Budulman
přečtené 116
Světová válka Z
2010,
Max Brooks
Co k tomu říct... Kniha je napsána spíš jako vyprávění jednotlivých přeživších. Rozhovor bych tomu vyloženě neříkal, protože vstupů autora jako novináře není až zase tolik. Spíš se snaží vypravěče nasměrovat, doplnit si informace. A názor na knížku jako takovou... No, wau, něco takového jsem opravdu ještě nečetl a pro fanouška zombie tématu je to opravdu povinnost. V mnoha případěch si opravdu připadáte, že se něco takového stalo a některá vyprávění doslova mrazí v zádech. Rozhodně nebudu váhat si zase přečíst něco podobného.... celý text
Vendeta
2013,
Larry Correia
Dvojku jsem musel číst na dvakrát, i když jednička byla bez chyby, první půlku dvojky jsem se nějak nemohl začíst, nakonec jsem ji odložil a dal si mezitím 4 jiné knížky, než jsem se vrátil. Druhá půlka se už četla sama a jako celek hodnotím jako podařené, ale ne jako první díl. Snad mě překvapí třetí díl :o)... celý text
Původ
2014,
J. T. Brannan
Celkově super počtení, knížka má spád, o překvapení není nouze, jak už bylo uvedeno hodněkrát, spousta situací, které jsou ne že by neuvěřitelné, ale občas nesmyslné, nebo možná lépe řečeno "účelné". Každopádně jsem si "Původ" užil. No a konec... čekal jsem milion jiných konců, ale tohle opravdu ne :o)... celý text
Drsné sny
2014,
Jakub Mařík
Společně s prvním dílem zatím to nejlepší z celé serie. Hlášky, u kterých jsem se musel zastavit, protože jsem se nemohl přes chechtání pustit do dalšího čtení: * "Drak? Tady? Nejdřív stáčírna minerálky a teď dračí líheň? Že by s nima armáda chtěla nahradit gripeny? Prý mají mnohem levnější údržbu." * "Nepochybně. Nejenže v téhle malé základničce máme pískový varianty, šílený rambomágy a jednoho teoretického vlkodlaka, teď se tu schovává i drak. Už nám tu chybí jen třináct trpaslíků a jeden malý tlustý hobit. Ne, počkat, hobita jsme s sebou přivedli my." * Fakt se těším na další díly... celý text
Výtah do pekla
2013,
Jiří Pavlovský
Přečteno skoro jedním dechem, Pavlovského mám čím dál tím víc rád :o) Hlášky, situace, které by člověka ani náhodou nenapadly, totální sešup od začátku do konce.... celý text
Sonáta pro Azazela
2013,
Dušan Fabian
Tak tenhle díl byl po třetím lehce slabším zase zpátky na úrovni prvních dvou. Trochu jsem se lekl začátku, kdy styl psaní začal v přítomném čase, mě to vždycky přijde jako bych četl scénář a nejsem schopný takový styl psaní překousnout a vůbec se na knížku soustředit. (dalo by se říct, že to dokonce nepřekonatelně nesnáším) Každopádně byl použit jen na Intro a Outro, což mi spadl kámen ze srdce, protože jsem tento díl nakonec nemusel přeskočit... a bylo to dobře :o) Užil jsem si to a můžu pokračovat s dalším dílem :o)... celý text
Kruté stroje
2013,
Ondřej S. Nečas (p)
Docela čtivé, ale po namlsání prvními dvěma díly o fous slabší. Jiří Pavlovský opravdu nasadil laťku dost vysoko. Nemůžu si pomoct, ale Kruté stroje mi celou dobu připomínaly takovou zvláštní detektivku a nějak mi ne a ne zapadnout do celku :o) Jdu na Sonátu :o)... celý text
Město mrtvých
2012,
Jiří Pavlovský
To správné pokračování prvního dílu, který jsem si tak užil. Rozjezd super, konec spíš takový "honem rychle z toho ven" :-) Hlášky perfektně konkurující těm z prvního dílu, postavy a prostředí skvěle sedící a uvěřitelné, že by se něco takového někde opravdu mohlo vyskytovat :-D Těším se na další díly... celý text
Magie pro každého
2012,
Jiří Pavlovský
Po dlouhé době jsem se zase jednou pořádně u čtení chechtal a některé pasáže četl nekolikrát, abych si ověřil, že je tam napsáno opravdu to, co tam je napsáno. Za mě naprosto skvělý začátek moc slibné serie :o) ... Začal rvát papírové ručníky z kovového dávkovače a utěsňovat odtok umyvadla. Pak do něj pustil vodu a zkontroloval ji prstem. "Nesmí být moc horká," řekl Monice. "To by pak kouzlo nefungovalo?" "Ne. To bych si opařil ruce." ... :-D... celý text
Hladové hry
2010,
Dan Simmons
Uf... konečně dočteno... a po té extrémně dlouhé době, kterou mi to trvalo musím nakonec stejně říct... To už je konec? Na začátku jsem měl obrovské problémy se vůbec v ději a postavách zorientovat, knížku jsem na nějakou dobu odložil, abych se k ní po cca půl roce zase vrátil a užil si ji až do konce. Abych pravdu řekl, některé části knihy byly strašně moc dlouhé, kdy jsem se až těšil na konec kapitoly, jiné měly spád, občas jsem nevěřil vlastním očím a z některých pasáží se mi dělalo solidně šoufl, kdy některé postavy posílali svoji "lidskost" až na samotné dno. Poslední část už byla slušný akční nářez, sama o sobě utekla jako voda a epilog byl jako vystřižený z amerického filmu :-) Celou knihu jsem nebral až tak moc jako horor, spíš výlet do psycho hlavy slušně ujeté Melanie Fullerové, sadistického Willyho, chlípného hajzlíka Haroda, odporných praktik stejně postižených šmejdů v tajných službách a dalších na té špatné straně, na druhé straně propracované postavy Saula Laskiho a vyvíjející se osobnosti Natalie a dalších na straně "dobra" To celé zasazené do naprosto skvěle poskládaného příběhu, který byl až na pár situací naprosto uvěřitelný. Navíc s precizními popisy snad úplně všeho, každého detailu. (chápu že tohle může někoho nudit, mě to dalo pocit toho, jako bych byl opravdu tam) Suma sumárum, zážitek na hodně dlouho :-)... celý text
Piknik u cesty
1985,
Arkadij Strugackij
I dnes velice potěší, že na knize není vůbec znát, že je napsaná v roce 1971. Děj má spád, rozdělení do kapitol, která má každá svoje kouzlo. Čtenář má vždy prostor použít svoji fantazii, nic není vnuceno, takže spokojenost. Konec přišel z ničeho nic, trochu mě překvapil, ovšem co se stalo potom, je už jen na každém z nás... :o) A samotná myšlenka by se dalo říct... vyrazila dech :o) Co když to bylo opravdu jen tak triviální a byl to celé jen "Piknik u cesty" :o)... celý text
Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách?
2004,
Philip K. Dick
Oproti filmu, který má temnou atmosféru, kde má post katastrofický svět nádech temného, ale relativně bohatého života, myšleno tak, že člověk má pocit, že svět stále ještě dýchá, knížka má takovou atmosféru navozující spíš prázdnotu. Skoro mi přišlo, jakoby na zemi kromě hlavních a vedlejších postav už nikdo nebyl... Prostě jsem měl pocit, jakoby se děj odehrával v totálně vylidněném prázdném městě a že "andíci" jsou na svých místech jen pro to, aby čekali, až je lovec (i když lovec... tuhle roli jsem mu taky moc nevěřil) přijde "zabít". Jestliže měl román navodit depresivní pocit z prázdna a nicoty, dokonale se mu to podařilo. Každopádně pokud mám srovnávat atmosféru knihy a filmu, u mě na plné čáře vede v tomhle případě film. ... a úplně bych zapomněl... trochu mi mrazí z toho, že mám doma Nexus 7 :-D... celý text
