broskev28 přečtené 2205

Sběratel motýlů 2017, Dot Hutchison

Podpis všech věcí 2014, Elizabeth Gilbert

A už je to tady, čtenáři se rozdělili zhruba do dvou skupin - jedni jsou nadšení a je to pro ně kniha jejich života, pro ty druhé je příliš dlouhá a příliš popisná a navíc, považte tu hrůzu: téměř naprostá absence přímé řeči na spoustě z těch mnoha stran, hotový Alois Jirásek! A já už vím, že tohle je kniha pro mě, podobně jako třeba Muž, který se směje, Francouzova milenka nebo Mendelův trpaslík, i když to jsou naprosto odlišné příběhy. Spojuje je kombinace příběhu a reality, většinou vědeckého bádání, ale taky třeba sociologických poznatků. Tady je možná jádro pudla: v botanických pojednáních těžko objevíte přímou řeč. Základem jsou často vyobrazení, zde naprosto skvostná a tvořící rovnocennou součást již tak dokonalé knihy. A navíc autorka velmi odvážně zkusila i mnohé další úvahy - ať o lásce, náboženství, výchově, uspořádání světa - pojmout a hlavně popsat podobným způsobem, a to asi nestráví každý. Ale proč ne - sto lidí, sto chutí; račte o dům (pardon, o knihu) dál! Zatímco Jíst, meditovat a milovat mi připadalo jako takový čistě americký příběh a nijak zvlášť mě nenadchlo, ani jeho filmové zpracování, touhle knihou mě autorka doslova šokovala v tom nejlepším slova smyslu. Smekám před jejím spisovatelským umem a moc se těším na její další knihy! P.S. Jen mi zůstává záhadou, jak je možné, že tenhle skvost jsem koupila v e-shopu megaknihy za pouhých 59 Kč . . .... celý text

Špinavá práce 2006, Stuart Woods

Pro mne jde o první setkání s tímto autorem a nemůžu říct, že bych byla zklamaná. Ačkoli v knize vystupuje poměrně dost postav, každá je jasně charakterizovaná a nepletou se. Dvě výrazné ženské postavy "na opačných stranách barikády" a hned můžete porovnávat. FBI, resp. její agenti, jako už bývá zvykem, jsou povětšinou za hlupáky. Ovšem nade všemi ční právník "s tvrdým jménem", Stone Barrington. Kupodivu si stále zakládá na svém morálním profilu, proto snad jako jediný v tomto příběhu přemýšlí, jak dosáhnout co nejlepšího výsledku s co nejmenšími ztrátami. Sympaťák se smyslem pro humor i pro čest, paráda!... celý text

Když zpívají cvrčci 2018, Charles Martin

Krásný a velmi čtivý příběh. Zuzana2599 má pravdu: ač je autorem muž, kniha je doslova nabitá emocemi, smekám! Jestli bude tento příběh někdy převeden na filmové plátno, představovala bych si ho pod režijním vedením Lasse Hallstrőma; tento pán taky umí pracovat s emocemi a nebojí se jich. Překlad plyne lehce a nenásilně, čtenáře neruší žádné chyby. Dozvíte se o (svém) srdci víc, než by člověk čekal u beletrie, a koneckonců nejen o srdci. "I při těch nejhorších prognózách v pozadí vždycky existuje naděje. Plíží se chodbami, vznáší se v každém koutě nemocničních pokojů, pospíchá za každými nosítky a hledá duši, která ji potřebuje." P.S. Co mě ovšem totálně odrovnalo, to byly názvy v jídelníčku oblíbené restaurace Reese a Charlieho!... celý text

Jen aby, řekla moje žena 2017, Michael Třeštík

Kdybych z téhle jedovatě zelené miniknížečky nepřečetla nic jiného než zadní stranu přebalu, i tak by to bylo mnohokrát více, než se dozvím z některých pětisetstránkových zaručených bestsellerů. Jistě, zdaleka ne všechno jsou pravé perly, ale o to víc vyniknou ty opravdu trefné. Stejně jako mnozí další, doporučuju číst "na pokračování", podobně jako knihy přísloví a aforismů. Čeho je moc, toho je příliš, vždyť to znáte sami.... celý text

Prokletá krev 2017, Sabine Thiesler

Pročetla jsem komentáře, které se až překvapivě shodují: detektivní příběh, jaký se hned tak nevidí. Zaujal mě komentář intelektuálka: spíše než detektivka je to román o prokletí jedné rodiny. A tady doporučuju končit se čtením mého komentáře v případě, že jste ještě knihu nečetli! Hlavní hrdinka určitě není úplně "kladná" postava, ale způsob, kterým zásadně narušila vztah matka-dcera, volal po odvetě, bohužel. A potom už se to nedalo ukočírovat. V této souvislosti mi připadaly velmi trefné názvy jednotlivých částí knihy. Občas mi vytanulo na mysli, jak se asi časem povede v nové rodině Edimu . . . A teď se chystám na další knihu S.T., Sběratel dětí. P.S. Nemám ráda, když překladatel (anebo nakladatel?) svévolně mění původní název knihy. V tomto případě si myslím, že to bylo velmi moudré rozhodnutí - originální verze napovídá příliš mnoho.... celý text

Kéž je nám odpuštěno 2015, A. M. Homes

Souhlasím s komentářem orinka3, i když přiznám bez mučení, že úvodní stránky mě poněkud rozhodily a chuť ke čtení mě opouštěla. Ale zanedlouho jsem se v textu doslova"uvelebila" a užívala jsem si ho. Abych použila citát: "Těžko se to popisuje, ale všechno, čeho jsem se děsil, se v mžiku rozplyne. Mám dojem, že tenhle pocit jsem ještě nezažil - jako by se zvedala temnota, jako by slunce vycházelo zpoza mraků - takhle doslovné a zároveň nezachytitelné to je." Skládám velkou poklonu paní překladatelce, jakož i nakladatelství Host - žádné rušivé gramatické ani jiné chyby, text sedí jako ulitý, uvozovky skutečně uvozují jen přímou řeč a nikoli ještě následující odstavec, jak se poměrně často děje. Čtenář se může soustředit jen na vlastní příběh a užívat si ho, přemýšlet o něm. A že je toho spousta na přemýšlení, ať už je to Nixonův životní příběh, americký sen a realita, nebo naopak vzdálená africká vesnice.... celý text

Zpropadení páteři 2004, Colin Bateman

Zvláštní příběh, ale ještě zvláštnější je humor hlavního hrdiny. Tady je příklad. "Proč by někdo chtěl pošpinit něco tak nádherného?" zeptal se páter Flynn. "Mít moc," řekl doktor, "a ovládat jiné." Souhlasně jsem přikývl. "To je ta nejúžasnější věc hned po tom, že se dá koupit už nakrájený chleba." Přesto - nebo právě proto - se tahle knížka čte velice dobře, koneckonců vyzkoušejte to sami.... celý text

Zasněžená žena 2007, Leena Lehtolainen

Víceméně poklidný průběh vyšetřování na zámečku Rosberga, jakémsi azylovém domě nešťastných žen. Mužům vstup zakázán! Řeší se vražda, o které nelze ani s jistotou říci, zda je to opravdu vražda. Ale to příběhu neubírá na zajímavosti - pravda, klidně knihu odložíte a jdete povečeřet, protože napínavých situací je tu pomálu, ale zase se dozvíte spoustu zajímavých údajů o novodobém Finsku. Mně třeba zaujal výslech somálské rodiny na policejní stanici: "No, musíme vyslechnout matku tý rodiny, jenže ona nemůže být bez manžela v místnosti, kde jsou cizí muži. A to zase naše zákony nedovolují, protože umí finsky. Tady máš ten svůj multikulturalismus v praxi. S tím se daleko nedojde."... celý text

Tajemství závojů 2012, Zoë Ferraris

Předešlé komentáře naprosto vystihují vše podstatné: atraktivní, nepříliš často se vyskytující prostředí (Saúdská Arábie) = mužský svět se vším všudy; zajímavý detektivní příběh, osamělá Američanka a její zážitky v písečné bouři; postupně se vyvíjející vztah Katyi a Nájira. Není to nijak strhující četba, ale určitě je pro našince zajímavá a plná informací o muslimském světě, takže stojí za přečtení.... celý text

Byly tady, a už nejsou 2017, Haylen Beck (p)

Poprvé v životě jsem měla pocit, že čtu opravdový thriller. Naprosto skvělý mi připadá závěr komentáře, kterým knihu ohodnotil Lee Child: "Lépe se podle mě thriller napsat nedá." Tohle se takzvaně četlo samo, ráno jsem knihu otevřela a večer jsem ji odložila přečtenou. Je před svátky, rodina mě proklínala, ale já jsem je neslyšela a četla. Takže doporučuju velmi, ale vyhraďte si na četbu den volna! A už teď vám závidím!... celý text

Oči pouště 2011, Zoë Ferraris

Detektivní příběh ozvláštněný prostředím - odehrává se v Saúdské Arábii. Společenské "předpisy" neumožňují vyšetřovateli zeptat se na věci potřebné pro odhalení zločinu ani mužů, natožpak žen; to se pak těžko vyšetřuje! Ale příběhu to na čtivosti neubírá, spíš naopak. Já jsem - na rozdíl od Surikata komentáře - byla velmi překvapená rozuzlením. A už se těším na Tajemství závojů; třeba se vztah Katyi a Nájira konečně někam posune . . . P.S. Jen ta několikrát se opakující chyba - "navštívil jsem Ašráwíjovi" - mě lehce iritovala.... celý text

Život za životem 2014, Kate Atkinson

Velmi zajímavá kniha. Začetla jsem se rychle a chvíli mi trvalo, než jsem pochopila princip. Jak zmiňuje některý z komentářů, škoda toho, že my čtenáři čteme lineárně; tohle by totiž mohl být úžasný prostorový "pavouk". V jednom životě tráví Ursula válku v Německu, v dalším vyklízí sutiny Londýna po bombardování. Ten jediný život, který ukončila sama, musel být strašný . . . Moc se mi líbily postavy: táta Hugh a jeho "medvídku", Sylvii bych věru jako máti nemusela, sesterské komentáře Pam, paní Gloverová, mimořádně schopná slečna Woolfová a samozřejmě tetička Izzie. Život v Liščím zátiší se všemi jeho lidskými i zvířecími obyvateli je popsán ve všech Ursuliných reinkarnacích tak živě a přitažlivě, že si autorka opravdu zasluhuje náš obdiv.... celý text

Římská děvka 2013, Eric Walz

Zajímavá historická detektivka. Postava jezuitského vyšetřovatele se mi moc líbila, věčné město už méně - horší doupě neřesti by asi člověk stěží pohledal. V knize se to hemží odkazy na Sandrův první vyřešený případ v Tridentu, ale samostatná kniha na tohle téma neexistuje, což je pro nás čtenáře škoda. Každopádně doporučuju a přeju příjemné čtení!... celý text

Postel, hospoda, kostel 2016, Zbigniew Czendlik

Měla jsem jistá očekávání a rozhodně jsem nebyla zklamána. Není to žádné veledílo, je mi sympatické, že se autor nesnaží přibližovat církevním autoritám typu T. Halíka. Na položené otázky odpovídá svižně a vtipně, aby kniha, do níž budou zahrnuty, nebyla těžkopádná a nudná. Líbí se mi jeho vzpomínky na dětství a na rodinu; sympatické je i jeho přiznání, že se v Čechách cítí svobodnější než by byl v rodném Polsku. Kdybych mohla zajít na jeho kázání, určitě bych to vyzkoušela. Takto jsem moc ráda, že jsem ho poznala alespoň prostřednictvím téhle knížky, a oběma autorům za toto setkání děkuju.... celý text

Utajená sestra 2017, Diane Chamberlain

Snažím se postupně pročítat všechny knihy této autorky, které u nás vyšly. Většina z nich je k mání pouze v knihovnách, jen občas, když vyjde nová kniha, je možné ji koupit. Právě proto jsem se těšila na Utajenou sestru, ale přiznám se, že po jejím přečtení jsem velmi zklamaná. Souhlasím s komentářem alzbeta4340 - tahle knížka vůbec nesnese srovnání se staršími díly autorky. Připadá mi dost zmatečná, nevyvážená, snad i těžkopádná. Byla jsem vždy překvapená způsobem, jakým D.Ch. rozvíjela své příběhy, jak zajímavé postavy si pro ně vybrala - když si vzpomenu třeba na Strážkyni majáku, na Annie, to bylo něco skvělého! S touhle úžasnou lékařkou a manželkou nelze tyhle postavy vůbec srovnávat. Takže já určitě nedoporučím, respektive četbu snad, koupi určitě ne!... celý text

Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

Drze beru za svůj - a to od prvního písmenka po poslední, snad mi to autorka promine - komentář AsiUrčitě. Pořád jsem tak nějak nevěděla, co mi na téhle knížečce vadí či chybí. Četla jsem v pauzách mezi kapitolami jiných knih, ale nic se nezlepšilo. A potom jsem si přečetla tenhle komentář a rázem se mi rozsvítilo. Takže moc děkuju AsiUrčitě a vám, kdo jste ještě nečetli, přeju zajímavé zážitky!... celý text

Matčiny hříchy 2016, Irene Kelly

Jedna věc je naprosto jistá: nakladatelství Kolumbus (nikdy předtím jsem o něm neslyšela) a překladatel Viktor Faktor odvedli mizernou práci. Krkolomný a místy až nesrozumitelný text je opravdu hrozný. Zájmeno mi (3. os. č. j.) jako by v češtině neexistovalo, rozdíly mezi můj a svůj taky neřeší, takže tohle se opravdu příliš nepovedlo. Připadalo mi (nikoli mně), že záměrem bylo čtenáře především šokovat tak, aby si těchto detailů nevšímal; v mém případě se to ovšem moc nepovedlo . . . Vůbec nepopírám, že vlastní příběh byl otřesný a že mi připadá neuvěřitelné, jak může charitativní organizace páchat zlo. Ale i sama autorka přiznává, že se o prázdninách ocitla v sirotčinci, který byl naprostým opakem jejích dosavadních zkušeností, takže je jasné to, co víme všichni: každou instituci tvoří především jednotliví lidé. Sirotčinec bude jen tak dobrý, jak dobrý bude jeho nejhorší zaměstnanec; navíc ryba smrdí od hlavy. Ovšem i některé rodinné scény, například matčiny víceméně nepravidelné sebevražedné pokusy, to bylo opravdu silné kafe. Další opakující se model: otec jako příživník, nikoli jako živitel rodiny. Zaujalo mě, jak pevná a stabilizující musí být v Irsku (a obecně ve Velké Británii) sociální síť, systém pravidelných peněžních dávek pro lidi bez příjmů, bez něhož by většina hrdinů této knihy neměla šanci vůbec přežít. Takže námět určitě zajímavý, ale český text velmi špatný a těžko čtivý. Je na vás, zda se rozhodnete tuhle poměrně drobnou knihu přelouskat.... celý text

Ztracený slib 2017, Kate Morton

Slavík 2016, Kristin Hannah

Přečetla jsem už hodně knih s válečnou tematikou a oceňuju, že každá z nich je jiná. Každý autor používá jiný způsob vyprávění, vybere si jiný válečný čas, jiný příběh, jiné hrdiny. Zlodějku knih nelze srovnávat s Hanou, a přesto jsou to obě nádherné a velmi silné knížky. Když jsem začala číst Slavíka, nevěděla jsem, co mám očekávat. Někteří z mých čtenářských přátel jím byli nadšeni, jiní ho po pár kapitolách odmítli číst (včetně nejstarší čtenářky naší knihovny, 94leté válečné pamětnice, která část války prožila ve Francii a část v Německu). Přesto jsem se do ní pustila a po dočtení musím přiznat, že toho nelituju. A stejně tak mám pocit, že naprosto chápu první dvě věty autorčina závěrečného poděkování - i já jako čtenářka jsem si tak místy připadala. Možná tam byly nelogičnosti, možná autorka nevylíčila těch francouzských pět válečných let naprosto věrohodně. To říkají někteří z vás čtenářů; já však vnímám přesný opak. Snad poprvé jsem si při četbě válečné knihy uvědomovala, jak bezútěšná to byla situace. Den za dnem tytéž starosti, ale situace je den ode dne horší. Není kam a k čemu uniknout; každý se bojí každého, zvlášť pokud před válkou byli vašimi nejlepšími přáteli židé. A ta nejhorší otázka: poddat se a být pasivní, jen přihlížet, anebo se pokusit o odpor i za cenu, že potrestáni mohou být jak mí blízcí, tak i neznámí nevinní? Francie určitě nepatřila k těm nejhůře postiženým zemím, ale to vůbec neznamená, že si její obyvatelé "nesáhli na dno". Příběh protikladných sester byl skvělý nápad, ale cesta do Paříže s typickým Američanem, to byla určitě ta správná volba! A přiznám se k něčemu, co se mi už dlouho nestalo - posledních možná 100 stran příběhu jsem regulérně probrečela, nestíhala jsem si utírat brýle, a to tedy určitě nemívám ve zvyku. Nevím, jestli to něco vypovídá o kvalitě knihy, nebo naopak o mém poklesu odolnosti při četbě knih tohoto typu, ale určitě vám četbu doporučuju!... celý text