brigita1501
přečtené 646
Azték
2002,
Gary Jennings
Autor se podle anotace na svoje romány o civilizaci Mexiků (tzv. Aztéků) připravoval. Nemám důvod nevěřit. Autor se také, dle mne, s touto civilizací dosti ztotožnil. Mnoha-jmenný domorodý pamětník života a slávy národa Mexiků, těsně před příchodem jejich zkázy, přibližuje na pozadí osobních vzpomínek nejrůznější aspekty Mexické civilizace. Z jeho vyprávějí občas probleskuje despekt vůči vítězným Španělům – ale budiž - to jen dodává vyprávění na autenticitě . Pak již záleží na čtenáři, co ho zaujme více, životní osudy jednoho Mexika nebo civilizace Mexiků jako taková. Pro mne byl zajímavější náhled na různé aspekty mexické civilizace. Zvyk Mexiků, vést války pouze pro získání zajatců, potřebných k uspokojení Bohů Mexiků, zvyk lidských obětí, někdy v počtu, který zdaleka převyšoval počty obětí u jiných národů a náboženství, je dosti známá skutečnost. Takže popisy hromadných obětí, kanibalismu apod už nešokují – znechutí, to ano – u národa, který podle vyprávění, dbal na hygienu, nechutné – ale náboženství je náboženství. Zaujmou zmínky o jiných stránkách mexické civilizace: politika Mexiků vůči sousedním národům, společenská hierarchie u Mexiků, písmo, sochařství, malířství, řemesla, výuka v „kněžských“ a civilních školách, některé legendy, náboženské představy. Hodně mne pobavilo líčení, kterak si Mexikové, poté co dosáhli dominantního postavení v oblasti, okamžitě začali upravovat své dějiny – to zní hodně povědomě. Nicméně další pokračování o Mexicích od tohoto autora zatím číst nehodlám, mám obavy, že bude víc „dobrodružně“ zaměřeno a bude upřednostněno líčení osudů nějakého smyšleného hrdiny, který se bude vzpírat nadvládě Španělska – a já dávám přednost vítězným Španělům. Konečně Španělé naložili s Mexickou říší a jejími obyvateli mnohem milosrdněji, než byl způsob jakým, podle vypravěče, nakládali Mexikové s nepřítelem: „Nepřátelé byli plevelem, který bylo třeba vytrhat“.... celý text
Richard III.
2003,
Jiří Kovařík
Od chvíle, kdy jsem jako dítě přečetla historickou detektivku od Josephine Tey „Vrah či obeť?“ („Daughter of Time“) se Richard III. stal mým oblíbencem. Již dopředu stojíce pevně na straně Richarda, Plantagenetů a rodu Yorků jsem se začetla do této knihy. A byla jsem spokojena – koneckonců autor již v úvodu uvádí, že kniha je pokusem opravit pokřivený portrét krále Richarda III. Spokojena hned z více hledisek. Jednak autor ovládá český jazyk a umí psát, to je u populárně-naučných knih velké plus. Historická fakta předkládá srozumitelnou, záživnou formou – pomáhá vyznat se v předehře (ostudná porážka Anglie ve stoleté válce s Francouzi) a následně ve vlastním konfliktu mezi mocnými rody Yorků a Lancasterů (tzv. Válce růží) a v jeho hlavních protagonistech. Když přijde na osobu Richarda, vévodu z Gloucesteru a budoucího krále Richarda III., sklouzává autor občas až k patetickému, heroickému stylu; zejména, když popisuje poslední léta jeho života. Máme možnost doprovodit Richarda od jeho dětství až k poslednímu dni – na krvavé pole u Bosworthu a udělat si vlastní názor na jeho osobu. Byl opravdu bezohledným, za mocí a přes mrtvoly se ženoucím monstrem, jak jej líčí blahoslavený Thomas More, Shakespeare, …, nebo mužem, narozeným do vznešeného rodu, který věrně sloužil svému rodu a svému králi, a který byl v souladu se zákony své země posléze králem ustanoven. Přikláním se k verzi o pověstné „pravdě“ vítězů“; nepříznivá pověst, která posledního krále z rodu Plantagenetů již po staletí provází, je zvráceným dílem propagandy Tudorů, zoufale obhajujících své pofidérní nároky na trůn Anglie.... celý text
