charlosina
přečtené 474
120 dnů Sodomy
2006,
Donatien Alphonse François de Sade
Věřím, že se najdou čtenáři, které 120 dnů Sodomy uchvátí. Já mezi ně rozhodně nepatřím. // Svět kolem je dost zvrácený, brutální a šílený, a já osobně nemám potřebu o takovýchto zvěrstvech ještě číst.... celý text
Farma zvířat
2004,
George Orwell (p)
Prase člověk. Člověk prase. // Myšlenka socialismu neexistuje. Lidé v ni nevěří, protože vždy selhala.
Údolí
1998,
Egon Bondy (p)
Miloval umění a na rozdíl ode mne i život, ale zejména miloval hudbu. Ať si každý připomene, že všichni jsme nějací. (...) Věnoval jsem se poezii a výstředním filosofiím, z nich jsem nakonec uvázl v buddhismu a taoismu. (...) Poezie - do níž zahrnuji, podle mého názoru právem, i psaní v próze - a vášnivě milovaná studia filosofická do té míry zabraly všechen čas, že mi tak tak zbývalo na pivo. (...) Již vícekrát jsem to napsal, a jsem tedy v rozpacích z opakování se. Ale nemohu obejít nebo zamlčet, že jedinou hnací pružinou celého mého života byla touha po dosažení Poznání. Nejsem hlupák, takže jsem vždy věděl, že dosažení tohoto cíle je nemožné, ale to, co mne oživovalo, byla touha, ta dodávala každému mému dni a každému mému konání smysl a mě sílu snášet svízele, které - byť jiným lidem připadají triviálně normální - byly pro mne horor: muset jednat s úřady, s policií, s tlachavými známými atd., atd. Moje touha po tom, jít po cestě Poznání - byť nedojdu konce - , byla něčím, čehož kdybych pozbyl, pozbyl bych úplně zájmu na životě jakkoliv třeba jinak vyhovujícím. (...) Poznání, resp. cestu k Poznání, jsem ovšem vzhledem ke své nátuře nacházel v první řadě ve slovu. (...) A pak se stalo jen pouhých pár let před Juliinou smrtí cosi jako příprava či generální zkouška na tuto událost. Jednoho krásného dne jsem zjistil, že jsem touhu po dosažení Poznání zcela ztratil - a zůstal jsem klidný. (...) Jak se říká, zbyl jsem tu na ocet. Je kyselý. V tom má Konfucius pravdu, ačkoliv jsem vždy viděl pointu známého orientálního vtipu v tom, že Lao-c´ prohlásil po ochutnání, že je sladký. Ne. Je kyselý. Vůbec, čím jsem starší, tím víc začínám Konfucia brát vážně. Číst scholastické mentorování Ču Sia bych už asi nedokázal, ani kdyby mě platili. Ale Lun-jü jsem si najednou před lety položil na židli k posteli a už tam zůstaly. (Egon Bondy: Údolí. Bratislava: 1998.)... celý text
Gottland
2007,
Mariusz Szczygieł
Kdo neskáče, není Čech! Jak se snášíte s Němci? 1939 "Tak co tu děláte?" ptá se novinářka Milena Jesenská chalupníka od Slaného. "Inu, brambory mám osázené a žito taky. Bylo studené jaro, ale vzešlo to, jako zázrakem, krásně. V sadě asi pokácím staré dvě jabloně a vysadím nové, a stará už má mladé kačeny, jděte se podívat, jsou jako pampelišky. Tamhleten bezový keř nějak ostříhám, aby nezašel, aby ta zahrádka byla letos pěkná," odpovídá chalupník. "Ale jak se snášíte s Němci?" opakuje otázku Jesenská. "A co bych, oni si chodí a já si dělám," odpovídá klidně chalupník. "A ničeho se nebojíte?" "A čeho bych se bál?" diví se chalupník upřímně. A pak dodává: "Paní, člověk může umřít jenom jednou. A když umře trochu dřív, tak je holt o trochu dýl mrtvej." /// Kus papíru Jak tak před sebou držím tlustý scénář Ucha a režisér Kachyňa mě vybízí, abych si v něm zalistoval, vypadává ze svazku kus papíru. "No jo, to je Procházkovo písmo. Podívejte se na to, třeba tam napsal něco o Uchu." Ano, napsal. "Tento příběh se nestal. Věci, které se opravdu přihodily, byly mnohem horší."... celý text
O myších a lidech
2004,
John Steinbeck
První kniha, která mě rozplakala (přel. Vladimír Vendyš, Odeon, 1979). Svou jednoduchostí, krásou a lidskostí.
