dan-sam
přečtené 318
Den Trifidů
1999,
John Wyndham (p)
Svět už nikdy nebude jako dřív... Několikrát jsem hrál i organizoval táborové hry na motivy trifidů a tak jsem se s chutí pustil do doplnění základního S-F vzdělání. Po nedávném Leibowitzovi se mi Den Trifidů četl snáze, ale možná o to tíživěji, že skutečnost byla až příliš blízká. Kniha tak má možná blíže k Malevil, ale silný společenský přesah světa nevidomých je vpravdě unikátní. A tak jsem se zanořil do pochmurného světa, který byl už v roce 1951 vykreslen s takovou přesností, až z toho mrazí. Rozhodně doporučuji, člověk si pak rozmyslí "dívat se příliš dlouho do slunce"...... celý text
Patřím spíš k těm mírně zklamaným. Po předchozím velmi tíživém dílu, který jde k samotné vztahové podstatě a manipuluje jak s Harrym, tak i s čtenářem velmi umným způsobem, je Policie ne zcela přesvědčivá. Možná to je odosobněním celé zápletky, možná koncem vyvedeným tak, jak je (ne-Nesbøhovsky), ale čekal jsem větší propad do předchozího dílu, zatímco se vše z něj vyřešilo tak nějak...samo. Možná kniha fungovala lépe jako domnělý konec série, ale s Žízní už kouzlo nefunguje tak spolehlivě jako u předchozích dílů. A ještě jedna věc... Říká se mi to těžko, ale chybí tu Harryho životní démon - ten, který z něj dělal netuctového policistu. V Policii všichni tak trochu hledají Luka Skywalkera, aby zachránil galaxii, jenže on...to fakt udělá. Uvidíme, co Žízeň.... celý text
Chvalozpěv na Leibowitze
2007,
Walter M. Miller
Fallout jsem nehrál. Fakt. Ale na Leibowitze jsem se těšil už když jsem na něj poprvé narazil, protože mi téma duchovního post-apo bylo blízké. A tak jsem se začetl. Zprvu příběh postupuje velmi opatrně, jen tu a tam je posunutý kupředu. V závěru naopak nutí k pokračování čtení, protože přichází to, na co autor čtenáře připravoval celý úvod knihy - rozklíčování "proč vlastně". Už delší čas si nepamatuji, že bych četl stránku znovu, abych si byl jist pochopením všech jinotajů a skrytých odkazů, tady se mi to povedlo dokonale. Rozhodně velmi vydařené dílo řadící se jen těsně za Trifidy a Malevil.... celý text
...a zase jsem mu to sežral i s navijákem. Kniha se rozběhla a já byl po dvou dnech v polovině a měl pocit, že jsem postřehl něco, co Harry jen tak naznačil. Že jsem odhalil stopu, kterou Jo upustil pro pozdějí odkaz. Byl jsem si tak zatraceně jistý a říkal si, že to je vlastně už trochu nuda. A pak se mnou Jo zase vyběhl. Tak jako skoro v každé jeho knize cvaknul "wow moment" a já zjistil, že jsem na to zase skočil. Až mě to někdy štve jak mě má autor přečteného. Ale člověk si nepomůže a chce další dávku... Další knihu s červenou obálkou...... celý text
Odvrácená strana světa
2017,
Patrick O'Brian
Ve finále vlastně o trochu slabší kousek z celé série, ale možná jsem jen příliš dychtivě očekával strhující drama podobné filmu s totožným názvem. O'Brian přeci jen volí jiné tempo. Jako příjemné proložení skvělé, ale chvílemi jsem se musel do čtení přemlouvat. Inu, odvrácená strana světa...... celý text
Bůh chodí po světě vždycky inkognito
2010,
Laurent Gounelle
Trvalo mi téměř přesně rok než jsem knihu dočetl a upřímně: střídaly se u mě fáze nelibosti se zaujetím. Dokud převažovala "seberozvojová linka", nechtělo se mi postupovat kupředu ani trochu. Jakmile se však kyvadlo přehouplo za polovinu a počal převažovat opravdový děj, bylo to výrazně lepší. Nevím, zda bych se do čtení pustil znova, ale dokážu si představit, že ve správné životní fázi to může být zajímavá kniha.... celý text
Noc nad Reykjavíkem
2016,
Arnaldur Indriðason
Asi mi kniha spadla do nepříznivého období, ale četl jsem ji přibližně půl roku a ne a ne se dobrat toho "wow momentu" kdy pak vše dorazíte jedním dechem. Na druhou stranu se mi líbilo vykreslení Reykjavíku i v méně příznivém světle, podrobnost popisu míst (tady opravdu autor boduje) i táhlou atmosférou vyšetřování, které vlastně nikoho nezajímá. Pár detailů (cestování autobusem například) mělo dokonce zajímavý psychologický přesah. Pokud se vám Reykjavík líbil, snesete i svižnější tempo, doporučují série Ice & Fire od Michaela Ridpatha (žel, převážně v angličtině).... celý text
Prach
2016,
Hugh Howey
I já se přidávám k těm, kteří rádi číst sérii na jeden zátah - občas jsem se ztrácel a mus horko těžko přemýšlet, především směrem k druhému dílu a událostem kolem pana (ex-)kongresmana. Jinak ovšem nemůžu než ohodnotit plným počtem, neboť kniha sérii dokonale uzavřela a přitom nepůsobila laciným dojmem "tak to nějak utnu." Zvláště poslední třetinu jsem hltal a nemohl přestat číst. Velmu oceňuji, že to neskončilo při první možné příležitost povídkovským způsobem, ale autor pokračoval ještě o krok dál. O etudě se dřevem v samotném závěru nemluvě, stejně tak o fóbii ze světa neukončeného zdí. Budu si muset někdy nakreslit mapu, abych věděl, zda červené úsečky opravdu mohou geometricky existovat v daném půdorysu, jestli se takový bod skutečně někde nachází.... celý text
Měl jsem období, kdy se mi nechtělo číst a tak jsem sáhnul po dalším dílu osvědčené série. A v tu chvíli jsem se začal stránkami řítit s rychlostí vlaku Oslo - Stavanger, který jistě nikde nestaví, neboť nebylo úniku a hltal jsem další a další kilometr...ehm, strany, samozřejmě. Harry opět ve skvělé (?) formě, kdy člověk jen čeká co bude dál a občas proklíná fyzickou podstatu knih, kterým v polovině stran jednoduše nevěří že už bude konec příběhu. Je to dobře, napsat krátkou knihu by bylo pro Mr. Holeho škoda.... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Bylo velmi příjemné se po letech opět ponořit do světa čar a kouzel, byť v takovém netradičním formátu jakým scénář zcela jistě je. Z toho i vyplývají největší omezení - počáteční skok přes několik let a vyšší schématičnost charakterů než na jakou jsme bývali od JKR zvyklí. To však hravě napraví známé "co kdyby," které nám přivádí do cesty známé postavy z velmi neznámých úhlu. Často i velmi lidských, jako v případě Hermioniny závislosti na kávě a čokoládě. Opravdu příjemný návrat do známého světa.... celý text
Opráski sčeskí historje f koztce
2016,
Jaz
Lze snad souborné vydání těch nejznámějších (a vlastně asi i nejlepších) oprásků pohánět? Těžko, velmi těžko. Tohle luxusní balení má opravdu jen málo chyb. Jsem v pokušení strávit večer s barevnými papírky a ke komiksům s odvoláním na aktuální dění (smrt Stalina vs. smrt N. Mandely apod.) si napsat jejich pozadí, aby mi to i po letech přišlo stejně zábavné.... celý text
Cestou
2016,
Dalibor Vácha
Tedy, tady mě snad poprvé autor mírně zklamal. Knihu jsem rozečetl počátkem září a dočetl až po Novém roce. Sice jsem tou dobou neměl chuť do čtení obecně, ale jen těžko se mi vracelo k rozečtené knize. Možná...možná že obsahovala až příliš mnoho postav - redukce na Marka s Heřmanem by určitě prospěla, protože mezi ostatními legionáři se člověk jen těžko orientoval (inu, chlapi v uniformě - všichni stejní). A možná že i mapka na deskách knihy by nebyla ku škodě (ale já jsem na mapy tak trochu úchyl). Ale co, každé ponoření se do hlubin legionářského Ruska je dobře, hlavně že to nebylo černobílé.... celý text
