Ben Nevis přečtené 565

Neuvěřitelné 2012, Sara Shepard

Už to začíná být překombinované, podvody v podvodech a lži dostávají další rozměr. Hanna je přejetá, protože věděla příliš mnoho, tak proč ji A nedorazí? Naštěstí konec všechno vyváží, protože se autorka rozhodla, že nás nebude ohledně totožnosti A napínat věčně. To ale neznamená, že jsou všechna tajemství odhalena! Zábavnost série neztrácí tempo.... celý text

Dokonalé 2012, Sara Shepard

Už tu záhadu moc natahují. Neumím si představit, že stejný problém se ještě bude řešit deset knížek. Ale prozatím čtu dál. :-) Vadilo mi tam dětinské chování některých rodičů. Ariina matka vede, ale Hanin otec taky nezůstává pozadu. Dceruška udělá něco, s čím nesouhlasíme? Pojďme se urazit jako malé děcka, co nedostali lízátko. Padají hlášky jako "Stydím se, že jsi moje dcera" a "Je mi špatně, když se na tebe jenom podívám". Divím se, že hrdinky chování svých rodičů akceptují a poctivě čekají, až je to přejde. Lituji hrdinku, pokud měla takové rodičovské vzory.... celý text

Nevinné 2011, Sara Shepard

Dělo se tam toho málo, což mě nepřekvapuje, když to autorka natahuje do série, za jejíž délku by se nemusel stydět leckterý TV seriál. A už jenom nešmíruje, nýbrž přebírá aktivitu. Důležitá tajemství okolo "The Jenna thing" jsou vyzrazena čtenářům. Jsem zvědavá na další díl. :-)... celý text

Roztomilé malé lhářky 2011, Sara Shepard

Krásný příklad literatury pro mládež, která se obejde bez nadpřirozených berliček. Ne že bych měla něco proti upírům, andělům apod., pokud se autorky jenom nevezou na módní vlně a nechrlí podpůrné nekonzistentní slátaniny. Autorka si umí pohrát s psychikou dospívajících dívek a píše velmi čtivě. Být tam více sexu a vážnějších starostí, mohla by to být dobrá detektivka pro dospělé. Jsem zvědavá, z koho se nakonec vyklube -A a jak autorka vysvětlí jeho/její vševědoucnost.... celý text

Oltář z kostí 2012, Philip Carter

Nemám tomu po stylové stránce co vytknout, autor je zručný řemeslník, ale na 5/5 tomu chyběla přidaná hodnota, nějaký přesah. Trocha filosofování na téma smrtelnosti nic nemění na tom, že je to pouze zábavná akční jízda naroubovaná na slavná úmrtí. Bavilo mě to, i když na můj vkus tam bylo moc filmové akce. Samopalové přestřelky střídají honičky dopravními prostředky a i když jsou nepřátelé vždy o krok napřed, nikdy se nestrefí a pokaždé se nechají oblafnout nějakou trapnou fintou. Osobně s autorem (jeho postavami) nesouhlasím, protože si myslím, že právě krátký život nutí lidi chovat se bezohledně. Kdyby se svými rozhodnutími museli žít hodně, hodně dlouho, všechno by si dvakrát rozmysleli, hlavní takoví ti "po nás potopa". :-)... celý text

Gladiatrix 2011, Russell Whitfield

Kniha mě donutila přemýšlet nad tím, proč nebyly ženské gladiátorské zápasy tak oblíbené jako mužské? Přece jenom kdo život dává, má rozpaky ho brát, a nevyžívá se v tom. Bojovnic opájejících se krví jako Lysandra, Sorina muselo být málo a pokud bojovaly na život a na smrt, brzo se zásoba bojechtivých otrokyň vypotřebovala. Román je slohově slabší. Jde poznat, že je to prvotina, a snad se autor postupně vypíše, pokud mu to nepokazil překladatel. Má tendenci všechno popisovat vnitřními monology, a kvůli tomu nebylo čtení až tak napínavé (jako by se člověk díval na dokument s vypravěčem místo sledování hraného filmu). Děj je však OK, dostatečně barvitý, a vyšperkovaný římskými reáliemi, které si autor určitě pečlivě nastudoval. Seriál Sparkacus mě však bavil víc i přes důraz na digitální krev.... celý text

Čarodějky na cestách 1996, Terry Pratchett

Tentokrát se na Zeměploše řeší pohádky a nebyl by to Pratchett, aby je trošku nepomotal. Proto je důležité NEVZÍT si prince a naopak. Rovněž hezké je filosofování o dobru a zlu. Hlavní hrdinky jsou kapitola sama o sobě. Bábi je typ ženské, která je sympatická jenom v literatuře, kde nehrozí, že se s jejím "asertivním" přístupem k druhým setkáme osobně. :-) Dlužím pochvalu panu Kantůrkovi, bez jehož překladu by byla knížka jenom z poloviny vtipná. Kdo jiný by si dal práci s hledáním point amerických vtipů?... celý text

Sekáč 1996, Terry Pratchett

Obdivuji Pratchetta, jak dokáže citlivě (zábavně a zároveň důstojně) psát o umírání. Smrť je moje nejoblíbenější postava na Zeměploše, protože je to kladná postava a přesto se z něj nestala komická figurka. V této knize hledá tak trošku sám sebe, ale autor stále připomíná, že to není žádný senilní strýček. Pratchett asi musel být na návštěvě postkomunistických zemí, protože kde by jinde vzal inspiraci na takového obludného záporáka? :-)... celý text

Ílion 2005, Dan Simmons

Bála jsem se, že kniha bude zmatená podobně jako Hyperion, čímž myslím plná tajemných tvorů, jejichž motivacím nerozumíme. V Ilionu se nacházejí lidsky smýšlející postavy a všichni se víceméně chovají, jak čtenář očekává. Problém může nastat v případě historických děl zaplantaných do děje. V Hyperionu byl Keaton, ale Ilion zachází ještě dál a k jeho vychutnání je třeba znát minimálně legendu o Tróji, optimálně i Bouři od Shakespeara. Naštěstí není nutné číst Prousta a znát všechny Shakespearovy sonety a hry. Jako by se chtěl Simmons pochlubit, co všechno zvládl přečíst. ;-) Každopádně toto není kniha pro čtenářského nováčka. Největší plus nacházím v postupném odhalování hned dvou prostředí (nepočítám Jupiter, kde se jenom mihneme). Rovněž oceňuji, že se pořád něco děje, odkrývají se záhady a autor překvapuje na každém kroku. Líbí se mi tvrdě vědeckofantastické ladění. Děj se odehrává tisíce let od současnosti a je poznat, že lidstvo udělalo nějaký vědecký pokrok. Proto se mi víc líbila Země než linka s dobýváním Tróje, kde to bylo samé "tady vidíme řeckého hrdinu XY, který zítra podlehne ráně kopím od WZ". Nakonec se většina záhad vysvětlí, ale něco si autor nechal na pokračování. Ilion je po Terroru nejlepší knížka, co jsem od Simmonse četla.... celý text

Angličan, který vylezl na kopec, ale slezl z hory 1996, Christopher Monger

Možnost ostrova 2007, Michel Houellebecq

Vzhledem k tomu, že je román dobře napsaný a čtivý, zasloužil by si vysoké hodnocení, ale po obsahové stránce jsem z něj rozpačitá. Nevadily mi explicitní sexuální scény, přežila jsem intelektuální ladění plné úvah a vět v cizích jazycích, ale chyběl mi tam děj. Mám ráda příběhy a v Možnosti ostrova se nic moc nestalo. Hlavní hrdina Daniel mi nesedl. Nemám ráda takové ty ufňukané typy lidí bez koníčků (když nepotřebují pracovat), které by je zaměstnaly. Pro Daniela existuje jediný požitek - sex. Autor líčí, že čím dál tím víc lidí je v dnešní době stejných jako Daniel a staří lidé (rozuměj nad 50) páchají sebevraždy, protože jejich těla nejsou dost atraktivní. Lidé ztrácejí zájem o tradiční hodnoty a chtějí pouze požitky. Trend vyústí ve tvorbu neolidí, kteří paradoxně ztratili touhu po tom, co inspirovalo jejich vývoj. Zajímavé ovšem je, že sám Daniel v celém svém cynismu touží po tom nejobyčejnějším, čím naoko pohrdá. Chce lásku a když ji nedostane, chová se stejně směšně jako většina odmítnutých milenců. Pokud autor vidí svět takto chmurně a sám sebe jako chodící penis, je mi ho líto, protože já to po čtyřicítce zabalit nemíním. ;-)... celý text

První zpovědnice: Legenda o Magdě Searusové 2013, Terry Goodkind

Pro fanoušky Meče pravdy je tato knížka povinnost a bude se líbit. Bohužel čím jsem starší, tím jsem náročnější na kvalitu čtiva a navíc kvalita Goodkindova psaní má sestupnou tendenci. Hodnocení 60% dávám víceméně z nostalgie. Kniha motá dohromady zpovědnice, schránky Ordenu, meč pravdy, a nejdůležitější věci historie Meče pravdy se nerealisticky odehrávají během pár dní. Postavy jsou jednodimenzionální, nedoslýchavé a nechápavé, všechno se jím musí opakovat a třikrát omílat dokola. Skoro každý dialog vypadá vznešeně jako přednes před porotou, a tak není problém přeskočit i pár odstavců. Magda by byla zajímavá hrdinka, kdyby neexistovala Kahlan, protože je to jenom její kopie. Štvalo mě její supermanství, protože Goodkind je názoru, že člověk podává nejlepší výkony, když je smrtelně unavený. Mám ráda postavy, které jednají v rámci svých schopností a možností. Záporáci nestojí ani za řeč, protože jim chybí vlastní motivace. Takže tu máme buď kladné hrdiny nebo agenty nepřítele, nic mezi tím. Možná je chyba, že nezasáhl vydavatel, protože spisovatel si myslí, že napsal veledílo, ale opak je pravdou. Chtělo to víc si vyhrát s postavami a nesoustředit se křečovitě na dovysvětlování věcí jako je přísaha lordu Rahlovi apod. Opravdu nezní autorovi nabubřele na ochranu před magickou zbraní říkat: "Žijeme, abychom ti sloužili" a "Naše životy patří tobě"? Obzvláště když hlavní myšlenka celé série je, že naše životy patří jenom nám? :-)... celý text

Vejce a já 2004, Betty MacDonald

Už dříve jsem četla Co život dal a vzal a slyšela jsem, že Vejce a já je nejlepší. Buď jsem neměla správnou náladu nebo mě opustil smysl pro humor, ale Co život dal a vzal mi přijde zajímavější. Ze začátku se Vejce tváří jako neutuchající fňukání nad tím, jak se vzdělaná městská dívka ocitla v Balíkově a všechno tam bylo špatně včetně práce, sousedů a manžela. Zhruba ve čtvrtině se to však zlomí a Bettino vyprávění je vcelku optimistické. Najednou zvládá i péči o dítě, výlety a návštěvy sousedů. Na nikom nenechá nit suchou, včetně sebe, a tak můžeme škodolibě číst o tom, jak je Betty nešikovná, její manžel nechápavý, sousedé hloupí nebo líní a Indiáni tvoří skupinu místních nepřizpůsobivých. Škodolibou radost nad cizím "neštěstím" (nic vážného se tam nestalo, takže o neštěstí nejde mluvit, navíc slepičí byznys nevzdali) jsem nepociťovala, spíš mi bylo Betty líto.... celý text

Závan klíčovou dírkou 2013, Stephen King

Jsou tam sice tři příběhy, ale dva jsou jenom tenké slupky schovávající ten nejdůležitější - pohádku o statečném Timovi. Jsem ráda, že má King ještě stále k Rolandovi co říct (ale hlavně, že dokončil ságu, za to říkám díky). Potěšil mě návrat RF v roli pokušitele, který stejně jako obchodník v Nezbytných věcech dává cenné, ale otrávené dary. Bohužel jsem si už nepamatovala důležité detaily (například jakým způsobem Roland zabil svoji matku), což mě u čtení rušilo. Příběh Sestřičky z Elurie je víc samostatný.... celý text

Válka za bílého dne 2013, Peter V. Brett

Stalo se to, čeho jsem se po prvním dílu obávala. Přibývají stránky a děj se rozmělňuje. První kniha líčila události patnácti let, ale třetí kniha se odehrává v jednom měsíci. Většina knihy se táhne jako mexická telenovela. Postavy dokolečka diskutují své plány na velkou bitvu nebo řeší osobní spory. Naštěstí Brett umí psát čtivě a udržet pozornost (přirovnala bych ho ke G. R. R. Martinovi, oba mají své světy logicky rozvržené, různorodé postavy a události mají reálné důsledky). Přibylo sexuálních popisů, kterým se Brett doposud vyhýbal. Kam se poděla cudná Leesha? Samozřejmě se všechno točí kolem hlavních postav Arlena a Jardira. Ostatní se zařadili mezi vedlejší postavy. Zatímco Jardir je postava téměř ježíšovská (kudy chodí, tudy uděluje rady, urovnává spory apod.), Arlen je nadále sólista, kterému sláva nedělá dobře. Ženské postavy však většinu času lezou krkem. Leesha a Inevera, obě panovačné, intrikaří každá podlé svých schopností, a Renna se zase chová jako malé děcko. Závěr je dostatečně šokující a napínavý (nevěřím, že to bylo konečné řešení), ale trošku samoúčelný. Opravdu by ty intrikánky nečinně přihlížely, jak se důležití muži jejich života zabijí? Každopádně se těším na další díl.... celý text

Lunapark 2013, Stephen King

Na Kinga nezvykle útlá knížečka potěšila, protože není třeba se prokousávat vatou. Málem jsem se neodtrhla. Příběh je slohově vybroušený k dokonalosti, postavy jsou jako vždy různorodé a zajímavé, ale přece jenom tomu něco chybělo. Možná spontánnost a opravdovost? Jako by nás King schválně tahal na pouťové atrakce s jasnovidci, duchy a masovými vrahy. Zážitek je dokonalý, ale uvědomujeme si papírové pozadí, plastové strašidelné dekorace a kolejničky, po kterých se vše pohybuje podle neměnného scénáře.... celý text

Pouštní Kopí 2010, Peter V. Brett

Máme tu dva Osvoboditelé. Jeden se vypracoval sám a druhý byl k tomu veden celý život. Jardirův příběh je zajímavý, protože si ho z předchozího dílu pamatujeme jako chamtivého zlořáda. Teď se dozvíme celou pravdu a plno věcí z Krasijské kultury. Bohužel jakmile skončí Jardirův flashback, dostáváme se do současnosti, ze které není kam prchnout, a autor, vědom si toho, že má před sebou minimálně tři knihy a čtenáře jisté, zvolnil tempo. Dále se mi nelíbí zázračný posun schopností. V prvním díle Arlen tvrdě cvičí u mistrů a v druhém díle už vesničani za pár týdnů bojují jako rodilí krasijci a leckdo umí dělat lepší chrany/kouzla než Arlen. Lidé posílili, ale démoni taky vytáhli silnější zbraně. Z Reniny linky mám rozpačitý pocit. Arlen se celou knihu brání odpovědnosti za lidi z pozice Osvoboditele, ale v Tibbetské Říčce jedná a vynáší soudy z pozice vyšší moci, přestože neví, jak to bylo doopravdy. Závěr: Příběh začíná trpět syndromem velkých ság - rozmělňováním, ale stále je strhující a kvalitativně patřící mezi nejlepší. Koncept dvou Vyvolených se autorovi povedl.... celý text

Tetovaný 2010, Peter V. Brett

Po dlouhé době fantasy, které mě chytlo. Jde vidět, že kvalita se s novými autory zvedá, knížky ztrácejí pohádkovost a odpoutávají se od Tolkiena. Téma démonů vypadá na první pohled klišovitě, ale obsah překvapí. Autor zaujme hlavně propracovanými postavami a jednoduchých vypravováním. Neopájí se hezkými slovíčky, ale snaží se, aby se pořád něco nového dělo. Než aby dlouho stagnoval, raději posune děj o několik let. Sice najdeme nelogičnosti (například nezranitelných démonů je příliš mnoho a jsou příliš bezohlední na to, aby za pár let nevybili všechno živé, přitom už útočí 300 let), ale je jich velmi málo a díky tomu je chování postav uvěřitelné. S postavami se tu nikdo nemazlí a pokud udělají chybu, krutě za ní zaplatí (s heslem "co tě nezabije, to tě posílí"). Nečekejte na každém rohu zázračné vysvobození na posledních chvíli. Nepřátelé jdou jasně daní, máme tu klasický boj Dobra a Zla, přičemž Dobro není zrovna příkladné. Důkazem je Krasie, země silně inspirovaná muslimským Orientem, kde se vše podřizuje svaté válce. Autor na nich poukazuje, jak je těžké bojovat s fanatismem. Nejvíce se mi líbil začátek, kdy se seznamujeme s nepřáteli ve vší jejich surovosti. Z hlavních tří postav nejvíce vyčnívá Arlen, který také dostal nejvíce prostoru. Je na něm sympatické, že nebyl k ničemu předurčen, ale všech svých úspěchů dosáhl vůlí a zdravým rozumem.... celý text

Jeden mrtvý navíc 2005, Ellis Peters (p)

Knížka neurazí, ale ani nenadchne. Milovníci detektivek budou nejspíš zklamání, protože na rozehraní pořádné záhady je tam málo podezřelých a s pouze jedním se blíže seznámíme. Nebude zklamán ten, kdo vyhledává romantický a mírně zidealizovaný středověk.... celý text

Kronika konce světa 2009, Shigor Birdman (p)

Přečetli, hráli nebo viděli jste jeden postapokalyptický příběh a znáte je všechny. Holt v tom tématu není co nového vymýšlet, a tak se počítá jenom zpracování. Chválím autora za realističnost, ale na druhou stranu to občas připomínalo čtení ATM (Armádní technický magazín). Postavy jsou rozmanité a dobře zpracované, hlavně s Tryskáčem si pan spisovatel pohrál, je to svéráz. Děj však neohromí. Sbírání potravin, potkávání přeživších a potýkání se s "nemrtvými" sem tam přeruší nějaká akce. Až ke konci děj trochu vybočí ze stereotypu. Naštěstí je knížka krátká, jinak by fakt nebylo co psát. Konec je sice useknutý, ale změnil mé rozhodnutí z 3/5 na 4/5. Na jednu stranu je pozitivně laděný do budoucna, na druhou stranu stranu však naznačuje méně optimistický vývoj. Možná že je lepší, že nás autor nechal hádat. :-)... celý text