dan-sam
přečtené 318
Krev na sněhu
2015,
Jo Nesbø
Útlost knížky mne zarazila, ale když jsem přijal tezi, že se vlastně jedná o delší povídku, najednou se to dalo snést. Navíc, těžiště příběhu neleží na začátku či uprostřed. Ne, to jen autor klade jednotlivé prvky na sebe, aby v závěru vše skvěle zapadlo na správné místo. Onen moment dokonalého pochopení jsem zažil zatím jen u Nesbøho, nikdo jiný mi jej nedopřál a už jen pro něj a jeho originalitu (podobně jako v Lovci hlav) stojí za to knihu (knížečku) přečíst. Jediné, co mi dojem trochu narušilo bylo to, že jakmile se autor zmíní o nějakém detailu, byť třeba nepodstatném, je zřejmé, že bude zatraceně důležitý pro další děj. Jinak velmi příjemná četba do mrazivých nocí.... celý text
Silo
2014,
Hugh Howey
Hned v knihkupectví jsem si říkal: "Musím hned sundat obálku a obalit si knihu novinami, aby se mi nepoškodila." Nestihl jsem to. Silo mne natolik vtáhlo do svých útrob, že se obálka nošením ani nestihla pozohýbat. V jednu chvíli jsem procházel Prahou, ale stačilo otevřít knihu a najednou jsem se propadl do hlubokých podzemních pater, do světa, který svírají stěny a nedovolí pochybovat o tom, že to je celý vesmír. Nebo není? Velice se mi líbilo celkové ubírání se knihy. Ano, místy je snad trochu krutá, místy člověk jen nevěřícně kroutí hlavou, ale nejsilnější jsou momenty, kdy člověk musí přestat číst, protože právě objevenou myšlenku musí nejdřív schroupat. Ano, podobným způsobem na mne možná kdysi působil Matrix - otevřel něco, co každý v nás má schované někde uvnitř a velmi populární formou nutí, opravdu nutí, k zamyšlení. Vřele doporučuji.... celý text
Hranice
2015,
Dalibor Vácha
Váchova nenápadná výuka historie skrze "živé obrazy" je mi blízká. Už v Červenobílé se mi líbilo, jak populárně dokázal uchopit látku, která nebyla vždy jednoznačně přijímána a jak s ní pracoval. U Hranice je to podobné. Rozehrává divadlo, ke kterému se čtenář vrací, protože, stejně jako jeho postavy, někde v dálce tuší hranici. Hranici. Zatímco v Červenobílé dokázal autor pěkně vystihnout rozlehlost a dálku putování legií, zde naopak "oddechové" pasáže často vypouští a působí dojmem naléhavosti, skoro až závodu. Přitom se však neopakuje, nezabředává do desátého popisu téhož útoku, ale postupuje cílevědomě k cíli. Jsem zvědavý, co nám pánové Vách a Šulc (Dva proti Říši, Mosty do Tel Avivu,...) ještě ukáží - těším se na to.... celý text
Není-li to nemožné: Životní příběh sira Nicholase Wintona
2014,
Barbara Winton
Naštěstí je u nás příběh transportů dětí do Spojeného království dostatečně známý, proto pro mne bylo nejzajímavější zjistit, co pan Winton dělal, když neměl pocit nejvyšší nouze. Jeho práce v na přelomu let 1938/9 tedy nemohla být náhodná, protože on takový jednoduše byl. Možná i proto je pro mne důležité zjistit, že člověk mravný jako on nepovažoval svou profesionální kariéru za to nejdůležitější. Až budu někomu vysvětlovat termín "občanská společnost", první mi od přečtení knihy naskočí N. Winton.... celý text
Fakta & legendy o pražské městské hromadné dopravě
2010,
Pavel Fojtík
Městská hromadná doprava se může zdát jako téma nanejvýš nezáživné. To ale nesměl být archivářem pražského DP pan Fojtík, který dokáže podat i historické události populárně naučnou formou. Ne, nevyčítá ředitele podniku, on raději načrtne, jak kdysi vypadaly "lítačky" nebo označníky. Takové prosté věci, že by nad nimi snad i Jiří Wolker mávnul rukou. Přesto je to ale zajímavé čtení pro každého, kdo se rád nechá trochu unést propracovaným a po desetiletí budovaným systémem dopravy ve stověžaté matičce. Samozřejmě, kniha trochu trpí tím, že se pražská MHD stále vyvíjí a některé informace (například otevření trasy metra V.A do Motola) pochopitelně nemůže postihnout.... celý text
Hranice věčnosti
2015,
Ken Follett
Celou sérii mám velmi rád, ale jak už to tak bývá, bál jsem se, jak autor vše završí v posledním díle. Zvlášť po brilantním Pádu titánů, který celou trilogii načal způsobem, který mi nedovolil se odtrhnout. Pravda, příběhy nebyly tolik koncentrovány do jednoho časového období, proto bylo zajímavé sledovat, jak se jednotlivé postavy mění. Za sebe mohu říct, že nejvydařenější mi přišla ruská a washingtonská linie, zatímco ostatní jsem bral spíš jak doplněk k celkovému kontextu a pokračování již rozvyprávěných osudů. Vlastně to možná reflektuje i postupné přelévání pozornosti od Albionu a Evropy obecně k silné polarizaci světa v průběhu Hranice věčnosti. Možná bych ještě ocenil alespoň lehké naťuknutí let padesátých, byť chápu, že by postavami zapadaly spíš do předchozí knihy (i když Billy s Ježíšem taky nebyl kdovíjak starý, když trilogie začala). Těším se, co na nás Ken Follett ještě vymyslí - zatím jej mám v kategorii "autor, který neumí zklamat".... celý text
Kavky
2004,
Ken Follett
Občas mám pocit, že Follettova druhoválečná tvorba je trochu ... podobná. Což v tomto případě znamená: pořád stejně dobrá. Velmi se mi líbí, že jeho postavy jsou všechno možné, jen ne černobílé. Jeho skvělé vykreslení padouchů dává příběhu ohromnou dávku dalšího rozměru, který by jinak zbytečně unikl. Možná proto se kniha tak snadno čte - pořád se něco děje, pozornost se přenáší, nikdo není opravdu zlý a nikdo opravdu hodný (i když...). A postavy jsou natolik sympatické, že jich je člověku často opravdu líto. Doporučuji, atmosféra předinvazní Francie je zde vykreslená příjemně naléhavě a přímo vybízí k postupu příběhem ke konci, který musí nastat...... celý text
