažuje zajímavé líčení čarodějnické rodiny a jejich nadpřirozeného "rodinného přítele".... celý text

Nahý bůh III: Víra 2005, Peter F. Hamilton

Nahý bůh II: Útěk 2005, Peter F. Hamilton

Nahý bůh I: Útok 2005, Peter F. Hamilton

Neutroniový alchymista, část 2: Střet 2004, Peter F. Hamilton

Vír 2014, Frode Granhus

Kniha se mi hodně líbila, hlavně uprostřed, kdy byla napínavá jak guma od trenek. Je to plné psychopatů, až si člověk říká, že ti Norové jsou pěkně zdegenerovaní a ta nemanželská děcka budou s vlastními sourozenci. :-) Nicméně mám raději, když se detektivka chová trošku logicky a šokování čtenáře je až na druhém místě. Co je to za policistu, který má podezřelého a nechá ho páchat případné další činy, protože nutně potřebuje prověřit jeho minulost v jiné části země? V rozuzlení také figuruje plno podivných náhod.... celý text

Neutroniový alchymista, část 1: Sjednocení 2004, Peter F. Hamilton

Třetí pokračování Poruchy reality je prozatím nejslabší. Silně uvažuji, jestli má smysl číst další díly. Je to stále dobře napsáno, ale nic nového se tam neděje, nic zásadního nebylo odhaleno. Mám pocit, že na 500+ stránkách uběhlo v ději 30 minut. Autor už má asi jasno, kolik dílů má série mít a jak příběh rozvrství do jednotlivých dílů, ale mohl klidně dva díly ubrat. Druhý problém, proč se to špatně četlo, je zaměření na záporáky. Sledujeme úsilí mrtvého mafiána či jiných posedlých, Dextera nebo ženské, co jde za svou pomstou přes mrtvoly. Není komu fandit a klaďáci se nikam neposunují.... celý text

Porucha reality, část 2: Expanze 2004, Peter F. Hamilton

Pokračování Poruchy reality drží nastavenou laťku. Opravdu výborně napsaná sága, i když okleštěná o romance. Plusy - pořád se něco děje, příběh pádí kupředu bez oddechu, i když se více méně jenom soustředí na invazi zabírání těl. Hrdinové užívají scifi technologické možnosti na 120% a úmrtnost není malá. Mínusy - kniha se soustředí na zabírání a všechen děj se týká právě toho. Některé postavy se tam jenom mihnou, protože nejvíce prostoru dostávají vojáci. Příliš mnoho postav nedává možnost rozvíjet jejich osobnosti.... celý text

Porucha reality, část 1: Zjevení 2003, Peter F. Hamilton

Autor má od začátku ambice na ságu a podle toho knížka vypadá. Vesmír je velmi bohatý na různé kultury a postavami se to jenom hemží. Lidé nevyvinuli jenom cestování mezi planetami, a tak jsme zahlceni technobláboly z různých oblastí. Tohle zase nemusím, protože nové vymyšlené slovo v každé větě nic nepřináší a rozptyluje od čtení. Dělá z knížky nestravitelnou kaši a nejspíš může za nízké hodnocení. Autor si mohl rovněž vyhrát s postavami, protože je to tam samá rozhoďnožka a free-cool-in frajírek, co nechytnou za srdce. Méně je více platí i v literatuře. Je tedy nutno překousat začátek, než si zvyknete a oblíbíte nějaké postavy či lokace. Co se týče celé ságy, která má asi sedm dílů, tři čtyři by na popsání celého konfliktu stačily. Hlavně Alchymista je natahovaný s minimálním posunem v ději. Vše vrcholí až na posledních stránkách a to doslova stylem Deus ex machina. Každopádně autor na každém řádku ví, kam směřuje, neodporuje si a rozumně přemýšlí za postavy, jak kladné tak záporné.... celý text

Pevnost 1993, Francis Paul Wilson

Většinou se shodnu víc s kritičtějšími komentáři. Tady se konalo příjemné překvapení, protože knížka nebyla tak hrozná, jak jsem čekala. Nicméně mě ani šíleně nenadchla kvůli zakončení. Wilson mě překvapil, jakou kvalitní formu umí dát své knize. Určitě bych si od něho ještě něco přečetla, protože je to spisovatel, který umí psát. Knížka je plná celistvých postav, psychologie, a zasazena do reálné historie, kdy reálné postavy řeší reálné problémy. Bohužel celé to sráží béčkovost a brakovost hlavního námětu. Upír, co řádí v Rumunsku by byl ještě OK, ale víc by se mi líbilo, kdyby se to vyřešilo jinak než osudovým bojem dobra a Zla. Postavu Glenna bych úplně vyhodila, protože kvůli ní mají čtenáři dojem, že čtou pohádku o princezně, kterou zachránil princ na bílém koni.... celý text

Konečné řešení 2007, Michael Chabon

Tohle měla být podle doslovu pocta Doylovi. No nevím, poctu si představuji jinak. Připadalo by autorovi jako pocta, kdyby ho vytáhli z domova důchodců, navlékli do obleku páchnoucího po stařecké moči, nechali ho napsat třesoucí se rukou pár řádek a otiskli to pod hlavičkou "poslední dílo slavného spisovatele na odpočinku", aniž by zveřejnili jeho jméno? Jinou kapitolou je samotný detektivní příběh prezentovaný jako že si seriózní spisovatel odskočil do lehčího žánru. Jenže to, že je nějaký žánr určený pro pobavení širších mas, ještě neznamená, že ho zvládne každý spisovatel. Tahle knížečka se jednak špatně četla (detektivka má stát na zemi a ne se vznášet na poetickém obláčku) a jednak vyžadovala vyprávění papouška, aby čtenář dostal rozuzlení. Jediné, čeho autor dosáhl, je zpolitizovaní do té doby nepolitického detektiva, kterého vykořenil a zasadil do nové doby, ve které se řeší pocty obětem Holocaustu.... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

Věřím, že stalinovský režim se 1984 dost přiblížil. Udržování plebsu v bídě, likvidování stranických odpůrců i posílání lidí do pracovních táborů za skutečné či smyšlené politické zločiny. Naštěstí režim padl se Stalinem a československý socík byl jenom slabým čajíčkem skutečné diktatury. Orwell systém vylepšil tím, že nezávisí na vůdci, jedinec je sledován na každém kroku a správné myšlení je vyžadováno i ve spánku. Co se týče příběhu, je 1984 pouhá studie "dokonalé" totality. Laboratoř, ze které je vyňat lidský faktor a ve které je možný perpetuum mobile. Nicméně hesla Velkého bratra stále platí, protože ovládat masy je žádoucí v každém režimu. 1. Válka je mír - proč asi USA válčí všude po světě a neválčí se na území Spojených států? 2. Svoboda je otroctví - my žijeme v iluzi svobody a rádi se ji vzdáváme třeba za účelem většího bezpečí. Absolutní svobodu stejně nikdo nechce, protože by nevěděl, co si s ní počít. 3. V nevědomosti je síla - na jednu stranu chodíme do škol, na druhou stranu sledujeme oblbující seriály a estrády, aby se nemuselo přemýšlet. Bereme jako pravdu to, co píšou v učebnicích a tisku, co říkají ve zprávách v TV. Občas se učíme lži, protože pravda nebyla ještě objevena. Jak snadné by bylo zaměnit vědecké poznatky za lži? Zlikvidovat historické kroniky a udělat si vlastní historii?... celý text

Tichý svedok 1999, Nigel McCrery

Příjemně se to četlo, protože knížka obsahuje málo hluchých míst a dosahuje čtivosti i bez celé hromady mrtvol. Autor si hraje se čtenářem na kočku a myš až do poslední stránky, jak už je dobrým zvykem v britských detektivkách. Taky chválím vybalancování mezi soukromým životem hlavní hrdinky a kriminální zápletkou. Nedivím se, že se knižní série dočkala adaptace.... celý text

Lidská skvrna 2009, Philip Roth

Málem jsem knihu zavřela po padesátí stránkách, protože mě odradil vodopád slov a nedostatek děje. Rozhodně to není lehké čtení. Ale vydržela jsem a nelitovala jsem, i když kniha občas vázne a utápí se ve své intelektuálnosti. V běžné knize s dějem nenajdete takové propracované charaktery. Ve srovnání s Colemanem či Lesem Farleym je Faunia jakoby odbytá, ale stále bytost z masa a kostí, kterou můžeme obdivovat nebo odsuzovat. Na těchto a dalších minoritních charakterech autor rozebírá americkou pokřivenou morálku. Ne nadarmo se všechno točí kolem skandálu Billa Clintona. USA má plno másel na hlavě a rasismus je podle mě jedno z největších. K čemu bylo zrušení otroctví, když udělali z "barevných" druhořadé občany? Můžeme soudit Colemana, zdali se zachoval v kritických situacích správně, ale nebýt na hlavu postavené společnosti, vůbec by se rozhodovat nemusel. A v současnosti je společnost zase postavená na hlavu, viz přízraky. Potíže Colemana, Lesa i Faunii by se daly svést na systém, je jednoduché udělat z nich oběti, ale zároveň jsou to zbabělci, kteří se nechají unášet proudem, místo aby bojovali. Doufám, že si román přečtou hlavně ti, kteří nám z výšin supermocností diktují, jak se máme chovat k menšinám. Nechť si nejprve zametou na vlastním prahu.... celý text

Kdo tě zná 2007, Mary Higgins Clark

Ze začátku jsem byla nadšená logickým chováním hlavní postavy i originalitou příběhu. Je to důstojná detektivka, napínavá až do konce. Trochu mi to připomíná Midsomerské vraždy, kde se to hemží drbnami a všichni se pomalu znají. Bohužel musím strhnout hvězdičku za to, že logika šla do kytek, aby bylo co nejvíce vražd. Moc se mi nelíbil záporák, co je typ postavy, která znásilní vaši maminku a ještě udělá potřebu na hrobě vaší babičky. To se mi na detektivkách nelíbí, že postavy začnou z ničeho nic vraždit jako pominuté, zatímco na veřejnosti jsou to miláčkové národa a každý jim fandí.... celý text

21. den 2015, Kass Morgan

Autorka měla nejspíš složité dilema. Seriál se dějem odchýlil od knihy a muselo být těžké napsat něco jiného a zároveň nepsat nesmysly jenom proto, aby to bylo jiné než v seriálu. Cením si toho, že kniha se drží oběma nohama na zemi (kosmická linie jenom obrazně :-)). Každopádně seriál je o mnoho temnější. Ne v počtu mrtvých, ale život na zemi je drsnější. V knize se řeší více méně jenom vztahy. Jednu minutu se milují, pak se něco na sebe dozvědí a nenávidí se, aby se posléze zase tvářili, že se tak moc nestalo. Nejdramatičtější linku má Glass, které bych ráda fandila, ale je to přežívačka za každou cenu a na úkor jiných. Takový ten mateřský typ, co zabije každého, jenom aby přežila ona a její blízcí. Co se týče úrovně psaní, autorka se mohla více snažit s cizími dialekty. Není poznat, že lodě mají různé dialekty ani že domorodci mluví jinak. Dialogy jsou více méně na jedno brdo. 21. den je důstojné pokračování prvního dílu, ale po spisovatelské stránce nevidím žádný vývoj.... celý text

Prvních 100 2014, Kass Morgan

Seriál je moje guilty pleasure. Je dost temný a nebojí se tam odstranit i hlavní postavy. Proto jsem neodolala přečíst si knížku. Ta se však veze na oblibě postapo pro teenagerky. Kluci by asi uvítali víc akčního děje a míň muckání. Už plno čtenářů přede mnou vyčítá autorce, že řeší pouze kdo s kým. A do toho vstupují vzpomínky postav na hrozný život ve vesmíru, abychom mohli plakat nad jejich tragickými osudy. (Kdybych já řešila přežití ve vesmíru, zvolím trošku jiný sociální systém a rozhodně se nezbavuju užitečných členů společnosti kvůli malicherným přestupkům a nezavádím kastovnictví, které neúměrně spotřebovává zdroje. Hunger games takovými nesmysly netrpí, všechno tam má svoji logiku) Naštěstí autorka umí psát a zvolila tolik textu, aby čtenáře neunudila k smrti. Postavy jsou občas příliš kladné. Například Glass jsem její pochopení a sebeobětování nevěřila ani minutu. Takže scifi pozadí je jenom pozadí, na kterém se řeší romance a mladým čtenářkám knížku rozhodně doporučuji. Já to měla hlavně na procvičování angličtiny. Ty postapo slátaniny jsou k tomu ideální a rozhodně si přečtu i další díl. :-)... celý text