Budulman přečtené 116

Křest ohněm 2022, Andrzej Sapkowski

Když to shrnu, strašně jsem si užíval Regise, Milwu, Cahira, trpaslíky, celou tu putující nesourodou bandu, která spolu nějak musela vydržet :) Dijkstra a jeho přístup a tahání na nitky, super. Co mě od začátku vytáčelo (jak jinak to popsat?) byli Potkani v čele s tím zmetkem Kayleighem (nemyšleno že byl šéf, ale štval mě asi nejvíc) a jejich část jsem nečetl vůbec s potěšením, spíš s těžkou averzí. Vlastně jsem se těšil, až s nima někdo zamete (jsem divnej?). Ciri jsem za tuhle epizodu v téhle bandě chvilku vyloženě nesnášel taky :D Pletichy čarodějek byly zdlouhavééé a asi to nejmíň záživné v téhle části příběhu. Ale chápu, patří to tam a nějak se to ještě vyvine... Asi... nejspíš...... celý text

Čas opovržení 2022, Andrzej Sapkowski

Čím dál tím lepší a moc nechápu všechny ty komentáře ohledně politiky. Zase tak moc se tam politika (oproti jiným knihám) až tak neřeší a ano, sice jsou některé pasáže s tímhle tématem spojené, ale patří to k celkovému ději a pohledu na vše, co se následně uděje. Upřímně jsem se bál, že to bude horší a nakonec to tak "hrozný" nebylo. To už mě víc nudily (budou nudit - píšu to sem až po přečtení právě Křestu ohněm) pletichy čarodějek v Křestu ohněm, ale zase to směřuje k něčemu. Vláčnější úvod se pěkně zvrhne do šíleného útěku a přežití. Já jsem spokojenej :)... celý text

Krev elfů 2022, Andrzej Sapkowski

Meč osudu 2000, Andrzej Sapkowski

Zaklínačské povídky jsem měl vždycky nejradši a většina z nich je v téhle knížce opět top. Jediný "Střípek ledu" jsem po pár stránkách přeskočil, protože se mi už příčilo divadlo s Yennefer. Po tolika letech od prvního přečtení se čtou pořád skvěle a nestárnou.... celý text

Poslední přání 1999, Andrzej Sapkowski

Poprvé čteno už kdysi před cca milionem let, kdy to u nás popré vyšlo a teď si pana Geralta dávám takhle přes Vánoce znovu. A furt je skvělej a furt to bude můj nejoblíbenější knižní svět a hrdina :) (dobře, jeden z nejoblíbenějších) :D A zase jsem si potvrdil, že radši Triss, než Yennefer :D... celý text

Vlci 2015, František Kotleta (p)

Jednohubka na dva, tři večery, která i když je opravdu velmi krátká, daleko předhání Stalingrad a frčí od začátku do konce v solidním tempu téměř bez chvilky oddechu. Gerharda/Radegasta si tady prostě musíte oblíbit a celkově si u mě zlepšuje reputaci, i když ji nijak špatnou vyloženě neměl. Jen mi prostě asi víc přirostl. Ohledně Veroniky mi vše začalo být jasné už docela brzo a vyloženě jsem se pousmál, když mi to na konci opravdu bylo potvrzeno :) Období keltů, slovanů a prostě obecně tohle období mám moc rád a o to víc jsem si tuhle "knížečku" užíval. Škoda, že tímhle všechno okolo Bratrstva krve končí (ne, Stalingrad fakt nepočítám). Ale třeba někdy... No, necháme to osudu a Frantovi :)... celý text

Zimní přízrak 2019, Dan Simmons

Zimní přízrak - Dan Simmons Kde začít? Nebylo to tak špatný, jak jsem se bál - nebylo to tak dobrý, jak jsem trochu doufal... Možná budu za trubku, ale co mi na knížce vadilo už od koupě byla obálka, respektive obrázek chaty někde v horách. Do prkený ohrady, dyť McBridovic farma je na placce uprostřed polí ve státě jménem Illinois a ne v žádným pohoří. Byl jsem furt obezřetnej, abych obálce nekřivdil, protože to bude asi někde zdůvodněný v ději?! Nebylo! Ani ve vzpomínkách na Montanu, pointa k obálce nula nula prd! Vydavatelství by asi mělo lehce popřemýšlet, co dávat na obálky... (ale tohle je asi čistě můj boj :D ) Další věc, která mi trošku vadila byla ta, že Simmons částečně trochu popřel to, co se stalo onoho léta roku 1960 a tajemno tehdejšího léta malinko hodil na asi vyloženě vraždy J.P. a C.J. Congdena, bez přičinění tajemných sil. A hned v zápětí z toho "tajemna" udělá v Zimním přízraku podivnou bramboračku, jakoby sám Simmons nevěděl, jak celou knížku uchopit a jestli to celé směřovat do nadpřirozena jako v Temném létu, nebo do psycho analýzy podivně se vyprofilovanýho Dala, kterej si podělal celej život a asi mu z toho hráblo ve stylu každej druhej američan potřebuje psychiatra na každou blbost a je nutný ho nadopovat práškama a udělat z něj trosku. Ale ani to jsem postavě Dala na 100% nevěřil a celý mi to přišlo účelový. Knížka má něco málo přes 300 stran, ale jen díky totálně zbytečné výplni s Clare, která se mohla vyvinout v super vyústění, propojení se zápletkou, kdyby tam vlastně nějaká byla - dobře, aspoň s dějem jako takovým... cokoliv, co by v rámci celku mohlo dávat smysl, ale tohle tam prostě NENÍ! Proč sakra? Na konci knížky čučím v půl jedné ráno na poslední stránku a marně hledám, kde se jako dozvím, co se to vlastně dělo na těch cca třista stránkách a když nad tím tak přemýšlím, mám hrozně smíšený pocity a nevím, jestli se mi to celý líbilo, nebo ne. Brnkání na strunu nostalgie se zmiňováním událostí z Temného léta u mě spíš bohužel nefungovalo, protože to bylo pojaté hrozně zvláštně, ale to se už opakuju. Oblíbenej Duane se sice vrátil... Mno... i tohle bylo jakoby nedodělaný, nedomyšlený, prvoplánový, divný, než zajímavý a v Temným létě jsem ho měl moc rád, tady kdyby nebyl, asi by to bylo lepší... Stal se spíš takovou zvláštní berličkou, lepidlem nesourodého sledu spíš divných, než děsivých a zvláštních událostí. Když to teď po sobě tady čtu, skoro to vypadá, jako bych jen plísnil a knížku si vůbec neužil, ale tak to taky není! Mě se to líbilo... Hrozně bych chtěl, aby se mi to líbilo o kus víc... Užil jsem si to? Byl jsem naježenej s očekáváním jak to celý dopadle? Ano, byl! Jen to celý kazí taková příchuť až příliš mnoho "ale" a nedočkání se nějakého pořádného rozuzlení a finále. Ne... bitku se skinama na konci jako finále neberu ani náhodou a zase to jen podtrhává to, že si nemyslím, že to měl Simmons celé nějak uceleně domyšlené. Simmons to umí líp... Ukázal to na spoustě dalších knih, ať šlo o už zmiňované Temné léto (NE, nebudu psát že je tohle pokračování, protože ani náhodou není), nebo brilantní a děsivé Hladové hry, Terror, nebo totálně jiný Hyperion. 3* dávám jen proto, že se mi to svým způsobem pořád líbilo, ale nedostal jsem to, co jsem asi chtěl dostat.... celý text

Stalingrad 2019, František Kotleta (p)

Frantovo standartní brakový výtvor, který je prostě takový, jaký v tomhle universu člověk už tak nějak čeká. Oproti původní trilogii Bratrstva spíš taková jednohubka, která asi kdyby nebyla, prd by se stalo, ale i tak na vyplnění dvou večerů cajk. A v porovnání právě se zbytkem Bratrstva nemůžu víc než 3 hvězdičky. (slovo "brak" neberu jako urážku, nybrž čistě definici stylu/žánru ;-) )... celý text

Temné léto 2012, Dan Simmons

Dočteno v noci v jednu hodinu ráno a musím říct, že jsem pořád plný nadšení. TO jsem zatím nečetl (ANO, zatím NE), tak nemám s čím srovnávat, ale bude na řadě velmi brzy. Kdybych měl hodnotit popisnost a délku, kterou mnoho lidí popisuje jako něco až rušivého, neřekl bych, že je to v případě téhle knížky nějaká "hrůza". Hladové hry (Simmonsovi), nebo takovej Terror, to je v tomhle teprve lahůdka. Tohle ne :) Celou dobu jsem měl pocit, že "jsem tam s nimi", součástí party, v tom příšerném vedru, v Illinois mezi kukuřičnými lány. Tohle mi prostě sedlo a jsem trošku smutný, že dobrodružství skončilo. Už před dočtením jsem začal hledat podobné knížky a budu se vracet do podobných prostředí. Pomalejší tempo mi vyhovovalo, o to lepší byly rychlé rozjezdy, kdy se z ničeho nic začalo něco dít a u konce "scéna" s komiksem a bledýma rukama z pod postele byla přesně to, co to vystihuje... Zase mi teď jen při vzpomínce a psaní tohoto textu naskočila husí kůže. Děti často vidí a zažívají něco víc, než my dospělí, kteří už jisté věci nevidí, nebo je vidí jinak svýma očima a tím pádem se nedivím, že spoustu věcí "viděli racionálně" a bez podezření, že by mohlo jít o něco nadpřirozeného. To přece ve světě dospělých nemá místo... Nebo ano? ;) Jak u koho :) Simmonse mám čím dál tím víc rád. P.S. rozhodně si přečtěte překlad od Milana Žáčka (Laser)... celý text

Zlatá kniha komiksů – Václav Šorel 2011, Václav Šorel

Moje dětství s časopisem ABC, na které nikdy nezapomenu a které mě nejspíš celou dobu formovalo. Vzpoura mozků a Galaxia byly tenkrát počiny, něco úžasného a naprosto vyčuhujícího na poli českého komiksu. Dokonce jsem doma vyhrabal původní ABC speciál 86, sice už v ne nejlepším stavu, ale zato obsahující kromě Vzpoury mozků ještě komiks Golem, který byl a je BOŽÍ!!! Ten je v jiném sborníku "Golem a další komiksy". Tvrz, ze které mě mrazilo, protože tohle téma nečekaného přesunu v čase mi vždy nahánělo husí kůži... takový to co by kdyby... Ostatní čtu poprvé až teď, ty mě tenkrát minuly, ale stále mají všechny vysokou úroveň.... celý text

Azimut: Kniha první 2021, Wilf

Nádherně kreslený komiks, který je prý tím nejlepším z toho, co se v oblasti komiksu dá "konzumovat". No a rozhodně ano! Člověk se často přistihne u prohlížení obrázků a bloudění po detailech, které jsou až neskutečné. Lehké erotično je tak akorát, zápletka bláznivá a nevšední, skvělý úvod do tohoto světa, páč nás už zanedlouho čeká "díl druhý" a rozhodně bude opět zdobit moji knihovnu.... celý text

Nemrtvá inkvizice 2016, Jan Urban

Koukám, že jsem z natěšení (teď už vím že zbytečnýho) na pátej díl zapomněl napsat pár řádků o tomhle čtvrtým. Obálka je u tohodle dílu prostě to, co "táhne". Je povedená, boží! Vyvyan s amnézií trošku blb, "hláškování" se už v tomhle díle začíná zvrhávat v trapnost, kterou korunuje díl pátej, ale jinak je to zase tuze povedený počtení, který končí až nestoudně otevřeně. Jájina "nit" začíná být zajímavá, stupňovaná, má velkej potenciál, tím spíš je škoda, že se v pětce vlastně lautr nic o jejích důvodech nedozvíme.., I přesto dám čtyři hvězdičky, páč si to zatím tenhle čtvrtej díl zaslouží.... celý text

Soudný den 2020, Jan Urban

Nemůžu si pomoct, po naprosto skvělých čtyřech dílech a u každého jsem nešetřil hvězdičkami, tenhle dostane max 3 a to jen proto, že se druhá půlka aspoň nějak dala a chtěl jsem to mít komplet. Jinak by tenhle díl nafasoval bohužel dvě... Trošku SPOILER, asi... možná... První polovina úplně zbytečné výplně, která v celku spíš nedává žádný smysl a pointa s Phobosem mi bohužel asi uniká doteď. Vlastně ani s panem Luciferem... A celkově divočina se zombíkama byla podivně překombinovaná, jakoby už po čtvrtém díle někdo ztratil nit... Vyvyanovo "hláškování" v tomhle díle posouvá hranici ad absurdum a je až neuvěřitelně otravné a zbytečné. Prostě divně nucené... Asi bych to tentokrát nedočetl, kdybych nechtěl vědět, jak to celý dopadlo a kdybych přes tu půlku, která obsahovala ten zvláštní až skoro rasistickej balast, nějak neprokousal. Klidně mohlo být namísto toho víc vysvětleno Phobosovo odbočení, nebo Eliška... Furt by to bylo zajímavější. A to jsem si první čtyři díly upřímně opravdu užíval, i když už tam se některý myšlenky skoro překlopily někam, kde bych to u tohohle druhu literatury asi vůbec nečekal. Mno, jsem zmatenej jak Vyvyan na úplným konci...... celý text

Dědictví zkázy 2015, Jan Urban

Super... O dost delší než předchozí díly, ale celkově naprosto super! Chtěl jsem si odskočit po dočtení třetího dílu jinam, ale asi to přehodnotím a vrhnu se rovnou na díl čtvrtej :) (asi mám dejavu)... celý text

Krev padlých andělů 2014, Jan Urban

Důstojné pokračování dobře rozjeté jedničky a jsem rád, že se mi potvrdil můj divnej pocit z Tiziana. Ovšem kde jsem se sekl byli jeho přicmrndávači. Ti se pro změnu vyloupli to pozitivna... Teda kromě toho jednoho, co mu pocuchala vizáž slečna Pandora (ne ta z toho klenotnictví). Těším se, co vyleze z Elišky, protože v druhým díle se nám začala vybarvovat a začíná se její "schopnost" proměňovat v záživnou knižní "podívanou". Chtěl jsem si dát po dočtení druhého dílu pauzu a utéct do jiného světa jiného autora, ale při dočítání poslední kapitoly mi začínalo být postupně jasné, že tohle sakra "končí" tak nějak uprostřed něčeho. Tak jako dík... Simmons s Hyperionem holt ještě chvilku počká a doufám, že nebude čekat až na konec pátého dílu... Nebo vlastně na tom nic špatného není, co to kecám :-D Jestli jsem dal jedničce 4*, tohle je o půl lepčejší, takže tak 4,5* Pětku si nechám v záloze, kdyby se to ještě v dalších dílech zlepšilo :)... celý text

Strážci brány 2014, Jan Urban

Jsem příjemně překvapený a docela nečekaně mě knížka vlastně bavila. Přirovnávání a hláškování jsem asi přežil líp než spousta ostatních, co tak čtu komentáře. Očekával jsem nějakou hrůzu, páč jsem si některé komentáře četl před knížkou samotnou, ale ve finále to nebylo tak "strašný" a vlastně to konkretně mě až tak nerušilo/neštvalo. Děj odsejpal, "mytologie" kolem Rudolfovo alchymistů a tajemna týkajícího se té doby mi hodně sedí a jsem v tomhle ohledu vyloženě spokojenej. Postavy ve většině přirostly a nikdo z nich mi nebyl vlastně moc nesympatycký. Možná až na Tiziana a jeho dva nejbližší přicmrndávače Deimose a Phobose... O těch si upřímně nevím co myslet. Otevřený konec vyloženě vybízí k rozečtení druhého dílu. Zatím to vypadá, že tuhle serii dojedu celou.... celý text

Velké problémy v Malém Vietnamu 2016, František Kotleta (p)

Poločas rozpadu 2017, František Kotleta (p)

Dvojka byla pro mě nejslabší díl, který jsem se dokonce musel přemáhat dočíst. Cesta z Brna byla roztahaná a s vyhlídkou na další díl se zdála neúplná. Trojka mi to naprosto vynahradila :)... celý text

Rázová vlna 2017, František Kotleta (p)

Tvl... Dlouho se mi nestalo, že bych pustil u knížky slzu a u tohodle se mi to stalo 2x. Poprvé když se setkali s Br.... a podruhé konec... Možná to bylo taky tím, že jsem u toho popíjel Mojito u móře, vlastně určitě to bylo tím... ;-) Super knížka, díky Franto... celý text

Artemis 2018, Andy Weir

Jak jsem se od začátku nechtěl nechat ovlivnit rozporuplnými komentáři a spíš jsem knihu bral pozitivně, než negativně, čím dál jsem četl, tím víc mě spousta věcí hrozně štvala. Nelogické, neuvěřitelné, podivné, zvláštní chování některých postav, zvláštní rozhodování postav, ve dvoutisícové populaci, což je u nás průměrná vesnice, se na téměř uzavřeném místě skoro nikdo nezná, kromě pár lidí a člověk byl vlastně téměř anonymní... Ve finále to finále alespoň pro mě typu WTF?!... Jako vážně takhle jednoduše se to všechno takhle "vyřeší"? Hodně slabých 3/5 Jo a už dlouho jsem neviděl v textu překladu tolik zbytečných chyb...... celý text