Calypso
přečtené 213
Padající anděl
1993,
William Hjortsberg
'Je naprosto jedno, jak opatrně se člověk krade kolem zrcadla, svému obrazu v něm neunikne.' Hádám, že jediný důvod, proč u nás byl tento noir/occult hybrid vydaný byla touha přiživit se na filmu, který byl právě promítaný v kinech (obálka tomu nasvědčuje a Rourke na čtenáře vybafne i uvnitř). Pravděpodobně to bude také první česká kniha, která se na deskách honosí doporučením od Kinga (který v ČR tou dobou ještě nebyl příliš populární, mám dojem). Dnes je pro mě silně otravné, když na mě Stephen se svými superlativy vyskakuje na obálce pomalu každé druhé knihy v knihkupectví. Příběh začíná jako další variace na Marlowa, ale drobné odkazy ukazující směr se objeví velmi záhy - Angelova agentura se jmenuje Crossroad, pro informace si chodí do budovy č. 666, atd. Něco bude zajisté ztraceno v překladu, první věta je v originále - 'It was Friday the thirteenth and yesterday's snowstorm lingered in the streets like a leftover curse' - český překlad je podstatně jinde - 'Byl pátek třináctého a po včerejší sněhové bouři zbyla v ulicích odporná břečka, která sahala až po kotníky.' Angel je najat tajemným Louisem Cyphrem ('vaše směšné jméno mě nepřesvědčí'), aby našel kdysi slavného zpěváka Johnny Favorita (skvělé jméno, jeden z těch dokonalých pop pseudonymů, jako Billy Idol), po kterém se slehla země. Kdybych neznala film, tak bych asi byla shovívavější a hodnotila lépe, ale jelikož je to jeden z formativních kulturních zážitků mého života, s teskným blues/jazz soundtrackem (co asi tak poslouchám teď při psaní komentáře?) a navíc částečně zasazen do New Orleans (kniha se celá odehrává v New Yorku), tak je to jeden ze vzácných případů, kdy kniha za audio-vizuálem značně zaostává. Sexuální vztah Angela a Epiphany je na papíře mnohem méně explicitní (twist je unikátní v tom, že dává zapomenout, že to čtyřicátník dělá se sedmnáctiletou, neb ukáže ještě mnohem problematičtější úhel). William Hjortsberg se už ničím jiným neproslavil (kromě napsání první verze scénáře k Legendě), vytvořil několik dalších románů, které nejsou ani v anglo světě moc známé a jeho smrt jsem tady na databázi doplňovala, skoro přesně na den, až šest let poté. Posmrtně vyšel sequel 'Angel's Inferno'. Jen kdyby se některé pražské kino vzmohlo a promítalo Angel Heart (ideálně na 35mm), to by byl zážitek... 'The future isn't what it used to be, Mr. Angel.'... celý text
Na jedné vlně
2021,
Jenn Bennett
Cinefilní teenage variace na Lásku přes internet (která je moderní verzí Obchodu za rohem) vypadala lákavě, ale po přečtení nerozumím vysokému hodnocení. O filmy tu až tolik nejde (citáty, které uvádějí každou kapitolu, jsou většinou trefné, ale mezi klasiku se tam míchají i nové Star Wars či Harry Potter), je to dost rozvleklé a ač Bailey slýchá, že je 'dobrý detektiv', trvá jí skoro 300 stran, než jí něco docvakne (proč je v anotaci uvedeno, že Porter je 'víceméně' Alex, když v tom žádný chyták ani zádrhel není?) a když se objekt jejího zájmu přizná, že jeho kamarád se po vážné nehodě propadá do heroinové závislosti, tak se stará jen o to, aby si o něm nemyslela, že se stýká s nevhodnými lidmi (všichni dostali happy-end, jen o Davym na konci není ani zmínka). Korektnosti je učiněno zadost, jsou přítomny postavy snad všech ras, sám Porter je částečně číňano-polynésan, stejně jako Keanu Reeves, hvězda Bodu zlomu, nejspíš nejznámějšího surfového filmu (v referencích se bohužel neobjevuje, stejně tak opomenut je klenot ze 60. let 'Monster from the Surf'). Samostatnou kapitolou je překlad, nejedna anglická fráze je přeložena doslova, tudíž nedává smysl - např. 'štěkám na špatný strom' (místo pláču na špatném hrobě) a zarazilo mě skloňování 'Biga Lebowskiho', to jsem viděla poprvé. Hromada překlepů, plus Leopardí žena je z roku 1939, nikoli 1930. Porter navíc nevzal Bailey na návštěvu Castra v San Francisku, což je nehoráznost. Z estetického hlediska nejpůsobivější kino, ve kterém jsem byla a v době vydání knihy ještě promítalo.... celý text
Láska a smrt
2009,
Alan Moore
Kolorizace tady schytává kritiku, ale mně se křiklavě pestrobarevné (v poslední epizodě až psychedelické) barvy zamlouvaly. Na rozdíl od pocty Pogovi, vměstnání mezi monster parafrázi na Orfea a goticko-freudovský návrat ke kořenům působí opravdu nemístně. Louisianské bažiny jsem měla možnost navštívit (podruhé se to už nejspíš nepoštěstí) a je krásné si je připomenout.... celý text
Bažináč
2003,
Alan Moore
Představa hraní si s Bažináčem na černou lagunu je nečekaně voluptózní. Navíc jedna z nejvíc atmosférických a oku lahodících obálek vůbec.
Střední je peklo
2020,
Jordie Bellaire
Originální Buffy je pro tv seriály tím, čím je Hamlet pro divadlo. Vyniká nejen chytrými dialogy, ale především jedinečným charakterovým vývojem postav (nejen těch hlavních). V tomto rebootu nenajdeme vtipnou konverzaci, postavy jsou si podobné jen vzhledem (nejvýraznější je to asi u Cordelie, která ještě ke všemu říká 'ahojky', šikanovaná šprtka Willow je tady otevřeně lesbická kandidátka na školní prezidentku či co, takže se Oze nedočkáme, byť jejich romanci považuji za nejhezčí) a jejich vzájemné vztahy jsou plytké (přitom jedna z hlavních myšlenek seriálu je 'přátelství je důležitější než rodina'). Kresba se mi líbí, ale jinak moc nechápu, pro koho má být tohle dílo určeno. Já zůstanu v devadesátých letech. Easter eggs: - Anya v jednu chvíli říká - 'v týhle válce jsem Švédsko, nejsem na ničí straně' - Spike odpovídá - 'nechtěla jsi říct Švýcarsko?' Ve flashbacku epizody 'Selfless' se dozvíme, že Anya je původně Švédka a jaké je její pravé jméno. - Drusilla říká Anye 'cítím zde...sílu'. Stejnou větu adresuje tančící démon Willow v muzikálové epizodě 'Once More, with Feeling'. - Buffy, Willow a Xander sledují klasický upírský film 'Nosferatu' (1922). - Xanderova přezdívka na internetu je Zeppo, to mě potěšilo nejvíc.... celý text
