Česneksmedem přečtené 831

Lazar 2018, Lars Kepler

Včera jsme měli k obědu vepřo knedlo zelo. Večer jsem dumal nad tím, jestli náhodou nejsem v jiném stavu a dnes ráno už mám po porodu. Ke knize. Nejnovější paráda od dua Kepler. Od začátku napínavé jako produkty firmy Vulkan Intim Brands. Konec docela klasický, neboť je vždy třeba myslet na nášup chechtáků (tedy peněz). Těch nezodpovězených otázek na závěr je tam ale jako při interpelacích na vládu ve sněmovně. Tak snad na další knihu nebudeme muset dlouho čekat.... celý text

Zápisky z blázince 2008, Miroslav Macháček

Jak uvádí dcera MM Kateřina (maminka operní pěvkyně Věra Štiborová) v pozůstalosti objevila deník svého otce a po přečtení se ho rozhodla vydat. Je to tím pádem hodně intimní, upřímné a občas drsné. Uvádí zde i některé podrobnosti na své kolegy a známé, což se docela divím, že to prošlo. V následující větě bude jeden vulgarismus, takže pokud to někomu vadí, tak to nečtěte. Jak poznáte, nešlo to prostě vynechat. Vyslovil ho při návštěvě MM v léčebně Rudolf Hrušínský nejstarší: „Divadlo je velkej bordel, ale s vošklivejma kurvama!“ Samozřejmě nemusí jít o ošklivost fyzickou, což zde patrně bylo také tak myšleno. Zároveň si dovolím tvrdit, že toto moudro se dá použít v daleko obecnější a širší rovině.... celý text

Pravděpodobné vzdálenosti 1994, Miloš Čermák

Kniha je prezentována jako rozhovor Miloše Čermáka s Jaroslavem Hutkou (a k tomu několik zápisů z deníku). V průběhu čtení se mi potvrdilo, že nejde o žádný přepis jejich rozhovoru, ale že Hutka odpovědi psal. To je samozřejmě daleko jednodušší, neboť máte čas si vše rozmyslet, upravovat, doplňovat... Nakonec to bylo solidní počtení. Uznávám a věřím, že emigrace musela dát zabrat, což se projevovalo hlavně na psychickém zdraví dotyčných, ale i na rozpadech jejich vztahů. A stesk po domově a u mnohých i jazyková bariéra, to si ani nedokážu představit. SPOILER. Docela jsem byl překvapen faktem, že na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dělal horoskopy (docela ve velkém) a vyvolával duchy. Bavil jsem se i u příjmení jeho děvčat a manželek – například Růžová, Spurná nebo Macíková. Naučil jsem se i dvě holandské nadávky – boerenlul a klootsak. Po návratu do vlasti je zde poznat u těchto lidí docela obvyklé rozčarování (nikdo mu nechtěl pomoct) a taky jistá nepraktičnost a naivní spoléhání se na druhé. Takže nakonec dávám tři tulipánské cibule.... celý text

Ze života české společnosti 1994, Josef Škvorecký

Naprosto souhlasím se Zuzziš i s ddkk. Dejte si pauzu od severských detektivek, politiky i fantasy a přečtete si tuto knihu od Škvoreckého. Vykresluje totiž minulý absurdistán s maximální dávkou humoru. První dvě části naprostá paráda, která vás dostane v tomto uplakaném čase znova do dobré nálady. Dozvíte se, co obnáší tahat se s institutkami, přečtete pohádku o tajemné prdýlce, nahlédnete do lesíku zvaného „Schmeichlwald“ a pochopíte geniální vynález obraceč pionýrů „Radostný zítřek“. Třetí část je na čtení poněkud složitější, a to hlavně pro anglofonní neznalce. Snad jen jednu drobnou ukázku ze třetí části: „Socialismus je vyhnal jako Eidama a Ivu z paradajzu.“ Přesto je to za poctivých 5 socialistických hvězd.... celý text

Čarodějky na cestách 1996, Terry Pratchett

Všickni drazí! Mám teď novou Platónovu lásku. Nebo tak nějak se tomu prý říká, když nestrkáte stožár do lodičky, ale jenom si to představujete. Na mě se to pozná nějak tak, že mám ve tváři ten božsky blažený výkaz, jako když jím topinku s hříbkama, sýtem a česnekem. Pokud bych v takovémto stavu potkal svoji novou Platónovu lásku, která se zájmenuje Magráta Česneková, tak ji majznu pálkou česneku a odtáhnu si ji do jeskyně. Ona si tam bude hrát s hůlkou, dělat z hlušiny dýně Hókačka (nebo tak nějak), z nichž si uvaříme bezedný kotec polévky. A samozřejmě taky budeme jíst česnekové klobásky s česnekovým chlebem. Pošušňám jí ty něžné komplementy a bude nám draze. Mé manželce to ale prosím neříkejte. Měla by k tomu zase ty pozvánky, jako třeba: „Cos to zase chlastal? To muselo mít grády!“ nebo „No ta by byla z takovýho starýho opelýchanýho dědka, kterej je skoro unidentní a oblíká si spodní prádlo na kalhoty celá podvázaná!“. No, však to znáte. Ale i když to vykecáte a bude nandávat, nevadí. Vždyť snít je tak nádherné! Nebo tak nějak. PS – Na závěr jedna ze Stařenčiných moudrostí: „Na mou duši“, prohlásila užasle, „to je největší pták, kterého jsem kdy viděla, a já jich už v životě viděla požehnaně.“ Tak to mě vopláchni!... celý text

Volný pád 2013, Nicolai Lilin

Hniloba podzimní už nastala, ptáci ve chlévě hovno klovou. (úryvek z Jesenina) Tak v tento podzimní dušičkový čas jsem si přečetl knihu, kterou bych doporučil hlavně klukům, kteří byli na vojně, a pak také „drsným holkám rohypnolkám“. Jak již víte z ostatních komentářů, jde zde o válku v Čečensku aneb Matička Rus umravňuje svoje nezbedné dítě. SPOILER! Je to opravdu poučné čtení, ze kterého se například dozvíte, že: „Ve válce smrdí všechno a všechno je hnus“. Zajímavé je také rčení ruských veteránů z II. světové války: „Ruský voják má tři druhy nepřátel“. Víc neprozradím. A na závěr jeden výrok či nadsazená myšlenka, která bude zřejmě jisté skupině lidí připadat přinejmenším provokativní: „Neexistuje ráj ani peklo. Všichni lidé, kteří se chovají špatně a dopouštějí se těžkých hříchů, se prostě znovu narodí jako Rusové“.... celý text

Netopýři létají za šera 1997, Erle Stanley Gardner

Čtivá klasická stará detektivka. Vypíchnu čtyři „postavy“. Tou první jsou doláče, neboť o prachy jde vždy až na prvním místě. Tou druhou je detektivka Berta Cool(ová), která je krapet temperamentně podivočená, ale vzhledem k jejímu jménu a příjmení se jí to dá odpustit. Její klasickou hláškou je: „To mě teda usmažte místo řízku!“. Třetí postavou je tajemný slepec, který má tak špicovní ušiska, že uslyší i jak se vám vykle sedmička vpravo dole. A konečně postava čtvrtá, tou je netopýr. Zde je jedna z mála slabin knihy, neboť označení netopýr je příliš obecné a vágní. V naší vesničce střediskové jsme totiž takřka všichni odborníky na tyto polétavice a rozpoznáme všech 24 druhů u nás žijících. Naše náklonnost k nim se odráží i v tom, že jejich obrázky máme na tričkách, trenclích, ponožkách a někteří odvážnější je mají vytetované na - no však víte. Knížka má pouhých 173 stran, takže než vám slehne po obědě řízek, máte přečteno.... celý text

Těžký časy 2003, Charles Bukowski

„...já jsem chudej jak scvrklej ocas kostelní myši.“ Jedna věc je naprosto jasná – buď Bukowského milujete nebo ho nenávidíte. Teď si budu trochu protiřečit. Nemiluju ho, ale mám rád jeho jednoduchou sprostotu, upřímnost a živočišnost bytí. Uvědomte si prosím jednu základní pravdu. Život je jedna velká přetvářka. Všichni se snažíme ukázat svůj vnější kabát v co nejlepší kvalitě a lesku... Podšívka je pak vždy o něčem úplně jiném. Naprosto prazákladní podstatou člověka i zvířat je sex. A je to vlastně přirozeně jednoduché, neboť je to první předpoklad pro přežití druhu. Bukowský to jak podvědomě, tak i vědomě ví a nemlží. Samozřejmě se zde přifařuje také alkohol a z části i cynismus, ale to je pouze medicína k těm největším ranám, těžkostem a nespravedlnostem života. Takže nad tím moc nepřemýšlejte a jenom si ty povídky užívejte. Užívat si, to je to nejrozumnější a zároveň nejracionájnější řešení naší zranitelnosti a smrtelnosti. Netvrdím, že je to jeho nejlepší vydaná kniha. Rozhodně však stojí za přečtení.... celý text

Vražedný instinkt 1994, Robert W. Walker

Fakt je ten, že pokud vám začne hrabat v karbovni, je to vždycky průser. A je úplně jedno, jestli máte mezi nohama žížalu nebo Jidášovo ucho. Nevím, jestli je to nějaká provokačka od režisérů a spisovatelů, ale většina hrabošů mele citáty z bible a poslouchá vážnou muziku. Možná je to tím, že při tvrdé muzice tu brutalitu ze sebe vyblbnete, ale u té intelektuánštiny se ve vás uzavře, pak stejně musí ven a je zle. SPOILER! Týpek v téhle knížce uvazuje povětšinou mladý holky za nohy a věší je. Tu polohu znám, neboť jsem byl na mnoha zabíjačkách. Rozdíl je jenom v tom, že prasátko má nožky roztažené. I to odkrvení proběhne. Podobnost s Mlčením jehňátek vás trkne hned po několika stránkách. Při každém dialogu doktorky Jessiky Coranové se mi v hlavě ukázala Jodie Fosterová. Mělo to ale malou trhlinku, neboť ta by se rozhodně nesnažila dostat Ottovi Boutinovi do kalhot. Pak se to zase blížilo víc k Bětce Báthoryový, takže tak trochu medley (jak se říká u nás na Moravě a okolí). Vyplývá z toho další podobnost, tentokráte z tvořivou činností některých našich otitulovaných politiků při lepení diplomek. Závěr ještě všechno víc pohnojil. Nejchytřejší z chytrých doktorka Coranová se najednou chová jako totální dement a ichtyl. Ten konec se opravdu nepovedl.... celý text

Tak to bylo, tak to je 2007, Lou Fanánek Hagen (p)

Stručně a sucharsky by se dalo konstatovat, že kniha popisuje složitý a náročný život punkového umělce. Tedy jeho část (k tomu se ještě vrátím). Skutečnost je taková, že jsem se na mnoha místech chechtal jako blázen a docela jsem si zavzpomínal na mládí. Lou Fanánek je o sedm let mladší, takže měl hned kazeťák, To já se musel vláčet s cívkáčem Sonet B3, který měl 11,5 kg, takže běhání s ním za děvčaty i při vysoké hormonální hladině nepřicházelo v úvahu. LFH se v knize chlubí svým rekordem, který se mu zdařil za jeden měsíc duben, kdy vyžahnul 11 litrů rumu. Dnes už by ale s takovým množstvím machra dělat nemohl, neboť jsou mezi námi silní jedninci, kteří pravidelně každý den (aby mohli vůbec jakš takš začít fungovat) potřebují hned ráno půl litru vodky. Jednu hvězdičku dolů dávám za to, že kniha má pouze 159 stran a její pokračování (Járo, kakao) pak jen o jednu stranu navíc. Mezi vydáním obou knih jsou sice tři roky, ale taky to mohl dopsat najednou. Takhle budu muset shánět další díl. Doufám, že u toho nechytnu Bajkonur.... celý text

Bestie 2010, Dominik Dán

Po knihách Kožené srdce (č. 15) a Kořeny zla (č. 24) jsem si přečetl knihu Bestia (č. 3) a tím pádem jsem měl zpočátku v četbě trochu maglajs. Jakmile se ale objevila tlačenka, byl jsem v obraze. SPOILER! Tak jako ne všichni zcela rozumí brněnskému hantecu, tak jsem já měl naopak problém s některými slovenskými výrazy. Jako obvykle pomohl „gůgl“, takže jsem se přiučil a už vím, co znamená například mumák, papek, trt makový nebo odroň. Z těch tří zmíněných knih byla tahle zřejmě nejdrsnější. Důkazem jsou následující dvě ukázky: „Váňa nejedol“ a druhá „Váňa sa vyvracal. Nažralo sa sedem túlavých psov“. Dost jsem se i zasmál. Velice se mi například líbil dárek mašiny, která zvládne z nuly na sto za tři vteřiny nebo hláška: „Psí štěkot do nebe nedoletí“. Taky se dozvíte, co znamená CHDRD. Co mě trochu překvapilo bylo, že hned od začátku všichni vědí, že vrahem je slovenský „Řek“. Došlo i na zvířátka, konkrétně to byl bičíkovec poševní. Zajímavá havěť, zvláště, pokud ji má někdo jiný než vy. Další zdařilá kniha od DD, kterou jsem měl to potěšení přečíst!... celý text

Vinnetou a já 2005, Pierre Brice

Každý ví, časy se mění. Dnešní děti mají své hrdiny v Harry Poterrovi, pokémonech … U nás to byl Vinnetou a Old Shatterhand. Po pár letech už jsme jim říkali Vincek a Olda Šetrné, kterého pak nahradil Olda Říha z Katapultu a po „čochu“ (tedy po zábavě) pak hlavně upravená verze jejich písničky „Máš na to blít víc“. SPOILER! Pierre Brice nás v této knize provádí svým jistě bohatým životem. Docela jsem byl překvapen jeho vojenskou minulostí. U námořníků se mu jistě dostalo tvrdého výcviku. Pak ale šel dělat manekýna a koketoval s herectvím. Díky jeho vzhledu o něj měly zájem nejen ženy, ale i jeden režisér a třeba i Jean Marais. Ve Francii se jako herec zpočátku moc nechytal, takže zakotvil v Itálii a pak v Německu. Pořád zdůrazňuje, že mu vadí řeči kolem jeho vzhledu, protože on raději hovoří o talentu a povaze. No, možná mu to někdo i uvěří, ale je fakt, že právě díky svému vzhledu se fest zdržoval v posteli. Sám přiznává, že díky němu bylo mnoho žen vystaveno trápení a smutku. Na druhou stranu se jeho skalpem a výměnou tělních tekutin jistě takřka každá chlubila, že. Docela zajímavé jsou i pasáže, v nichž vzpomíná na svého hlavního spoluherce, kterým byl samozřejmě Lex Barker (vlastním jménem Alexander Crichlow Barker Jr.). Celkově shrnuto je to zajímavá kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Ještě připomenu, že v roce 2008 navštívil ČR, setkal se s božským Karlem (ne Schwarzenbergem, ale Gottem) a prý mu moc chutnalo naše pivo.... celý text

Ostrov poslušnosti 2014, Marina Anderson

Při čtení vás tahle knížka rozvibruje blízko bříška. Navnadí hned velkou silou hupsnout na to s milým, milou.

Evin ostrov 1999, Edgar Wallace

Takové krapet naivní, bez napětí, ale naštěstí krátké.

Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé 2004, Tom Robbins

Samé přítlačné křídlo! Při čtení této knihy jsem zažíval extatické oproštění duše. Možná to ale nezpůsobila kniha, ale víno z bio rybízu, který při kvašení (na rozdíl od Popelčina kočáru) pohání kvasinky a cukr (parafráze hlášky). Díky tomuto nektaru a hlavně spisovatelově umu mne uchvátila jak dáma Maestro, tak i Swittersovy myšlenky a hormonální výlevy jako: „Toužím pozdravit tvoji deltu, jako kohout zdraví úsvit nového dne“. Při další podnětné větě jsem si samozřejmě vzpomněl na našeho pana prezidenta Zemana a jeho milovanou Vysočinu: „Potřebuji si zabublat s nějakým potůčkem, nadechnout se třpytu hvězd, spřátelit se se stromy“. Jak moje staré slábnoucí oči, tak i trencle nezůstaly suché. Pokud vás přepadají deprese z politiků, dětí, vaší váhy nebo věku, vysvětlení je následující: „Každá deprese má kořeny v sebelítosti, každá sebelítost má kořeny v tom, že se člověk bere příliš vážně“. Takže kašlete na to, co si kdo o vás myslí, hoďte se do pohody a vzhůru do nových průserů!... celý text

Christina 2010, Stephen King

Po přečtení další jeho knížky jsem se rozhodnul, že se vás bez okolků zeptám. Nemáte při čtení knih SK pocit, že musí být mimozemšťan z jiného vesmíru? Já tedy ano. A asi tomu i věřím. Stejně tak věřím, že věci mají a uchovávají si svoji paměť. Vezměte si například takový obyčejný panelák. Ten, kdyby spustil ze své paměti video, tak se z toho většina z nás asi pos..e. V této knize jde ale o auto, které je malinko starší. A jak malinko starší auto, tak i my malinko starší čtenáři máme drobné problémy. Ale nic zásadního, fakt! Ten drobný rozdíl mezi mladými a staršími vyjadřuje zcela jednoznačně následující věta z této knihy: „Pokud být dítě znamená učit se žít, potom být dospělý znamená učit se umírat“. Ještě si dovolím jednu drobnou ukázku, která je opět špičková: „Láska není slepá. Láska je kanibal s neobyčejně bystrým zrakem. Láska je jako hmyz; pořád má hlad.“ King je prostě od přírody optimista (fór).... celý text

Listy z Provence 2016, Miroslav Horníček

Dnes se u nás rojí asijská slunéčka. Lupou jsem pozoroval jejich oči. Nebojte, většinou jsem byl opatrný. Ke knize. Je třeba ji číst v klidu, příjemně naladěni a s otevřenou duší a myslí. Číst pomalu a vracet se. No a pokud si k ní ještě otevřete francouzské červené (nejlépe Côtes de Provence rouge nebo dokonce Chateauneuf-du-Pape), tak už to prostě bude dokonalé. Kniha obsahuje mimo jiné fiktivní dopisy d´Artagnanovi, Panně orleánské, Tartarinovi z Tarasconu, Daudetovi, Frédericu Mistralovi, Paulu Cézannovi, Vincentu van Goghovi a Gérardu Philipovi. Jediný, který by mu reálně (svého času) mohl odepsat, byl Gérard Philip. Dokonce se s ním setkal v Praze a společně přednášeli v divadle básně. Tato historka je parádní a hodně napoví o mistru Horníčkovi... A možná přijde i truvér!... celý text

Dobrou a ještě lepší neděli 2008, František Nepil

Ještě pořád se mi stává, jako bych se propadnul do doby kolem tří čtyř let svého života, kdy jsem se stále dokola ptal: „A ploč? A ploč to? A jak to?“. Již od čtení druhého fejetonu této knihy mě neodbytně pronásledovala otázka. Zda slza, kterou ukápnete při pohledu na manželku jenž pochovává vaše mile se usmívající dítě a slza, která doprovází pochování do hrobu někoho vám blízkého, mají stejné složení nebo jak se liší? Nepíši to jen tak (následuje jeden dlouhý SPOILER!). Ten fejeton se totiž jmenuje „Pochování“ a František Nepil se zde chlubí (aby taky ne), že ho v mládí pochoval jistý náš významný spisovatel. Ta čeština je teda dílo! Pro dva tak emočně rozdílné momenty má stejné slovo. Jistě takových dvojic najdete daleko víc. Další fejeton (je jich celkem 29), na který chci upozornit se jmenuje „Smeknutí před Ostrohem“. Nejprve je třeba si uvědomit, že tato kniha vyšla poprvé v roce 1992. A František Nepil se již tehdy projevil jako Pýthia, Sibyla, Nostradamus nebo Mopsos (to abych byl genderově neutrální a vyvážený) – tedy jako věštkyně či věštec. Už tenkrát cítil problémy a při probírání Všeobecné deklarace lidských práv napsal (strana 84): „Například takové „právo na svobodu pohybu a místa bydliště“ by mělo znít přesně opačně. To by mělo říkat, ať každý kouká zůstat mezi svými tam, odkud přišel.“ Jak už jsme si mistra Nepila zvykli, je to prostě parádní počteníčko!... celý text

Kořeny zla 2017, Dominik Dán

V obchodě s ptákama se najde smažená mrtvola. V regálech ale skřivana či dokonce ara škraboškového nehledejte. Líbilo se mi to o malinko méně, než Kožené srdce. Možná chyběla libozvučná slovenština, možná bylo o trochu míň hlášek. Zato ty do strany 100 byly občas dost drsný. Ale tlačenka byla! I tak kvalita nadprůměrná.... celý text

Neublížit (… a neposrat se) 2016, David Laňka

Dneska jsem si domů přinesl balíček s osmi knihami. Byla tam i tato paráda, což mi připomnělo, že za chvíli už to bude rok, co Wabi odešel zpívat na jiná pódia. Takže alespoň tímto rozhovorem jsem si zavzpomínal na „obyčejného“ chlapa s kytarou a cigaretou, který nám přirostl k srdci a teď chybí.... celý text