Bonda
přečtené 1122
Tatínek píše paměti
2004,
Tove Jansson
Naivní Muminek dychtí prožít dobrodružství a proslavit se, bázlivý Kryšánek nejvíc miluje pořádek ve své sbírce tretek, bohémskému Piplovi stačí svobodně se poflakovat a občas porušit nějaký zákaz nebo si vystřelit z hlídače parku. Praktický Bedřišek jim postaví loď a drží nad všemi nenápadnou ochrannou ruku při výpravě do pořádného neznáma. Ve uvolněném, fantazijním světě knihy se totiž stávají obzvlášť nečekané věci. Skvělé rozvržení charakterů, krásné dialogy, překvapující dějové zvraty, přesvědčivé filozofující pozadí pro přemýšlivé děti. A parádní humor, který ocení spíš dospělí. Seděli jsme vedle sebe na skále. Cítili jsme příjemnou vůni chaluh a něčeho, co asi byla vůně moře. Byl jsem šťastný, dokonce tak šťastný, že jsem vůbec neměl obavy, že to přestane. „Jsi šťastný?“ zeptal jsem se Bedřiška. „Je tady dobře,“ zabručel tázaný a zatvářil se rozpačitě. (Podle toho jsem poznal, že je strašně šťastný.) V tu chvíli jsme spatřili, jak celá flotila loděk vyplouvá na moře. Klouzaly po svých odrazech zrcadlících se na vodě lehce jako motýli. Každá loďka byl plně obsazena tichou společností, malými, šedobílými bytostmi, které seděly vedle sebe a zíraly na moře. „Hatifnati,“ řekl Bedřišek. „Plují na elektřinu.“ „Hatifnati,“ zašeptal jsem vzrušeně. „Co jenom jezdí a jezdí a nikdy nedoplují...“ „Nabíjejí se za bouře,“ pravil Bedřišek. „Pálí jako kopřivy.“ „A vedou zhýralý život,“ doplnil Pipla.... celý text
Sklepní práce
1997,
Egon Bondy (p)
„Jsem starý! Víš ty vůbec, co to znamená? Jsem nesmazatelně poznamenán mučidly, které blbci nazývají blahem života, a mám zodpovědnost za tato krvavá poznamenání a vykroucení údů, zodpovědnost ne před nějakým svým svědomím, na něž bych klidně sral, ale před mučiteli a budoucími mučenými. Jsem starý a přestal bych být sám sebou, kdybych z tohoto utrpení vyšel nelegitimně. Že jsem nic nedokázal? To vím. Že bych něco dokázal, kdybych přestal být sám sebou a začal znova, to je však úplná nepravda. To musí začít a snažit se někdo úplně nový – a ten bude končit stejně jako já, to jest jako všichni lidé. A bude-li ti chtít někdo vykládat něco opačného, tak si to čtyřikrát promysli.“ Obrátil jsem se a klopýtal pryč. Ještě jednou jsem se zastavil a vykřikl v pláči: „Jsem starý. Ano, jsem proto unavený. Kdybys byla přišla před deseti lety, byl bych ti uvěřil. Teď však vím, že nemáš pravdu! Bohužel! Ty si jen myslíš, že jsi dívka, která hledá Egona Bondyho! Hledáš, jak uprchnout, a já už prchat nechci a nebudu. Budeš-li mít to neštěstí, že nezestárněš, pak budeš stále jenom prchat. A to je nejhorší trápení, co znám. Mohla bys mi věřit, před smrtí říkají aspoň takoví lidé, jako já, pravdu!"... celý text
Národ Psích vojáků
1999,
Jáchym Topol
Ohnivá voda Moje sestra je Ohnivá voda říkám jí: miláčku říká mi: něho a říkáme si: miluju tě. A pijeme Ohnivou vodu. Dnes mě měsíc ochrání před nebezpečím u hlavy mý sestry. Budu plavat ve vodě v síle ohně než ráno vstanu a vypadnu potmě popaměti chodbou z nejvyššího patra. Moje sestra je Ohnivá voda má rozcuchaný vlasy a ráno řekne: di do práce myslím si: beru si kolik chci a dávám kolik mohu a říkáme si: miluju tě. Měsíc sálá a my dva jsme v noci Ohnivý vody kůže na kůži. A všechno je důležitý. Sestro. Teď v noci. Jsi vedle mne ve snu i potom. Zvuk dechu a doteky nehty v rytmu mozku s krví. Ty. Buď u mě. Ještě blíž. Ohnivá vodo.... celý text
Nezvěstná
2008,
Karin Alvtegen
"Ať dělala, co dělala, nesnesitelnou bolest, která ji ovládla, nedokázala zastavit. Teď byla jen tělem, zcela podřízeným síle pokoušející se prorazit dostatečný otvor a vypustit, co bylo uvnitř. Sama se k tomu nemohla vyjádřit. Byla připravená o veškerou vůli, vydaná napospas nespoutané, cílevědomé síle, která ji nenechá na pokoji, dokud nedosáhne toho, co si žádá. Přivede na svět nový život."... celý text
