chomic_pisek
přečtené 176
Faja
2017,
Petra Stehlíková
I po dalším díle mám smíšené pocity. Na jednu stranu mě příběh jako celek baví, hlavně to, jak se kapitán a vlastně celá pětadvacítka co chvíli ukazují v jiném světle, jak se vynořují různé střípky z minulosti. Taky je fajn celá ta atmosféra zmaru (z pohledu sklenařů) i to, že ani po druhém díle vlastně člověk neví, co jsou nasterey a spol. zač a co vlastně doopravdy chtějí. Ale pořád tam je na mě moc takového hluchého prostoru, kdy se Ilan pořád jen na něco ptá, hlavně v první polovině knihy. Pak to postupně bylo zajímavější i napínavý. Ale ta Ilan, ta mě drásá. Ty nekonečný dotazy jsou úmorný. Ano, chápu, je to prostředek, jak čtenáře seznámit s okolnostmi příběhu a historií Duvalského pohoří prostřednictvím hlavní postavy, jejímž důležitým rysem je zvídavost, ale začíná to být už únavný. Taky mi trochu nehraje (podobně jako se objevuje v komentářích níže), že třináctiletý holce jako jedný vždycky hned dochází to, co nikoho okolo ani nenapadne. A proč si už proboha nesundá ten voal? Druhý díl mě bavil o něco víc než první, hlavně druhá polovina, kdy už se něco dělo. Sklenitový svět je zajímavě postavený a určitě se do něj rád vrátím i potřetí. Doufám, že se nejen odhalí další tajemství, ale taky se toho konečně stane víc po akční stránce.... celý text
Diabol v zrkadle
2016,
Juraj Červenák
Pro mě zatím nejzábavnější pátrání se Steinem a Barbaričem. V tomhle případě šlo po rozkrytí širších souvislostí těžko jednoznačně rozlišit, kdo je skutečný zločinec a kdo jednoznačná oběť. Chvílemi bylo těžko fandit vyšetřovatelům, aby hledané zločince dopadli a předali katovi. Nějak jsem se na to koukal spíš očima Barbariče a nezáviděl mu, do jaké situace ho služba arcivévodovi zavedla. Hezký detail byl, že i většinou neomylný Jaroš chyboval. Nakonec to ale parta z podzemního paláce přepískla a dostala, o co si řekla, a rozžehla mnoho vídeňských hranic.... celý text
Mrtvý na Pekelném vrchu
2014,
Juraj Červenák
Ačkoli první v sérii, pro mně už čtvrté setkání se Steinem a spol. Knihy se ke mně dostávaly napřeskáčku, protože si je půjčuju od kolegyně a beru ty, které jsou náhodou k dispozici nehledě na chronologii. Důkazem toho, jak tahle Červenákovo série baví čtenáře, budiž to, že ačkoli sama majitelka knihu ještě nečetla, ke mně se výtisk dostal už viditelně ohmataný a hned za mnou se po něm natahují další nedočkavé ruce. Konečně jsem se dozvěděl, jak to v tom Schemnitzu bylo a jak se tihle tři dali dohromady. Jako vždy to bavilo od začátku do popravy.... celý text
Rudý vrabčák
2021,
František Kotleta (p)
Za mě zatím nejlepší díl Legie. Hezky se obměnilo složení hlavního úderného týmu. Sice mi trochu chyběla Aga, ale vyvážilo to první pořádné (a vlastně i překvapivé) seznámení s Giuseppem. Nehoda s feromonovou lahvičkou mě předávkovala smíchem na několik dní dopředu. Nejvíc se mi ale líbil Jednotykadlák a jeho banda. Objevení dalších postav a zápletky slibuje další zajímavý průlet vesmírem a já se na něj těším. Nic než petragun!... celý text
Krásky a vetřelci: Pulp stories
2021,
* antologie
Já mám radši pohádky pro dospělé děti (jak to nazývá Ivo Železný v doslovu), zatímco sci-fi mě většinou nechává chladným. Možná proto mě spousta povídek z antologie příliš nenadchla. Ne tím, že by nebyly čtivé, ale bylo tam na mě moc laserů, čipů, umělých končetin, obrazovek a kdoví čeho všeho. Jednu povídku jsem ani nedočetl, protože Xenofil začal tak, že to bylo moc úchylný i na mě a nijak zvlášť jsem netoužil vědět, jestli a jak to hlavnímu hrdinovi klapne. Ale abych nebyl negativista, našly se tam kousky, které mě bavily hodně: Nemůže pršet věčně: zajímavý nápad; Jmenoval se Moše: perfektní démon, žádný desetimetrový monstrum s ohnivejma rohama, prostě jenom sarkastická ponožka; Krvavý: pěkná pohádka pro (úchylný) dospělý děti; Říkali mu Hurikán se mi líbilo zasazením do reálií ČSSR a díky tomuhle seznámení určitě zkusím Šedou a Kotleta na závěr byla sázka na jistotu. Příběh o Gerasimovi taky nemůžu hodnotit negativně, ale to byl spíš jen takovej špek pro fanoušky Legie, který lze bez znalosti ságy těžko ocenit v plný síle.... celý text
Krev pro rusalku
2018,
Kristýna Sněgoňová
Moje první setkání s Kristýnou Sněgoňovou byla Amanda z Legie. Pak logicky následovala lustrace dalších děl. Krev pro rusalku pro mě byla svým tématem jasná první volba, mám rád klasické středoevropské "pohádkové" fantasy potvory. V porvnání s Legií, bláznivou přímočarou bezhlavou akční jízdou je Krev pro rusalku mnohem víc zamyšlená a utahaná. Ale utahaná v dobrém slova smyslu, jako westerny od Leoneho. Akce je koření, ale tělo tvoří atmosféra. Hutná atmosféra. Dominik Stolbenko není hrdina, do kterého byste se hned zamilovali. Vlastně ani později, ale přiznám se, že jsem mu postupně začínal fandit. A ty jeho migrény? Naštěstí na ně netrpím, ale pokaždé, když se mu začínala rozlévat bolest nad obočím, sám jsem začal v očekávání utrpení mhouřit oči. Krev pro rusalku jsem poslouchal během třičtvrtěhodinových cest do práce jako spoustu jiných knih. Ale v tomhle případě jsem několikrát zůstal večer před domem sedět potmě v autě, abych mohl doposlouchat kapitolu a zároveň se těšil, až ráno pojedu do práce (!) a pustím si další. To, myslím, hovoří za vše.... celý text
Likario
2011,
Vladimír Šlechta
Moje třetí zastávka v Pohraničí a líbí se mi tu čím dál víc. Svět, kde nic není černobílé. Klaďas Thompson nepředstavuje zrovna ztělesnění rytířských ctností a záporák Wolferin taky není úplný prototyp zhmotnění zla, v mnohém by si mohli podat ruce. Oproti Nejlepšímu roku Thompsonův cynismus ochabl, takže působil sympatičtěji, zatímco dědeček si poletoval ve svém světě, až to chvíli vypadalo, že nebude mít žádnou roli. Nejvíc se mi líbil Čolek, od posledního dílu vyrostl. Stačilo zahlédnout nahatou elfku a hned se z něj stal hlavní hrdina příběhu... :-) A taky mě bavili Atröd s Reigiasem, doufám, že se s nimi ještě potkám.... celý text
Někdo mě má rád
2020,
Dominik Landsman
Dominika Landsmana i TMBK mám rád (samozřejmě ve vší umělecké počestnosti) a jejich výtvory už mají svou enklávu na poličce naší knihovny. Jako vždy jsem střídal dva typy smíchu, které mám spojené s díly pana Landsmana. Většinou se pousmívám tomu, jak jsou vtipy tak trapný, až jsou dobrý, aby se po několika takových zčistajasna objevil zabiják, kterej člověka shodí z gauče. Chvíle strávené v přítomnosti páně Ovčáčka byly opravdu požehnané. Konečně jsem se dozvěděl, jak to bylo s Havlovým prezidentováním i Haškovým chytáním. Nechci ani přemýšlet, kde bychom bývali byli bez všech těch zásahů takřka shůry. Ještě než mi zteplá sklenice mléka, nažehlím si puky i na teplákách a půjdu tweetnout něco o těch bezbožných kavárenských povalečích. Požehnanou neděli, přátelé.... celý text
Píseň severu
2021,
Michaela Merglová
Potvrzeno, Míša Merglová definitivně zařazena mezi moje nejoblíbenější autory. Její knihy se čtou samy. Člověk vůbec nevnímá, že čte. Prostředí děje čtenáře obklopí a dialogy Cu a Minangara jsou tak přirozené, že si člověk přijde, jako by u piva seděl s nimi. A ačkoli milostné linky příběhů většinou neprožívám, tady jsem držel zpocené palce, aby to oběma klaplo. Těším se na další knižní setkání s autorkou.... celý text
Myslivcův rok - Podzim
1976,
Jan Vrba
Myslivcův rok jsem četl v průběhu roku s tím, jak roční doby opravdu postupovaly. Pokud také plánujete číst, určitě doporučuju postupovat podobně. Člověk si pak na procházkách občas všimne něčeho navíc nebo naopak cíleně vyhledává projevy, podle toho, co se dočetl. Pan Vrba byl opravdu básník - milovník přírody a jeho láska ke všemu živému čiší z každého odstavce a čtení bylo nejen milé, ale i poučné. Až jsem mu chvílmi záviděl nejen povolání, ale hlavně nadšení a nepohodlnou náturu, díky kterým mohl celý život sbírat zážitky, o které se s námi tak hezky uměl podělit. Co mi ale příjemný dojem neustále kalilo bylo věčné útočení na nepřesnosti "přírodopisů" a nedsotatečnou erudovanost přírodovědců. Ano, věřím, že ve všech výtkách měl pravdu, ale kazit atomsféru knihy tím, že na každé druhé stránce zaútočím na přírodovědce, že něco předhlédli nebo zamlčeli a já to vím mnohem líp než oni, mi přišlo zbytečné. Od toho je vědecká literatura a časopisy... Proto jen 4*.... celý text
Šprti & frajeři
2021,
Kristýna Sněgoňová
Jak se kolotoč Legie v Amandě roztočil naplno, tady mi to přišlo jenom jako setrvačný dojezd z předchozího dílu. Určitě mě to bavilo, ale středem zábavy byly dialogy a pošťuchování v rámci posádky, zatímco děj jsem vnímal jenom tak na pozadí a tak nějak jsem neměl o hrdiny, ani to, že papachu huntovi nakonec nepřinesou, strach. Jsem rád, že to všichni bez úhony přežili, nerad bych o někoho z nich přišel, ale vůbec mě to nenutilo se aspoň chvíli strachovat, abych si na konci ulevil, že to všechno zase zvládli.... celý text
Naslouchač
2016,
Petra Stehlíková
Opravdu zajímavý svět a nápaditá, dobře napsaná kniha (jak už bylo níže po právu nesčetněkrát zmíněno), která má čtenáři co nabídnout a určitě si nenechám ujít i další díly. Ale tenhle styl science fantasy (jestli se to tak dá nazvat) mi tolik nesedí a navíc tam na můj vkus bylo málo akce a spádu. Největším hrdinou příběhu je pro mě Vargas. Když vstupoval do Pětadvacítky, asi netušil, že s duvaly na zádech nebude odrážet útoky nastereí, ale nekonečný proud otázek... :-) Zvládá to obdivuhodně, podobné návaly zvídavých dotazů mám teď doma a zdaleka tomu nedokážu čelit s takovou grácií :-)... celý text
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
2008,
Jaroslav Hašek
Tady není o čem, navíc ve formě audioknihy načtené panem Werichem. Švejk je fajn, ale všechny ty dohady o tom, co tím vlastně autor chtěl říci, přenechám povolanějším. To já neumím uchopit a ocenit. Mým hrdinou je Baloun, jeho chápu na 100% a pokaždé, kdy nemohl ochutnat, jsem trpěl s ním.... celý text
Ohnivé znamení
2015,
Juraj Červenák
Zklamání se opět nekonalo. Barbarič ukázal, že není padavka a později byl náležitě odměněn. Stein je pořád tvrdý a suchý jako opravdový stein a Jaroš je prostě frajer. Případ jako vždy důkladně zamotaný, rozuzlení divoké a celou dobu to bavilo. Kam pojedeme dál? :-)... celý text
Krev prvorozených
2014,
Juraj Červenák
Prostě paráda. Nesourodá trojice vyšetřovatelů běhá po Praze od čerta k ďáblu a pokud by někomu přišlo pozvolné rozplétání zamotaného klubka zločinu za neustálého střetu Steinova katolického asketismu s bohémem Barbaričem málo, vynahradí mu to hmatatelná atmosféra rudolfinské Prahy. Hlavně to vltavské nábřeží musela být opravdu lahoda. Díky sérii Steina a Barbariče si oprašuju chátrající kusé znalosti historie a rozšiřuju obzory a znalosti dobové módy a zbraní. Přiznávám se, že nejednou jsem musel sáhnout po telefonu, abych se dovzdělal.... celý text
Amanda
2020,
Kristýna Sněgoňová
Dovolím si přeskočit obligátní část o tom, jak jsem pochyboval, že "nějaká Sněgoňová" bude držet krok s Kotletou, abych byl během chvíle vyveden z trapného omylu a nezbylo mi nic jiného, než se tady veřejně Kristýně omluvit. Omlouvám se :-) Druhý díl Legie byla jízda ve větším stylu než otevírací díl. Nejvíc mě bavilo, jak Gerasim pod autorčinýma rukama rozkvetl do krásy a pro mě byl on a jaho pošťuchování s kapitánem hlavním koření příběhu. To, co posádka Kraksny vyvedla na Namthé byla jízda od samého začátku, přes Gersaima v hambinci, využití vesmírného slimáka jako biologické zbraně až po safari. Parádně jsem se pobavil a hned se těšil na další výlet na palubě Vzdorující. Na závěr opět děkuji panu Stránskému za nezapomenutelný přednes.... celý text
