Česneksmedem přečtené 839

Krvavý leden 2018, Alan Parks

Tak to byla detektivka dle mého gusta. Docela hustý slovník, v hospodě se hrál kulečník a z jukeboxu vyhrávali The Yardbirds (začínal zde např. Eric Clapton) nebo skupina Small Faces. Pokud by vám to snad nic neříkalo, tak od nich převzal Václav Neckář svoji písničku Ša-la-la-la-li. Pro citlivější povahy bych to úplně nedoporučoval, ostatní se ale budou docela bavit.... celý text

Byly jsme tam taky 1991, Dagmar Šimková

Podle počtu komentářů je jasné, že se tahle kniha čte, a to je moc dobře. Tak trochu mi připomíná Škutinovu knihu Presidentův vězeň, je ale daleko smutnější, zasněnější a i víc filozoficky laděná. SPOILER Našly se i humorné pasáže, které to celé trochu zjemňovaly. Třeba o tom, jak některé z vězeňkyň loupaly cibuli pro pardubickou továrnu. Byly tou vůní tak prolezlé, ...že se jim každý dozorce vyhýbal jak eunuch uličce lásky. Se zlovůlí mocných a jejich nepostižitelností, sebestředností a narcismem se setkáváme v běžném životě i dnes. Jen musíme doufat, že se ty zde popisované časy, kdy se závist stala třídním bojem již nikdy nevrátí.... celý text

Tajemný Tibet 2011, Theodore Illion

Cestopis o Tibetu byl v rámci Čtenářské výzvy pro mě jasnou volbou. Víme o něm toho pořád málo a je to pro nás v mnoha ohledech stále terra incognita. Theodore Illion napsal tuto knihu na základě své cesty v letech 1934 1936. Toto je třeba brát v úvahu, neboť se od té doby mnohé změnilo, i když bych si netroufnul tvrdit, že až tak k lepšímu. SPOILER! Je to pro nás docela odlišná kultura. V době jeho putování se lidé vodou vůbec neumývali, pouze se čistili máslem a hořčicí. Jako projev úcty vyplazovali jazyk. Každopádně je to území zaměřené duchovně, takže bych rád uvedl dvě ukázky z knihy, nad kterými je dobré se zamyslet, a to i z hlediska naší kultury: Náboženství se více a více překrucuje tak, aby upevnilo autoritu jeho představitelů. Zdrží-li se člověk páchání zla na druhých, protože si myslí, že se mu tak dostane v budoucnu dobré inkarnace, přenáší materialistický postoj zisku a nabytí do duchovní sféry. To už není duchovnost, ale materialistická duchovnost nebo duchovní materialismus, tj. pravý opak skutečné duchovnosti. Knihu rozhodně doporučuji a pokud se i vy vydáte na nějakou zajímavou cestu či přímo expedici, tak kale peb (šťastnou cestu).... celý text

Slyšte! 2005, Ed McBain

Dle mého jedna z těch lepších od Ed McBaina. SPOILER! Je zavražděna zaftig ženská, a pak na 87. revír začnou docházet divný dopisy se vzkazy v přesmyčkách. Ukáže se, že se do akce znovu vrátil Hluchý. Nejsou zde litry krve (což je moc dobře), humor ale nechybí. Obzvláště Genero a jeho selský rozum jsou ve skvělé formě. Jím vznesené dotazy a myšlenkové pochody vás jistě mnohokrát dostanou. Při čtení se dozvíte i něco z gastronomie a jiných životních radostí. Například co vám vlastně uvaří, když si objednáte penne al a puttanesca a poněkud jiné menu pak nabízí Marocký mls, Anál z Acapulca nebo Singapurský skluz. Jo, a taky si oživíte dílo Shakespeara a některé modely stradivárek. Je to prostě fakt dost dobrý.... celý text

Kniha smíchu a zapomnění 1981, Milan Kundera

Obrazně řečeno je to hromadná pitva. Pitva morální, politická ale taktéž i sexuální. Možná toho bude na někoho až moc najednou. Spoiler Opakovaně se v tomto povídkovém románu (má 7 částí) objevuje rok 1968, který panu spisovateli zjevně způsobil hlubokou a nezahojitelnou jizvu na duši. Mě se nejvíc líbila třetí část nazvaná Andělé. Ještě jednu věc si neodpustím, neboť to co chci z knihy volně popsat ukazuje na klasický životní paradox. Zároveň to potvrzuje pořekadlo: Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán.. V únoru 1948 stoupají po schodišti na balkon pražského barokního paláce (po stejných schodech chodil 8 let i Franz Kafka) Klement Gottwald a jeho ministr zahraničí Vlado Clementis (ten v této funkci nahradil Jana Masaryka), aby nový vůdce promluvil k lidu na Staroměstském náměstí. Když vyšli na balkon, bylo chladné počasí a KG byl prostovlasý. Clementis tedy sundal z hlavy svoji beranici a dal mu ji. O pár let později byl obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu a 3. prosince 1952 oběšen. Byl odstraněn ze všech fotografií, kde stál vedle KG, tedy i z těch z balkonu. Jen ta beranice po něm zůstala. I přes obtížnější stravitelnost knihu doporučuji.... celý text

Deník z Hirošimy 1978, Mičihiko Hačija

Tato kniha je epesní ukázkou a zároveň důkazem toho, kdo je pro člověka a naši planetu největším nebezpečím. Je to samozřejmě opět sám člověk. Není to jednoduchá kniha, která by se četla lehce. Ono to vzhledem k tématu ani nejde a navíc k tomu přispívá i forma deníku. Na druhou stranu se dozvíte mimo samotného tématu knihy i mnoho informací obecnějších, a to jak zeměpisných, tak i gastronomických. Když nad tou knihou přemýšlím, beru v úvahu tu dlouhou dobu od svržení atomové bomby na Hirošimu (6. srpna 1945) a onu neustálou snahu o zdokonalování nástrojů na zabíjení, tak si tak říkám, že paradoxně by to teď v případě sebevražedné mise nějakého pomateného vrcholového politika bylo vlastně jednodušší. Je totiž velká pravděpodobnost, že by to ta placatá koule na které putujeme vesmírem nevydržela a byl by to konec pro nás všechny. Lze jen doufat, že k tomu v brzké době nedojde.... celý text

Tiché dny v Clichy 1998, Henry Miller

Tuto knihu by možná raději neměli někteří ani komentovat (např. Benzín - Zdravím!), neboť by jejich verdikt bylo pravděpodobně možné a vhodné číst ne po 22. hodině, ale až někdy kolem 3. ráno, kdy i ledviny odpočívají. Je to erotikuš jednohubka, která je díky Millerově šťavnatému jazyku upřímná a přímočará, i když ne tak syrová, jak jsme například zvyklí u Buka. Je prostě lunatická. Číst takové knihy a utíkat tím tak trochu od reality má ale jednu výhodu nechytíte kapelníka!... celý text

Bouře 1999, Paul Polansky

Kniha, ke které jsem se dostal díky Čtenářské výzvě. SPOILER Hlavními postavami jsou Václav a Kateřina Lopatovi se svými dětmi. Jejich příběh je napsán hodně emotivně, což samozřejmě přinášela popisovaná doba. Mezi další postavy knihy patří i šlechtická rodina Wiessenbergů, která po bouřce shání nejlacinější pracovní sílu pro odstranění lesních polomů spadlých následkem bouře. Ten šlechtický rod pojmenovaný po Bílé hoře má být ve skutečnosti rod Schwarzenbergů, jejichž lesy postihla bouře 6. prosince 1939. Pracovní tábor zde nazývaný Roky je ve skutečnosti tábor v Letech. Náklad knihy vydané v roce 1999 měl zajímavý a trochu temný osud. Po prasknutí vodovodního potrubí a následné vodní spršce se údajně podařilo zachránit jen kolem 150 kusů. Prý se nepodařilo prokázat, že šlo o úmysl. Také jsem docela zíral, když se v textu objevilo jméno mé rodné obce.... celý text

Skrytý život Fidela Castra 2017, Axel Gyldén

Přiznávám, že o Kubě jsem toho zrovna moc nepřečetl. Nekouřím, jejich rum nepiju, takže jedno z mála věcí, které jsem věděl bylo to, že tam jezdí krásná stará americká auta a že velkým přítelem Fidela Castra byl nám čtenářům známý kolumbijský spisovatel Gabriel Garcia Marquez. Takže jsem si docela rozšířil znalosti o této zemi a jejím bývalém vůdci. SPOILER Fidel znamená ve španělštině věrný. Dle této knihy to o dotyčném až tak úplně neplatí, ale na druhou stranu musím přiznat, že na své možnosti byl oproti jiným pohlavárům vlastně docela decentní. Pil například 12letou míchanou whisky Chivas Regal. Láhev 0,7 litru u nás stojí od 548 Kč. Přesto, že hodně kouřil doutníky, tak prý měl velký obsah plic a potápěl se klidně do 10 metrové hloubky. V roce 1980 ale s kouřením přestal. Pobavila mě propaganda, neboť FC (zvaný „Líder máximo“) se zajímal o genetiku a zemědělství. Jedním z jeho úspěchů měla být kráva Ubre Blanca, která údajně za jediný den nadojila 109,5 litrů mléka! Další důvod k pobavení nastal při čtení o tom, jak jezdíval lovit ryby kolem svého sídla na Cayo Piedra. Nejprve vyrazili rybáři, kteří zjistili pobyt ryb a potom tam zavezli šéfa a ten jich pochopitelně nalovil ze všech nejvíc. Poněkud mi to připomíná jiného státníka a jeho nálezy amfor nebo střílení gólů v hokeji. Nebudu toho víc prozrazovat, snad jen to, že jsem se naučil několik jadrných nadávek: „hijos de perra“, „hijos de puta“ nebo „coño“. Kniha byla velice zajímavá, čtivá a poučná.... celý text

Ostružinové víno 2007, Joanne Harris

Věřte, nevěřte, mám doma také ostružinové víno. Moc krásně voní i chutná. Pro ortodoxní vinaře to ale zřejmě nápoj snů nebude. SPOILER Kniha je psána ve dvou dějových linkách – historické a současné. Dělí je zhruba 20 let. Je to klidná, oddychová četba, ve které mezi největší drsňárny patří říznutí se o sklo nebo píchnutí vosou. Větší část knihy se odehrává ve vesničce Lansquenet nad Tannou. To je český překlad. Ve francouzštině je to ale vlastně pod Tannou (sous). Je to vesnička smyšlená a zajímavé je, že jde o přepis německého „Landsknecht“. Jak mnozí z vás ví, jednalo se o žoldnéřské pikenýry (pěšáky) v 16. století. Do názvu vesnice je zapletena i sutana, ale to si ti zvídavější jistě najdou sami. Kniha se mi moc líbila a velice zvláštně působilo vyprávění z pohledu jedné z lahví vína. Jsem rád, že si ke mně tento román našel cestu a doporučuji ho k přečtení.... celý text

Mistr X 2011, John Lutz

Při čtení této detektivky jsem si uvědomil, že moje představivost a fantazie nejsou sto mít potuchu o tom, kam se tento žánr posune za dvacet či třicet let. Při každoročním množství vydávaných detektivek jsou totiž spisovatelé (i vzhledem k tomu, že jsou lidé čím dál tím víc cyničtí a agresivní) nuceni pro úspěch svých knih vymýšlet čím dál tím větší šílenosti a ukruťárny. SPOILER V případě této knihy sériový vrah uřezává ženám bradavky a jako roubík jim do úst cpe jejich kalhotky. Nejvíc se mu líbí dívat se jim do očí těsně před použitím nože. Jinak parta kolem Franka Quinna se mi líbila, neboť to nebyli žádní supermani, ale lidé se svými problémy a prohřešky. Jejich nátury rozhodně nejsou jednotvárné, což je také fajn. Knihu doporučuji, ale sám si teď asi naordinuji pár knížek jiného žánru.... celý text

Obléknu si půlnoc 2011, Terry Pratchett

Jednoznačně nejlepší díl z těch, které jsem již přečetl. Navíc se v knize objevuje můj celoživotní názor, že česnek se dá dát do všeho, mimo sladkého pudinku. Mimochodem, do něj dáváme kousky vánočky namočené v rumu. Obrovský podíl na excelentním superdílu má samozřejmě překladatel Jan Kantůrek. Nad jeho překlady a dokonalým citem pro jazyk lze jen smeknout a poděkovat směrem k nebesům, neboť nás navždy opustil 21. března 2018. Nejvíc se moje duše tetelila při dialogu Fíglů, moudru stařenek a čisté duši Toničky Bolavé. Mnohé zde napsané jsou vlastně obrazy, nad kterými je třeba se zamyslet. Pak teprve pochopíte hloubku a moudrosti schované pod povrchem liter. Knihu vřele doporučuji, ale pozor na Úskočného muže!!!... celý text

Blázni v láhvi 1945, Eduard Fiker

Detektivky Eduarda Fikera se čtou daleko víc, než tento humoristický román. Humorné to sice je, ale že by bylo třeba si při čtení občas měnit spoďáry, tak to ani náhodou. Pokud vám ale nevadí poněkud archaický styl je to celkem příjemná oddychovka. Spoiler! Kniha začíná tím, že Rudíka Baláska opustí láska a podnik, ve kterém je společníkem krachuje. Začnou se kolem něj dít podivné věci a vše se motá kolem likéru Mourek, 99 substancí potřebných k jeho výrobě a vzájemných manželských a hlavně mimomanželských vztahů rodu Mourků. Vzhledem k tomu, že tuto knihu je možné zařadit i do Čtenářské výzvy 2019, předkládám pár ukázek: Duše a tělo, toť nerovný pár zcela různých podstat. Jméno je nejfalešnějším průkazem člověka. Celkem je největším životním problémem správně rozhodnout, kdy má člověk jednat podle rozumu a kdy podle citu. A protože se blíží Silvestr a velká část národa bude nasávat jak houba, následuje ukázka jedné moudrosti ze strany distributorů alkoholu (taktéž z knihy): Lid pije rád pro své zdraví, my se tváříme, že se mu o to poctivě staráme a hledíme ovšem na vlastní kapsu.... celý text

Proč jsem nechodil na Alexandrovce 2010, František Nepil

Kniha je sestavena v podobě pestré směsky, pro každého něco, všehochuť, páté přes deváté, či jako pel mel neboli mišmaš. Faktem ovšem je, že to často není zrovna ideální. To vám potvrdí každý, kdo například zkusil kombinaci pivo + víno + slivovice. Jednotlivé ingredience jsou ovšem velice chutné, a to jak v případě pitného režimu, tak i samostatných kapitol této knihy. Jak jsme si již zvykli, jedná se o laskavý humor nebo chcete-li nevšední vyprávění o docela všedních věcech. František Nepil zde svoji květnatou řeč (jako ostatně vždy) obohacuje o slang, vtip i nadsázku, ale také o slova pro některé z nás takřka záhadná – viz například fiškusnost. Snad nejlépe se jeho vyprávění dá označit Werichovým výrazem „člověčina“. Takže stejně jako ostatní jeho knihy i tuto doporučuji.... celý text

Gala Dalí 2017, Carmen Domingo

Spoiler! Začátek knihy mi trochu připomněl film Titanic. Tady také vzpomíná dáma v letech na mládí. Ovšem zde je to žena mnohem temperamentnější, vzteklejší, umíněnější a sebestřednější. Na prvních 100 stranách je hlavním tématem vztah Galy a jejího prvního manžela básníka Paula Éluarda. Pak již dojde na setkání se Salvadorem Dalím (vlastním jménem Salvador Domingo Felipe Jacinto Dalí Domenech). Gala měla zřejmě v genech zakódovánu starost o dospělé muže s duší dítěte. V případě Salvadora to však byla rozhodně velká výzva, kterou měl kompenzovat dostatečný přísun peněz a naprostá oddanost a poslušnost protějšku. Víme, že trpěl skatologií, fóbií z lučních kobylek a naprostým nedostatkem soběstačnosti. Jinak byl ovšem génius, který si na vlasy natíral olej ze sardinek. Hodně zajímavý je i rozdíl v sexuálním žití s oběma partnery. Zatímco ten první byl hodně aktivní, ale Eleně Dmitrijevně Diakonovové to stejně nestačilo, Salvador měl k sexu se ženou odpor. Oba jí ale dopřávali volnost. Vlastně pokud s ní chtěli zůstat, tak jim ani nic jiného nezbylo. V březnu roku 2014 jsem navštívil výstavu SD v Brně na Špilasu. Dnes již vím, že ho Gala donutila podepsat několik tisíc prázdných pláten, takže si zpětně říkám, kolik z toho vystaveného byla falza. I tak to bylo zajímavé. Kniha se četla velice dobře a řadím ji mezi TOP 5 letošních přečtených knih. Fakt stojí za přečtení, takže ji vřele doporučuji.... celý text

Holanďanka 2018, Ellen Keith

Po přečtení takových knih se možná některým lidem budou zdát jejich problémy menší nebo alespoň přijatelnější a snesitelnější. To je ta lepší varianta. Beznadějný skeptik zřejmě začne přemýšlet o tom, co všechno ho ještě v životě může potkat... SPOILER!!! V knize jsou tři dějové linky, dvě zasazené do Německa od roku 1943 a třetí pak do Argentiny roku 1977. V té první hlavní postava knihy Marijke de Graaf pracuje se svým manželem v odboji a po zatčení jsou odvezeni do koncentračních táborů. Marijke do Ravënsbrücku a její manžel do Buchenwaldu. Aby ho mohla hledat, přihlásí se dobrovolně do nevěstince, který je právě v jeho koncentračním táboře. Za den má obsloužit 8 vězňů. Každý z nich to dostane jako odměnu (mimo vězňů židovských) a má na to 20 minut. Upřímně se divím, že po té nesmírné dřině a prakticky bez jídla, byli ještě nějakého aktu vůbec schopni. Její myšlenkové pochody a jednání byly však často mimo mé chápání. Ve druhé dějové lince (která se prolíná s první) je hlavní postavou esesák Karl, který ač by mohl chodit do nevěstince pro důstojníky, zahledí se do Marijke a začne chodit za ní. Zvláštní je, že vždy až po těch 8 vězních. U třetí dějové linky jsem zpočátku zvednul obočí do otazníku (no skoro) a dumal, jaká může být vzájemná spojitost. O těchto událostech jsem toho moc nečetl, ale je známo, že již v roce 1976 převzal násilně vládu od Isabely Perónové vrchní velitel vojsk Jorge Videla. Díky řádění vojenské junty se mluví o 30 000 obětech. Příběh Luciana, který je gay, se na první pohled jeví poněkud odtrženě, ale čtenář souvislost nakonec pochopí. Je to opravdu silné a po dočtení si člověk ještě nějakou chvíli probírá děj od začátku až po následky a rozuzlení na konci. Knihu doporučuji.... celý text

Kruté časy 2017, Ian Manook (p)

„Koně poznáš v horách, přítele v nouzi.“ Mongolské přísloví Spoiler Hlavní hrdina Jerúldelger (kterého jsem si překřtil na „Džegra“) je slušný samorost. Má kolem sebe partičku, která je také mimo průměrné stádo. Celé je to zasazeno do zmrzlého Mongolska a částečně i Ruska, takže se například dozvíte, že hlavnímu městu prvního státu Ulánbátar říkají Utánbátar, což znamená začouzené město. V Rusku je pak řeč o Krasnokamensku (Rudý kámen), kde je uran úplně všude a kde je prý průměrný věk při úmrtí 42 let (nevím, nezkoumal jsem). Město bylo založeno v roce 1968. V Mongolsku se hlavní hrdina ládoval hlavně chušúrem a taštičkami búdzů. Chušúr je placka plněná masem, a to hlavně skopovým. Dalším zajímavým slovem v knize je chajčice, což je jačí samice. Občas tam padají z nebe. Mimo toho, že je to detektivka z prostředí pro nás rozhodně málo známého, tak další málo vídané jsou názvy kapitol, které odpovídají části poslední věty v kapitole. To obnáší i to, že název kapitoly je vzhledem k jejímu obsahu jaksi zcela mimo. Jinak dobré počtení.... celý text

Ostrý řez 2018, Jeffery Deaver

Svět ten náš zdejší, je čím dál tím zlejší. V případě této knihy se zdá, že jde o jistý druh alotropů. Ke knize jsem přistupoval s malinkým despektem, neboť se mi poslední knihy autora již zdály trochu vyčpělé. Navíc jde o knižní špalek, neboť kniha má avizovaných 520 stran, což je samozřejmě nepřesné neboť text začíná na straně 9 a končí na straně 517 (tímto lehce narážím na Čtenářskou výzvu 2019 a knihu s lichým počtem stran). Mýlil jsem se a musím přiznat, že jde o znovuzrození špičkového Jeffery Deavera. Velice dobře se to četlo, o zvraty nebyla nouze a konec i s malým náznakem další knihy je dotažený. Takže paráda!... celý text

Špeky 2008, Rob Grant

Spoluautor Červeného trpaslíka toho dle jeho fotek ví o nadbytečné váze zřejmě docela dost. Možná i proto napsal tuhle knihu a jako kontrast k tlustému a vzteklému kuchaři Grenvillovi dal anorektičku Hayleigh Griffinovou. Jako celkové pojítko obou pak připojil konceptualisty Jeremyho Slanka. Řekl bych, že kniha nebyla nadměrně humorná, ale spíš úsměvně zábavná. S tím humorem bych v těchto věcech byl celkem opatrný, a to nejsem ani tlouštík, ani anorektička. Pro takto trpící lidi to musí být občas docela peklo a psycho. Citát z knihy: Existují tři druhy lží: lži, hnusné lži a statistiky. Autorem je bývalý předseda vlády Spojeného království hrabě Benjamin Disraeli. O tom, jak se denně ohýbá pravda a předkládá se lidem se dozvíte i z následující ukázky, která měla informovat o Fit Farmě, kde se tlouštíci zbavovali svých kilogramů a bylo třeba předložit pozitivní článek veřejnosti. Návod je následující a obecně použitelný: „Zdůraznit pozitiva, vypustit negativa a do Říše středu se radši vůbec nepouštět.“ Následující ukázka se mi také líbila: „Existuje právo, a taky existuje spravedlnost. Bylo by fajn, kdyby se alespoň čas od času setkaly.“ Konec knihy se mi zdál poněkud useknutý, ale přesto ji doporučuji ke čtení.... celý text

Sára 2006, Dominik Dán

Další díl seriálu: „Policajti proti vagabundom.“ SPOILER! Tolik komentářů, tak co ještě napsat? Souhlasím, že je to trochu jiné, než co jsem od něj doposud četl. Musíte se dostat do třetiny knihy a teprve pak se objeví oddělení vražd s Richardem Krauzem a mým oblíbencem Váňou (tlačenka opět neschází). Po této „předehře“ konečně dojde i na očekávaný humor. A hned důkaz. DD píše o tom, že by bylo potřeba někoho z vyšších míst vyhodit. A následuje tento text: „Aj u nás by sa zišlo vyškrtať niektoré verše... ale keby sme sa ozvali, tak by sa to asi potom nerýmovalo nám...“ Paráda, že? Je zde i jeden pikantní vtip o blondýnách, ale ten neprozradím. Konec je tak trochu pod heslem: „Domysli si sám.“ Samozřejmě jsem se opět přiučil pár slovenských slovíček: tátoš, skuvíňal, ozrutný nebo mrle. Čtení knih Dominika Dána je pro mne vždy taková malá odměna, a tak zcela jistě u této nezůstane a brzy si dopřeji další. A vám to, s dovolením, také doporučuji.... celý text