Čtec
přečtené 747
Děti noci
2001,
Dan Simmons
Ježkovy voči! Ještě, že jsem si tu knihu nepřečetl dříve... Do Rumunska jsem jezdil pár let celkem pravidelně, v devadesátých letech pracovně do Bukurešti a následně jsem rumunskou anabázi zakončil s kamarády s batohem na horách, v pohoří Făgăraş... Knížka Dana Simmonse se mi naštěstí dostala do ruky až těsně potom. Zároveň ale dostatečně včas, aby byly mé zážitky z Rumunska ještě čerstvé. Já naiva si myslel, že největší nebezpečí v Bukurešti představují všudypřítomné smečky toulavých psů. Kdybych byl tušil, co že se tam všechno zrovna tou dobou odehrávalo, neprocházel bych se tak klidně a bezstarostně. Vždyť kolem americké ambasády a parku Cișmigiu jsem denně chodil. Tady jsou Amíci, tady se nemůže nic stát, říkal jsem si... uffff... POZOR - MOŽNÝ SPOILER !!! ... A Făgăraş - celou dobu naší hřebenovky jsme neomylně směřovali k hradu Bran a já si nějak myslel, že Vlad Napichovač je bezpečně mrtev... oops!... Z časových důvodů jsme tenkrát museli slézt z hor dřív... no, ještěže! Taky nám místo času mohla dojít krev... KONEC SPOILERU. Simmonsovu knihu beru tedy jako dobrou radu nad zlato: bacha na Rumunsko, má tak temnou historii (dávnou i zcela nedávnou), že tam fakt nikdy nevíte... Anebo, když už tam musíte, tak probůh aspoň nečtěte tak zatraceně dobré vampýriády.... celý text
Čechové, kteří tvořili dějiny světa
2009,
Zdeněk Kalista
Jak pravil G.R.R. Martinův arcimistr Ebrose z Citadely ve Starém Městě: "Queltan byl děsný spisovatel, ale skvělý vědec. Mistr Foll byl pravý opak. Brilantní styl, ale polovinu příběhů si vymyslel. Chceš-li psát o dějinách, Tarly, studuj je. Chceš-li, aby se tvoje Dějiny četly, musíš jim dát styl... Taky nepíšu ´Kroniky válek po smrti krále Roberta Prvního´ proto, aby ležely nečtené na polici... Co je?... Nelíbí se ti název?... Tak jak bys to nazval?" "Hmm... možná jen spíš... trochu víc... básnicky?" "Nejsme básníci, Tarly!" Ten trošku obsáhlejší citát z Písně ohně a ledu na knížku Zdeňka Kalisty docela pasuje. Tím nechci tohoto skvělého vědce a českého historika přímo srovnávat s citovaným Queltanem - děsným spisovatelem. Nicméně... jak už trochu naznačuje počet čtenářů, kteří knihu přečetli (celých šest včetně mé maličkosti), leckomu asi doma leží nečtená na polici... Za sebe mohu říci, že po jejím dočtení jsem byl spokojen. Je vážně dobrá a přínosná. Ovšem ty začátky ... jak já se zoufale snažil prokousat prvními desítkami stran, než jsem si zvykl... Největší problém jsem měl s délkou souvětí (a to nejsem žádný čtenář-zelenáč co se archaického písemnictví týče)... No prostě, peklo spočívalo v tom, že na konci souvětí (tam kde byla konečně toužebně očekávaná tečka), jsem už dávno dávno zapomněl, o čem že se to vlastně psalo tam kdesi na začátku, kde bylo to velké písmeno. Jojo... když si tak po sobě čtu svůj příspěvek, ten jeden jediný "autorský" odstavec, který jsem vypotil, je mi smutno... kam se hrabu na Queltana i Kalistu... Spisovatel jsem děsný... a vědec vůbec žádný... Pane Kalisto, promiňte... Ale ještě přece jen - ten název... Nešlo by to nazvat spíš... trochu víc... básnicky?... celý text
Broučci
1968,
Jan Karafiát
Jsem rád, že mám vydání Broučků s ilustracemi Jiřího Trnky. Popravdě řečeno, vždy se mi nádherné, poetické, měkké, nadýchané Trnkovy obrázky líbily víc než text, který se smrťmi a hrobečky jenom hemží. Pamatuji se, že jako dítěti mi vždy přišel strašně smutný a občas jsem v skrytu duše i trochu doufal, že už bude konec čtení...... celý text
