Budulman komentáře u knih

O knížce jsem se dozvěděl na internetech na nějaké fejsbůkové skupině, že prý to je nějaká Martinova dávná knížka.
Nic jsem od něj zatím nečetl, kromě kousku patlaniny jménem Hon na lovce, kterou navíc psal asi milion let se dvěma dalšíma...
Byl jsem tíma pádem opatrný, páč mě Hon na lovce nepřesvědčil a Trůny jsem nepolíben.
O co větší překvapení přišlo, když jsem s Abnerem vyplul po Mississippi a vpodstatě jsem se neodtrhul až do úplného finále...
Plul jsem doma v posteli, plul jsem doma na lodžii, plul jsem v místním pivovaru na zahradě u piva, plul jsem kdekoliv to šlo.
A byla to setsakramentsky úžasná plavba s panem Yorkem a celou úžasnou posádkou Snu Ockerwee, s tím zmetkem Billym, kterýmu jsem přál hnusnou smrt už téměř od začátku, s Damonem Julianem, u kterého už od začátku člověk věděl, že je to ten nějšílenější "upír" v okolí a téměř všichni se jej bojí už jen z podstaty.
Po dlouhé době jsem četl knížku, kdy jsem byl protivnej, když mě někdo rušil a já potřeboval vědět, jak to sakra bude pokračovat.
Už mám vše za sebou, dívám se z kopce od hřbitova na řeku a nosím květiny na ten jeden hrob, na který nosí květiny i pan York.
Naprostá pecka, která vás vtáhne do toho místa, do toho období a do toho prokletého příběhu.

6 16.08.2024

Svět Vetřelce mám rád už od osmdesátek, kdy jsem poprvé viděl filmy Vetřelec a Vetřelci.
Když jsem relativně nedávno (už před pár lety) viděl director´s cut verzi druhého filmu, slintal jsem nad rozšířeným příběhem, kdy bylo ve střípcích servírováno, co se vlastně mezitím stalo na LV426.
A pak jsem narazil na tuhle knížku a dostal jsem plnotučnou verzi.
Od začátku do konce naprosto perfektně zobrazeno to, co celou dobu "viselo" ve vzduchu, včetně toho šíleného konce celé kolonie, až do momentu, kdy přiletí další maso k porcování ve formě mariňáků s Ripley.
Prostupy do děje druhého filmu dodávaly fantastické propojení a přesnými replikami děje a rozhovorů se mi před očima vše na stanici Gateway vynořovalo tak, jako bych na ten film koukal.
Když se dívám na popis a komentáře dalších dvou dílů téhle "jakoby trilogie", trochu se bojím, že to nejlepší jsem právě dočetl.

04.08.2024

Naprostá pecka, která je díky nám blízkým reáliím ještě trošku víc intenzivnější, než ze zámořských dálek.
Začátek je pozvolnější, seznamujeme se s postavami a pomalu, ale jistě se řítíme do průseru, který má sice už náznaky od začátku, ale celé to zapadne vlastně až na úplném konci.
I když zapadne... celou dobu jsem očekával naprosto jiné rozuzlení a vyústění, konec je tak trochu šok a má takovej ten "tvl" efekt (schválně nepíšu "wow" efekt, protože ten fakt ne).
Je vlastně nechutně jednoduchej, prozaickej a jo... "TVL, co to má bejt"... to je asi nejvýstižnější. Ale ne zásadně špatnej, divnej... Jen prostě "TVL!"
Velká škoda, že když už se druhá půlka rozjela tempem, kterým se rozjela, mohlo to být na konci víc "WOW", protože ten zmíněný úplný konec vlastně totálně přebil a "umořil" to, co se celou dobu v Morwanech dělo a v co to ke konci eskalovalo... Je to, když nepočítám ten úplnej konec, takový neukončený, jestli ti, co to četli, chápou, jak to myslím :D
Máme vypuštěno, máme vyeskalováno, ale co dál? Co se sakra v Morwanech a okolí bude dít dál? Chtěl bych to větět, když jsem tam přežil už tak dlouho... Tak zatraceně dlouhou dovolenou!
Ještě se vrátím k popisům erotických scén, protože to občas někdo označoval za zbytečné a moc...
Ale vůůůbec ne! Je to v rámci tohohle žánru dávkováno naprosto perfektně a přesně tam, kde to má být!
Jinde... Ano, dívám se na Tebe, Kotleto... i když je to jiný žánr, se nám dostavá stokrát víc :D
5* si Městečko zaslouží.

3 14.06.2024

Z One Piece jsem vždycky za poslední roky viděl střípky... jednotlivé obrázky přehnaně vytlemeného kluka, kdy jsem si pokaždé říkal, že to je strašná blbost a ty přehnané emoce na obrázcích mě prostě iritovaly.
Jindy to byla nově vydaná hra, které jsem nevěnoval pozornost, protože One Piece.
Když jsem během časů, kdy jsem skládal papírové modely narazil na vystřihovačku zvláštní lodi, kterou musel ve světě každý mít, vůbec jsem si to s ničím nespojil a právě teď to zapadlo.
Včera jsem si tedy zašel koupit první díl té slavné a opěvované manga serie...
Musím uznat, že jsem byl zbytečně skeptický a první díl mě tuze pozitivně překvapil a vlastně jsem ze sebe vnitřně udělal tak trochu hlupáka, co celou dobu soudí jen z obrázků bez kontextu.
Vypadá to, že s tím, jak bude Crew vydávat 6 knížek ročně, mám do důchodu seriál, který snad stihnou vydat a budu na to ještě mít funkční oči :D
A pokud budu netrpělivej, tak si holt schrastím anglickou mutaci :D

7 02.06.2024

Jeden z nejklasičtějších příběhů ze světa Sherlocka Holmese a jeden z mála, kdy v téměř v celé knize Sherlock vlastně vůbec není a celý příběh je vlastně příběh dr. Watsona. A líbilo se mi to tak.
Tuze jsem si to užil. Jako že opravdu hrozně moc.
Film jsem viděl kdysi v osmdesátkách, žádnou novou verzi pak už ne.
Dodnes si ho pamatuju a teď mi jakoby naskakoval při čtení stránek obraz za obrazem a o to jsem si čtení užil víc.
Prostě klasika, kterou by si měl přečíst každý.

18 31.05.2024

Mám dočteno a přemýšlím, co si z toho odnést... Jako první asi to, že jsem dostal chuť na Psa Baskervilského.
Když bych měl zhodnotit knížku, jak už je tu psáno, předmluva je skvělá...
A tím to na dalších 180 stránek končí... Čteme to, co už všichni milionkrát znají a to je jak se seznámil Watson s Holmesem, jen pěkně pokroucené to tohoto "vesmíru"?
Střední část má spád a je asi nejzajímavější jen proto, aby pak všechno kalupem skončilo a... skončilo? Spíš jen ukončeno/neukončeno...
Co mě asi nejvíc zaráželo bylo neustálé podsouvání čtenáři, že spousta věcí a událostí z jiných předchozích knížek a příběhů se tak nestala a že to byly lži... Jakože cože? Mno nevím, na mě to nefungovalo a spíš mi to vadilo...
Ani se autor nemazal s tím všechny ty překroucené momenty okomentovat odkazem na původní díla...
Hodně, opravdu hodně budu přemýšlet, jestli budu věnovat pozornost a čas dalším dvěma (myslím že připravovaným) dílům.
Tři hvězdičky fakt jen za předmluvu a tu prostřední část. Zbytek si to nezaslouží.

18.05.2024

Kosku, Kosku, vůbec mi to neulehčuješ...
V posledním sborníku lítala kvalita nahoru a dolů, jak ve splašeným výtahu.
Temné blues v New Orleans - na rozjezd dobrý, tím spíš, že rum (ne tuzemák) mám opravdu rád...
Pod jezinčím úplňkem - totální pecka a být to ještě víc rozvinuté, vůbec bych se nezlobil!
Věčné město - téma Říma je zajímavý, ale chvilkama to bylo trošku už nevim...
V poušti - tohle mě asi "neba" nejvíc, teda "ba" nejmíň, chvilkama jsem už vyhlížel, kdy to skončí.
Sitarane - začátek divnej, ke konci lepší, oživlých mrtvol se mi už zajídalo a Eva byla fajn zpestření :)
Sbohem, pane Kosku - zakápnul jsem slzu a budu na pana Koska v dobrém vzpomínat, bylo to, když se ohlédnu, super dobrodružství :)

A teď hodnocení posledního svazku... tentokrát lepší trojhvězda, když porovnám k předchozím třem svazkům.

Omnibus má každopádně jako celek váhu a kvalitu betonu paneláků, ve kterejch bydlíme, v knihovně se i s podpisem vyjímá velice hezky :)

1 01.02.2024

Schramsnuto relativně rychle, četlo se to dobře.
Když to rozdělím podle povídek, tak Havana byla "fajn", i když mi přišla chvilkama překombinovaná, Ústí bylo podle mě nejlepší povídkou v celé knížce, Tokio bylo takový zvláštní, nejmíň zajímavý, i když asi nejvíc "hororový", pokud se to tak dá nazvat a finále ve Francii s !POZOR SPOILER! a propletením s templářema a hlavně asasínama pohladilo moji herní dušičku, kde mám hry ze světa Assassins Creed na předních pozicích.
Celkově to na ty 4 hvězdičky ale nakonec je :-)

5 05.01.2024

(SPOILER) Na předvánoční čas knížka jak dělaná, Smrť v roli záchranáře Vánoc naprosto boží!

„Ale my nemůžeme mít poníka, že ne, Eufí, protože bydlíme ve třetím patře“
ALE JAKPAK BYSTE NEMOHLI? JE V KUCHYNI.
„No, jsem si jistá, že si tak trošku děláš legraci Otče prasátek,“ prohlásila matka poněkud ostřejším hlasem.
HO. HO. ANO. JAKÝ JÁ JSEM TO VESELÝ TLOUŠTÍK. V KUCHYNI? TO JE LEGRACE. PANENKY A TAKOVÉ VĚCI PODLE VAŠEHO DOPISU BUDOU DORUČENY POZDĚJI.
„No? Co řekneš, Eufí?“
„Kuju.“
„Nešoupnul jste jim doopravdy poníka do kuchyně, že ne?“ naklonil se k Otci prasátek Albert, když se fronta posunula.
NEBUĎ BLÁZEN, ALBERTE. ŘEKL JSEM, ŽE BY TO BYLO SMĚŠNÉ.
„No, zaplať pánbůh. Chvilku jsem skoro věřil -“
JE V LOŽNICI.
--------------------------------------
ACH, řekl Smrť. A TEN KONÍČEK PRO TEBE ZNAMENAL STOKRÁT VÍC NEŽ VŠECHNY TY DRAHÉ HRAČKY A HOUPACÍ KONĚ NA SVĚTĚ, ŽE?
Albert na něj vrhl mírně horečnatý pohled. „Ne! To tedy neznamenal! Když je člověku sedm, je to většinou bezohledný malý sobec. On se táta stejně po večeři pěkně nasral a rozšlapal mi ho na hadry.“
PO VEČEŘI?
„No jo, asi jsme měli kousek sádla na chleba, nebo tak něco“
ALE I PŘESTO, DUCH SVÁTKU PRASEČÍ HLÍDKY-
Albert si povzdechl. „No když chcete, mistře, když teda chcete“
--------------------------------------
„Pch, podívej se na ně. Když jsem byl dítě já, tak mně pan Otec prasátek nepřinesl nikdy nic,“ řekl desátník Nóblhóch a zachmuřeně pozoroval děti. „A věšel jsem si punčochu pravidelně, každý svátky. Nikdá v ní nic nebylo, akorát jednou se mi do ní můj táta vyzvracel.“

Geniální :D

Tak jo, přiznám se, ve svých čtyřiceti šesti letech jsem přečetl prvního Kinga...
A pro začátek s ním jsem si nemohl vybrat líp! Nebo možná mohl?
Jde o to, jak se na to dívám.
Prokletím Salemu nasadil (svoji) laťku proklatě vysoko a za sebe musím říct, že to pro mě bylo neuvěřitelné překvapení.
Začátek mi přišel lehce zmatený, ale pak přišly okamžiky, které všechno spustily, chvílemi jsem měl nutkání knížku odkládat, protože... proto... (mám dvě děti, víc neprozradím) a když jsem se do všeho ponořil, nemohl jsem přestat. Hltal jsem stránku za stránkou a když jsem šel spát, těšil jsem se, že se do Salem´s Lotu zítra zase vrátím a dozvím se víc a víc. I když z toho mrazilo.
Nejsem čtenář, který zhltne knihu za odpoledne, radši si ji v klidu pomalu čtu týden, dva. A vůbec mi to nevadí. Mám to jako seriál na pokračování.
Víc a víc si začínám uvědomovat, že tenhle styl a žánr mi sedí dokonale a už teď vím, že to nebyla poslední Kingova knížka, kterou jsem si přečetl. Jen si u něj budu asi hodně vybírat, co konkrétně přečíst a co ne. Ale stejně to mám i jinde.
Laťka je vysoko. Klidně bych dal 6* z pěti :)
Díky pane Kingu, ještě se uvidíme ;)

11 02.11.2023

(SPOILER) 4 - 4,5* z 5*
Po naprosto zvláštně zamotané zápletce na začátku, kdy se mi moc nechtělo číst dál, se vše rozjede takovým tempem, že to je zase "ono" a hledání démona s naprosto brutálním a nechutným vyústěním je vrcholem celé knížky.
Rissbergští čarodějové (minimálně někteří) byly tentokrát větší šmejdi, než elfové a čarodějové v románu komplet a poučka "účel světí prostředky" tady dostává naprosto nový rozměr.
Pletichy na Kerackém trůnu jsou divnou marmeládou okolo, která končí nevysvětlenou apokalyptickou záplavou. WTF?
Lytta Neyd mě vysírala do začátku do konce, kdy mi zase nebylo naprosto jasné, proč s ní vlastně Geralt cokoliv má, ale to maj u mě stejný asi obecně skoro všechny čarodějky v téhle sáze, včetně Yennefer (dobře, dobře, kromě Triss )
Musím obecně souhlasit s tím, že Sapkowskému jdou (šly) mimo hlavní román víc povídky a tomuhle by to asi formou i klidně navazujících příběhů slušelo taky víc. Díky tomu, že to tak nebylo, došlo během děje k několika vyloženě zvláštním "řešením" předešlých událostí, které neměl ani hlavu, ani patu a jen se účelově stalo...
Jako například "překvapivé" objevení se mečů v hospodě uprostřed ničeho. Ok, překvapení se dostavilo, ale o smyslu se mluvit nedá.
Tiziana, jak se objevila, tak zmizela, jen aby jsme nafasovali zvláštní pozbytí odměny za vlastně celou hlavní pointu příběhu a k tomu vlastně příjemný můstek na jednu z nejlepších zaklínačských povídek Zaklínač z Posledního přání. To zahřálo
No a konec s Aguarou, na kterou jsem vlastně úplně zapomněl a "Epilog" bylo asi to, co mi celkový pocit z knížky vlastně nakonec zlepšilo.
"Všechno je iluze"
Dočítal jsem někdy v půl druhé ráno z pátku na sobotu a v tak pokročilé době mi chvilku trvalo si uvědomit, že se přece SAKRA Nimue a bělovlasým zaklínačem nikdy nemohla potkat.
A tak jsem vlastně dostal tak trošku odpověď na svoji otázku po dočtení Paní jezera.
Vysvětlí se budoucí posedlost Nimue po Zaklínačích a vlastně si minimálně já budu dál myslet to svoje, že Ciri všechny na konci románu zachránila, naučila je cestovat mezi sférami (dimenzemi) a vykonávají svoje řemeslo všude tam, kde je jich potřeba.
A nebo... "Všechno je jen iluze"?

8 07.10.2023

(SPOILER) Dočteno na dovolené a už teď mě mrzí, že něco končí... a něco začíná?
Ještě že mě čeká Bouřková sezona :)

Na začátku mě trošku "kakaly" Nimue a Condwiramurs, nechápal jsem, co a proč tam sakra dělají, aby pak postupně v příběhu dostaly svoje místo a smysl :) - i vy pane Sapkowski, tohle vy umíte ;-)

Galahada beru jako jen takové uvedení a ukončení do celého posledního dílu, nic víc, nic míň, zajímavé propojení, i když někomu nemusí sedět :)

Elfové jsou tady opět vykresleni jako vypočítavé mrchy (hlavně ti z jiné dimenze), větší šmejdi byli snad už jen v knížkách pana Pratchetta :)

Párkrát mi bylo ouzko a ukápla slza, poprvé, když umřela Milwa a tohle pan Sapkowski dokázal s probleskem do dětství totálně vystupňovat, až jsem musel na chvilku knížku odložit a rozdýchat to.
Pak Cahir, pak Angoulême, Regis (u něj aspoň vím, že se z toho zase dostane), pak konečně rozuzlení s Emhyrem (to správné) a když už si člověk říká, že je to za námi, přijde poslední část a sakra... Něco končí? Jak to dopadlo? Zemřeli? Přežili? Tohle není fér... Něco začíná?!

Jdu na Bouřkovou sezonu, páč se tam prý dozvím, jak to pak bylo...
Dozvím? Někde jsem snad zahlíd že jo?!
Jestli ne, nevadí, stálo to komplet za to a rozhodně nelituji jediné minuty strávené ve světě Zaklínače!

10 23.07.2023

Za mě bezkonkurenčně nejlepší díly ságy, který má oproti ostatním knížkám (nepočítaje povídky) naprosto jiný spád než zbytek a začíná být takovým tím vyloženě "badass" zaklínačským příběhem, kde se konečně začnou dít věci.
Různé styly vyprávění mi tady vyloženě seděly a část vyprávění děje u Vysogoty po tom, co Potkani "vychcípali", byly nejvíc z tohoto dílu (teda aspoň pro mě).
P.S. - už jsem začal s Paní Jezera a zatím mám dost zásadní pocit při čtení částí s Nimue a tou nevyslovitelnou snílkou (jméno), kterej se dá vyjádřit třemi písmeny - WTF?! Další WTF je Fringilla - WTF?! Snad se to nějak rozumně srovná a rozjede správným směrem, protože pokud bych měl dostat na konec tohle, asi by mě to nehorázně nasr... štvalo... (ale to jsem se už dostal jinam)

7 19.06.2023

Když to shrnu, strašně jsem si užíval Regise, Milwu, Cahira, trpaslíky, celou tu putující nesourodou bandu, která spolu nějak musela vydržet :)
Dijkstra a jeho přístup a tahání na nitky, super.
Co mě od začátku vytáčelo (jak jinak to popsat?) byli Potkani v čele s tím zmetkem Kayleighem (nemyšleno že byl šéf, ale štval mě asi nejvíc) a jejich část jsem nečetl vůbec s potěšením, spíš s těžkou averzí. Vlastně jsem se těšil, až s nima někdo zamete (jsem divnej?). Ciri jsem za tuhle epizodu v téhle bandě chvilku vyloženě nesnášel taky :D
Pletichy čarodějek byly zdlouhavééé a asi to nejmíň záživné v téhle části příběhu. Ale chápu, patří to tam a nějak se to ještě vyvine... Asi... nejspíš...

9 06.06.2023

Čím dál tím lepší a moc nechápu všechny ty komentáře ohledně politiky.
Zase tak moc se tam politika (oproti jiným knihám) až tak neřeší a ano, sice jsou některé pasáže s tímhle tématem spojené, ale patří to k celkovému ději a pohledu na vše, co se následně uděje. Upřímně jsem se bál, že to bude horší a nakonec to tak "hrozný" nebylo.
To už mě víc nudily (budou nudit - píšu to sem až po přečtení právě Křestu ohněm) pletichy čarodějek v Křestu ohněm, ale zase to směřuje k něčemu.
Vláčnější úvod se pěkně zvrhne do šíleného útěku a přežití.
Já jsem spokojenej :)

11 06.06.2023

Zaklínačské povídky jsem měl vždycky nejradši a většina z nich je v téhle knížce opět top.
Jediný "Střípek ledu" jsem po pár stránkách přeskočil, protože se mi už příčilo divadlo s Yennefer.
Po tolika letech od prvního přečtení se čtou pořád skvěle a nestárnou.

10 21.02.2023

Poprvé čteno už kdysi před cca milionem let, kdy to u nás popré vyšlo a teď si pana Geralta dávám takhle přes Vánoce znovu.
A furt je skvělej a furt to bude můj nejoblíbenější knižní svět a hrdina :)
(dobře, jeden z nejoblíbenějších) :D
A zase jsem si potvrdil, že radši Triss, než Yennefer :D

13 25.12.2022

(SPOILER) Jednohubka na dva, tři večery, která i když je opravdu velmi krátká, daleko předhání Stalingrad a frčí od začátku do konce v solidním tempu téměř bez chvilky oddechu.
Gerharda/Radegasta si tady prostě musíte oblíbit a celkově si u mě zlepšuje reputaci, i když ji nijak špatnou vyloženě neměl. Jen mi prostě asi víc přirostl.
Ohledně Veroniky mi vše začalo být jasné už docela brzo a vyloženě jsem se pousmál, když mi to na konci opravdu bylo potvrzeno :)
Období keltů, slovanů a prostě obecně tohle období mám moc rád a o to víc jsem si tuhle "knížečku" užíval.
Škoda, že tímhle všechno okolo Bratrstva krve končí (ne, Stalingrad fakt nepočítám).
Ale třeba někdy... No, necháme to osudu a Frantovi :)

3 18.11.2022

(SPOILER) Zimní přízrak - Dan Simmons
Kde začít?
Nebylo to tak špatný, jak jsem se bál - nebylo to tak dobrý, jak jsem trochu doufal...
Možná budu za trubku, ale co mi na knížce vadilo už od koupě byla obálka, respektive obrázek chaty někde v horách.
Do prkený ohrady, dyť McBridovic farma je na placce uprostřed polí ve státě jménem Illinois a ne v žádným pohoří. Byl jsem furt obezřetnej, abych obálce nekřivdil, protože to bude asi někde zdůvodněný v ději?!
Nebylo! Ani ve vzpomínkách na Montanu, pointa k obálce nula nula prd! Vydavatelství by asi mělo lehce popřemýšlet, co dávat na obálky... (ale tohle je asi čistě můj boj :D )
Další věc, která mi trošku vadila byla ta, že Simmons částečně trochu popřel to, co se stalo onoho léta roku 1960 a tajemno tehdejšího léta malinko hodil na asi vyloženě vraždy J.P. a C.J. Congdena, bez přičinění tajemných sil.
A hned v zápětí z toho "tajemna" udělá v Zimním přízraku podivnou bramboračku, jakoby sám Simmons nevěděl, jak celou knížku uchopit a jestli to celé směřovat do nadpřirozena jako v Temném létu, nebo do psycho analýzy podivně se vyprofilovanýho Dala, kterej si podělal celej život a asi mu z toho hráblo ve stylu každej druhej američan potřebuje psychiatra na každou blbost a je nutný ho nadopovat práškama a udělat z něj trosku.
Ale ani to jsem postavě Dala na 100% nevěřil a celý mi to přišlo účelový.
Knížka má něco málo přes 300 stran, ale jen díky totálně zbytečné výplni s Clare, která se mohla vyvinout v super vyústění, propojení se zápletkou, kdyby tam vlastně nějaká byla - dobře, aspoň s dějem jako takovým... cokoliv, co by v rámci celku mohlo dávat smysl, ale tohle tam prostě NENÍ! Proč sakra?
Na konci knížky čučím v půl jedné ráno na poslední stránku a marně hledám, kde se jako dozvím, co se to vlastně dělo na těch cca třista stránkách a když nad tím tak přemýšlím, mám hrozně smíšený pocity a nevím, jestli se mi to celý líbilo, nebo ne.
Brnkání na strunu nostalgie se zmiňováním událostí z Temného léta u mě spíš bohužel nefungovalo, protože to bylo pojaté hrozně zvláštně, ale to se už opakuju.
Oblíbenej Duane se sice vrátil... Mno... i tohle bylo jakoby nedodělaný, nedomyšlený, prvoplánový, divný, než zajímavý a v Temným létě jsem ho měl moc rád, tady kdyby nebyl, asi by to bylo lepší... Stal se spíš takovou zvláštní berličkou, lepidlem nesourodého sledu spíš divných, než děsivých a zvláštních událostí.
Když to teď po sobě tady čtu, skoro to vypadá, jako bych jen plísnil a knížku si vůbec neužil, ale tak to taky není!
Mě se to líbilo... Hrozně bych chtěl, aby se mi to líbilo o kus víc... Užil jsem si to? Byl jsem naježenej s očekáváním jak to celý dopadle? Ano, byl! Jen to celý kazí taková příchuť až příliš mnoho "ale" a nedočkání se nějakého pořádného rozuzlení a finále. Ne... bitku se skinama na konci jako finále neberu ani náhodou a zase to jen podtrhává to, že si nemyslím, že to měl Simmons celé nějak uceleně domyšlené.
Simmons to umí líp... Ukázal to na spoustě dalších knih, ať šlo o už zmiňované Temné léto (NE, nebudu psát že je tohle pokračování, protože ani náhodou není), nebo brilantní a děsivé Hladové hry, Terror, nebo totálně jiný Hyperion.
3* dávám jen proto, že se mi to svým způsobem pořád líbilo, ale nedostal jsem to, co jsem asi chtěl dostat.

5 10.11.2022

Frantovo standartní brakový výtvor, který je prostě takový, jaký v tomhle universu člověk už tak nějak čeká. Oproti původní trilogii Bratrstva spíš taková jednohubka, která asi kdyby nebyla, prd by se stalo, ale i tak na vyplnění dvou večerů cajk.
A v porovnání právě se zbytkem Bratrstva nemůžu víc než 3 hvězdičky.

(slovo "brak" neberu jako urážku, nybrž čistě definici stylu/žánru ;-) )

7 28.10.2022