CharlesWard přečtené 745

Hollywood 1992, Charles Bukowski

Je to sice Bukowski, ale něco tomu prostě chybí.

Na západ od svobody 2015, Thomas Engström

Mám pocit, že v tomhle guláši se snad nevyzná ani autor!

Temná noc v říši hraček 1993, Bob Shaw

Zvláštní sbírka, která by rozhodně neměla uniknout žádnému milovníkovi fantasy.

Ďáblova kolonie 2012, James Rollins (p)

Asi si od série zase dám na delší dobu pauzu.

Dobrodružství 1995, Mike Resnick

Rádoby vtipné jinak ovšem absolutně nevtipné "dobrodružství".

Stvoření temnoty 2015, Steven Erikson (p)

Už dlouho jsem neměl pocit, že nemám absolutně ánung kdo je tahle postava, proč se chová takhle a jak to vlastně celkově souvisí se světem knihy. V případě Stvoření Temnoty, jsem se takto cítil 672 stran! Nemůžu tedy tak docela prohlásit, že jsem pochopil mytologii světa, protože si nejsem tak docela jistý, že autor nějakou vytvořil, případně ji vytvořil tak, aby se ve světě čtenář vyznal.... celý text

Zásah 2003, Lee Child

Jatka stále zůstávají nepřekonána. Chvíli (hlavně na začátku,) se to tváří jako napínavá kniha. Pak bohužel Lee klasicky zpomalí a 3/4 knihy se táhnou jako žvýkačka. V závěru se "nečekaně" kniha opět rozbíhá, ale jak tu zmínili už jiní, celý konec je notně přitažený za vlasy. Škoda.... celý text

Legie plamenů 2019, Anthony Ryan

Viz můj komentář k 1. dílu.

Agent 6 2013, Tom Rob Smith

Jedna hvězda za retrok nádech. Jinak byla knih bohužel plná balastu a neskutečně roztahaná...

Oheň probuzení 2018, Anthony Ryan

Přišlo mi, jako by autor pouze zkopíroval šablonu ze Stínu Krkavce. Navíc se nemůžu ubránit dojmu, jako by mi výsledný příběh na (skoro sedmi stech stranách!) pouze vyprávěl někdo, kdo jej také na vlastní kůži nezažil a slyšel jej od někoho, kdo ho slyšel od někoho jiného, který celou historku vyslechl někde v putice u piva. Odosobněné až hrůza, a vlastně naprosto lhostejné ke čtenáři. Ryan si zkrátka jede tu svou, a vy na jeho hru buďto přistoupíte a nebo se jako já budete divit, proč těch 600+ stran vlastně čtete...... celý text

Biggles a poklad Ophiru 2001, William Earl Johns

Tonutí 2015, Michael Katz Krefeld

Ztráta času. Fanouškům prvního dílo rozhodně nedoporučuji.

Rudá moře pod rudými nebesy 2011, Scott Lynch

První díl jsem četl asi před 5 lety, tudíž jsou mé vzpomínky na něj docela zamlžené. Nicméně co si tak nějak vybavuji, docela jsem se u něj bavil. Což bohužel není případ jeho pokračování a tak se ani nedivím, že jde o poslední přeložený díl. Příběh mě tentokrát vůbec nezaujal, celou dobu jsem se musel složitě orientovat mezi hlavními postavami (záporáci jsou 2 a oba mají jako sidekicka pomocnici) a příběh mi přišel ne zrovna dvakrát uzavřený. Docela se bojím pouštět do dalších dvou dílů v originále.... celý text

Nomád 2017, James Swallow

Srovnávání s Poutníkem je zde poněkud mimo mísu. U Nomáda jsem se totiž ve výsledku bavil.

Kočkodlak Xin 2002, Konrad T. Lewandowski

Důkaz, že fantasy v Polsku nepíše pouze Sápek. Na rozdíl od něj, je to ale místy roztomile mělké a hloupoučké.

Nikdykrál 2018, James Abbott (p)

Zbytečná bichle, která tak nějak počítá s tím, že autor vydá další díly. V tomto případě ovšem pevně doufám že v češtině zůstaneme jen u toho prvního.

Outsider 2019, Stephen King

Doteď jsem si myslel, že King píše 2 druhy knih: vynikající a průměrné. Příklady těch prvních jsou třeba Osvícení nebo Prokletí Salemu. Do druhé kategorii pak spadají kusy typu Geraltova Hra nebo Misery. Cizinec k nim bohužel přidává ještě třetí kategorii: nepodařené. Do cca poloviny knihy, dokud se řešila situace s Terrym se mi kniha ještě líbila a byla radost jí číst. Od nevhodně zvoleného pseudorozuzlení (spíš Král nevěděl jako celou situaci ukočírovat) najednou kniha ztrácí dech a nastupuje skepse a frustrované kroucení hlavou. Přišlo mi, že se kniha táhla od ničeho k ničemu a vlastně se nevyřešilo vůbec nic. To, že se King přepáleným závěrem, marně snaží zakrýt nudnost předcházejících stovek stránek, taky úplně nepomáhá. Tohle prostě nebylo pro mě.... celý text

Ostří mrtvého muže 2017, Luke Scull

Naprosto totožný problém jako u závěru trilogie Stín Krkavce. První polovina knihy ještě jakž takž drží tempo, ale po vyřešení první příběhové linie, ji najednou dochází dech a Lukáš Lepka začíná přepínat na výpary. Tempo knihy se najednou neuvěřitelně zpomalí, a na stránkách se v podstatě vůbec nic neděje. Což si Lepkoun začíná uvědomovat až úplně v samotném závěru a najednou, jako by mu scházely stránky a nápady, jak celý ten nekonzistentní myšlenkový bordel ukočírovat. Příběhovou grcku se Lepka marně snaží napravit v hamletovském závěru, ale i tak zůstávají po přečtení epilogu nezodpovězené otázky. Proč nebyla domyšlena celá zápletka s magelordy? A co ta rádoby překvapivá situace z epilogu?... celý text

Meč severu 2015, Luke Scull

No jak to jen napsat. Stejně jako je první díl před čtením toho druhého povinnost, je ten druhý pouze vatou, před završením trilogie.

Temné bratrstvo 2014, Luke Scull

V podstatě identická situace s prvním dílem Stínu krkavce. Opravdu hodně postav, ve kterých se hlavně ze začátku budete docela ztrácet (já to řešil vypisováním) ale nakonec do sebe vše jakž takž zapadá. Problém ovšem je, že jsem se stále cítil, jako by mi někdo převyprávěl příběh, který vypravěči převyprávěl původní svědek událostí. Po přečtení totiž nemám úplně dojem, že vím co, jak, proč. Uvidíme co další 2 díly.... celý text