Ben Nevis přečtené 565

Král Krysa 2003, James Clavell

Tento kousek literatury zanechává silnější emoce díky tomu, že popisuje situaci, kterou sám autor prožil. Co se stane, když vezeme skupinu lidí, zbavíme ji civilizace, blahobytu i důstojnosti? Někteří se zlomí a zemřou, někteří se stanou zrádci a jiní se budou cítit jako ryba ve vodě. Jak píše překladatel v doslovu, k vyvolání stejných podmínek netřeba táborů s nelidským zacházením, stačí totalitní režim. Ne nadarmo se cítí desátník King jako král. Má štěstí a umí v tom chodit. Díky němu nehladoví pěkná řádka zajatců a plukovníci kolem něj smekají klobouky. Prosperuje na úkor cizího neštěstí, ale na druhou stranu nikoho jednostranně nevyužívá. Vždy jde o obchod. Hlavní hrdina Petr Marlowe přichází do tábora jako povýšenecký člen vyšší třídy, který pohrdá nejen muži z lidu, snažícími se o kariéru v armádě, ale nemá pochopení ani pro homosexualitu a jiné slabosti. Král ovlivní Marlowa a Marlowe ovlivní krále. Přestože Král i Marlowe jsou zajímaví hrdinové (i když Marlowe jakožto autorovo alter ego je na můj vkus příliš zidealizovaný), víc mi bylo líto například policisty Greye, který sklízí pohrdání za to, že pronásleduje hlavní hrdiny. Dělá zodpovědně práci, která mu byla uložena, a má hrdost, kterou by mu mohl závidět kdejaký hrdina. Zajímavý je i konec války v zajateckém táboře, kdy by člověk čekal nadšení a jásot, ale místo toho hrdinové pociťuji nejistotu, rozpaky i strach. Nejvíce je postižen Král, jehož panování muselo nutně skončit. Je mi líto, že některé linky nejsou dořešené. Chybí totiž zadostiučinění z trestů pro udavače a zloděje nebo alespoň zdravotní problémy z rusa tikus. Takže román víc připomíná běžný život než románovou tvorbu.... celý text

Atlas mraků 2012, David Mitchell

Není to zase taková bomba, aby autor dostal nobelovou cenu. Kniha má však dva velké plusy, čímž se liší od běžné komerční literatury - nestandardní formu a myšlenku. Co se týče formy, povídkové schéma působí trošku roztříštěně. Jakoby se autor nemohl rozhodnout, jakým stylem bude psát svůj další román, a tak si pohrává s různými, někdy velmi odlišnými styly psaní. Rovněž si pohrává s různými žánry, od starosvětského deníku po akční thriller. Povídky jsou sice propojené, ale ne natolik, aby se jednotlivé děje prolínaly. Občas to propojení je dost křečovité - proč by se třeba hejsek Frobisher sháněl zrovna po deníku nudného patrona Ewinga? Nebo proč se ze všech kultovních starých filmů zachoval zrovna film s podřadnou zápletkou, kterou by nejspíš nikdo ani nezfilmoval? Myšlenky dává román na přetřes závažné, ale mám raději, když si mohu utvořit názor sama, protože autor ke konci zbytečně moc mentoruje a multikulturalismus smíchaný se zelenou agitkou nám vtlouká do hlavy palicí. Občan státu, který nekolonizoval a nezotročoval, se pak cítí bezdůvodně provinile. Přestože žádná část knihy není nudná nebo rozvleklá, nejvíc mě pohltilo vyprávění Somni, a pak příběh Zachryho. Dopisy Frobishera mi nesedly jako spojující útvar, protože se jednak neodehrávají v Tichomoří, jednak z nich nečiší kritika společnosti. Atlasu mraků se není třeba bát, je to nenáročná literatura s myšlenkou. Na to, jak temně vidí autor naší budoucnost, konec jednotlivých povídek je většinou povzbudivý.... celý text

Popel a prach 2010, Jarosław Grzędowicz

Tento román mi přišel slabší než Pán ledové zahrady. Možná je to tím, že hned na začátku na nás autor vybalí celou problematiku, zatímco u PLZ se záhada odhaluje postupně. Stylem a vyprávěním v první osobě okořeněným smyslem pro sebeironii mi to připomíná Hlídky od Lukjaněnka. Knížka je nabitá akcí, hlavní hrdina je sympaťák, ale nosný příběh mi přišel slabší, možná kvůli protivníkovi a jeho motivacím. Navíc začátek je rušivý, protože je to spíš samostatná povídka než součást románu.... celý text

Až ji uvidíš 2012, Joy Fielding

Fieldingová si vyhrála s psychologií hlavní hrdinky, ale bohužel ji nedokázala udělat sympatickou. Marcy na mě působí jako zpovykaná panička, která je celý život zvyklá na to, že se o ní stará nějaký chlap. Peníze rozhazuje jako člověk, který nemusel v životě pracovat. Na jednu stranu se snaží být silná a samostatná, ale o pár stránek dál se věší na každého chlapa, co se na ní usměje. Takže místo aby vzbuzovala lítost nad svým osudem, většinu času leze na nervy. Knížka by se mi víc líbila, kdyby se držela hledání dcery a lásky, protože krimi zápletka je do ní násilně zašroubovaná a hlavně kvůli autorčině neschopnosti vybudovat věrohodnou zápletku Marcy vyznívá jako pytel ořechů, ne mísa. :-) Zařadila bych to mezi nenáročnou četbu pro ženy. Kritiku si zaslouží i český vydavatel, protože na obálce vyzrazuje informace tak z půlky knížky. Naštěstí jsem to dopředu nečetla.... celý text

Dallas 63 2012, Stephen King

Přemýšlela jsem, jestli si Kingův Dallaský román vůbec pořizovat, protože ke Kennedymu necítím žádnou nostalgií a navíc je to ikona jiné země. Měla jsem zbytečné obavy. King umí udělat napínavý román i ze zahrádkářské ročenky. Dallas 63 je z nové tvorby druhý román, který rozsahem a kvalitou navazuje na bichle typu To a Svědectví. První je Pod kupolí. Kingovi se daří psát, je ve formě, ale přesto mám k Dallasu dvě výtky. První výtka patří "vatování". Vzhledem k tomu, že Jake musí zabít v minulosti pět let, King je nucen popsat, co tam těch pět let dělal. Část odehrávající se v Derry je výborná, atmosféra Derry je temná a nepřátelská, přestože zlo už je pryč, jak potvrdí dva z hrdinů To. Pak se přesouváme na jih a tam to občas vázne. Dallas je první Kingův román, u kterého jsem vzdychala nad tím, kdy už skončí vata a něco se začne dít. Možná chybí zajímavé vedlejší charaktery a kvůli vyprávění v první osobě tu nejsou ani rozvinuté vedlejší linie. Postavy se dělí na tři typy: 1. historické postavy, do kterých se King bojí šťouchnout, takže je pouze pozorujeme, 2. postavy se srdcem na správném místě, které Jakeovi pomáhají, 3. psychopati. Druhá výtka patří samotnému tématu. King v závěru píše, že román už chtěl napsat v sedmdesátých letech. Kdyby ho napsal tehdy, touha změnit minulost by dávala větší smysl. Ale měnit minulost po padesáti letech? Vybavuje se mi verš z jedné písničky: "Neopravuj, co není rozbité." Zdlouhavé čekání vynahrazuje konec, velmi povedený konec, protože King bruslil na tenkém ledě. Američtí čtenáři by ho rozsápali, kdyby nevhodně rýpnul do jejich idolu. Dallas 63 je výborný román, byť trošku natahovaný. Jde poznat, že si King dal práci a prostudoval spoustu materiálu o pohybu jednoho ubožáka, co se chtěl proslavit. Atmosféra šedesátých let je rovněž dobře popsaná, má své klady (jídlo bez náhražek) a zápory (smrad z cigaret, plundrování životního prostředí, rasismus). King přespříliš nementoruje, což je dobře, protože politická agitka by románu uškodila. Naštěstí nechybí ani mysteriózní prvky, bez kterých už by to nebyl King.... celý text

Sněhulák 2012, Jo Nesbø

Z této knížky jsem měla trošku strach, protože jsem viděla od Nesba Lovce hlav a přišlo mi to jako neuvěřitelná, překombinovaná a na hlavu padlá honička. Naštěstí Sněhulák je klasická krimi, kde kriminalista odhaluje masového vraha. Díky jeho opomenutí jsem uhodla vraha v první třetině, což nebylo na škodu, protože vše do sebe logicky zapadlo. Taky vrahova motivace prochází celým románem a spojuje všechny protagonisty. Jsou tu samozřejmě logické chybky způsobené snahou spisovatele odvézt pozornost od hlavního pachatele.... celý text

Zhubni 2012, Richard Bachman (p)

Mysteriózní prvky bych u Bachmana nečekala. Líbil se mi víc stejnojmenný film, kde to končí trošičku jinak a některé věci dávají větší smysl.

Sběratel kostí 1998, Jeffery Deaver

Kdysi jsem viděla film, a tak jsem neváhala přečíst knížku, když jsem na ni narazila. Čte se sama a zároveň vzdělává v oblasti plně ochrnutých lidí. Příběh je napínavý, vyšetřování přímo honička, protože pachatel chrlí oběti každých pár hodin. Deaver se nenechal svazovat realitou policejní práce, a tak hlavní důkazy chrlí mobilní analyzátory materiálů v sekundách. Konec je ale už přeháňka, protože se autor nemohl rozhodnout, jestli píše detektivku nebo thriller. Motivace pachatele a jiných jsou skryté, i když jim vidíme přímo do hlavy.... celý text

Hrdinové 2011, Joe Abercrombie

Teď nevím, jestli je to pro čtenáře, co milují bitvy nebo pro čtenáře, kteří milují protiválečné agitky. Obojího je tam dost. Nedoporučuji jako čtivo pro období deprese, protože celá kniha je dost depresivní. Vyvěrá z ní marnost a beznaděj. Jak napovídá název, je tam přehršel hrdinů různého ražení. Sympatická mi přišla pouze jedna postava. Vystudovaný psycholog Abercrombie se snaží napsat "šedé" postavy, které mají uvěřitelnou povahu, ale už to přehání, protože jeho postavy jsou uvnitř prohnilé a sem tam udělají něco chvályhodného. Přes tento neduh považuji Hrdiny za dobře napsaný román, kde každá postava žije a příběh plyne skrz tyto postavy a není hnán božským zásahem spisovatelova mozku.... celý text

Kořist 2003, Michael Crichton

Let číslo TPA 545 1998, Michael Crichton

Kmen Andromeda 2008, Michael Crichton

Líbila se mi forma. Opravdu originální. :-)

Koule 1998, Michael Crichton

Od Crichtona se mi líbil nejvíc tento scifi román. Tam kde je zainteresována psychologie, tam filmová tvorba nemá šanci.

Jurský park 1993, Michael Crichton

Jako zabít ptáčka 1964, Harper Lee

Obdivuji odvahu autorky, která po 100 letech od zrušení otroctví napsala knihu odsuzující rasismus. V době, kdy ve státě se stejnými právy, zaručenými ústavou, jich někteří měli méně. Přesto je to dílo, které nás stále oslovuje. Předsudky jsou nadčasové. Knížka je občas duchaplná, občas naivní, nicméně dobře napsaná a lehce se čte. Nesnaží se příliš moralizovat, jenom zvedá prst nad jednoduchými odsudky. Škoda, že příběh Toma Robinsona nebyl více rozveden, zajímal mě víc než dětský strach z podivného souseda.... celý text

Draculův švagr 2009, Miloslav Švandrlík

Tohle jsem od mistra humoru nečekala. Kdo umí psát, ten umí napsat cokoli a povídky v knížce nejsou žádné parodie či druhořadé braky.

Kouzelník Merlin 2004, Mary Stewart

Tento Merlin se mi moc líbil. Méně pohádek, kouzel a čar, víc historie. Jedno z lepších zpracování artušovských legend. Kdysi dávali v televizi i seriál Křišťálová jeskyně.... celý text

Zrada 2000, Orson Scott Card

Román začíná velmi dobře, protože hlavní hrdina se musí potýkat se svým handicapem, a zároveň řešit problémy svého rodu. Postupně objevujeme zajímavé schopnosti dalších rodů. Bohužel se pak hlavní hrdina "zkazí" a stává se prakticky neporazitelným. V něčem mi to připomíná Pána Ledové zahrady od Grzedowicze.... celý text

Sen Ockerwee 2007, George R. R. Martin

I když prozatím nejhorší od GRRM, co jsem četla, stále kvalitní román. Upíři mě moc nezaujali, protože jejich příběh je roztahaný a předvídatelný. Zato mě zaujalo prostředí kolesových parníků a závody na řece, která je tak široká, že je zrádná a nevypočítatelná.... celý text

Pán ledové zahrady 3 2011, Jarosław Grzędowicz

Třetí díl je útlejší než první dva, a tak jsem očekávala uzavření příběhu. To se bohužel nekoná, je třeba čekat na pokračování. Příběh je už víc rozmělněný, karty už jsou rozdány, takže nové překvapení se nekoná a vše směruje ke konci. Tak snad ve čtyřce konec bude a autor to nenatáhne na deset dílů. MÍRNÝ SPOILER: Tomuto dílu trochu ublížilo, že se dvě hlavní postavy potkaly a tudíž jedna upadla do pozadí jako přicmrdávač.... celý text