bzung
přečtené 174
Hledání ultra
2013,
Rich Roll
Richův příběh je chytlavý a inspirující, o tom žádná. Dozvěděl jsem se pár zajímavých věcí o stravě i o tréninku, které by mě jinak nenapadlo si dohledat. Skvělý je úvod do diety rostlin. "Chceš-li běžet rychleji, nejprve zpomal." A pak hlavně nosné poselství knihy - Jde to. Nikdy není pozdě něco změnit, a nejlepší čas je právě teď. Nicméně na tohle by stačilo i pár článků ze sportovních webů, kde by se čtenář dozvěděl, kdo Rich je a jaký je jeho příběh. Od knihy jsem čekal podstatně více konkrétních informací, podrobnější info k tréninku. Místo toho to na mě působí, jako by se autor snažil co nejvíc vytěžit z aktuální popularity, horkou jehlou splácal, co mu zrovna na mysl přišlo, co nejvíce odkazů na svoje či spřátelené produkty, product placement jako vyšitý, a šup do oběhu, dokud jsem in. Kniha se dá obsahově rozdělit do tří částí. První se zaobírá Richovou minulostí, vynikající plavec na škole, nezdařené manželství, problémy s alkoholem, založení rodiny a důraz na to, jak byl Rich před čtyřicítkou psychicky i fyzicky odepsanej. Příběh obyčejného čtyřicátníka, jakých jsou kolem tisíce, a Rich Roll není zrovna nejlepší vypravěč. Krátká kapitolka řeší přechod na rostlinou stravu, přihlášení se na ultramana a zvládnutí tréninku v několika měsících?! Což vrcholí krátkým infem ze závodu - dal jsem to. Vynikající výsledek, ale jak se tak skvělý výkon v tak kráké době povedl, o tom se moc podrobností v knize nedozvíme. Následuje druhá část věnovaná EPIC 5. Zde je to opět jen vyprávění, které se dá popsat ve zkratce - celý den jsem strašně makal, byl sem v prdeli, chtěl toho nechat, ale jo, dal jsem to, další den za sebou. Asi jak když si povídáte s kamarádem v hospodě, jak se mu běžel první půlmaraton. Hodnotu knihy pro mě zachranují až dodatky, kde je dobře rozepsán úvod do diety rostlin a stravovací tipy, díky za to. Zbytek je vcelku balast. Ale možná jsem měl jen špatná očekávání a nepochopil jsem, co znamená běžecký bestseller.... celý text
Síla vzdoru
2011,
Suzanne Collins
Třetí Hladové hry bych kvalitou přirovnal asi tak k napotřetí vyluhovanému sáčku čaje. Dostanete to samé jako v prvních dvou dílech, jen slabší, hloupější, vyčpělejší, bez tempa a jakékoliv atmosféry. Celý fenomén trilogie stojí na prvním dílu. Nakonec autorka si je toho sama vědoma a v roli Plutarcha nebo prezidentky Coinové využívá Katniss tam, kde jí to sluší, v aréně, s lukem v ruce a krvavým šrámem přes čelo, v rychlé akci, kde jde každou minutu o život a není čas na dlouhé přemýšlení nebo proslovy. Jakmile ale Katniss promluví, slovy Haymitche: "Dámy a pánové, právě jste viděli jak se zabíjí revoluce." Naproti tomu, co sama autorka ústy svých postav proklamuje, vydává se tou nefunkční cestou. Místo přímočaré akce Suzanne Collins předkládá trapný milostný trojúhelník, s vyzrálostí aktérů sedmé třídy základní školy, a s naivní histerickou blbkou v čele. Na několika stech stránkách pak řešíme, jestli Katniss miluje víc Peetu, Hurikána, nebo zrovna s nikým chodit nechce, zda se zhroutí, nezhroutí, a jaký má vůbec na všechny nepodstatné věci, co se kolem ní dějí, názory. Na pozadí toho všeho pak probíhá jakási "revoluce", kde veškeré popsané události, chování a motivace postav, působí velice nevěrohodně, místy vyloženě směšně (pozor, zdaleka neplést s "vtipně"). Vrcholem je pak závěrečná část, kde si autorka asi uvědomila, že Hladové hry bez Hladových her nejsou úplně to pravé, a snaží se nějakou akci vyždímat alespoň z dobývání Kapitolu. A aby navodila tu správnou atmosféru, nechává Katniss na každé druhé stránce samoúčelně proklamovat, že se cítí úplně stejně, jako by byla zase v aréně. Velice originální. Hladové hry fungují pouze na pro ně vymezeném prostoru - oplocený okrsek, výcvikové středisko, aréna. U toho měla autorka zůstat. Jakýsi pokus o globální znázornění světa Panemu dopladl tragicky, a Collins na něj svým stylem, ale i nápady a schopností vytvořit smysluplný děj či vžití se do postav, vyloženě nemá.... celý text
Hry o život
2009,
Suzanne Collins
První jsem viděl film a byl jsem docela zklamán. Takové Battle Royale pro teenagery. Teď už vím, že to není ani tak problém filmu, který knihu vcelku věrně kopíruje, ale naivní příběh vychází přímo z předlohy. Taková vyvražďovačka se v prvé řadě nesmí vyprávět v první osobě, aby měla grády. Na co celé to divadlo, když předem známe vítěze? Příběh je příliš přímočarý a předvídatelný. Podruhé škoda, že zápletky mezi soutěžícími, zrady, nečekané obraty a taktizování nedosahují úrovně alespoň průměrné řady reality show Kdo přežije. Krom Battle Royale se autorka měla podívat i na pár řad tohoto seriálu, a hned mohla mít o dost vyplipanější a uvěřitelnější akci. V knize se totiž snad všechny postavy chovají jak naprostí idioti. Banda profíků chodící pořád spolu... proč se nezbavit nejtěžší konkurence na začátku? Kde jsou zrady, kudly do zad...? Kde hlavní hrdinka (když už tam musí být) řeší nějaké dilema? Zabíjení záporáků a pomáhání klaďasům je na arénu smrti ubohá taktika... Ale abych pouze nekritizoval, přes všechny nedostatky se jedná o velice zábavné čtení, už dlouho jsem něco tak rychle nepřelouskal. Výborná a nenáročná oddechovka na cestu z práce, nebo vyčistění hlavy před spaním.... celý text
Malevil
1974,
Robert Merle
Kvalitní čtení od solidního autora. Ale po Smrt je mým řemeslem jsem čekal přece jen o něco víc. Zvlášť po psychologické stránce. Místy mě rozčilovala příšerná naivita všech zúčastněných, kteří by si bez Emanuela snad ani nevytřeli zadnici a půl hvězdy mínus za zbytečně doslovné vykrádání Shakespeara na konci. Celkově se to Merlemu povedlo tak na půl. Stvořil (zničil) svět a pak už se pohybuje jen ve vymezeném prostoru své fantazie, jak by to tak mohlo asi vypadat. Kniha postrádá jistou lehkost a nadhled, a jeho postavám jsem příliš nevěřil. Romantické dobro, na opačném pólu čiré nelogické zlo bez věrohodného motivu, a spousta plochých charakterů mezi tím. Napínavá poslední třetina nabízí jistou kompenzaci, ovšem akce opět naivní, skoro ve stylu Mayovek, kde mazaný Old Shatterhand s hochy od bobří řeky na hlavu porazí tlupu početnějších, zkušenějších a lépe vyzbrojených banditů. Nu což, ale četlo se to dobře.... celý text
Kladivo na čarodějnice
1963,
Václav Kaplický
Skvělé zpracování zločinů Šumperských a Losinských, i když překvapivě ne tak silné jako film.
Atlas mraků
2012,
David Mitchell
Skvělý nápad, výborné provedení. Nicméně nezbavím se pocitu, že příběhové linie mohly být dotaženější. Jednotlivé propojení příběhů působí tak trochu... samoúčelně. Knihu jsem četl až po zhlédnutí filmu. Možná škoda, protože filmové zpracování jde dál, než samotná předloha. Takže přečtením knihy jsem nezískal nic navíc, vyjma brilantních dopisů Roberta Frobishera, které na filmovém plátně holt nelze tak dobře prodat. Jinak nezbývá než zatleskat scénáristům, jelikož filmový příběh se liší právě v těch pasážích, kde bylo třeba přitlačit na pilu. I přes subjektivní pocit, že ve srovnání s filmovým zpracováním kniha mohla být v některých aspektech lepší, pořád jde o výborné a originální dílo. Dlouho jsem si tak dobře nepočetl.... celý text
Pí a jeho život
2004,
Yann Martel
Do knihy jsem se pustil až po shlédnutí filmu. A zklamání. Kniha nenabízí žádnou přidanou hodnotu, naopak tam kde film oplýval barvami, v knize zbyla jen šedá nuda. Chvíli vyprávění o náboženství, chvíli o zoo... Celé se to nese v duchu "a jednou se nám stalo na skautském táboře... A to potřebujete hoblík, pilku, malé dláto, velké dláto...". Jeden z mála případů, kdy filmové zpracování výrazně předčilo předlohu.... celý text
Pravidla moštárny
2008,
John Irving
Svět podle Irvinga mě baví. Po Garpovi jsem přečetl i Moštárnu, na doporučení, že tahle kniha je ještě mnohem lepší. Nuže, s tím nesouhlasím, Garpův příběh mě zaujal přece jen víc, asi dáno tématem spisovatel versus potratář, a nebo prostě tím, že Svět podle Garpa jsem přečetl první a u druhé knihy jsem už věděl co čekat, nicméně Pravidla moštárny si také vedou velmi dobře.... celý text