Ben Nevis přečtené 565

Návrat krále 2007, J. R. R. Tolkien

Závěr Pána prstenů mi přišel odbytý. Ne na konci, ale v polovině se nachází rozuzlení celé trilogie. Bylo by zajímavé vědět, co se dělo dál, kdyby to nebylo ve stylu "a všichni žili šťastně až do konce a pokud neumřeli, odcestovali na Západ." Chápu, proč se Pán prstenů líbí věřícím, i když se vírou ve Stvořitele vůbec nezabývá. Komu by se nelíbila představa, že veškeré zlo pochází ne z člověka, ale od Nepřítele a ten může být nadobro poražen? Ráda si pustím poněkolikáté filmy, ale číst už to znovu zřejmě nebudu. Nesdílím Tolkienův pohled na svět, kde nejvíce obdivované rasy stagnují nebo vymírají a živé rasy jsou dehonestovány jako nízké (lidé) nebo venkovsky buranské (hobiti).... celý text

Dvě věže 2006, J. R. R. Tolkien

Dvě věže není horší díl než první část trilogie. Ani jazykem (který je stejný a v překladu mě irituje používání slova muži pro označení lidské rasy) ani dějem. Ve druhé polovině nás čeká Glum a jeho postava je po přehlídce stejných (šlechetných) a stejně mluvících charakterů vítané osvěžení. U něj čtenář neví, co udělá v příští minutě. Další pozoruhodná postava je Sam. Přesto že se stále putuje, Frodova linka nudí méně než bitvy a Entové v první části.... celý text

Nádherné vykoupení 2013, Kami Garcia

Poslední díl (alespoň doufám, že poslední) jde rychleji do akce a díky menšímu počtu stran i méně nudí. Bohužel kniha zase klade plno nepříjemných otázek, jako třeba proč se Ethan "musí" vrátit do světa živých a proč jiní mají smůlu, i když by se na ně dal uplatnit stejný postup? Zase se zde kádrují životy na důležité a nedůležité a mrtví se nedočkají svého odpočinku, protože musí pomáhat živým. Ze začátku se ani neví, jestli Ethanova sebevražda k něčemu pomohla. Všechno se bere tak trošku samo sebou. Děj se přesouvá plně do fantasy světa, kde autorky nemají tolik fantazie a vykrádají pohádky či legendy (převozník nemůže opustit svůj post, zloduch se dá nachytat na trapnou fintu apod.) Tentokrát je dokonce Ethan zapomnětlivý a nevzkáže ani jeden ze dvou vzkazů hlídačovi brány, natož aby měl pro něj dárek. Hodnocení celé ságy: Harry Potter nebo Hladové hry jsou stále o několik tříd lepší ságy. Mrtví se opláčou a život jde dál, pokud někdo udělá chybu, tak si ji vyžere sám a když jde do tuhého, nevyskakují zpoza křaku dospělí a nezachraňují situaci. Originalita za každou cenu vyznívá směšně: co je to? Má to tesáky, saje to krev, na slunci to zemře a není to upír? No přece inkubus! Nicméně knihy jsou z většiny čtivé, napínavé i dojemné, logika dostává zabrat (hlavně ten svět duchů není logicky zpracovaný, autorky lezou do tématu, který měl zůstat jenom v náznacích), ale nijak závažně, a platonicky zamilované teenagerky si užijí dostatek romantiky.... celý text

Nádherný zmatek 2012, Kami Garcia

Děj je o ždibec lepší než v předchozím díle, kde to směřovalo k jinému závěru (Lena by zvolila světlo), který byl nejspíš obětován kvůli možností pokračování. Kvůli stupidnímu výsledku Leniny volby se hledá obětní beránek a viník - sobecká Lena - to nebude. Lena způsobila konec světa, který se projevuje tím, že kobylky celé měsíce okusují uschlou trávu. Ale vypadá to, že konec světa nikdo (kromě hrdinů knížky) neřeší a nikoho netrápí. Začátek se klasicky táhne, ale pak se to rozjede až k překvapivému vyvrcholení. Škoda, že je konec tak useknutý. Chybělo mi tam probrání důsledků.... celý text

Nádherná temnota 2011, Kami Garcia

První díl jsem hodnotila s přimhouřenýma očima jako prvotinu, ale ve druhém dílu si už servítky brát nebudu. Rozjezd je zdlouhavý a třetinu knihy se nic neděje. Líbil se mi vývoj vztahu mezi Lenou a Ethanem. Lena je z pochopitelných příčin nesnesitelná a nikdo by se Ethanovi nedivil, kdyby si našel někoho jiného. V této knize si ji však moc neužijeme. Nástup Liv na scénu měl za důsledek oživení, ale vážně: které inteligentní holce na výšce by imponoval šestnáctiletý fracek? Takové věci fungují jenom ve fikci. Bohužel nové postavy jsou jenom křoví a zmizí ze stránek hned, jakmile ztratí své opodstatnění. Prolézání podzemí mě bavilo a připomnělo mi to frustrující hledání viteálů v posledním dílu Harryho Pottera. Tady však každou chvilku vyskočí z poza křaku nějaký kouzelný dědeček nebo babička a jako v pohádce nabízí kouzelné předměty nebo splnění přání. Závěrečné vyvrcholení ani nestojí za komentář. Nesmí chybět klasické americké kladení sobeckostí na první místo: Jdi za svým srdcem, boř mosty, neohlížej se na druhé, protože tvé city jsou to nejdůležitější na světě. Nabízí se přitom řešení, jak se zbavit nebezpečných postav a přitom nezabít oblíbené postavy. Takové řešení by asi bylo moc jednoduché a proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě.... celý text

Nádherné tvory 2011, Kami Garcia

Není to žádná literární perla, ale docela slušné čtivo pro náctileté romantičky. Čteno v originále, kde jsem uvítala příjemný sloh a nenáročnou angličtinu s drobným jižanským dialektem (už jsem četla propracovanější jižanský dialekt). Děj celkem odsypává, hlavně první půlka knížky je nabitá různými drobnými zajímavými událostmi. Druhá půle je vyplněná především fňukáním Leny, kterou Ethan utěšuje a povzbuzuje jako správný zamilovaný klučina. Výtku mám k plochým charakterům. Hlavní hrdina žije jenom pro to, aby (občas pasívně) pozoroval události a ujišťoval Lenu, že všechno dobře dopadne. Střední škola je stejné peklo pro outsidery, jaké známe z amerických filmů. Nesmí chybět blond roztleská vačky, které papouškují své bigotní matky. Nevyužitý mi přišel vztah s otcem a vůbec většina příbuzných jenom dělá křoví a nemá výraznější motivace. Nevím, jestli knize škodí její stoprocentní asexualita, protože na rozdíl od Harryho Pottera tam nejde o záchranu světa, ale je to hlavně příběh o lásce. Na debut je to však stále slušné. Třeba budou další knížky propracovanější.... celý text

Temná hlídka 2005, Vladimir Vasiljev

Že tento autor napsal Denní hlídku? Nechce se mi věřit, protože Denní hlídka (i když ve spolupráci s Lukjaněnkem) má úplně jinou úroveň než Temná hlídka. Vasiljev měl nejspíš námět na povídku a k rozšíření na románovou délku použil silný šlehací robot. Na drtivé většině stránek se někam cestuje (obvykle sem a tam), ubytovává a chlastá. Nefungují tu postavy, které se chovají jako zájezd dělníků s chlastem zadarmo, a ne jako výkvět Hlídek. Defilují zde největší mágové světa, ale jenom aby se představili a zase zmizeli ze scény. Nefunguje návaznost na Lukjaněnka, protože i organizace se chovají jinak, než by jeden čekal. Nefunguje ani hlavní zápletka. Proč zrovna Denní hlídka z Ukrajiny řeší zlobivé temné z Petrohradu, je tam vysvětlováno obšírně, ale ne uspokojivě. Zkrátka Temná hlídka je neuměle napsaný brak, který se přiživuje na úspěšném Lukjaněnkovi, a pro sérii Hlídek je naprosto irelevantní.... celý text

Soudné sestry 1995, Terry Pratchett

Soudné sestry jsou vtipné a duchaplné, Pratchett je stále na vrcholu své obrazotvornosti, nicméně musím dát horší hodnocení, abych vyzdvihla ty díly Zeměplochy, které mě bavily víc.... celý text

Souostroví Gulag: 1918 - 1956 (I) 2011, Alexandr Isajevič Solženicyn

Tohle není román, spíše literatura faktu. Kniha kromě popisů autorových zážitků a vzpomínání na vyprávění spoluvězňů obsahuje i spoustu historických dat a každé tvrzení je doloženo literaturou. (Občas jsem kapitoly přeskakovala, protože historie zatýkání či výslechů mě nezaujala.) Při čtení Souostroví Gulag vypadají i Hitlerovy koncentrační tábory jako lázně, protože sovětská zmatená logistika a vzdálenosti přidávají odsouzeným útrapy navíc. Je mi trapné tvrdit, že Židé byli vyhlazování humánně bez zbytečného mučení, ale ve srovnání s gulagy to tak vypadá. Navíc je tato zpověď hrůzná v tom, že Stalin týral a zabíjel vlastní lidi. Trestal vojáky za to, že se nenechali zabít ve válce, lidi, kteří přišli do styku se Západem nebo obyčejné lidi, které někdo udal. Vše je popsáno sugestivně a emotivně, kniha je stylisticky vybroušená k dokonalosti. Doporučuji přečíst, protože hodně o Sovětském Svazu nevíme.... celý text

Anna Karenina 2008, Lev Nikolajevič Tolstoj

Po shlédnutí filmu jsem se rozhodla doplnit čtenářský deník Tolstojem, kterému jsem se doposud vyhýbala, protože romantické příběhy mě tolik nebaví. Stejně jako ve filmu se mi však víc líbil Levinův příběh, v románu navíc doplněný filosofickými a politickými úvahami, díky kterým můžeme poznat carské Rusko. Je tu například cítit obdiv ruské šlechty ke všemu evropskému, což je krásně vidět na přezdívkách a mluvě cizími jazyky. Trochu mi vadilo, že jsou všechny postavy popisovány jediným pozorovatelem, ale autorovi se podařilo vytvořit barvité charaktery, kde každá postava je jiná, má své silné stránky i slabůstky. Postavy kvalitou hodně převyšují děj, protože ruská smetánka nic nepodniká (kromě Levina), maximálně cestuje za příbuznými nebo po lázních. Anna je jako ženská postava popsána dobře, ale není to sympatická postava, protože se nechá vláčet osudem a neví, co chce. Druhá hlavní postava Levin je postava silná a charakterní. Za svým cílem nejde přes mrtvoly, přestože miluje stejně vroucně jako Anna. Román není politická agitka za práva žen (i když se filosofuje i na toto téma), pouze sociologická sonda do tehdejších poměrů. Naopak mi připadalo, že autor trochu straní jejímu manželovi Kareninovi, zatímco Vronskij je popsán jako člověk ctící pokřivené hodnoty. 90%... celý text

Odhalený vesmír 2 2003, Alastair Reynolds

Viz komentář k prvnímu dílu. Ještě dodám, že kniha nenudí. Je přiměřeně záhadná (tajemní mimozemšťané) i akční (vraždy a převraty). Kybernetika dodává nové možnosti, na druhou stranu však ubírá lidskosti. Chybí přesah do našeho světa, protože co může trápit lidi na pokraji nesmrtelnosti? Jeden z hlavním hrdinů se například ožení z lásky, ale žádnou lásku jsem z románu nevycítila. Možná ty všechny implantáty ubírají lidem empatii a pak jsou chladní a odtažití.... celý text

Odhalený vesmír 1 2003, Alastair Reynolds

Autor se naplno ponořil do scifi a ocitáme se ve světě, kde implantáty jsou běžnou součástí života asi jako u nás televize. Smývá se rozdíl mezi přirozenou a umělou inteligencí, zato vznikají nové nemoci. Občas jsem měla při čtení pocit, že autor nerozumí látce, kterou popisuje, i když nešetří fyzikálními pojmy. Ale jinak bravo Reynoldsově fantazii! Postavy jsou zajímavé, každá vykreslena jinak, ale ani jedna není čtenáři natolik blízká, aby k ní přirostl.... celý text

Linie krásy 2006, Alan Hollinghurst

Autor ví, o čem píše, a na kvalitě románu je to znát. Hlavní hrdina je sympatická, ale zároveň velmi reálně popsaná postava, která na konci knihy sklízí, co v průběhu zasela. Nick je okouzlen lidmi pohybujícími se v říši moci, peněz a pokrytectví. Jeho vlastní rodina mu připadá fádní, a tak rychle zapadne do rodiny začínajícího politika, kteří nemají problém s Nickovou homosexualitou (pokud se o ni nemluví, jak sám hrdina sarkasticky podotkne). Z této symbiózy (kterou pak někdo nazve parazitováním) vytěží zajímavé známosti, nemusí pracovat, ale získá i nepřátele. Uprostřed knížka trošku ztrácí dech a mírně nudí, protože řeší jenom politické večírky (možná přijde i kouzelník = Thatcherová) a kokainové orgie. Ke konci je opět psychicky silná. Hrdina se nenimrá v ukřivděnosti, bere situaci s nadhledem. Autor nesklouzne do lákavého dělení postav na dobré homosexuály a špatné heterosexuály. Neřeší práva menšin, spíš se zabývá stavem osmdesátých let obecně. Poukazuje na to, že i homosexuál prahne především po lásce.... celý text

Andělé a démoni 1997, Eduard Martin (p)

Noční klub. Díl první 2002, Jiří Kulhánek

Asi jsem s věkem náročnější, ale nebudu dávat plné hodnocení knize jenom proto, že mě pobavila a za měsíc nebudu vědět, že jsem něco takového četla. Humor je největší plus Nočního klubu, protože kdyby se kniha brala vážně, byla by nechtěně směšná. Děj je však skládán stejným způsobem, jako hlavní hrdina sepisuje své knížky: "Došly mi nápady, co tam ještě přidáme? Co třeba čtyřrukého černého ninju..." Upíři připomínají Twilight - upírství jim dodává pozitiva a negativa téměř neexistují. A stejně jako u Mayerové na ně letí holky. :-) Škoda, že autor alespoň nezůstal v českých reáliích místo objíždění celého světa. Cizokrajné prostředí si člověk více užije od spisovatele, který ho zná lépe, a fantasy knížek, které by se odehrávaly v ČR, zase tolik není.... celý text

Jak jsem se mýlil v politice 2005, Miloš Zeman

Není to kniha o Zemanových chybách. Jediné omyly, kterých se Zeman dopustil, byly v odhadu spolupracovníků. Což je samozřejmě také chyba vedoucího pracovníka, ale vyznívá to jako že Zeman je dokonalý a chyby dělají druzí. Nicméně je to podnětné čtení s radami, jakého kolektivu by se měl manažér vyvarovat. Co se týče čtivosti, kniha je poněkud suchopárná, protože se Zeman striktně soustředí na svůj profesní život a valná část knihy se hnípe v prognostice. Kdo čeká bulvár, bude - až na krátkou pasáž o Buzkové - zklamán.... celý text

Přechod 2010, Justin Cronin

Cronin si touto knihou ukousnul na můj vkus trošku velké sousto. Román, a to je jenom první díl z trojice, nepůsobí monumentálně, ale roztříštěně. Unavuje nás životopisy postav, se kterými se už nesetkáme. Zahrne nás informacemi, které mají význam až ke konci knihy, kdy už si je nepamatujeme. Některé kapitoly jsou dechberoucí, některé zase nudné. Postavy působí odtažitě, jak už psali jiní. Hlavně Amy nežije, ale životem jenom proplouvá. Další problém je všudypřítomná boží vůle, která posouvá děj. Bez božského vnuknutí by se nic nehnulo z místa. Což ovšem znamená, že hlavní hrdinou je Bůh a všichni ostatní jsou figurky v božím plánu. To by vysvětlovalo, proč jsou postavy tak nanicovaté. Ateisté se však nemusí obávat, není to náboženská agitka. Trošku jsem měla problém s uspořádáním Kolonie, nakládáním se starými produkty naší civilizace a chováním lidí. Cronin se totiž posunul v čase do budoucnosti, ale myšlením zůstal v současnosti. Lidé často truchlí po věcech a událostech, které nemohli zažít a tudíž jim nemohou chybět. Přes všechny zápory mě příběh zaujal a chci vědět, jak se bude odvíjet dál.... celý text

Rok kohouta 2008, Tereza Boučková

Kniha upoutá jak formou (moderní verze bez přímých řečí, deníkový zápis bez oddělených kapitol, uplynulý čas vnímáme pouze v kontextu), tak obsahem. Autorka se v knize rok a něco trápí nad nepovedenou výchovou adoptivních synů, řeší neúspěchy na poli profesionálním i odsudky lidí. Výpověď je silná hlavně proto, že nejsou předem dáni viníci (oni) a hrdinové (my). Tereza Boučková s upřímností sobě vlastní přiznává selhání, nezvládnutí emocí a různé další projevy psychiky, která nejsou vždy ušlechtilé. Můžeme s ní analyzovat, kde a jestli udělala chybu, ale musíme obdivovat její odvahu jít s kůží na veřejnost a nechat se pranýřovat, protože její příběh je těžko pochopitelný pro lidi, kteří nikdy nevychovávali dítě z ústavu. Nedoporučuji číst nikomu, kdo trpí momentální depresí nebo má špatnou náladu. Tíha problémů u Boučků na čtenáře spadne jako balvan a vnitřně ho rozdrtí. Závěr: Výborně napsaná kniha, která se nečte, ale prožívá. Na můj vkus byla však málo vybalancovaná a tudíž těžká na psychiku. Autorka se příliš hnípe ve své bezmocnosti a přenáší ji na nevinného čtenáře.... celý text

Černočerná tma 2011, Stephen King

King nám předkládá čtyři nové příběhy. Tentokrát až na jednu novelu bez nadpřirozených prvků, ale zato s lidskými příšerami, které můžeme mít za sousedy nebo dokonce za manžely. Černočerná tma se nachází v jejich srdcích. 1922 - jediná povídka, která se odehrává v minulosti. Vydáváme se na cestu do hlubin špatného svědomí, které dokáže vytrestat lépe než soudní porota. Je to příjemně rozvláčné, jak to má King rád, ale chybělo mi tam nějaké překvapení. 4/5 Velký řidič - tady King sáhnul trošku vedle. Jednak mu nejdou ženské charaktery a jednak nevím, jestli byl nejlepší nápad sahat na tak citlivé téma, jako je znásilnění. Já jako žena si nedokážu přestavit, jaké to je, a nevěřím, že muž bude mít víc empatie. Navíc tam King má logické chyby. 3/5 Prodlužování času - je to nejkratší povídka a bohužel bez závěrečného vyvrcholení, které nechybí předchozím povídkám. Potěšil návrat zaměstnance pekla, který je častým hostem v Kingových dílech a parazituje na temné duši hrdinů. Proč si nekoupit příjemný život, když zaplatí někdo jiný? 3/5 Dobré manželství - existují stovky detektivek s honičkou na masového vraha. Někteří z nich mají manželky a děti, ale běžného spisovatele detektivek rodina nezajímá. King však nepíše detektivky. Vzpomněla jsem si na případ "sklepmistra" Fritzla z Rakouska, jehož manželka tvrdila, že o ničem netušila. Nikdy jsem ji neuvěřila, a tak chápu hlavní hrdinku, že má obavy z veřejné ostudy. Tady, stejně jako v druhé povídce, King řeší, jestli je možné uchránit vlastní pověst a zároveň zůstat dobrým člověkem. Všechno má ale svou cenu. 5/5 Doslov - 5/5... celý text

Divergence 2012, Veronica Roth

Knížka je srovnávána s Hunger Games; možná kvůli hořícího loga na obálce a taky že se odehrává v post-apokalyptické Americe. Při čtení mi však nejčastěji vyvstal v hlavě Harry Potter. V Potterovi se neřeší kouzelnický svět jako součást většího celku. Kouzelnictví je zde bráno spíš jako koníček a jediná zaměstnání jsou na ministerstvu nebo v pořádkových službách - stejně jako v Divergenci. Rutinní práce vykonávají mudlové/odpadlíci nebo členové méně zajímavých frakcí. Členění do frakcí rovněž připomíná bradavicovské rozdělování do kolejí podle převážejících charakterových rysů. Oficiálně je účelem násilné segregace vybudovat lepší společnost, ale je to umělý konstrukt, který by normálně fungoval půl roku až rok, ale podle autorky už běží několik generací (z hlediska zasunutí do historického rámce je to takové bylo nebylo). Logické nedostatky už shrnuli Yalka a Eidalon, s jejichž názory se ztotožňuji. Jenom bych doplnila, že nejenže jsou frakce neživotaschopné, ale odpadlíci musí logicky tvořit většinu společnosti. Za největší nedostatek považuji popření lidské přirozenosti. Například hlavní hrdince se posmívají kvůli její frakci, přitom jiné frakce hanlivé přezdívky nemají. Heslo "Nejdříve frakce, pak krev" je ten nejumělejší výmysl ze všech. Vše je uměle vytvořeno k vyvolání napětí, abychom se báli o hlavní hrdiny. Kladné body má hlavní hrdinka, která není otravná a ani přehnaně kladná. Autorka zvolila obyčejně vypadající holku, která dává naději všem puberťačkám se vzhledovým mindrákem. Rozvíjející romance je na rozdíl od světa okolo uvěřitelná a líbila se mi víc než v Hunger Games, protože Triss, na rozdíl od Katniss, ví, co chce. Závěr: Knížka je čtivá, ale na to, aby se četla jedním dechem, pokládá příliš mnoho otázek. Nejčastěji: je taková společnost možná? Nedoporučuji starším fanouškům Hunger Games.... celý text