Carolxc přečtené 140

Království popela 2019, Sarah J. Maas

Vlastně, nevím, co bych k tomu měla pořádně napsat. Maas i v tomto píše pořád stejně čtivě. Sice mě štvalo přeskakování od jedné postavy na druhou a zejména ve chvíli, kdy přeskočila na jinou postavu v napínavém okamžiku . I v tomto příběhu si nechala nakonec menší překvapení. Něco, o čem čtenář dosud netušil. Poprvé za celou sérii jsem měla pocit, že Aelin, co díky tomu působila bezchybně, nemá něco pevně v rukou - na nějakou chvíli Finální boj přímo s úhlavními nepřáteli mohl být podle mě víc epický, ale i tak jsem byla spokojená s jejich koncem. Pokud jde o bitvy, kdy přijde ona zázračná pomoc, já tohle miluji ️ Chápu, že pro někoho tohle není, ale já to beru tak, že je to přece jen příběh, kde je to dovoleno S finálem jsem spokojená, i nespokojená. Uronila jsem slzu nejen dojetím z konce, protože jsem cíťa, ale i u pár smutných chvil. Jako Krvavé ostří mě to nedostalo, ale minimálně jeden moment byl pro mě silný. Ve finále mě štval Aedion. Ani v předchozích dílech mě moc neoslovil a teď jsem na něj byla trochu naštvaná, ale to bych spoilerovala. Rowan, Chaol, Fenrys, Manon, Lorcan postavy, které se dostali do kruhu mých oblíbených Dorian v tomto díle stoupl o stupínek výše. Celou sérii jsem si užila. Ano, je to dost osudové a místy je znát, na koho je kniha mířená, ale mě to nepřekáželo a jsem ráda, že je tato série v mé knihovně a možná se objeví ještě další Maas v mě knihovně ... celý text

Svědectví 2008, Stephen King

Svědectví od S. Kinga, ve mě rozhodně zanechalo a ještě dnes v noci ve mě ten příběh rezonoval a vracela jsem se k němu. King mě dokázal v tomhle příběhu naštvat, držet mě v napětí, a pobavit mě. Za mě postavy zvládnuté skvěle a člověka mrazí, když si uvědomí, že podobnou situaci bychom my lidé mohli zažít, akorát bez jisté osoby, která by ve finále, ani nemusela být potřeba. Není třeba žádné nadpřirozeno, abychom sami sobě způsobili katastrofu, která by mohla vést, až ke zničení lidstva. Právě to nadpřirozeno bych si možná i dokázala odpustit, ačkoliv mě osobně v knize nevadilo a myslím, že si záporáka budu nějakou dobu pamatovat. Postav tam bylo dost a u pár jsem měla chvíli problém je zařadit. Některé neměli až tak velkou roli jako jiné postavy, ale brala jsem je jako součásti světa a jakousi kulisu, co dělali svět více uvěřitelným. Přesto jsem našla postavy, jenž jsem měla ráda, které jsem nenáviděla, kterým jsem nevěřila nebo mi byli jedno. Líbil se mi pohled z pohledu ,, špatných lidí ", i když v některých chvílích bych si přála, abych jejich myšlenky neznala. Vědět někdy více, než postavy v příběhu bylo pro mě drásající. Potom je otázka, zda je lepší náhlý šok, aniž byste tušili, že se stane něco špatného, či jen čekáte, kdy se něco pokazí a jak moc. To jsem u žádné knihy ještě nezažila. Finále knihy nedopadlo úplně tak, jak bych chtěla, i když způsob, jak King to celé zakončil bylo úsměvné - ten, kdo četl možná chápe, nebo na to má úplně jiný názor. Každopádně i tak jsem čekala asi trochu něco jiného. Konec byl jeden z těch momentu, kdy mě King trochu naštval. Závěrem. Kniha se mi líbila. Zanechala ve mě pár negativních emocí, což byl i účel. Pár části bych vynechala, nadpřirozeno mi tam nepřekáželo, ale zároveň bych se bez něj obešla. Celá kniha má jistý náboženský nádech, který mě osobně nic moc neříkal a spíše jistá osoba, co byla na víře založena, mě chvílemi štvala. Ve světě, který mi byl popsán, bych se ocitnout nechtěla.... celý text

Černý telefon a další příběhy 2022, Joe Hill (p)

Na syna mého oblíbeného autora S. Kinga jsem byla zvědavá. Je to má první knížka a myslím, že po této zkušenosti zkusím další, i když za mě nedokázal překonat svého otce. Kniha se mi četla velmi dobře, ale jen jsem necítila úplně mrazení a napětí jako v případě jeho otce. V knize se nachází lepší, ale i horší povídky, minimálně já si některé užívala více, jiné méně. Za mě nejlepší Pop art, V autu, Mrtvé dřevo, Poslední dech a Dobrovolná internace. Možná ještě Plášť, který mi připomněl jeden horor Povídku Abrahamovi synové jsem asi nedokázala úplně docenit - co jsem četla má to něco společného z Draculem od Stokera, kterého jsem ještě nečetla. Černý telefon - představovala bych si tu povídku delší a nápad dobrý, ale takhle to uteklo moc rychle a já se nestačila ani bát Povídka, která mi nesedla úplně byla Otcova maska. Asi si to budu muset přečíst ještě jednou, protože jsem neměla pocit, že bych pochopila o co jde . Další povídky nebyly vůbec špatné. Nenudila jsem se, ale v hlavě mi úplně nezůstaly. Jsem zvědavá na další jeho knihy a rozhodně jim dám šanci.... celý text

Strašení v Rookwardu 2022, Darcy Coates

Mám za sebou další Darcy Coates a její strašidelné domy. Od autorky jsem věděla, co čekat a to jsem v podstatě dostala. Nerada se opakuji, ale u Darcy to nejde jinak. Ani v předchozích dílech jsem se příliš nebála a zde tomu nebylo jinak. Strašení ducha není o nic jiné, než jsem četla v předchozích knihách a co vidí v hororových filmech. Ano, asi ve dvou částech jsem byla trochu znechucená, či mi bylo nepříjemně, když jsem si danou scénu přečetla, ale to bylo všechno. To, ovšem neznamená, že by se mi kniha nelíbila. Darcy se čte pořád dobře, ovšem pro mě je to oddechová četba. Nic, co by mi nutně utkvělo v paměti. Ke konci knihy, kdy se nám odhalil duch za mě celý příběh byl těžko uvěřitelný a o to méně jsem se bála. A ani koncem Darcy nepřekvapí a jede si ve starých kolejí, což mi možná v tomhle případě, ani nevadilo. Guy byl sympatická postava a oblíbila jsem si ho. Jsem každopádně zvědavá na další její knihu a ráda si přečtu další hororovou pohádku, jak ráda říkám ... celý text

Jeden rok 2021, Eleanor Corvin (p)

. Po několika stránkách jsem poznala, že to nebude kniha úplně pro mě - nemyslím tím, že by se mi nelíbila, ale, že ač je to fantasy a točí se to kolem smrtek, na romantiku úplně nejsem. Emma, hlavní postava tohoto příběhu, vnesla do knihy sarkasmus, který mi sedl. Sice to není postava, kterou bych si zamilovala, ale už jen to, že jsem neměla chuť jí praštit, je u mě úspěch. Kdo mě z dalších postav zaujal byl Káleb a Eskar. Jen jsem o nich neviděla skoro nic, tudíž jsem si k nim nenašla pořádný vztah. Chtěla jsem vědět, co si každá z těch postav prožila, jak zemřela. Eskar svůj prostor měl, ale další postavy ne. Je to spíš oddechová kniha, tudíž moc akce tam nebylo, což mě chybělo. Ale to je čistě jen můj problém. Tohle není čtivo, co většinou čtu. O hrdiny nemáte strach, neboť už jsou mrtvý a nejspíš to, ani nebyl účel. Je poznat, že kniha je zaměřena na trochu mladší čtenáře, než jsem já. I tak se mi kniha dobře četla a nemusela jsem do jejího čtení nutit. Po pár stránkách jsem věděla do čeho jdu a na svět Ruin jsem byla zvědavá. Pobavila jsem se. U knížky jsem vypnula a za mě splnila to, co jsem očekávala. Taková příjemná jednohubka, ke které se znovu nevrátím. Ale autorka mě nalákala na další díl. Přece jen to nebyl vůbec špatný výlet a o některých postavách bych se chtěla dozvědět více. Přece jen smrtky pochází z různých dob, tudíž se nabízí paleta různých zajímavých příběhů.... celý text

Bouře a vzdor 2017, Leigh Bardugo

Jsem z tohohle dílu trochu rozpačitá. Na jednu stranu se kniha četla dobře a autorčin styl psaní mě baví. Na druhou stranu je znát, že tento díl je výplňový a kdyby to autorka stáhla na dva s tím, že budou o něco více stránek, tak by mi to nevadilo. Ne, že by v knize nebyla nějaká akce, ale většinou se, zde zabýváme hádkami a měla jsem pocit, že se tam nic neděje. Temnyj tam má méně prostoru a je na začátku knihy a až na samotném konci - pokud nepočítám ještě pár objevení, které nebudu spoilerovat. Alina, jak mi v prvním díle nevadila, a dokázala jsem jí ignorovat, tak mě ke konci začala lézt trochu na nervy. Mala bych taky v jednu chvíli propleskla, ale ani tak nepřestal být má oblíbená postava a v jeho případě to dokážu skousnout - oblíbeným postavám odpustím ledacos. Další postavou, která mi padla do oka jeho humorem byl Nikolai, i když s jeho osobou bych v reálu asi nevydržela, ani pár vteřin No a Asparágus - ano, @marketa_kom_books , vím, že se tak nejmenuje, ale už mu tohle jméno zůstane, se taky ukázal, i když to už tak nevypadalo a co k němu dodat. Tohohle chlapa nechcete mít v blízkosti A finále, kde se už něco dělo. Čekala jsem, že to dopadne trochu jinak a i když vím, že by mě ten očekávaný konec štval, asi by to bylo pro příběh zajímavější. No, druhý díl za mě byl slabší. Nemusela jsem se do čtení nutit, což je jedno velké plus. Zdlouhavým hádkám v knihách nefandím a nemám ráda milostné trojúhelníky, natož mnohoúhelníky. Což je zase pro knihu mínus.... celý text

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Svět, ve kterém jsem se ocitla se mi líbil. Kniha se četla dobře a bavila mě od začátku, až do konce. Mě se dokázala v jedné části i emočně dotknout a do příběhu jsem se ponořila, ačkoliv nejde o nic, co by mě posadilo do židle. Mělo to pár překvapivých momentů. Tenhle měsíc jsem měla čtecí krizi a možná jsem přesně potřebovala. Svět, který mě bude bavit a zajímat a kniha je oddechová. Hlavní hrdinka mi přišla v pohodě vzhledem k tomu, jak předtím žila a v jakém světě se najednou ocitla. Měla své nedokonalosti, což má každý člověk. Temnyj, v angličtině Darkling - což mě osobně zní lépe, je zajímavá postava a po delší době záporná postava, co mě zajímá. Chci rozhodně vědět, jak se jeho příběh uzavře. Ale já osobně jsem si více oblíbila Mala ️ Baghra nebyla též vůbec špatná a doufám, že se v příběhu ještě objeví. Ostatní postavy tam spíše byly a nijak mě nezaujali. Možná ještě Asparágus - doufám, že to píšu dobře. Ale to spíše z pohledu, jakou roli tenhle divný chlap bude mít v příběhu Jako oddechové čtení za mě fine. Trefila se mi do nálady a budu ráda v této sérii pokračovat už jen proto, že Šest vran je údajně mnohem lepší a chtěla bych tenhle svět poznat se vším všudy.... celý text

Dracul 2020, Dacre Stoker

Kniha, kterou bych sama od sebe nejspíš nezačala číst. Ale stalo se tak a já nemohu jinak, než být ráda, že mě kniha neminula. Nevěděla jsem, co mám čekat a Draculu od Stokera jsem nečetla. Střídání přítomnosti a minulosti mě drželo v napětí, až dokonce. Vyvolávalo to otázky, na které jsem dostala odpověď postupně s tím, jak autor odhaloval minulost - v tomhle případě autoři a pomalu jsem se jako čtenář dostávala až do přítomnosti. To se mi líbilo a nutilo mě to číst dál. Rozjezd byl pomalý a chápu, že to mohlo někoho odradit, ale já si užívala každou stránku, kdy to mělo svou napjatou atmosféru ( nebylo těžké odhadnout, co je Elena zač, ale i tak k bylo kolem ní spoustu otazek ) a dalo to prostor postavám, se kterými jsem prožívala příběh. Brama mi byl ze všech postav nejsympatičtější, ačkoliv Vambéry byl též zajímavá postava, o které bych se dozvěděla ráda mnohem více. Bram a Matilda jsou skvělé postavy. Oblíbila jsem si je a byla zvědavá, jak jejich příběh skončí. Finále .. asi jsem nečekala, že všechno bude happy, ale i tak mě to překvapilo - možná tím, že jsem nečetla Draculu? To netuším. Z celého příběhu jsem neměla, avšak pocit, že by se něco takového mohlo odehrát - to finále na mě bylo až moc neuvěřitelné ostatně jako myšlenka toho, že by upíři existovali mezi námi. Přesto věřím, že jisté věci byli inspirací a závěrečná slova autorů můžou leccos naznačit. Jedna z těch lepších knížek, které jsem tenhle rok četla. Má představivost byla dostatečná na to, aby mi v některých částech přejel mráz po zádech. Četlo se to samo a jsem zvědavá na Dracula od Brama Stokera.... celý text

Vánice 2022, Flint Maxwell

Abych začala něčím kladným, tak je to čtivost - autorův styl psaní mi nevadil. Četlo se to dobře, ačkoliv bych řekla, že jsou autoři, kteří píší zajímavěji. Autor udržel sice mou pozornost natolik, abych došla, až dokonce, ale s koncem knihy nemám nutkání koupit nový díl. Nevím, jestli ony záhadné bytosti tam venku jsou tím dostatečným důvodem pro pokračování v příběhu, abych zjistila v dalších dílech, co jsou zač. Asi bych chtěla více setkáních s nimi, než se mi dostalo. Celá kniha neměla to správné napětí, ani spád, natož děsivé momenty. I když mě jen tak žádná kniha nedokáže vyděsit. Vánice mě nedokázala, ani znepokojit. Asi jedna postava z celé knihy mě dokázala zaujmout natolik, aby mě zajímal její osud, ale je to dost málo, abych pokračovala. Teď možná zaběhnu trochu do spoilerů, ale ve zkratce mi v knize vadilo hlavně to, že autor prozrazoval děj předem. A jak jsem uvedla v předchozích slovech, největší problém pro mě byl ten, že autor Vám předem prozradí děj knihy. I v případě, kdybyste si nepřečetli anotaci, hlavní hrdina Vám toho prozradí dost dopředu a tím Vám vezme právě ten moment překvapení a pokud jde o smrt postavy, tak je to už problém. Já to tak vnímala a bohužel pro mě to byla celkem velká překážka. A když přišlo na smrt postavy, tak mi to bylo jedno a to, že já většinou smrt postav prožívám. Třeba se ke mě další díl nějak dostane, ale to, jestli chci s touto sérií pokračovat, si musím ještě rozmyslet. Nebyla to špatná kniha. Mám knihy, které jsem nedočetla, což se u Vánice nestalo. Jen jsem nebyla do příběhu tolik ponořená, abych na jejím konci byla nadšená a řekla si wow a já chci další díl! Nechala mě chladnou stejně jako mrazivé počasí, jenž provází čtenáře knihou.... celý text

Divoká říše 2022, Stacey Marie Brown

Kniha mě chytla od začátku, až do konce. Autorčin styl psaní mi sedl. Svět je jistě zajímavý - ze začátku jsem se v tom trochu zamotala, ale uvítala bych o něm více informací, k čemuž bude rozhodně příležitost v dalších dílech, stejně jako dozvědět se více o Fae. Příběh jsem dokázala dvakrát odhadnout, takže možná, že jsem nebyla překvapená asi ve dvou situacích, jak bych měla, ale to nemění nic na tom, že příběh byl napínavý a prostředí vězení bylo skvělé. Pokud jde o postavy tak mě zaujali spíše vedlejší, než naší dva hlavní hrdinové. Brex mi na ženskou postavu byla sympatická a líbilo se mi uvědomění, že není až tak silná, jak si myslela a že jí to jistým způsobem ovlivnilo. Ačkoliv v jedné situaci jsem od ní čekala, že se nad sebou trochu zamyslí, či nad jistými slovy bude uvažovat, ale nestalo se tak. Kdo se mi pod kůži vůbec nedostal byl náš hlavní mužský hrdina, Warwick. Asi bych z něj měla být unešená, když ve vězení šíří kolem sebe energii, že by po něm skočila každá a ve vězení je to velké zvíře, a prostě je to ten hrdina, kterého musí každá čtenářka zbožňovat, ale u mě se tak nestalo. Jsem zvědavá na jeho životní příběh a třeba se to s dalšími díky zlepší. Vztah mezi ním a Brex je dost, jak to napsat .. žhavý a na můj vkus, možná někdy až moc, ale to je tím, že já žánr erotika nevyhledávám . Tak doufám, že mi to v dalších dílech nebude na překážku. Koho jsem si naprosto zamilovala je Opium a Mrňousek ️ Ty dva jsou naprosto boží a jsou příjemným komickým prvkem. Doufám, že budou i v dalších dílech! Další, kdo stojí za zmínku je Kek. Tato postava mě bavila a doufám, že bude mít svou roli i v dalších dílech, protože je to jedna z těch postav, u kterých si nejste jistí její motivací, jako u dalších postav a zda opravdu stojí na straně, o které tvrdí. A konec? No, autorka umí rozhodně nalákat na další díl. Něco málo jsem tušila - ale jen opravdu jen z malé části.... celý text

Hrůzy v Michiganu 2022, Pavel Bartáček

Možná teď budu znít až příliš nadšeně, než bych měla vzhledem k tomu, že příběh není tak složitý a postavy v příběhu mohli být lépe vykreslený, ale mě se kniha trefila přesně do vkusu. Vlkodlaci nejsou očividně tak oblíbení jako upíři, což mě mrzí, neboť mému srdci jsou blíže tyhle chlupáči a možná tím nedokážu být tolik kritická. Ale kniha bude mít v knihovně své čestné místo nejen kvůli obálce, která mě zaujala a nestydím se napsat, že je to jedna z těch, na kterou můžu koukat neustále dokola, ale i díky skvělým ilustracím, které Vás vtáhnou do celé knihy. Podpis autora a tematická záložka je skvělý bonus Kniha je krvavá jízda od začátku až dokonce a někdo by řekl, že je tam akce, až příliš, což záleží čistě na Vás - já to jako překážku nebrala, naopak. Atmosféru dřívější doby dokázal podle mě autor navodit skvěle stejně jako mentalitu lidí v dané zemi. Vlkodlak byl krvelačné a nemilosrdné zvíře, co za sebou nechává potoky krve, utržených končetin, přičemž autor dal možnost čtenáři nahlédnout do jeho mysli a zjistit, jak se cítí a jak dané věci vidí. Zároveň to není úplně ten typický vlčí muž, jenž se mění jen za úplňku a platí pro něj trochu jiná pravidla - jejich pojetí mi přišlo originální. A k tomu všemu vzhled vlkodlaka je přesně ten, který miluji. Vzhled více připomíná zvíře, než člověka porostlého chlupy s drápy a ostrými zuby. Autor se tu nemazlí s žádnou z postav a nezáleží na tom, jestli je to dítě, či dospělý. Tohle zlo rozsévá smrt, kam se pohne. A proti zlu stojí jen lidské odhodlání a vůle přežít. Ale kdo tuhle bitvu vyhraje? Těším se na další díl a na pokračování příběhu, který skončil otevřeně.... celý text

Přízraky noci 2021, Kateřina Ševčíková

Tuto knihu jsem měla na seznamu přání, které chci koupit, ale vždy měla přednost jiná, takže když jsem měla tu možnost ji získat a přečíst, neváhala jsem. A nelituji. Kniha mě bavila od samého začátku až do konce a příběh mě zcela pohltil. Konec byl správně napínavý a nedokázala jsem přestat číst. Autorka mě ve finále překvapila a takový konec jsem nečekala. Z postav jsem si nejvíce oblíbila Kardena, o kterém by mi nevadila celá kniha i vzhledem k tomu, čím se živí a setkání s dalšími bytostmi bych si užila. Ženské postavy mi byly v knize sympatické a myslím, že budou jedny z těch, které si budu pamatovat. Kdo mi trochu občas lezl na nervy byl Jael, ale nic co bych nepřežila. Celá skupina měla skvělou dynamiku. Svět mě bavil a přála bych si vědět o něm více, potkat více bytostí - sama autorka se inspirovala naší mýtickou historii a mě to bavilo. S tím souvisí i jedna malá výtka a to, že bych si přála právě více z tohoto světa a nevadilo by mi, kdyby kniha byla delší a já se mohla více dozvědět i o postavách. Těším se na volné pokračování. Tuhle knížku zařadím mezi ty nejlepší, co jsem tenhle rok četla a jsem spokojená ... celý text

Dědička ohně 2016, Sarah J. Maas

Mé nadšení s třetím dílem vzrostlo ještě více. Akce, zde bylo více, než ve druhém díle, který ač byl skvělý, se řadí ze všech třech knih na poslední místo. Jediné, co mě v této knize mrzelo byla nepřítomnost klepadla a já doufám, že se s ním ještě v dalších dílech setkáme. Od začátku až do konce to byla jízda a já napjatě čekala, jak dopadnou mé oblíbené postavy - zejména Chaol, který se ocitl na tenkém ledě. Byl v situaci, kterou jsem mu vůbec nezáviděla. Má oblíbená postava zůstává stále ️. Koho jsem, zde opravdu litovala, byl Dorian. Ten konec? Ten mi naprosto vyrazil dech a nějakou dobu jsem ho vstřebávala. Vážně jsem zvědavá, jak příběh bude dál pokračovat a jaké osudy si autorka pro postavy přichystá. Cel si drží stále mé sympatie a v momentech, kdy nebyla ta nejsilnější se mi líbila asi nejvíce. Koho jsem si zamilovala, stejně jako Chaola, je Rowan ( v knize Jeřáb, ale Rowan prostě zní líp ). Části s ním jsem si užívala na 100% a vážně toužila být na místě hlavní hrdinky. Potěšila mě přítomnost wyvernů a jsem velmi zvědavá na vývoj postavy Manon, o které nevím, co si mám pořád ještě myslet. Ona sama mě zaujala a prostě draci ️. Kdo mě až tak nezaujal, byl Aedion. Nevím přesně proč, ale nějak jsem si k němu nedokázala najít cestu. Ač patří mezi ty chladné postavy, které mám ráda, tak si ke mě nenašel cestu. Oceňuji jeho oddanost a rozhodně to není špatná postava, ale asi bych se bez něj obešla. hodně dlouho jsem nesnášela zápornou postavu tak, jako krále. A dlouho jsem nebyla nadšená z postav jako jsou Chaol a Rowan ️ Jako jsem v prvním díle byla nadšená z rozhovorů mezi Cel a Chaolem, v této knize jsem si užívala Cel a Rowana a jejich debaty.... celý text

Říše popela 2020, Anthony Ryan

Kniha se mi četla dobře. Styl psaní autora mi vyhovuje a těším se na jeho sérii Stín krkavce, ze které jsem četla zatím první díl a ten byl rozhodně lepší, než tato jeho série. I tak jsem si Draconis Memoria užila, až na pár částí. A to části ze Sirusem. Ale i on měl ve svém příběhu místo a byl pro závěr důležitý. Nečetla jsem jeho části s takovým nadšením a občas se musela do čtení nutit. I tak jsem doufala, že to dopadne s ním trochu jinak. Hillemore, který mě v prvním díle nebavil a od druhého dílu jsem si k němu našla cestu společně s Lizanne jsou dobré postavy a čtení jejich linek mě bavilo. Kdo mě v knize bavil a táhnul mi celý příběh, byl Clay. Bavila mě jeho povaha, jeho příběh a vývoj vztahu vůči draggům. Sice jsem v jedné části nepochopila jedno určité rozhodnutí a nečekala jsem takový vývoj, nebo spíš jsem doufala, že na stranu lidí se ještě někdo přidá - nechci spoilerovat. A někde jsem četla, že jeho výprava neměla žádný význam, ale podle mě měla. I tato výprava ve finále měla dopad a to na celý svět a systém v něm. V samotném konci jsem se dočkala toho, v co jsem po celou dobu série doufala ️. Bylo tam i pár úmrtí, kterých mi bylo líto a minimálně jedna postava se dočkala konce, kterého jsem nechtěla. Chápu, že tahle série nebude pro každého a že Stín krkavce je lepší, ale jistě se najdou lidi, co ocení tento svět a především draky.... celý text

Fantom z Blackwoodu 2021, Darcy Coates

Záhada domu Marwicků 2021, Darcy Coates

Pořádně nevím, co ke knížce napsat, abych se neopakovala. Přece jen se jedná o jednu spisovatelku a její styl psaní se nemění. Atmosféra nebyla špatná, ale nedokázala mě vyděsit. Konečný zvrat jsem tušila už za půlkou knihy, tudíž mě konec nijak nepřekvapil. Na druhou stranu jsem s tímhle zakončením neměla problém, jako v předchozí knize. Co podle mě táhlo knihu byla postava Lukase. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byl v knize více. Jedna z těch pro mě zapamatovatelných postav. Hlavní hrdinky byly sympatické, ale nedokázali si mě získat, jako skeptický Lukas. SPOILER A konečně nějaká mrtvola! ( Nepočítám samozřejmě duchy ). Asi bych nebyla smířená s mrtvolou na mé zahradě, jako hlavní postavy, ale aspoň někdo umřel . Ač šlo o postavu, kterou by čtenář neměl mít rád. Pokud si dobře pamatuji, tak jsme společně spočítali dva mrtvé v knize. Ani jedna kladná postava, ale co, každá se počítá! :) Ač ode mě tohle zní trochu zvláštně. Já, která má ráda dobré konce a těžce nese smrt postav. KONEC SPOILERU Shrnutí. Nejsem zklamaná, ani nadšená. Dostala jsem, co jsem očekávala a dokázala jsem odhadnout konec, ale knihu hodnotím dobře. Střed mezi ostatními knihami.... celý text

Přízraky domu Carrowů 2020, Darcy Coates

Ze všech knih, které jsem od Darcy četla byla tato nejstrašidelnější. Alespoň trochu jsem se bála a dokázalo to se mnou vnitřně hnout. Délka knihy dovolila vytvořit atmosféru a přilnout k postavám. Bála jsem se o ně a záleželo mi na nich. Plus knihy je i více postav oproti předchozím knihám. Bavilo mě to a říkala jsem si, konečně příběh, jenž je dospělejší a potom přišel konec. SPOILER Tím dospělejší myslím tím, že tam konečně někdo umřel. Přišel pocit, že někdo může umřít a ten někdo může být kdokoliv. I někdo, koho jste si oblíbili. Jenže Darcy má ráda šťastné konce, což já taky a těžce nesu smrt mé oblíbené postavy. Zde to rozbilo celý příběh a i atmosféru, když jsem dostala opět pohádkový konec. A u téhle knihy mě to zklamalo, což byla asi má chyba, když jsem věděla, jak Darcy píše své postavy a dalo se to očekávat. Co jsem nečekala bylo, že mě osobně by happy end takhle vadil a uvedl mě do rozpaků, jako zde. KONEC SPOILERU Závěrem. Pořád je to ta Darcy, co se skvěle čte. Oddechová hororová pohádka - z mého pohledu, co má lepší atmosféru než předešlé knihy. Konec, ovšem udělal své a já nevím, na jaké místo bych ji postavila, kdybych měla knihy řadit podle toho, která byla nejlepší. Dávám 4 hvězdičky, i když je to dost na hraně, díky konci. Knihu i tak doporučuji. Myslím, že konec si najde někoho, komu se bude líbit. Mě ne, ač jinak je to skvělý.... celý text

Duchové rodiny Folcroftů 2020, Darcy Coates

S Darcy jsem již tu čest měla. Její dvě knížky Duch domu Ashburnů a Tajemství sídla Craven Manor mám již za sebou. A stejně jako u dvou zmíněných knih, ani tady mě autorka nedokázala vyděsit a nedostavil se, ani pocit znepokojení. Je to příjemné oddechové čtení a za mě hororová pohádka. Knize by podle mě slušelo více stránek a trochu delší budování strašidelné atmosféry. Odhalení duchů přišlo až příliš brzy. Už před polovinou knihy jsem měla jasno v tom, kdo je tam špatný a čekala jen na konečné rozuzlení. K postavám jsem nenašla žádný vztah a jak rychle kniha skončila, tak i tak rychle je vymažu ze své paměti. Za mě příjemná četba, ke které se vracet už nebudu, ale jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst a rozhodně toho nelituji. Někoho knihy od Darcy děsí, mě rozhodně ne. Sto lidí, sto chutí a tohle je zcela můj subjektivní názor.... celý text

Poslední přání 1999, Andrzej Sapkowski

Původně jsem si myslela, že ony příběhy na sebe nějak navazují a skrývá se za nimi nějaký větší příběh. Marně jsem ho tam hledala a bylo mi později potvrzeno, že jde o několik příběhů ze života Geralta z Rivie a příběh se začne odehrávat, až ve třetí knize. Ale mě se to líbilo. Styl psaní mi sedl a kniha mi nepřišla tak složitá, jak říkala kamarádka, ale hádám, že to přijde až s dalšími díly. Svět Zaklínače se mi líbil. Mám ráda podobné potvory a příšery. Kniha přímo pro mě.... celý text

Vyvolený 2020, Taran Matharu