Carolxc přečtené 140

Nezdolná 2023, Karen Lynch

Po všech těch kladných recenzích na Nezdolnou jsem byla sama zvědavá, zda mě kniha dostane stejně jako ostatní.Nezdolná mě na jednu stranu pohltila, na druhou stranu jsem měla pocit, že tohle jsem už někde viděla nebo četla. Svět, kterého jsem byla součástí společně se Sarou se mi líbil. Bytosti, potvory, to já můžu a už jen z tohoto důvodu mi Nezdolná sedla a těším se na další bytosti v dalším díle. Sara mi začátku jako hlavní postava nevadila, byla sympatická, ovšem ke konci příběhu mi začala lézt trochu na nervy svou tvrdohlavostí a umíněností. Asi chápu, že si musela ke konci dojít k jistému prozření, ale ta cesta na mě byla trochu moc dlouhá. Měla štěstí, že měla po boku své kamarády Petera a Rolanda, které jsem si oblíbila a doufám, že i v dalším díle se objeví. Nikolas, jakožto lovec potvor byl něco pro mě. Chladný, tvrdý a nepřístupný, přesto je uvnitř úplně jiný - ano, už to tu bylo, ale bavil mě. Mrzelo mě, že neměl moc prostoru stejně jako jeho Mori a místo toho akorát naháněl Saru. Doufám, že v dalším díle bude mít více prostoru. Čtení jsem si užila. I přesto, že z knihy bylo cítit trochu YA a Sara mě v jistou dobu štvala, svět a příběh mě pohltil. Nemusela jsem se nutit číst dál a na pokračování se vrhnu velmi ráda.... celý text

Krevní pouto 2010, Patricia Briggs

Jaká kniha Vás dokáže vrátit do vašeho mládí? Mě tato série a já to miluji! Ano, je to oddechové, nenáročné čtení, které byste ve filmovém světě označili za béčko, ale takové to béčko, které si sakra užíváte a milujete to, i přesto, že jsou mnohem hlubší a kvalitnější filmy. A mě Mercedes Thompsonová vrací do doby, kdy jsem sledovala Buffy přemožitelku upírů, byla zamilovaná do Angela, hltala každý díl Hvězdné brány a hltala cokoliv, co mělo společného s upíry a vlkodlaky. Automechanička mě bavila i v druhém díle a i když kniha jela na vlně ,, ona jediná nás může zachránit ", tak jsem si to užívala. Něco málo jsem se o ní dozvěděla a jsem zvědavá, zda se v dalších dílech projeví její schopnosti a odhalí se důvod, proč se jí upíři tolik obávají. V tomto díle se dozvídáme více o upírech, o tom jak funguje jejich společnost, a i když mám blíže k vlkodlakům, bylo to zajímavé. A baví mě se dozvídat nové a nové informace z tohoto světa. Občas se informace opakovali z minulého dílu, ale jako připomenutí to bylo fajn. A jak se blížil konec, nemohla jsem se odtrhnout. Nutně jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Odhadla jsem, kdo to má všechno na svědomí ještě dříve než naše hlavní hrdinka, i tak tam byl otazník ohledně osudu pár postav. Jediný, čeho se stále bojím je milostný trojúhelník, které já bytostně nemám ráda a dokážou mi zkazit celou knihu, a to je i důvod, proč nedávám přednost ženským hrdinkám a tak pevně doufám, že Mercedes mě nezklame. Každopádně vím, komu fandím. Adama jsem si přála v knize mnohem více a chtěla jsem být na místě Mercedes. Já tohohle alfasamce žeru Oblíbila jsem si i Bena, ale hádám, že je to jen vedlejší postava, takže moc prostoru nebude mít.... celý text

Zemři, Kaine: Svatyně 2022, Ludmila Svozilová

Recenzovat tuhle knihu po takové době není vůbec jednoduché. Ona sama kniha není vůbec lehká záležitost a jsem si jistá, že mi během čtení toho uteklo spoustu. Po přečtení bylo těžší poskládat si všechny mé myšlenky a poskládat si dohromady příběh do jednoho celku a ani stále teď si nejsem jistá, kde je realita a kde ne. Autorka příběh podává v jednu chvíli protkaný nadpřirozenem - hlavně mytologií, a vy vážně věříte, že se tam děje něco mimo naše chápání, ovšem během příběhu Vám dává vysvětlení, jenž jsou pro náš svět uvěřitelné a vy si řeknete, že se nic nadpřirozeného neděje, aby Vám tam za pár stránek mohla hodit vidle a nechat Vás pochybovat. Vlastně jsem se nesetkala s ještě žádnou knihou, která by měla tolik zvratů za tak krátkou dobu a s každou další stránkou může být úplně všechno jinak. Možná proto jsem měla problém se v tom vyznat. Jistý si nebudete ničím, až do samotného konce a už vůbec ne, pokud jde o postavy. Zjistíte, že nevíte, komu byste měli věřit, a kdo je ten ,, dobrý. Ani samotná hrdinka, Matylda, jenž Vám vypráví svůj příběh není až tak důvěryhodná. Přesto byla Matylda celkem sympatická postava a po celý příběh jsem jí fandila. Kdo mě opravdu, ale zaujal byl Sajn. Jeho zpočátku chladná postava muže, co je jedna velká záhada, přitom se postupně odhaluje a ukazuje Vám jeho další vrstvy, to je postava přímo pro mě. Sajn není jediný kolem, kterého se točí jedna záhada za druhou, i kolem pár dalších postav se točí dost nezodpovězených otázek. Doufám, že v dalším díle dostanu odpovědi a nebudu tak zmatená, jako jsem teď. Tenhle příběh není asi úplně pro každého. Musíte tomu jednoduše přijít na chuť. A já jsem přišla. Byla jsem napjatá a v jednom místě jsem se zasekla - nelíbilo se mi, kam příběh směřuje a bylo pro mě těžké pokračovat. Což u mě většinou značí, že mě kniha pohltila, že mě příběh zajímá a prožívala jsem ho. Jsem zvědavá na další díl a třeba se jednou dostanu k opětovnému čtení, abych mohla příběh lépe pochopit... celý text

Betonová zahrada 2005, Ian McEwan

Ani teď nevím, jak bych měla tuto knihu zhodnotit. Podle anotace jsem netušila, do čeho přesně jdu a i když tam byli jisté náznaky, tak mám pocit, že jsem se toho nedočkala, či jsem čekala něco jiného. Ale je dost možné, že jsem celý příběh nevnímala, jak jsem měla. Do příběhu jsem se nemohla vůbec ponořit a i když se to četlo samo, tak mě celý příběh tak nějak minul. Kontroverzní příběh, to rozhodně ano. Bizár, ano. O jedné rodině, která se drží od společnosti dál - alespoň mi tak připadalo. A příběh se odehrává z pohledu dospívajícího mladíka, o kterého bych se držela na sto metrů dál podle jeho hygienických návyků. Ten popisuje dění celé knihy. To, jak se s jeho sourozenci vyrovnávají se smrtí jejich rodičů, zejména jejich matky. A ten způsob je dosti .. zvláštní, bizarní. Sourozenci se nechtějí rozloučit a tak učiní rozhodnutí, které by jen tak asi nikdo neudělal a snaží se dál žít. A jak to zvládnou, si budete muset přečíst sami. Kniha se popisuje velmi těžko. Kontroverze na dnešní svět je tam dost, ačkoliv mě se kniha nedokázala dotknout jako jiné. Možná jen přišla v nesprávnou chvíli a kdybych ji četla v jiném období, četla by se jinak.... celý text

Oni 2019, Mark E. Pocha (p)

O Branišovském lese jsem toho moc neslyšela - možná proto, že jsem z úplně jiného kraje a jsem od něj dost daleko. A kniha společně s informacemi na internetu by mě donutila váhat nad tím, jestli ho chci vidět zblízka. Pokud jde o knihu pro mě to byl průměr a Po sezoně mi sedlo mnohem více. I tak se mi Oni četlo dobře a autorův styl psaní byl zábavný a dokázal mě v jednu chvíli pobavit, aby mě během pár vteřin znechutil a znovu pobavil nad pro mě pár směšnými situacemi. Pár bizarností tam rozhodně bylo a já si říkala, co to má sakra být a jak to někoho může napadnout. Nechci tu spoilerovat, takže ty pikantnosti si nechám pro sebe a musíte si to přečíst sami!! Do poloviny knihy se toho nic moc nedělo. Autor nás seznamuje s postavami, s atmosférou ač tam byla jedna náročná část, kterou jsem si lehce promítla do reálného světa a ta představa nebyla vůbec hezká.. A od půlky se kniha rozjela v nechutnostech a naše skupina, která jela stmelit kolektiv do lesa, najednou bojuje o svůj život. A kdo ten boj vyhraje? To si také musíte přečíst sami. Já osobně nefandila žádné z postav, i když by tam nebyla žádná, která by mi vadila. Konec mi do příběhu vůbec nesedl. Kniha měla nadpřirozený nádech, to ano a podle všeho se tam děje něco nadpřirozeného, ale tohle bylo podle mě moc a kdyby se autor držel více při zemi, udělal by lépe. A konec domysli a přebere si sám, též nebyl úplně pro mě. Chápu, že kniha není pro každého skrze svou bizarnost, nechutnosti a jedno téma a k tomu humor autora, ale o tom si budete muset udělat obrázek sami Já čekala, že budu mít problém pokračovat, ale zvládla jsem to, ale asi bych se k tomu už nevrátila.... celý text

Po sezoně 2011, Jack Ketchum (p)

Tak tohle se povedlo a ve své době to muselo být něco hodně kontroverzního. Takové klasické béčko té doby a i když dneska by to tak dobře nefungovalo asi jako dřív, užila jsem si to a kupodivu to přežila. Asi mám silnější žaludek, než jsem si myslela, nebo jsem čekala ještě něco horšího. I tak kniha dokáže být nechutná a jedna scéna mi dobře nedělala. Pokud jde o násilí na zvířatech, tak mi není nikdy dobře. V knize se střetávají dva světy. Moderní svět a primitivní svět řídící se jinými pravidly, více ,, zvířecími". Skupina má tu smůlu a vybrala si pro svůj pobyt špatnou destinaci. Dům v lese na samotě, kde je klid se jeví jako ideální místo, ovšem ještě před nimi jej našel někdo jiný, kdo jej využíval. A zde začíná boj o život. Pár věcí mě dokázalo v příběhu překvapit. Tak nějak jsem tušila, jak to celé může dopadnout - přece jen tenhle námět je už dnes známý, a možná si přála konec trochu jinak někde hluboko, ale nakonec ten konec byl dobrý a zapadal do celého příběhu. Začátek byl trochu pomalejší, ale mě to nevadilo. Poté se to rozjelo a už se to nezastavilo až do samotného finále. Doslov a úvod stojí rozhodně za přečtení a přemýšlím, že zkusím přečíst původní osekanou verzi, která má podle všeho i jiný konec. Tahle jednohubka není na žádné vysoké hodnocení, ale i tak dokáže zabavit.... celý text

Jenom nestvůra 2022, Vanessa Len

Příběhů, kde si autor pohrává s časovou osou, s cestováním v čase, nemám za sebou moc. Možná, je to i má první kniha, každopádně i ve filmech je to dost ošemetný téma ohledně toho, jak by něco takového mohlo fungovat a co mohu říct, tak v knize téma bylo zpracováno dobře. Ale nejsem žádný odborník, takže někdo by na to mohl mít jiný názor. Knížka se čte velmi dobře - ze začátku jsem měla trochu problém se začíst, ale s každou další stránkou to bylo lepší. Příběh mě dokázal vtáhnout, nutil mě číst dál, abych věděla, jak tohle celé dopadne. Svět je zajímavý a má rozhodně potenciál. Jenže .. i když byl příběh poutavý, nedokázal vymazat problémy, jaké s knihou mám a co mě nakonec zklamalo a donutilo uvažovat, jestli chci další díl. Hlavní postava Joan mě štvala svou umíněnou povahou - která nakonec posouvala příběh dopředu a nebýt její umíněnosti, tak by se postavy nedostali tak daleko, ale stejně to její, já vím vše nejlíp ve světě, o kterém nevěděla nic, mi vadilo. To, že nechtěla nikoho poslouchat. Od druhé poloviny to s ní bylo lepší. Jediná postava, která mě zajímala, o které jsem se chtěla dozvědět víc, byl Nick. Jenže ten neměl v knize dost prostoru a to je ten problém. A možná i jeden z důvodu, proč mě zklamal konec. Konec, který byl moc rychlý. Najednou se všechno uzavřelo, vyřešilo se to a myslím, že právě Nickovi ten konec ublížil nejvíc - stejně jako příběhu. Autorka se to tam snaží odůvodnit, ale pro mě je to sakra málo. Řešení přišlo jako blesk z čistého nebe a nějak jsem nemohla uvěřit, že k tomu stačil jeden rozhovor. Ano, opět tam bylo odůvodnění, ale já s ním nebyla jednoduše spokojená. Je těžké napsat, proč přesně, když tu nechci házet spoilery. A já teď vážně nevím, jestli chci pokračovat dál. Četlo se to dobře, bavilo mě to a ten konec nebude nejspíš definitivní, jak to vypadá a Nick by mohl příště dostat více prostoru, ale stále mám takovou hořkou pachuť, jak byl příběh utnutý. Každopádně, v druhém dílu by se mohlo dovysvětlit hodně věcí. jsem team Nick! Jako jedna z mála ( spíš jako jediná ) a sakra, já chci víc o něm vědět. Vidět do jeho hlavy a chci, aby dostal stejnou šanci jako Aaron, ať tenhle milostný trojúhelník dopadne jakkoliv.... celý text

Klan 2018, Dmitrij Rus

První díl této série se mi líbil a po jeho konci jsem byla zvědavá, jaké bude pokračování. Kudy povede cesta Gleba, jenž má neuvěřitelné štěstí a na co sáhne, tak se mu daří. Doufala jsem, že v druhé knize ho to štěstí opustí a Gleb, ač mu sebevíce fandím, bude muset trochu více zabojovat. Glebovo štěstí se ho dál drželo, i díky jistým silám na jeho straně a já opět čekala, kdy se něco pokazí. Akce tam bylo pro mě celkem málo a když ano, tak se žádné velké drama nekonalo. Ono mít strach o někoho, kdo nemůže ,, zemřít" je těžší. I když těžko říct, jak to bude v budoucnu, neboť Jiný svět se v pozadí postupně mění. Nechci, ale spoilerovat. Vypadá to, ovšem nadějně a chci zjistit, kam tohle povede. Úseky, kde se do Jiného světa prolínala politika reálného světa mě nebavily, ale neštěstí toho nebylo moc a dalo se to přečkat. Nechci, aby to znělo, že kniha byla, až tak špatná. Četlo se to samo - až na pár úseků. Styl psaní autora mě baví a být zpět v Jiném světě bylo fajn. Vrátit se ke Glebovi, který je stále stejné sympatický a k dalším známým postavám, či potkat nové postavy bylo příjemné. Kniha má oddechový nádech a má několik vtipných momentů, kdy jsem se od srdce zasmála a pobavila. Přesto jsem si nebyla jistá, jestli chci další díl. Ale ten konec? Autor umí rozhodně nalákat koncem na pokračování. Po tomhle ukončení rozhodně chci vědět, co bude dál. Ať už s hlavním hrdinou, či Jiným světem.... celý text

Oko čarodějnice 2021, Nelly Černohorská

Po knize jsem sáhla jako po jednohubce a byla jsem spokojená. Hlavní hrdince se život zkomplikuje ve chvíli, kdy její máma přinese domů staré zrcadlo a jak název knihy napovídá, do jejího života se připlete jedna čarodějnice. A jak celé tohle skončí, si budete muset přečíst sami. Sofie byla celkem sympatická hrdinka. Osmnáctiletá holčina, které jsem občas nerozuměla a nedokázala se s ní úplně ztotožnit, ale nijak mi nepřekážela. Ačkoliv v jednu chvíli jsem měla chuť s ní zatřást, ať se probudí. Čarodějnice jako záporná postava byla fajn, a trochu jsem se spletla ohledně jejího životního příběhu ( a líbilo se mi, tak jak to bylo ), ale to bych zacházela, až do moc velkých detailů. Příběh mě dokázal překvapit - zejména svým koncem, ale zároveň tam byli za mě předvídatelné věci a měla jsem pocit, že tohle jsem už někde viděla, nebo četla. Nebránilo mi to v tom, abych si příběh užila. Co chci na knize ocenit jsou ilustrace a novinové články, kde máme i reálné fotky lidí. Setkala jsem se s tím poprvé a příběhu to dodávalo zase o trochu jiný rozměr. Kdybych to měla shrnout pár slovy, byla to skvělá jednohubka, která mě bavila. Čekala jsem, ale něco víc. Pár věcí bylo předvídatelných, ale zároveň jsem byla pár věcmi potěšena. Plus přidávám za ilustrace a novinové články.... celý text

Hlídka na konci vesmíru 2022, J.S. Dewes

Příběh mě vtáhl od začátku a nepustil mě až do samotného konce. Sice by mi nevadilo více akce s nepřáteli, a obešla bych se bez romantické linky, která mi tam přišla spíše navíc, ale i tak mě to zcela pohltilo a já chtěla číst dál a dál. Fyzika a podobné věci mi na škole nešli a už vůbec neznám zákony vesmíru, takže jsem občas v odborných věcech tápala, ale vždy tam byla postava, která to shrnula do srozumitelných vět. Těchto chvil, kdy jsem potřebovala vysvětlení jinými slovy, bylo naštěstí málo a většině jsem rozuměla. Kromě příběhu mě bavila i celá vesmírná parta, se kterou čtenář prožívá tento příběh. Roli onoho drsného hrdiny, který zvládne všechno, tu zastává žena, Adequin. Právě její romantická linka mě až tolik nebavila, ale překvapil mě příjemně její konec - očekávala jsem trochu jiný vývoj celé linky. Co mě, ale rozhodně bavilo, byly interakce Adequin s Cavalonem, jehož jsem si zamilovala a který je její pravý opak. Zatímco ona je voják až do morku kostí, on je ten, který bojuje se svým strachem a sám se sebou v nebezpečných situacích, neboť on boj nikdy nepoznal. Milovala jsem jeho humor, který přinesl do příběhu a drzost, kvůli které měl nejeden problém. Tohle byla láska od první stránky a dlouho mě tolik postava v knize nezaujala, jako on. Ale ani zbytek skupiny nebyl špatný a jsem zvědavá, jaký je čeká osud v dalších dílech. Takový Jackin má kolem sebe pár otazníků a během příběhu si mě také dokázal získat. Příběh mě v jistých momentech překvapil svým nečekaným vývojem a stále má ještě, co nabídnout. Pár otázek nebylo zodpovězeno a já se těším na další díl. Až se vrátím zpátky k vesmírnému dobrodružství a hlavně ke Cavalonovi. Ano, mělo to pár drobností, které bych vytkla, ale nic co by mi zkazilo zážitek z celé knihy. Hlídka se mi trefila přímo do mého vkusu a já si to zamilovala ... celý text

Příběh Arthura Truluva 2021, Elizabeth Berg

Kniha byla součástí jedné čtenářské výzvy. Ve výzvě to byla jedna z těch knih, které nejsou z mých oblíbených žánrů a ani anotace by pro mě nebyla dostatečně zajímavá. Přesto mě kniha mile překvapila. Příběh Arthura mě chytil za srdce a samotný Arthur si mě zaháčkoval po pár stránkách knihy stejně jako příběh. Žádné dějové zvraty, žádná pořádná akce, ale příběh, kdy se proplétají životy tří lidí a každý z nich si nese nějaké to břímě. A pilířem všeho je Arthur. Muž, který dospěl skoro na konci své cesty a stále má své srdce otevřené. Arthura jsem si zamilovala díky jeho otevřené, dobrosrdečné a vstřícné povaze. Má srdce na správném místě a dokáže se rvát za někoho, když je to potřeba a na kom mu záleží. Jeho srdce miluje a líbilo se mi, jaký měl vztah se svou ženou. Dnes se něco takového nenosí. Kdyby svět měl více Arthurů, myslím, že by bylo hned lépe. To, jak vyprávěl o svém životě bylo milé, krásné a jeho pohled na svět jsem si užívala. Ale nejen Arthur si mě získal. Byla to i Maddy, jenž jsem v jistém ohledu chápala a porozuměla jí, neboť jsem si prožila něco podobného - ne úplně doslova její příběh, ale jistou část. Lucille byla postava, která mě chvílemi lezla na nervy - neustále měla potřebu někomu něco diktovat a plést se do života druhých. V reálném světě bych ji vedle sebe nechtěla mít, ale nakonec i ona si mě dokázala získat a i ona měla v příběhu své místo. Její pohled na svět se střetl s pohledem Arthura a tyhle rozhovory zapředávali i do filozofických otázek. A ke konci jsem neudržela slzy. Byl to krásný příběh o tom, že štěstí můžete potkat v každém věku a můžete ho najít i tam, kde byste nečekali. O tom, že láska může mít několik podob. Je těžké pro mě vyjádřit slovy, jak jsem se během knihy cítila a co všechno ve mě příběh vyvolal. Vím, že jsem si to užila, že mě kniha dokázala rozesmát, ale i dojmout. Kniha mě pohladila na duši a jsem ráda za možnost si ji přečíst. Nejsem si sice jistá, jestli bych sáhla po knize znovu, ale to nemění nic na tom, že kniha je skvělá. Jen celá tahle recenze je možná trochu kostrbatá, díky tomu, že díky nedostatku času ji píšu dost pozdě a chtělo ji napsat nejlépe hned, abych dokázala všechny ty emoce uchopit.... celý text

Rapsodie 2022, Laura Thalassa

U knihy jsem dost váhala, zda mám koupit a přečíst nebo ne. Odrazovali mě od ní recenze - zejména ty, kde si lidi stěžovali, že fantasy svět je spíše bokem a celá kniha je spíše o vztahu dvou hlavních postav. A bohužel se přidám právě mezi ně. Kniha se četla dobře a neměla jsem v tomto směru žádný problém, ale během čtení jsem se do knihy nedokázala úplně ponořit a neměla jsem potřebu se k ní vracet a číst dál. Přitom svět je zajímavý a mrzelo mě, že se mu nevěnovalo tolik pozornosti, stejně jako zajímavému příběhu. Ten byl spíše v pozadí. Ke konci se začalo něco dít a právě ten konec, který slibuje pokračování, mě nutí přemýšlet o tom, zda mám v této sérii pokračovat. Desmond pro mě byl jeden z těch postav, co je nabušená a každá z něj jde, až do kolen - tím, že toho mám načteného více, tak už si mě další taková postava nedokáže získat jen tak. Není to žádný svatoušek, což mi většinou imponuje, ale asi se mi do paměti nezapíše. Rozhodně na něj budu vzpomínat lépe, než třeba na Warwicka z Divoké říše. A potom je tu Callypso. Má oblíbená ženská hrdinka to rozhodně nebude. S ženskými postavami mám vždy problém a většinou je nemám ráda. Callypso byla snesitelná - což je pro ní alespoň nějaké plus, ale místy mi přišla, že nevidí, co je očividné a některá rozhodnutí jsem úplně nechápala. A záporná postava mě v příběhu minula úplně. Věřím, že mohl být zajímavý, kdyby se mu autorka věnovala více. Během příběhu měl potencionál a byl celkem děsivý, ale ve finále jsme se toto příliš nedozvěděli a opět měl málo prostoru. Chybělo mi tam i trochu vysvětlení, co se tam vůbec přesně stalo. Celkově to nebylo špatné. Četlo se to dobře, příběh byl zajímavý, ale na mě šel do moc do popředí vztah dvou hrdinů a v tomhle případě jsem předvídala, kam to směřuje. Kdyby se dalo více prostoru příběhu a světu, mohlo by to být o něco lepší. A já si promyslím, jestli chci číst další díl.... celý text

neexistence 2022, Eva Pospíšilová

S touhle štafetou jsem váhala. Romantické příběhy nevyhledávám a už vůbec ne příběhy, kde jde o drogy, alkohol, neboť mě osobně to nikdy nelákalo a přirovnala bych se k postavě Kennetha, jenž hraje roli toho odpovědného, narozdíl od Eliase. Elias žije přítomností a budoucnost pro něj neexistuje. Je to grázl, kterého budete nenávidět, zároveň milovat. Jeden druhému vstoupí do života a láska otřese jejich životy, ovšem každému úplně jinak. Ten vztah je toxický, je destruktivní a dalo by se říct, že jeden na druhém jsou závislý. A na jednu stranu je to krásný, když se dva lidi takhle milují, ale na druhou stranu autorky ukazují, že láska může mít i svou temnou stránku. A i když byli části, kdy mě vždy štvala jedna z dvou hlavních postav, tak jsem si je užívala oba dva. Milovala jsem jejich konverzace. To, jak filozofovali a střetávaly se dva různé pohledy na svět. Interakci a napětí mezi nimi. Ponořila jsem se do příběhu a zcela mě pohltil. V druhé polovině mě štvala tvrdohlavost Kennetha, ačkoliv jsem pro něj měla pochopení. Nenáviděla jsem Eliase za to, co mu udělal. A zároveň věděla, že on sám udělal jen to, co si myslel, že je nejlepší. Ale někdy naše nejlepší rozhodnutí, jsou ta nejhorší. S druhou polovinou jsem měla problém uvěřit jisté věci, jistým změnám, neboť druhá polovina se odehrává pět let po té první, ale nechci tu házet spoilery. Nakonec to, ale nebylo nic zásadního. V knize je hodně drog, sexu a alkoholu. A já vím, že bych do toho spadnout nikdy nechtěla. Je lehké tomu propadnout, ale horší se z toho dostat. Poskytnou na chvíli úlevu, ale realita se tím nezmění, bohužel. A ten konec? Bože, proč? I když si nejsem jistá, jestli to takhle není pro mě lepší a já se s tímhle otevřeným koncem vyrovnán lépe, než kdyby b uzavřený a skončilo to tak, jak bych nechtěla.... celý text

Lidožrouti z Lízátkova 2020, Carlton Mellick III

Zvrácené, šílené, bizarní, přesto čtivé, originální a pokud se dostanete na vlnu autora, určitě si to užijete. Za předpokladu, že to nebudete brát moc vážně. Zároveň bych to, ale nedoporučila někomu, komu vadí krev a zejména násilí na dětech. A ještě jedno malé upozornění: pokud máte rádi sladkosti, či jste na nich závislý, nečtěte to, protože kniha by mohla u vás vyvolat nekontrolovatelnou chuť na sladké!! Ale taky může fungovat obráceně a to, že už nikdy nebudete mít na něj chuť. Franklin, se kterým si prožijte tento krátký a šílený příběh je celkem fajn chlapík, který svůj život zasvětil ,,lovu" ( v jeho případě je to spíše pátrání do jisté chvíle ) krvelačných monster, jenž jsou v jeho světě jen legendou, pouhým mýtem. Pro něj bohužel jsou, ale dost reální, díky osobní zkušenosti. A přání pomstít jeho rodinu a dokázat existenci těchto krvelačných monster živících se dětmi se mu může splnit. A odtud začíná ona šílená jízda, která se Vám bude buď líbit nebo ne. Každý máme hranice nechutnosti někde jinde a já osobně tam měla pár scén, které mi nebyly úplně příjemné, a říkala jsem si, jak tohle dokázal někdo vymyslet, ale asi jsem ještě nedosáhla mé hranice. Je těžké tuto knihu popsat. Nečekala jsem od toho mnoho a dostala jsem něco, co mě bavilo od začátku až dokonce i přes absurdní příběh s koncem, který je asi v pořádku a který jsem čekala. Přesto je to jen fajn čtení, než kniha, která by mi uvízla v hlavě. Tohle je něco, co si musíte přečíst sami. Každopádně, pokud máte rádi bizarní knihy, tohle je pro vás.... celý text

Skryté obrázky 2023, Jason Rekulak

Horory mě baví číst, ovšem málokterá mě dokáže vyděsit natolik, abych se bála jít v noci na záchod. A Skrytým obrázkům se to povedlo, teda alespoň ze začátku. Nějakou dobu se to tváří jako horor, ale je to spíše thriller. I tak to neubralo knize čtivost, napětí, atmosféru a nutnost číst dál, neboť chcete vědět, jaký zvrat pro Vás autor má. Celou dobu se příběh tváří jako celkem běžná duchařina, kterou znáte z filmů a vy si říkáte, jaký konec to asi může mít než ten, který se nabízí celou dobu? Mallory byla za mě sympatická postava, která má své problémy a chytla se své šance na nový život. Díky svému kamarádovi získá možnost hlídat dítě manželského páru. Jenže nic není tak idylické, jak se zdá. A tím, jak příběh postupuje, se objevují menší praskliny, které mě donutily pochybovat i o samotné Mallory po její zkušenosti s drogami. Ale jak to opravdu bylo? To si musíte samozřejmě přečíst sami. Já byla na konci překvapená. Nečekala jsem takový konec, ačkoliv jsem něco málo odhadla. A i když jsem byla překvapená, a bylo menší wow, tak jsem z konce byla trochu i zklamaná. Měla jsem pocit, že to spadlo do něčeho, co už jsem viděla několikrát, což může být jen mnou. Příběh měl pár nelogických věcí a minimálně jednou jsem úplně nepochopila jednání hlavní postavy, ale tenhle problém má více postav nejen knižních, ale i filmových, aby příběh mohl vygradovat. V knize je několik ilustrací, který doplňují příběh a dávají knize úplně jiný rozměr. Obrázky se v knize mění v závislosti na příběhu a ty více nedokonalé, kreslené rukou malého dítěte, byly mnohem strašidelnější, než ty, už lépe propracované, ačkoliv jsem chápala jejich důvod. Ale já si užívala každý obrázek, protože ilustrace v knihách jednoduše mužů a ještě, když jsou kvalitně zpracované. I když bych měla pár drobností, které vytknout, tak jsem si čtení užila a rozhodně se budu chtít pustit do další knihy autora. Kniha mě bavila od začátku až dokonce. Myslím, že kniha rozhodně stojí za přečtení, nebo minimálně by měla dostat šanci u čtenářů, kteří mají rádi thrillery a ,, horor".... celý text

Zaklínání světla 2019, Victoria Schwab

Z třetí návštěvy do světa různých Londýnů jsem lehce rozpačitá a vím, že to mohlo být lepší. Což mě mrzí a hlodá to ve mě, i když jsem si čtení užívala od začátku, až do samotného konce. Zvlášť, když jsem si svět oblíbila a zdál se mi v prvním díle zajímavý i po druhém přečtení. V knize se neustále něco dělo a mělo to úplně jiný drive oproti druhému dílu. Což je plus, ale také mínus, neboť finále nechalo pár nedořešených otázek, a myslím, že celkem důležitých otázek, přičemž víte, že stačilo vynechat pár zbytečných událostí a autorka se mohla věnovat něčemu, co má pro jisté postavy větší význam. Snaží se, zde o politiku, která po celé dva díly byla pro mě spíše v pozadí a ve finále pro mě tato linka nefungovala, byla naprosto zbytečná a minulost dvou hlavních postav je úplně opomenuta. U Kella byl alespoň menší náznak ( i tak jsem chtěla vědět více ), ale Lila neměla, ani to. Komu se, zde věnuje nejvíce je Holland. Jeho minulost a linka byla zajímavá, a i když tragické postavy jako on mám ráda, tak z nějakého důvodu si mě nezískal, ani tak Pro mě nejlepší postava byla Kell, ale to jen jen má osobní preference. Lila byla stále stejné tvrdohlavá a měla jsem pocit, že v jistých věcech se nepoučila, přesto pro mě byla snesitelná. No a Rhy .. prostě tam byl V konečné bitvě proti Osaronovi moc nepomohl a spíše přidělal starosti jedním pro mě zcela nepochopitelným rozhodnutím, ale budiž roztomilému princi odpuštěno. Osaron jako záporná postava nebyl špatný. Jeho motivy pro to, aby byl zlý, nebyly kdoví jak hluboké a neskrýval se za nimi žádný příběh, jenž by jej hnal vpřed, ale pro příběh to stačilo. Rozhodně jsou lepší záporné postavy, ale i horší. A finále. Od celé série jsem čekala spíše oddechové čtení, takže s koncem a jednotlivými osudy hrdinů jsem problém neměla. Úplná pohádka to nebyla a smrt si pro někoho přišla, ovšem tohle tu nechci kvůli spoilerům více rozebírat a každý ať si to přečte sám. Ačkoliv se to podle recenze nemusí zdát, převažují u mě pozitivní pocity a neměla bych problém si celou sérii přečíst znovu, i přes konečnou hořkost a lehké zklamání. Mohlo to být lepší. Jsou tam mezery, ale pro mě je spíše důležité, jestli jsem se během příběhu bavila a zda jsem se musela do čtení nutit nebo ne. Zde jsem se těšila, až vezmu knihu do ruky a přenesu se do jiného světa.... celý text

Setkání stínů 2017, Victoria Schwab

Styl psaní Schwab mi sedí i v tomto díle a kniha se mi četla sama, i přes její pomalejší tempo. Myslím, že překonala i samotného Kinga, který též nespěchá. Kell po událostech z předchozího dílu to nemá v příběhu rozhodně jednoduchý a musí nést následky za svá rozhodnutí. A bavil mě pořád stejně jako u prvního dílu. Po boku je mu princ Rhy, který je stejně roztomilý jako v prvním díle, a interakce těch dvou mě bavila. Kdo mě tam k mému překvapení štval - v prvním dílu mě její tvrdohlavost a odvaha nepřekážela, byla Lila. Důvod, proč se chtěla za každou cenu dostat tam, kde neměla, co vůbec dělat, jsem vůbec nepochopila. Tohle Lile podle mě ublížilo jako postavě. Působila tak namyšleně, sebestředně a chvílemi bych ji propleskla, aby se vzpamatovala. Co mě dalšího mrzelo byla linka odehrávájící se v jiném Londýně, kde se probouzí pomalu něco, co bude mít jistě velký vliv na poslední díl. Linka jisté postavy, co se v podstatě opakovala a co už zde byla v prvním díle. Kromě známých postav z prvního dílu se nám představil i Alucard Emery. Svérázný pirát si umí rozhodně ukrást stránky pro sebe a má charisma. Uvidíme jakou roli sehraje v dalším díle vzhledem k tomu, že zde neměl moc příležitost. Protože až s poslední kapitolou se začalo opravdu něco dít. Až tam jsem měla pocit, že opravdu o něco jde a navnadilo mě to na další díl. U druhého dílu je znát, že je to spíše výplňový díl, kde se toho moc důležitého neděje, až s posledními stránkami, přesto jsem se, ani na chvíli nenudila. Svět, který Schwab vytvořila se mi líbí a i když to má své chyby a něco by šlo udělat lépe, mě to vtáhlo. Těším se na další díl a jak celé tohle dopadne.... celý text

Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech 2023, Karin Novotná

Knihu jsem přečetla za jeden den. Moc stránek nemá a příběh mě chytil od začátku, až dokonce. Za mě hmyzovité potvory nejsou nic nového, což mi nebránilo si knihu užít. Potvory mám ráda, tudíž to bylo něco pro mě a když jsem si k tomu přidala atmosféru, kterou dokázala autorka v knize vylíčit, byl to skvělý zážitek. Připomínalo mi to můj oblíbený seriál Stranger Things Hlavní hrdinka mi byla sympatická. Dokázala jsem se s ní v určitém směru ztotožnit a fandila jsem jí. Konec, který jí potkal a který jsem rozhodně nečekala - za což má kniha jedno velké plus, jsem ji nepřála. Do poslední chvíle jsem věřila, že to dopadne jinak. Závěrem tohle byla příjemná jednohubka, u které bych se nezlobila, kdyby byla delší a já mohla mít více částí s potvorami. A ta obálka je skvělá... celý text

Dvanáct měsíců 2023, Eleanor Corvin (p)

Jsem ráda, že po váhání, zda koupit další díl, jsem druhému dílu dala šanci. Jeden rok byla fajn oddechová kniha, která mě nijak neurazila, ale za mě jsem četla jiné knihy, jenž se mi dostali pod kůži. A o to více mě těší, že v druhém díle je znát posun samotné autorky. Postavy jsou prokreslenější a i když kniha je na mě pořád oddechová, nenudila jsem se na žádné stránce. Tentokrát není hlavní hrdinkou nejen Emma z minulého dílu společně s Eskarem, ale i Anna, nejlepší kamarádka Emmy a ta je upřímně tahounem celé knihy. Mám s ní něco málo společného a dokázala jsem se do ní lehce vžít. Lucien, který mě z minulého dílu moc neoslovil, jí krásně doplňoval a získal si mě svými vtipnými poznámkami. Když tak přemýšlím, právě někoho jako je on bych vedle sebe potřebovala :D Ale ani Emma mi nevadila a její linku jsem si užívala stejně jako Anny. Ráda jsem se vrátila k Eskarovi držící si první místo mezi mužským osazenstvem v ruinách. Možná bych na něm viděla ještě trochu více chyb, aby nevypadal úplně tak dokonale, ale to je jen menší detail, který mi nepřekážel a v jistých chvílích jsem chtěla být Emmou. Kdo mě, ovšem zajímá i po tomto druhém díle, je Káleb. Ten moc prostoru v tomto díle neměl, ale záhadný postavy jako on mám ráda a o to více jsem zvědavá na jeho příběh. Kromě něj mě zaujal i Bastien. Ruiny jednoduše toho nabízejí hodně k vyprávění a já se těším na další díly. A konec rozhodně nabízí pokračování a pohled z úhlu další postavy. Pro mě je to skvělé oddechové čtení. Příjemná jednohubka, co pobaví. Líbí se mi různorodost smrtek a dokážu si představit, že to v jejich světě musí být zajímavé, vzhledem k tomu, že se tam sejdou lidi z různých dob. Ačkoliv smrtky mají těžký a smutný úděl, je s nimi legrace.... celý text

Talisman 1996, Stephen King

Od knihy jsem nevěděla, co mám přesně čekat a spojení King a fantasy mi upřímně k sobě moc nešlo. Kinga si dokážu spojit s hororem, s psychologickými příběhy, než s epickou fantasy výpravou. Nebyl by to King, aby neměl pomalejší rozjezd, a ani tentokrát mi to nevadilo. Není to má první kniha od něj, takže vím do čeho jdu a tohle budování atmosféry a postav se mi líbí, i když zde atmosféra byla za mě slabší. Nedostavil se žádný mrazivý pocit, ani napětí, snad kromě jedné části, kde mi tekly slzy - což v mém případě sice není těžké, ale i tak. Putování z bodu A do bodu B bylo místy nezáživné a celé knížce by prospělo mít méně stran. Nápad cestování mezi dnešním světem a fantasy světem byl zajímavý nápad, stejně jako, že potkáváme některé postavy ve dvou verzích. Přesto bych si přála více prozkoumat fantasy svět. Hlavní hrdina, Jack, to neměl při cestě jednoduchý, a nevadilo mi s ním procházet celý příběh, ale to bylo všechno. Jediná postava, která mi přirostla k srdci, byl Vlk! Části s ním jsou ty nejlepší. Záporné postavy King umí, zejména ty šílence. Každopádně z Randalla Flaga ve Svědectví jsem měla větší respekt. Pokud bych to shrnula do pár vět. Bylo to fine, ač místy zbytečně dlouhé, dobrodružství. Nedokázalo se mi, ale dostat pod kůži a od Kinga jsem četla lepší, kde se mnou dokázal zamávat mnohem více. Jsem zvědavá na Černý dům, zda to bude lepší nebo ne.... celý text