Damato přečtené 1125

Kupředu která 2020, Jaroslav Šabata

Náhodou jsem na knihu narazila v naší, kralické, knihovně. Doma jsme ji během dne přečetli všichni. Já tady žijí 34 let a moc ráda jsem si přečetla , jak to tady , v Králíkách, vypadalo a jak se tady žilo, v bývalých Sudetech, po válce. Určitě to nebyl žádný med, ale pro děti, co nevnímají politiku, ráj. Pro každého je jeho rodné město prostě ráj ..... celý text

Spartakus: Smrtí boj nekončí 2000, Jarmila Loukotková

Gavius, stejně jako Spartakus mě uzemnil , ohromil, přikoval k židli ( třebaže pracovní). Tohle dokáže jen paní Loukotková a její knihy. Její popis tehdejšího života mě pak moc pomohl při hodinách dějepisu na střední škole. Škoda, že se již s paní Loukotkovou nemohu setkat. Moc ráda bych ji za knihy, které mě provází životem, poděkovala. Spartakus i druhý díl mě uchvátili natolik, že jsem - co si vzpomínám- v 17 letech zapomněla i na tehdy oblíbené diskotéky, kde jsme za doprovodu Kroků a jejich hitů , různorodě poskakovali po parketách a v bílém tričku, riflích s bílým páskem a odrostlou trvalou ( jedna holka jako druhá) se bavili děsně dospěle. A tohle já, kvůli knihám paní Loukotkové naprosto prošvihla , aniž by mně to nějak vysloveně drasticky narušilo duševní rovnováhu.... celý text

Spartakus: Před námi boj 1993, Jarmila Loukotková

Knihu jsem četla poprvé v dávnověku- asi v 17-18 letech a pocit z ní jsem měla naprostou "loukotkovský" -naprosto mě četba uchvátila. Po letech - možná i tím , že je zrovna léto a já tyhle knihy četla po většinou u babičky na kupě sena s čerstvými křížalami na klíně- jsem si knihy půjčila znovu a opět se dostala do čtecího "rauše". Naprosto fascinující čtení, paní Loukotková píše tak nádherně, že jen totální ignorant by se do jejich knih nezamiloval. A tahle láska vám skutečně vydrží na celý život.... celý text

Budoucnost lidstva: Náš úděl mezi hvězdami 2019, Michio Kaku

Trochu nad moje síly, ale převážně jsem u knihy ztrácela pojem o čase. Jako každý se dívám na oblohu s mnoha a mnoha otázkami a veškeré informace o mimozemských světech vstřebávám s obavami, ale i nadšením.....Co bude, až bude? Až slunce vstřebá Zemi a naše pokolení zabydlí nějakou jinou planetu. Bude to oceán ztuhlé vody pod povrchem Europy, zmrzlého měsíce Jupitera?Nebo si lidstvo nejde náhradní domov - z astronomického hlediska"jen o pár ulic dál", u hvězdy Tau Ceti. Jedno je jasné, až se za století , budou děti učit dějiny, budou se smát Hubbleovu dalekohledu, budou se smát naší technice a budou si říkat- Jak takhle mohli lidé na té Zemi žít???? A to už vůbec nevím, co bude lidstvo dělat, až vesmírné civilizace přijedou na "návštěvu", kouknout, jak si tady vedeme.... Chci to vůbec zažít????? Spíš ne.... Už jen to, když se lidstvo dívá v noci na oblohu a říká si..."Co je, sakra, tam dál????" mě dovádí k pomatenosti smyslů a hlava totálně nebere...... celý text

Poslední promítač ze Sudet 2010, Dalibor Funda

Hodně dobrá kniha, grafická úprava na 10*, kniha dějovně na plný počet * Krátké příběhy do sebe historickým dějem navazující se mi četly moc dobře. Kniha měla děj, spád , zároveň čtenáře provedla rodinami na obou stranách hranice. Hodně se psalo i píše o tom, že v Sudetech byla časová bomba, která se chystala bouchnout již delší čas. Ovšem rozbušku držel někdo daleko od Sudet. Normální, fungující a pracující rodiny spolu vycházely v pohodě, smíšená manželství byla na denním pořídku, mluvilo se jak česky, tak německy a domluvili se všichni. Pan spisovatel Funda má naprosto fascinující schopnost, jak čtenáře přikovat k židli. Příběh Mariana – to bylo prostě něco - Par Exellence , to jsem rozdýchávala hodně, hodně dlouho. … služka jde k panu dokrorovi ( židovské národnosti) uvařit pravidelnou denní kávu - , kterého nenalézá doma a doma není ani jeho matka…otvírá skříňku na kafe zrovna v době,, kdy kolem projíždí vlak s dobytčími vagóny s e zamřížovanými okénky, kdy se sedícího syna matka zeptá, zdali Mariana pochopí…. Mariana otevře skříňku, kde najde místo kávy od doktorů dopis….. no prostě nedýcháte a čtete. Tohle čtení jen a jen doporučuji... celý text

Klid je síla, řek tatínek 1996, Zdenka Fantlová

Jedna z nejlépe napsaných knih, které jsem o holocaustu četla. Dovolím si ji přirovnat k Haně od paní Mornštajnové. Moc hezké čtení nejen o mládí, kde autorka popisuje šťastné dětství a dospívání a dovolí si i kritiku sebe sama (vánoční večírek), ale i dost dobře popsán život v Tererezíně. Poprvé jsem se tady setkala s velice autenticky popsaným životě v Terezíně-jak je člověk schopen se přizpůsobit a tím i přežít. Naproso střízlivě, bez patosu je zde příjezd do Osvětimi, myšlenky, které se autorce honily hlavou. Myslíte si celou dobu, jak moc je silná osobnost, jak dokázala v klidu realisticky uvažovat a tím asi i přežít, na poslední stránce, kdy se vrací do Prahy, aby se spojila se spoluvězněm otce však její ztrápená a citlivé duše řekne STOP, dál ani krok . A tím si pravděpodobně zachová mysl čistou pro další život, pro radostnější zítra. Možná jsem v tuhle chvíli pochopila, proč můj tatínek nikdy nečetl tyto knihy - nechtěl vědět, čím jeho tatínek musel prožít, abychom se jednou narodili a v klidu žili i my ostatní......Pochopila jsem, jak strašně je člověk nepoučitelný. Tenkrát se Evropa bála Hitlera, ale každý stát si hrál na svém písečku , až teprve německá armády vyrazila v plné zbroji a bylo pozdě na deklarace o míru.... papež světil vojenské zbraně ve jménu nové Evropy......Teď se část světa bojí - mešity se staví už pomalu v každém městě ve jménu naší loajality k jiným náboženstvím.....Už v nedaleké minulosti , kdy byla válka s Turkem se lidé této víry báli a věděli proč...A dál se bude člověk za hranicemi své země , za komínem svého domu uklidňovat, že o nic nejde...Ano, klid je síla, ale tady v té knize je barvitě popsáno, v čem ta síla vězí.... celý text

Pravda o hovínku 2019, Andy Seed

Mně se kniha moc líbí a dvouletý vnouček je z ní unešenÿ. Jeho maminka je velká milovnice zvířat a přírody a tak ho dovede knihou fantastický provést. I mně, jako dospělákovi se kniha líbí. Zábavnou formou děti učí poznávat život kolem sebe.... celý text

Život: návod k použití 1998, Georges Perec

Nějak mě čtení této knihy dovedlo do totální deprese. Život totálně na nic. Nic nejsme, nic neznamenáme... Ještě štěstí, že v době čtenį tady byl syn s rodinou.Jinak bych se v tom čtení vymáchala až po uši...... celý text

Rasputin a carevna 2003, Ivan Izakovič

Přesně, komentář Atanone my mluví z duše...Rasputin a jeho oči... To je to co mě uchvacuje od mých 14 let. To je po přesně to, co mě k romanovskè rodině dostalo, co mė dostává do kolen.A to je zřejmě i to, co carevnu uchvátilo. Není to obdiv, je to něco něco mezi nebem a zemí. Pokora,vůle, odevzdanost,víra. Pravoslavná...ale víra.Nebo spíše naděje...každý věří, každý žije v nadėji...Každý, bez rozdílu pohlavní, víry, vzdělanosti, rasy...Každý...Rasputin nebyl démon, byl to vzdělaný mamipulátor, setsakramentsky dobře svou práci ovládal .... celý text

Havel 2014, Michael Žantovský

Ano, pamatuji si tu euforii, kdy jsme Havla milovali, všichni do jednoho.Přiznávám, že i já k němu vzhlížela s nadějemi a s pokorou. Můj názor na jeho osobu jsem tady na DK již někde psala a nebudu se opakovat, abych si proti sobě nepoštvala zbytek těch, co mi jakž takž v tomhle rozumí. Pořád stejná písnička- Císař má nové šaty, volá národ sborem. Ale tomu císaři byl tenhle národ naprosto ukradený. Chtěla bych se tady objevit za 100-200 let a přečíst si knihu dějepisu. Toť vše, co k tomu zbývá dodat.... celý text

Romeo & Julie 2300 1982, Vladimír Páral

Párala jsem hltala v podstatně mladším věku, než jsem nyní. Možná z nostalgie k mládí , které je již dávno za horizontem, jsem po této knize sáhla a přišla na to, že jsem knihu někdy v hlubokém pravěku mého života četla a tenkrát mě moc nenadchla. ( neexistovala tehdá DK, takže jsem na to, že mě kniha v životě potkala, dávno zapomněla). S o to větším očekáváním jsem se do čtení pustila.. - a nic. Stejně tak jak před lety, tak i nyní –jsem ráda, že si svůj vjem o tom co je štěstí nesu sama v sobě, pana Párala mám ve svém TOP žebříčku nadále, ale tahle kniha mě fakt neoslovila... celý text

Pojďte se smát 2003, Josef Fousek

Samá pozitiva, prostě pokud chceš, člověče, zasmát se od srdce a klidně i sám sobě, přečti si tuhle pozitivní knihu, která je milá, úsměvná, pozitivní- stejně , jak autor. Děkuji za knihu, která mi rozsvítila den.... celý text

Živý jako nikdo z nás 2008, Olga Scheinpflugová

Jsem rozporuplná osobnost. Miluji Karla Čapka a ten by mě nesnášel za to, že nesnáším Scheinplugovou. Za to, že za života pana Čapka oba bratry rozkmotřila a do konce života žila slávou svého muže. Jako herečka- nic moc, role získala ne díky talentu, ale právě kvůli tomu, že pana Čapka všichni milovali. Stačí se podívat do dobových novin. Jediná Scheinpflugová , která se mi líbila byla paní Hana MAcuichová ve filmu Člověk proti zkáze. I ty knihy, kterých ona-Scheinpflugová-je rádoby autorkou , dával do konečné podoby někdo jiný. Neučinila pana Čapka šťastným , v kultuře by bez jeho jména nic neznamenala, zneužívala nejen jeho jména, ale i jeho samého.... celý text

Dopisy ze Sachsenhausenu 2020, James Moloney

Jsem jiná?Jsem všemi knihami, co jsem o holocaustu četla již tak otupělá? Proč jsem u Hany , nebo o Hnízda kukačky nemohla popadnout dech a tady u tohoto čtení jsem se v polovině zasekla a ne a ne se dostat přes druhou půlku. Vím od dědy pouze náznakově, jaký byl Mathausen , Terezín , jak se chovali lidí různých národností, jak třeba německé, jak židovské, české, francouzské a jak polské. Člověk je kus od kusu jiný, v každé národnosti jsou lidé různí, Národnosti jsou v něčem – nebo snad něčím specifické ( v globálu francouzi více civilizovaní, ,němci disciplinovaní, češi poťouchlí a poláci vyčuraní...a židé-židé sečtělí ,nekompromisní a nezlomní ve své víře) Německá dívka vychovaná v pevné víře ve vůdce a tohle?????? Ano, i německá dívka je schopna láskyplného citu.... ale tak hluboce je v ní , od dětství, zakořeněno, že je něco víc. A tohle prostě mozek mladé( a naprosto oddané a milující svého vůdce dívce) není schopen pobrat, že je najednou všechno jinak. Ano, kdyby na to přišla v 40-50 letech,jako zralá osobnost, věřila bych, já jako čtenář, že hlavní postava prozřela. Ale takhle ... A tím, že jsem tím vším, co jsem slyšela od dětství okolo sebe ( sporadické zážitky dědy z koncentráku, setkání mého tehdy malého 4-5 letého otce s gestapem, kde byly i ženy, pravé ocelové německé ženy -matky, které byly schopny kopnout do malého, ubrečeného kluka, kterému před očima zbyli rodiče a otce odvlekli -) tak ovlivněna, že nelze uvěřit tomu, že dívka, která tak milovala o obdivovala Hitlera,( dle svých slov víc, než svou matku) by byla schopna dělat něco, co by se příčilo jejímu velkému vzoru, ….. Beru to na sebe….pokud v něčem vyrůstáte a jste o tom skálopevně přesvědčeni, nemůžete se jen tak, jak na obrtlíku otočit a jít jiným směrem. To prostě dost dobře nejde.... celý text

Značka: Šílená se závazky 2008, Annie Downey

Zpočátku jsem se nemohla od knihy odtrhnout, jako kdysi dávno rozvedená jsem přesně chápala ty pocity, kdy se děti vrací od otce s úlevou, že jsou doma a já mám radost, že mají jeho přítelkyně plné zuby a... 'příště teda rozhodně nikam nejedem mami, , řekni to tátovi...' pocity, kdy jsem ve znovunabyté svobodě chodívala s kamarádkami na flámy a morální kocovino-vítej u mě doma... Smála jsem se celou dobu čtení, znovu zažívala pocity svobody a zmaru... A život si šel podle své lajny. Čtení úsměvné, ale postupem času jsem si jak v životě, tak i u čtení této knihy uvědomovala, jak to všechno odnesly děti a to mě neskutečně mrzí... že jsem je neuchránila od stresu z rozvodu, z děsně freee matky, která všechno hravě zvládá, pak alr v noci bulí do polštářů... Ono to v tom životě zas taková sranda není....... celý text

Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti 2017, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Mrazivé, dojemné, lidské a člověk má u toho dojem, že by s chutí někomu rozbil hubu. Tehdejší socialistické státy se semkly jako jeden muž a v čele se Sovětský Svazem ( a nikdy jinak) to tvrdošíjně zapíraly, až se z Finska donesly první zvěsti, že je svět trochu naruby, tak pak teprve se - v červenci toho roku zakazovalo školkám chodit s dětmi na písek.... apod. Byli jsme bráni jako stádo, které má plný žlab, nic jiného nepotřebuje. Sovět řekl, že se nic neděje, tak se nic nedělo. Odnesla to celá Evropa a kus Asie. Před 35 lety.... Je na tom svět dnes lépe? Pár mocných ( a to vůbec neberu ty pijavice v naší vládě, to byly, jsou a zřejmě zůstanou loutky , které nemají, krom zvyšování své vlastní životní úrovně vliv na nic, co se za našimi hranicemi děje. Jak jsou ošetřeny jen laboratoře mocenských států- myslím Ameriku a Rusko, když jen malý únik z malé laboratoře kdesi v Číně dokáže dostat na kolena celý svět. Mluví ze mě pesimismus, protože jsem včera s touto knihou náhodou nakoukla i do proroctví Nostradama a je mi z toho ale safra těžko...Kdo nás zničí dřív? Příroda, která už nás má plné zuby, nějaký nesvědomitý psychouš, který někde něco vypustí, náboženské rozkoly, kdy svět začíná stavět mešity v křesťanských zemích, ale o křesťanských kostelích v muslimských zemích jsem opravdu neslyšela- Mluví ze mě ale především strach. Strach o děti, o vnoučata, kam jsem je to - Pro Boha- přivedli, co jsme jim tady zanechali za balast, jak přírodní, tak lidský balast, kdy se člověk bojí člověka, národ národa a ti co drží pomyslnou ruku na knoflíku s názvem konec lidské rasy se předhánějí, kdo ten knoflík první pustí. Styďme se všichni. Ti dole, co chtějí žít a nedovedou zvednout hlavu i ti nahoře, co dělají, že se jich naprosto netýká a dělají to v zájmu zachování lidstva. Pane Bože, jestli tohle vidíš, tak ti musí být ouvej, nad promarněnou energií, kterou jsi do nás, lidí, vložil......... celý text

Houpačky 2021, Lucie Konečná

Jsem ve věku, kdy neodbytné klepání mého stáří na má vrata už neodbytně slyším, ale zatím nereflektuji na jeho pobídky k otevření již zmíněných vrat,A tahle kniha mě totálně odrovnala. Škoda, že moje nejlepší kamarádka, která už tomu stáří trochu dvířka pootevřela, nesnáší kolotoče. Naprostý odvaz , naprostá pohoda u čtení- a kdo ví, jak chutná joint a jak šíleně srandovně , ale i šíleně hrozně po něm může být, ten ví, že tahle kniha je vyloženě určena pro mou generaci, která se mílovými kroky k cíli jménem stáří blíží. Ale nedejme se, braňme se , po vzoru téhle knihy svému osudu, přidejme do svých životů víc těch krásných, pohodových chvil na svých zahradách , nebo jen balkonech s bílým vínem, s kamarádkou, které se dá říct všechno....žijme. Po vzoru téhle knihy- žijme.... celý text

Příprava na přijímací zkoušky na SŠ - Matematika - 4letá gymnázia a odborné školy 2009, Jaroslav Eisler

Kamarádi mají syna, který se s touto knihou připravoval na letošní přijímačky, v téhle prapodivné době se matiku učil sám a šla mu. Já před 42 lety taky dělala přijímačky- v každodenním styku s matikářem a zvládla jsem to s ušima hodně odřenýma. Neměla bych to moc prezentovat, ale prošla jsem s matikou celou střední školu a jakž-takž tu školu i s tou matematikou ukončila. Ale letošní přijímačky bych nedala ani náznakem. Obdivuji ty studenty, kteří to sami zvládli.... celý text

Panovníci českých zemí 1992, Petr Čornej

Naprosto TOP kniha, přehledná, pro děti školou povinné Zn.Ideál. Potěšilo mě, že ji má syn aktuálně v knihovně a že můj vnuk bude mít z čeho čerpat. A hned jdu do bazaru objednat tuhle suprovou knihu i pro vnučku, která se po roce chození-nechození do školy v českých dějinách totálně neorientuje a Olomouc a Stará Boleslav jedno je...Václav jako Václav. U téhle knihy ji dějiny určitě bavit začnou... celý text

Aristokratka u královského dvora 2020, Evžen Boček

A to mě se zas pátý díl líbil. A to hodně. A stejně jak po prvním díle jsem byla se čtením spokojená. Vlna zločinnosti mě zklamala a už jsem pana Bočka číst nechtěla, ale tohle ho zase vyšvihlo na piedestal mé oblíbenosti.První a pátý díl pro mě pecka.... celý text