Ben Nevis přečtené 565

Půjčovna masa 2005, Richard K. Morgan

Je to spíš akční detektivka z budoucnosti než hardcore sci-fi. Autor si vymyslel svět, kde oddělení vražd nahradí oddělení fyzického poškození, kde se za zločiny chodí "sedět" na desítky či stovky let a kde nemá cenu lpět na svém vzhledu. Knížka obsahuje vše, co mají mazlíčci rádi - hlavní hrdina je drsňák s něžným srdcem a než dojde k rozuzlení, projde si bolestí a zažije pár romancí. Nejúžasnější na tom vše je, že zápletka se neztrácí v přetechnizovaném světě, ale zapadne do něj jako noha do ponožky. Svět nepotřebuje příliš vysvětlování, protože je to svět, který známe až moc dobře, akorát místo tabletů se řeší báze a místo konzolí virtuální realita. Líbilo se mi, že postavy "nostalgicky" nelpí na 20. století, ale odkazují se na neznámé budoucí umělce a filosofy.... celý text

Uzavřený kruh 1999, Danielle Steel

Příběh kariéristky, která nakonec "dostala rozum" a ocenila i tradiční hodnoty. Podle mě je to místy nedotažené a hodně věcí vyšumí do ztracena, ať už to znásilnění nebo boj za rovnoprávnost barevných. Ale co se týče vztahů, je to takové ze života, žádná červená knihovna s vášnivou láskou na věčné časy.... celý text

Faraonova pomsta 2013, Elizabeth Peters (p)

Detektivek zasazených do egyptského prostředí je hodně. Tato mě upoutala historickou věrností - Amelie není moderní postavou zasazenou do viktoriánské éry, ale máte pocit, že čtete román od Jane Austen. Autorka, ač renomovaná egyptoložka, si dává pozor, ať nezahltí čtenáře odbornými fakty. Na můj vkus až moc důkladně. Víc se tu řeší milostné pletky, kletby a vraždy jako na běžícím pásu než samotná hrobka. Nejvíce prostoru má však chemie mezi manžely. Ústřední dvojice hrdinů mě bavila natolik, že odpouštím nenápaditou detektivku i minimum egyptologie. Škoda, že tam nebylo víc Ramsese. :-)... celý text

Kostkař aneb Náhoda je život 2001, Luke Rhinehart (p)

Máte pocit, že není fér, když za vás rozhoduje majorita mozku? Máte plno minoritních tužeb, které jsou potlačovány a ignorovány. Tato kniha vám přináší řešení - dejte každé tužbě, ať sebebláznivější nebo společensky nepřijatelné, šanci v nějakém poměru a hoďte si kostkou. Kniha z prostředí psychiatrie nás umocňuje v pocitu, že každý psychiatr je více či méně blázen. Hlavní hrdina prochází krizí a přišel na zajímavý způsob, jak se zbavit nudy a únavy z konformního života. Kniha je plná bláznivých situací a volného sexu. Věřím, že některým jedincům by kostková terapie pomohla, ale asi není dobré kopírovat všechny hrdinovy eskapády. :-)... celý text

Spolčení hlupců 1995, John Kennedy Toole

Jímá mě podezření, že autor měl vážný problém s lidmi kolem sebe nebo s lidstvím obecně. V panoptiku karikatur nazvaném Spolčení hlupců si každý čtenář najde svoji postavičku, která je urážkou jeho vkusu a geometrie, a může se zasmát nad jejím neblahým osudem, až se mu pylorická záklopka otevře dokořán. Autor bije kolem sebe hlava nehlava, šije do konformního i nekonformního života, ubožáků a intelektuálů, rasových či homosexuálních stereotypů. Přitom žádné povaze nestraní. (Anti)hrdina Ignácius je dostatečně odpudivý na to, aby si zasloužil přes hubu, ale místy jsem mu dokázala fandit a často mi ho bylo líto, protože géniové to mají ve světě těžké. :-D Smějeme se ubohým existencím, román ubíhá více méně bez děje, protože popis Ignáciova počínání je zajímavější než to vlastní počínání. Občas mě ale nebavilo poslouchat desáté naříkání matky nad nevděčným synkem nebo pátou variací hádky Levyových a uvítala bych nějakou ráznější akci. Vzdávám hold překladateli a doufám, že se při překládaní pobavil stejně jako já při čtení. Všechna použita slangová slova ani neznám. :-)... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Pravdu mají ti i oni. Knížka je zábavná a čtivá, ale žádná světová bomba. Humor spočívá ve způsobu psaní, ne v příběhu samotném, který je spíš sledem šťastných náhod. Hlavně ta současná příběhová linie. Neřeším absurdnost příběhu, ale spíš není dobré, že se všechny trable tak nějak vyřeší samy (i peníze se sypou bez přičinění). Co se týče postaviček, Alan je veskrze sympatická postava, ale obecné vyznění knížky je, že s příživnictvím nejdál dojdeš a ještě zažiješ kupu srandy. Nevím, proč bych měla fandit zlodějíčkům, drogovým dealerům a pančovačům potravin. Měla by knížka stejný úspěch, kdyby se postavy jmenovaly Dežo, Fero a Eržika? Vzpomínková příběhová linie je propracovanější. Líbilo se mi, že Alan pomáhá různým stranám v historických událostech, ať už neúmyslně nebo ze své vůle. Některé věci byly možná zlehčeny až moc. Vsadím se, že pobyt v gulagu nebýval tak pohodový. Kdyby byl Alan v nacistickém koncentráku a pobyt líčil se stejnou lehkostí, Židé by autora rozcupovali. Závěr: Lehké, vtipné, čtivé, ale víc než humoristickou knížku nečekejte.... celý text

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Je zajímavé porovnávat východní a západní autory. Západní jsou Star Trek - ohrožená civilizace se smekne proti vnějšímu nepříteli. Východní jsou spíš Babylon 5 - lidstvo zůstává stále stejné, nepoučitelné... Nemíním psát na knížku ódy, protože po přečtení doslovu jsem pochopila, proč je závěr jakoby naroubovaný na celek, který nikam nesměřuje. Co se mi nelíbilo: - v některých pasážích jsem ztrácela soustředění. Některé odstavce jsem musela číst víckrát a dokonce mi ušel i motiv Arťomova putování a vůbec mi nepřišlo, že mi ta informace chybí. - 20 let mi přijde málo na to, aby se vyvinuly celé nové životaschopné druhy. Ale co potom řešit v postapo, když ne boj s mutanty? - tohle už je sice hnidopišství, ale mi takové věci vadí: všude jsou ohně krmené dřevem, které se nachází na povrchu. Kolik by bylo třeba sběračů dřeva v ochranných oblecích, aby na každé stanici mohli mít táboráky? - v románu se téměř nevyskytují ženy a všechny postavy jsou asexuální. Připadala jsem si jako v mužské věznici. Autor si vyhrál s popisem každé ideologie, ale samotní lidé mu vůbec nejdou. Snaží se sice o nějaké charaktery, ale proč když většina postav je epizodních? - Arťomovi má být přes dvacet, ale jeho charakter mi seděl víc na kluka 15-18. Řekla bych, že v takové společnosti musí děti dospívat rychleji. Co se mi líbilo: - Život v metru je propracovaný. Lidé jsou prostě lidé a nechtějí opustit svoje snahy o lepší život jenom proto, že jim hrozí vyhubení. - Všepřítomný strach z neznámá je lepší než sto ďáblů a jiných mutantů. Atmosféře napomáhají táborákové povídačky o mizení lidí, ztracených stanicích, mrtvých duších... - Očekávání je správně oddávkované. Začínáme s povídačkama a pak se postupně dozvídáme realitu. V první polovině nejsou skoro žádné příšery. Milovníci akčních her si musí počkat. - Závěr není žádná bomba (už jsem něco takového v pár sci-fi knížkách měla), ale dává celé knize smysl. Taky vysvětluje některé spisovatelské chyby (jako například podezřelé záchrany na poslední chvíli. Něco takového očekávám v nejhorším braku a v americké TV). Byla bych pěkně naštvaná, kdyby autor zastřelil Arťoma v půlce, protože pak by román byl jenom o politice a putování bez jednotící myšlenky. Závěr: Román je mišmaš scifi, hororu, politiky, filosofování. Postavy často tlachají jako by o ničem. Připomíná mi to Lukjaněnka a jeho Hlídky. Samotné putování je korunováno epickou tečkou, která je v souladu s pochmurným laděním celého románu. Nedoporučuji číst v depresi, protože Metro je spíše varování než příslib, že všechno bude jako dřív.... celý text

No a já 2011, Delphine de Vigan

Lou si chtěla ochočit bezdomovkyni. Jenže tento živočišných druh potřebuje volnou přírodu a ne zlatou klec s luxusním pelíškem. Tohle Lou nemohla pochopit, protože přes veškerou inteligenci je jenom dítě, a ty rozlišují pouze černou a bílou. Přiznám se hned bez mučení, že už jsem odrostla trampotám náctiletých. Jako dospělý čtenář nechápu, proč knížka dostala tolik literárních ocenění. Dobře se čte, ale není to nic, co by mělo způsobit poprask. Jazyk se snaží přizpůsobit dětskému pisateli a nemyslím tím hovorové výrazy. Rovněž děj je nevýrazný, aby neranil dětskou dušičku nějakým děsem. Já bych přitvrdila v konfrontacích třeba mezi mámou a Lou. I těžké chvíle s No se odehrávají pouze na pozadí a dozvídáme se o nich z nezaujatého vyprávění, jakou by u toho Lou nebyla. Je to tedy knížka pro děti nebo pro dospělé? Nejspíš má co říct oběma skupinám. Dospělí si mohou uvědomit, že ať mají jakékoliv trable, jejich děti stále potřebují vyjádřit lásku a porozumění. Děti se identifikují se zmatkem, který probíhá v hlavě hrdinky. Ztráta ideálů a pocit bezmoci k dospívání patří. I když možná všechna opuštěná zvířátka nebyla zachráněná, knížka končí optimisticky.... celý text

Dřív než půjdu spát 2011, S. J. Watson

Kniha obsahuje zajímavé téma a dobré spisovatelské řemeslo, díky čemuž se četla sama, a není důvod nedat plné hodnocení. Není nic jednoduššího než zneužít na hlavu nemocného člověka. Kdokoliv mohl hrdince nakecat cokoliv, a tak jsem čekala netrpělivě spolu s hrdinkou, až se vyjeví pravda. Autor se musel vcítit do osobnosti, u které si vůbec neumím představit, jak funguje. Muselo být těžké udělat hrdinku tak, ať neleze na nervy psychotickými stavy. Manžel takové osoby by opravdu musel být svatý, i kdyby Christine neměla kontroverzní minulost. Pár výtek ale mám. - Kniha graduje velmi pomalu. Pořád jsem čekala, že Benovi dojde trpělivost, ale až ke konci se začnou dít věci, které mohly nastat dříve. - Dále mi vadí, že čtyři z pěti postav (a to jich tam moc není) mají mluvu ostravského pokrývače. Nebo spíš celá kniha je velmi spisovná a do toho postavy občas prohodí "fuck". Jakoby autor nebyl schopen napsat hovorový dialog. Plusové body dávám za závěr, který může vypadat otevřený, ale alespoň neuráží laciným sladkobolným happyendem.... celý text

Strašidlo cantervillské 2004, Oscar Wilde

Čtivé, zábavné, ale na mě moc pohádkové s odbytým koncem. Jakoby hlavním smyslem povídky bylo píchnout si do amerických zbohatlíků. Filmeček s Bartoškou se mi líbil krapet víc. Oscar Wilde se dobře čte, protože používá jednoduchý a výstižný jazyk. Je tu pocit kvalitní četby, aniž by bylo nutno zacházet do komplikovaných popisů a slovesné onanie.... celý text

Drazí zesnulí 1996, Evelyn Waugh

Není to hřmotně zábavné, spíš morbidní satira, která místy pobaví a místy zamrazí. Autor se po anglicku jemně dotýká různých společenských nešvarů. Vztahů a chování Angličanů a Američanů, filmového průmyslu, novinářských poraden a zejména obchodem se smrtí. Nejspíše bych se pobavila ještě víc, kdybych byla Britka žijící v USA v padesátých či šedesátých letech minulého století. Přesto je knížka stále aktuální, protože obchod s emocemi (ať už umělými na filmovém plátně nebo těmi, co zažíváme s blízkými) je stále nejlukrativnější ze všech.... celý text

Růže pro Algernon 2000, Daniel Keyes

Smekám nad autorem, který se úspěšně tváří, že rozumí géniovi i retardovanému. Je to nejlepší románová sonda do psychiky, co jsem kdy četla. Hlavní hrdina v každé kapitole něco získává a něco ztrácí. Postavy mu vyčítají aroganci a sobeckost, ale naprostým neprávem. Román mi připomněl, že musím děkovat za svou (i když ne výjimečnou) inteligenci, kterou bych nevyměnila za peníze ani krásu ani umělecký talent.... celý text

Zrada 2013, Danielle Steel

I na Steelovou je to slabší kousek. V první třetině celkem útlé knížky máme vše dořešeno a pak se jenom mlátí prázdná sláma a přežvýkává pořád to samé. Autorka si mohla dát víc práce - detektivní zápletku trošku zdramatizovat a čtenářky víc napnout. Hlavní hrdinka je navíc strašně pasivní (nejhorší prohřešek proti literatuře), nic nedělá sama, na všechno si najme lidi a pak jenom čeká na zprávy. Jestli je to tím, že autorce táhne na sedmdesát a psaní už nezvládá, nezbývá než sáhnout po starších kouscích nebo po mladší autorce.... celý text

Hlas krve 1996, Ivan Adamovič

Antologie je jako bonboniéra pro ochutnávku různých autorů. Stejně jako v bonboniéře mi některé kousky chutnaly více, některé méně, ale je tu poznat zkušená ruka autora, který si dal s výběrem práci, aby si žádný milovník hororu nepřipadal ošizen. Osobně dám přednost Kingovi nebo Bradburymu před Lovecraftem a jeho žáky s jejich neustálým "Byla to hrůza". Ze staré gardy chyběl Poe a je možná škoda, že výběr zamrzl v osmdesátých letech. Někteří autoři dostali zbytečně místo pro dvě povídky, takže prostor pro širší škálu by byl.... celý text

Kniha hrůzy 2012, * antologie

Název antologie je poněkud přemrštěný. Jedinou hrůzu jsem pociťovala při pomyšlení, že některé povídky neskočí. Asi to bude tím, že autoři byli osloveni, aby něco napsali, zatímco u konkurenčních antologií jsou vybírány nejlepší povídky.... celý text

Pan Mercedes 2014, Stephen King

Pan Mercedes přichází jako náhrada za slabší Doktor Spánek. King se nejspíš z hororů na chvilku vypsal a chytá se civilnějších témat. Už to ukázal v Dallasu, který sice obsahuje fantastické prvky, ale pojednává o reálných událostech. Pan Mercedes je naprosto odtržený od ostatní tvorby (já mám ty odkazy na fiktivní postavy minulých románů ráda), dostatečně temný s moderním bubákem zvaným sebevražedná vesta. V dřívějších dobách by ho nejspíš napsal Richard Bachman. Bylo mi líto, že je vrah odhalen hned na začátku, ale nakonec to nevadilo napětí ani spádu. Kingovi musí při psaní napovídat sám život. Žádné dialogy šustící papírem, žádné stylizování. V této hře o dvou hráčích se oběma stranám občas daří zasadit skóre a všichni mají motivaci pro další činy. Napínavé a čtivé až do konce.... celý text

Doktor Spánek 2014, Stephen King

Hodnotím hůře, abych odlišila, že jiné Kingovky se mi líbí víc. Četla jsem to zároveň s Osvícením, abych si připomenula tuto starší knížku (a děj se mi nepletl s filmem). Osvícení nikdy nepatřilo mezi mých TOP 5 od Kinga, ale má své kouzlo. Je dostatečně temné na hororovou knížku. Doktor Spánek je příliš "sluníčkovský". Zloduši jsou k smíchu už svými kolotočářskými jmény. King se měl taky rozhodnout, jestli bude hlavní hrdina Danny nebo nová holka. Jeden z nich tam byl zbytečný. Za dob TO si děti řešily své démony sami. Ve 21. století to za ně řeší dospělí. Většina hlavního děje se skládá z plánování a vůbec děj vyznívá jakoby se Kingovi nechtělo nic složitého vymýšlet. Je třeba doufat, že děsivým monstrům neodzvonilo a že King chytne nějaký dobrý nápad. Ale fandím Kingovi, že se zbavil svých démonů a dokáže žít a psát bez návykových látek. Raději oželím alkoholové Osvícení a přečtu si Doktora Spánka, sice vodového, ale stále řemeslně precizního.... celý text

Muž v mlze 1977, Agatha Christie

Na celé knížce je nejlepší doslov, se kterým souhlasím na 100%. Neberu detektivní žánr jako brak (který žánr potom není brak?), ale nemůžeme čekat literární skvosty u autorů, kteří vychrlí desítky knížek. Povídky jsou zábavné a pointy překvapivé. Někdy byla na malém prostoru představena zápletka, která by jindy vystačila na román. Akorát těch jmen tam nemuselo být tolik. Kupodivu jsem víc ocenila méně známe detektivy, jako byl Pyne nebo Quinn. Jejich počiny byly originálnější a zábavnější, protože i když měl Poirot záhadné zápletky, nechoval se zrovna jako chytrý detektiv.... celý text

Dům na úskalí 2005, Agatha Christie

Buď jsem to už kdysi četla nebo viděla film, protože mi bylo hned jasné, kdo je pachatel a ve správném momentu mi docvakl i motiv. Díky tomu jsem si mohla užívat detailů a pozorovat, jestli všechno zapadá. S tím si Agatha umí vyhrát a taky nechápu, kde chodí na ty nápady, jak by se dalo vraždit. Bohužel Poirot příliš dlouho tápal a na brilantního detektiva byl moc důvěřivý, čímž mi lezl na nervy. Na druhou stranu byl lidský a musíme omluvit i jeho stáří. Nevím, čí to byla chyba, že nebyly ani pod čarou přeložené francouzské věty.... celý text

Záhada na zámku Styles 2001, Agatha Christie

Agatha si vytvořila svého Sherlocka a drahý Watson se zde jmenuje Hastings. Samozřejmě, že je nutné mít ke geniálnímu detektivovi hloupějšího poskoka, který postupně čtenáři odhaluje stopy, zatímco detektiv už je míle před ním. Musím však přiznat, že mám raději jiné postavy než arogantního Belgičana a jeho pejska. Nicméně s počtem přečtených románů od Agathy Christie se krystalizuje schéma, díky kterému je možno uhodnout vraha. Ne že bych tady hned uhodla pachatele, román je přece jenom překombinovaný a samotné postavy konstatují, že to vrah poněkud přepískl.... celý text