Čtec
přečtené 741
Babička
1984,
Božena Němcová
Mám dvě Babičky. První jsem, jak to ostatně tak bývá, zdědil. Druhou jsem si musel koupit. Ano, nešlo jinak, kvůli krásným ilustracím Vladimíra Tesaře (je to ta z roku 1984). Kvůli černobílým kresbám tužkou či uhlem, kolorovaným kresbám a pastelům a konečně i dvoustránkovým akvarelům. Snad jsem to vše pojmenoval správně. Ale hlavní je, že ilustrace mne tehdy tak uchvátily, že jsem si pořídil Babičku (kdo by to byl býval řekl?) prostě ještě jednu. Ale to není všechno. Občas, když mám speciální náladu a dost času (ano, zas tak často to není), si tu Tesařovu Babičku otevřu. Ale ne abych si v ní četl. Mám namísto toho na stole připravené akvarelové pastelky a nabroušenou tužku 6B. Uhel ne, technicky jsme si nesedli, umělecké výsledky nulové a sám pak vypadám jako uhel. Ovšem místo něj mikrotužku s měkkou tuhou, protože jsem kreslířský ťunťa. Ostatně podezřívám Tesaře, že si mikrotužkou tehdy taky vypomáhal. Do očí bych mu to ale neřekl... Pustím si příhodnou muziku a kreslím a koloruji a akvareluji, tu Staré Bělidlo dle Mistra, tu zcela jiné věci, jak se mi zachce. Bývá to výživný půlden a odtrhnout se pak od Babičky a vrátit do reálného světa se ani trochu nechce...... celý text
