DancerJaneBooks přečtené 203

Podivné město 2014, Ransom Riggs

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY ,,Jenže člověk se nemůže cítit zle každou vteřinu. Smíchem se špatné věci nezhorší, stejně jako se pláčem nezlepší. Neznamená to, že je to člověku jedno anebo že zapomněl. Znamená to jen, že je pořád člověk." -Jacob Portman Tak tohle bylo ještě lepší, krásnější a podivnější než první díl❤ Tahle série je něco tak krásného a podivného zároveň... Ta kombinace těch dvou věcí je úžasná. A po grafické stránce je tahle série taky překrásná. Z té krásné obálky od třetího dílu se mi chce brečet, jak je nádherná. Nebýt školy, přečetla bych to jedním dechem. Ty postavy... miluju je! A to jejich pouto přátelství... Samozřejmě kromě stvůr a netvorů, že jo... Ale prostě... všichni jsou tak jedineční. A z nových postav jsem taky nadšená. Obdivuju autora Ransoma Riggse jakou má představivost na to, aby napsal takový příběh. Od začátku až do konce tam byla akce, pořád se tam něco dělo a ani napětí moc nechybělo. Strašně moc jsem všechny děti obdivovala, jak všechno zvládaly samy. Jejich schopnosti se tak skvěle vzájemně doplňují... Moc jsem nepochopila, jaký měl autor důvod k tomu, že Claire bude nemocná a Fiona s ní zůstane na ostrově. No, třeba se to dozvím v dalším díle. Tolik překvapení jsem v tomto díle vážně nečekala, ty všechny zvraty... Jacob je jako vždycky super vypravěč, i když mi někdy trochu přijde jako takové trdlo, ale jinak je fajn :). Vůbec netuším, co by mohlo být v dalším díle a to ještě k tomu má vyjít i čtvrtý! Taky mě strašně moc uchvátil ten celý svět, ten skvěle vymyšlený systém podivných a zvěřinec byl taky skvělý! Addisona jsem chvíli podezřívala, jestli není stvůra, když má ty sluneční brýle, ale potom jsem naštěstí poznala, že není a zamilovala jsem si ho. A emurafy byly taky moc milé! Taky se mi líbilo postupné odhalování, jak mi vždycky pomalu začínalo všechno zapadat do sebe. A fotografie byly taky opět super. Teď k postavám. Všichni podivní se v tomhle díle, podle mě, ukázali o mnohem víc a o hodně víc jsem je poznala. Předtím jsem o jejich povahách nevěděla skoro vůbec nic, jenom o jejich schopnostech. Jacob mi jako hlavní postava a vypravěč vyhovuje. Emma mě svou rozhodností vždycky dostala a taky ji mám celkem ráda. A její jméno se mi moc líbí :). Bronwyn jsem v tomhle díle o mnohem víc poznala a byla moc milá, hodná a citlivá, i když přes její schopnost byste to do ní neřekli. Millardovi vědomosti mě v tomhle díle hodně překvapily... hodně díky nim všem pomohl. Oliva je taky moc milá a roztomilá, stejně jako Claire, ale tu jsem bohužel neměla moc šanci poznat, ani Fionu. Ale buď jsem to zapomněla nebo to v prvním díle nebylo, ale nevěděla jsem, že spolu s Hughem chodí. Hugh mě překvapil, když všechny tak odvážně zachránil před stvůrami.. Už jsem si vážně myslela, že jsou ve slepé uličce. Ale bylo mi samozřejmě líto jeho včel. Horácovým viděním jsem občas (skoro vůbec) moc nevěřila, ale jinak byl fajn. Enochovy poznámky byly hodněkrát netaktní, ale když je to ten realista :). No, a samozřejmě jsem naletěla na to, že slečna Peregrinová je ten pták, ale vlastně v tomhle díle ani nebyla, ale mám ji ráda. Slečny Wrenové a vlastně všech mi bylo na konci strašně líto. Ten konec jsem vůbec nečekala. A chudák Anthea... myslela jsem, že se k nim přidá a Caul ji zabil :(. Slepí bratří - Joel-a-Peter byli strašně roztomilí a Melina byla tak nedůvěřivá, až mě to štvalo, ale měla k tomu důvod. Jsem fakt strašně moc zvědavá, co se stane dál a taky se moc těším na Povídky podivných.... celý text

Čtyřlístek pro štěstí 2017, Jacqueline Wilson

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Miluju Jacqueline Wilsonovou a obzvlášť sérii o Hetty Featherové, takže jsem si tuhle knížku samozřejmě nemohla nechat ujít. Tahle knížka ve mně zanechala smíšené pocity. Jsem zároveň smutná, že viktoriánská doba byla tak krutá, ale zároveň jsem i šťastná, protože tohle byla prostě úžasná kniha. Už od začátku tahle kniha začíná vyprávět o krutém životě Clover. Bylo mi jí moc líto, hlavně jak na začátku byla tak hrozně drasticky zbitá od její nevlastní matky Mildred. Clover byla moje nejoblíbenější postava, stejně tak i Megs a slečna Smithová. Taky jsem si moc oblíbila pana Riverse, pana Panenku a celkem i Thelmu. Zkrátka, bylo tam celkem dost postav, které se dalo si oblíbit. Clover byla strašně hodná a byla trestaná za (podle mě) úplné blbosti. To kdybych já měla být trestaná stejně jako ona (ve stejné době stejnou osobou jako je Mildred), tak bych byla asi úplně vyřízená. Vím, že srovnávám celkem nesrovnatelné, ale bylo to hrozné, jak s ní zacházeli. Teď ani nevím, jestli jsem si ji oblíbila stejně jako Hetty, ale Hetty mám asi přece jenom ráda víc, protože toho o ní i víc vím. Náhodou by bylo super, kdyby i o Clover byla celá série. Ten konec byl přece jenom trochu otevřený :). Potom mi bylo strašně moc líto Megs. Ani jsem si před tím moc neuvědomovala, jak moc pro Clover znamená a najednou... Bylo mi jí prostě strašně líto. Ještě víc, když Clover popisovala, že byla jediná, kdo ji z jejich rodiny opravdu miloval. A ještě k tomu se to všechno stalo úplně blbou náhodou. Mildred jsem nenáviděla. Byly chvilky, co jsem si říkala, že přece nemůže být tak ukrutně hrozná, ale byla, fakt byla. Kdyby si ji, podle mě, otec od Clover nevzal, tak by byl úplně jiný. Určitě se Clover nedivím, že utekla. Měla k tomu velký důvod. Thelma byla moc milá a taky vtipná. Nechápu, proč na ni slečna Ainsleyová hned tak vyjela. Úplně jsem slečnu Ainsleyovou nemusela, ale že bych ji přímo nesnášela, to ne. Myslela to, podle mě, určitě dobře. Slečna Smithová byla jako vždycky prostě skvělá a pan Rivers, kterého znám z knihy Vánoční překvapení byl taky moc milý. Když přišel za nejhodnějším panem Panenkou, hned jsem si na něj vzpomněla. Pan Panenka byl strašně moc ochotný a hodný a v hodně momentech jsem ho litovala. Jak Sissy mluvila o Hetty a ještě o její sestře Lil, tak jsem si úplně vzpomněla na moment v knize Vzdušné zámky, kterou jsem vlastně četla přesně před rokem, když nad tím tak přemýšlím. Ta aférka s Mildred na konci byla zároveň vtipná, ale i celkem smutná. Na malý moment jsem si říkala, že jí je přece jenom po Megs a Clover smutno, ale pak se prokecla a bylo mi to divadýlko hned jasné. Myslím, že to nakonec Clover a pan Rivers vymysleli nejlíp, jak mohli. Ještě jsem zapomněla na posezení s Hetty a slečnou Smithovou. To bylo skvělé a krásně jsem si zavzpomínala na moje milované příběhy o Hetty. Už se strašně těším, až vyjde nová knížka od Jacqueline Wilson o Rose Riversové. Ze tří skvělých důvodů. První - protože je od Jacqueline Wilson. Druhý - je z viktoriánské doby. A třetí - uvidím, jak to bude pokračovat s úžasnou Clover! Takže už se fakt moc těším a tohle byla opět perfektní knížka. A ta poznámka na konci byla moc smutná, ale jsem ráda, že v té době existovali i hodní lidé, co uměli pomoct. Je skvělé, že dnes už je na to zákon, ale smutné, že se to v nějakých rodinách pořád děje.... celý text

Čtrnáct – Čtvrtý díl neobyčejného deníku obyčejné holky 2011, Lauren Myracle

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY No, tak asi začnu tím, že nechápu, jak jsem tuhle knížku mohla číst tak strašně dlouho. Nějak jsem se v tom zasekla, navíc potom byl Silvestr a jiné akce, takže jsem neměla tak moc času, ale i tak to nechápu. No, ale teď už víc k "dojmům". Tahle knížka mě celkově zaujala. Nedá se ale říct, že by to byla moje oblíbená série knih, ale je to takové milé a hezké počtení. Ale zas to není na to, abych tomu dala průměrný počet hvězdiček, to by mi zas bylo líto. Tentokrát musím moc pochválit "citáty" nebo takové dobré myšlenky, které autorka do tohoto příběhu zakomponovala, to se mi moc líbilo. A taky mi celkem pomohly v mojem trošku blbém období :)... Např.: ,,Přestaň být tak sebestředná. Kdyby tě slyšeli hladem umírající slepci, bylo by jim z tebe špatně". Nebo: ,,Žiješ jen jednou! Tak nemrhej zbytečně časem a nechovej se jako husa." A poslední ukázka: ,,Nikdo si přece nevybere, jestli chce být duševně zaostalý nebo ne. Prostě to tak je. Nemělo by se to používat jako urážka." Tak tohle pro mě byly velké plusy v téhle knize a myslím, že nám tím autorka asi chtěla něco naznačit. Jinak, co se týče děje, tak v těchhle knížkách z téhle série nikdy nebyla moc cílová zápletka, protože to je přece jenom psáno jako deník... Ale dokázala jsem se do toho příběhu ponořit, to jo a chtěla jsem vědět, jak to s tou Viki, Larsem, Danou a Matou bude dál. Když už jsem teda přešla k těm postavám, tak něco o nich. Viki mi jako vypravěčka a hlavní postava moc vyhovovala. Je rozumná, ochotná, vtipná holka a myslím, že bychom si spolu rozuměly. Její kamarádky Dana a Mata mi taky byly sympatické, ale Dana mi někdy připadala taková trochu dětštější, ale to je prostě Dana. A Lars se občas choval tak divně a celkově mi vadí, že to, podle mě, stejně do budoucna nevydrží. Ale tak to je asi Vikiina věc :). Tomíka mám ale asi ze všech postav nejradši! Takového bráchu bych chtěla mít :) Trochu jsem se divila, že s tou Danou chtěly jet na takový tábor, já bych třeba na želví tábor nešla. Ale potom si to tam užily i s Matou. Trochu mě ale udivilo, že si tam potom Mata i Dana našly obě kluka. Taky mě dost udilvilo, že jak Viki volala Larsovi a chtěla mu "něco" říct, tak jí až po celkem dlouhé době došlo, že to mohlo vyznít jako kdyby se s ním chtěla rozejít. Potom na mě bylo moc rychlé, jak za ní ten Lars přišel a taky to trochu bylo klišé, ale i tak to bylo hezké. No, a poslední věc, které jsem se celkem divila, byla, že Alfonso tam byl celkem důležitý, ale potom, jak tam přišel Lars, tak už tam o něm nebylo ani slovo. Konec byl takový trošku nedodělaný, jakože bych ještě chtěla vědět, jak se Viki povede na střední, ale zároveň jsem ráda, že už jsem tuhle sérii dočetla, protože nevím, jestli by mě to potom ještě bavilo a ani nevím, o čem by další díly měly být. Ale někde v mém srdci tahle série a hlavně postavy z ní určitě jsou a mám tuhle sérii ráda.... celý text

Vánoční překvapení 2018, Jacqueline Wilson

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Pro mě tahle knížka byla úplně úžasná. Protože já zbožňuju knížky o Hetty Featherové. Je to moje nejoblíbenější série ze všech knížek, které jsem doteď přečetla. Tenhle příběh jsem "hltala" od začátku až do konce. Hetty má neuvěřitelný charakter a už v takovém mladém věku si dokázala uvědomit, že to, jak s nimi zacházejí není vůbec lidské oproti téhle době, ve které si žijeme, dá se říct, všichni luxusně oproti 19. století. Ostatní nalezenci to, podle mě, brali jako samozřejmost, že je bijí kvůli každé prkotině. Ale Hetty si uvědomovala, že to tak není správné. Hetty úplně zbožňuju a Jacqueline Wilson taky, takže jsem si tuhle knížku nemohla nechat ujít. Byla to úžasná knížka. Ač se může zdát jako obyčejná vánoční oddechovka, tak má v sobě hloubku. Protože tady jde úplně poznat, že Vánoce vážně nejsou o dárcích, ale o tom jak a s kým je prožijete. Hetty vypráví, jak jí je líto, že nemůže být se svou maminkou a to vás vážně chytá za srdce. V téhle době si vůbec neuvědomujeme, že nám rodiče můžou tak neuvěřitelně chybět, protože bereme jako samozřejmost, že je máme. Ale kdybyste tuhle knížku dali dítěti z dětského domova, tak by se v tomto příběhu vidělo a tahle kniha a ostatní o Hetty by byly jedny z jeho oblíbených věcí v jeho životě (podle mě), ale jenom u některých dětí, protože někteří by si to třeba neuvědomovali. Moje oblíbená postava byla samozřejmě Hetty, ale moje další oblíbená postava byla slečna Smithová. Ta vlastně dala Hetty to celé Vánoční překvapení, takže jí patří ten velký dík. Potom byla moje oblíbená postava Clover, Rose a Beth. Beth ne až tak moc jako Clover a Rose, ale taky byla miloučká a litovala jsem jí, že má tu poruchu. Clover je moc hodná holka a, stejně jako Hetty, je jí škoda na služku. Už se moc těším, až si přečtu tu knížku o ní - Čtyřlístek pro štěstí. A to stejné u Rose. Rose byla skvělá postava a taky všechno pochopila už předčasně, ne jako její lakomá matka nebo chůvy, které to nepochopily ani po 40-50 letech svého života. A její táta byl taky fajn. A taky se moc těším na knížku o ní, která má vyjít v příštím roce. Bottomlyová - o té i nerada mluvím (píšu), protože nenávidím její chování a nechápu, jak s tím může žít. A ta vánoční příloha byla skvělá. Ty baňky určitě využiju a ty návody taky. Prostě všechny knížky o Hetty, z 19. století od Jacqueline Wilsonové pro mě byly velkým čtenářským zážitkem a nedám na ně dopustit. Myslím si, že si je určitě ještě několikrát přečtu, protože jsou neskutečně krásné. Myslím, že i Čtyřlístek pro štěstí, Sladké časy a kniha o Rose Riversové budou stejně skvělé jako série o Hetty, i když, ta nasadila laťku hodně vysoko.... celý text

Sama doma 2012, Jacqueline Wilson

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Na téhle knížce se mi moc líbilo téma a i celkové zpracování toho příběhu. Teď, když to píšu (a jsou Vánoce), tak mi došlo, že je to podobný název jako film Sám doma :D. Ale to je jenom tak na okraj. Jacqueline Wilsonová zase nezklamala. Na jejích knížkách se mi vždycky líbí to téma a vždycky, když od ní něco čtu, tak si uvědomím, jaké mám vlastně štěstí. Vůbec nechápu, proč si jejich mamka první neověřila, jestli ten Mikey za nima vůbec přijede. Vlastně chápu - protože je špatná máma. Ale myslím si, že to neudělala úmyslně, prostě si asi myslí, že se všechno vyřeší za ni. Každopádně jsem ji to dávala za chybu nějak z 95%. Ze začátku to byla normální rodinka, co sedí u televize. Ale potom vyjde na povrch nezodpovědnost jejich matky, že přijde až druhý den ráno. No, a potom už to s ní jde jenom z kopce. Samozřejmě věřím tomu, že je měla moc ráda, ale chovala se strašně lehkomyslně, jako kdyby se všechno mělo vyřešit samo, za ni. A teď k jiným postavám. K mým nejoblíbenějším postavám v tomhle příběhu - k dětem. Lily byla hodně statečná, odvážná, nebojácná, soběstačná a dokázala, že už v jedenácti letech je schopná se postarat o svoje tři mladší (dva zlobivější :D) sourozence. Myslím si, že já bych to v jedenácti letech hodně nezvládala. Jediné, co mi od ní přišlo celkem hloupé, bylo to, jak je vzala do toho parku. Ale, zase obstarala jídlo a hodně potřebných věcí, takže je fakt šikovná. Já být jí, tak bych asi už v tu první chvíli, s tím Mikeyim, bych to nezvládla a nakonec bych mu zavolala zpátky a řekla bych mu, že si máma nedělala srandu, ale že to je realita. Jsem totiž spíš bojácný typ, něco jako Bliss, ke které jsem teď i chtěla přejít. Bliss je neskutečně milá holka, takovou sestru bych chtěla. Je ve všem opatrná (někdy skoro až moc), ale je tak strašně roztomilá, nelže, je fakt moc hodná, nevím, kde to pobrala, protože od svých rodičů asi moc ne. Baxter - toho jde snadno posoudit na první pohled, ale zase ne dobře. Na první pohled je to takový ten divoký, zlobivý kluk, ale uvnitř má velké srdce a určitě má svoji rodinu moc rád. To se např. ukáže, když se Bliss stane ta nehoda. No, a Pixie - ta byla samozřejmě taky moc roztomilá, akorát mě udivilo, že na svůj věk uměla tak dobře artikulovat (anebo tam Jacqueline jenom nechtěla psát šišlavé věty, protože, co si budem, vypadalo by to asi divně :D). Strašně mě ale štval ten učitel Abott. Z Lilyina vyprávění se mi zdál fajn, ale jak se tam objevil u nich doma, tak se mi hned zdál strašně vlezlý a takový usedlý. Ale třešnička na dortu byla na konci ta scéna v té škole: ,,Rád bych tě teď objal, ale je to zakázaný." Ta věta mě strašně rozčílila. Přece vztah člověka k člověku neovlivní nějaké údajné "zákazy objímat" a hlavně se mi celý zdál takový strašně neprofesionální. Leze jim do bytu, ale obejmout ji nemůže. Ok no. Ale to samozřejmě není žádná chyba autorky, jenom kritizuju chování postavy. Jinak, ke konci mi samozřejmě bylo moc líto Bliss, ale ještě víc Lily. Protože se celou dobu tak strašně snažila, aby její sourozenci byli šťastní a dopadla z nich na nejhorším místě - v děcáku. No, ale věřím v to, že se ta jejich máma k nim teda vrátí (nebo už vrátila) a budou všichni šťastní a že je tam nikdy už nenechá samotné. Sice ten konec byl takový, ne nedodělaný, ale takový, že jste si ho mohli domyslet. Já teda doufám, že se k nim maminka vrátí a všichni budou šťastní. A taky bych chtěla vědět Mikeyho reakci :D. No, ale každopádně, Lily, Bliss, Baxter a Pixie jsou v mém srdci a už tam zůstanou.... celý text

Po strništi bos 2013, Zdeněk Svěrák

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Já jsem ten typ člověka, co díky konci dává lepší hodnocení. Prostě si nemůžu pomoct. U téhle knížky se mi to stalo znovu. Normálně bych dala asi tři hvězdičky, ale ten konec prostě... No, každopádně nebudu začínat koncem. Tuhle knížku jsem si přečetla jenom kvůli Čtenářské výzvě 2018. Jinak bych si ji nepřečetla. Mám totiž doma ještě tolik knížek, co chci číst a s touhle uzoučkou ani ne sto stránkovou knížkou se plácám skoro dva týdny :(... Už z toho jde poznat, že mě to bohužel skoro vůbec nebavilo. Ale byl v tom dobrý námět. Předpokládala jsem ale, když Zdeněk Svěrák do anotace napsal, že to bude i z části vymyšlený příběh, tak jsem myslela, že to udělá tak nějak víc záživnější. Možná jsem to nepochopila, když je to přece jenom určené pro dospělé, ale prostě mě nebavilo nekonečné popisování něčeho, co v tom příběhu není důležité. A vlastně tam ani nebyla žádná zápletka. Což mi na knihách vadí asi nejvíc, když tam není žádná zápletka. Autor se nám tím snažil něco říct, což se mi líbilo a ten konec byl taky krásný a šikovně udělaný, ale pro mě děj celé knížky byla prostě nuda. Což se divím, když je tahle knížka celkem hodně dobře hodnocená. Holt to asi úplně nebyl můj šálek kávy. Ztratila jsem tím celkem hodně času, ale co no. Nějaké pozitiva tam přece jenom byla. Tak například: styl psaní byl perfektní, to se musí nechat a Edu jsem zbožňovala, byl super. Taky se mi moc líbilo, že aniž by tam bylo nějak moc řečeno, že se to odehrává v období druhé světové války, tak to z toho příběhu prostě šlo cítit. Ale jsem ráda, že tuhle knížku mám přečtenou. Aspoň vím, že do povídek se moc pouštět nemám, pro příště :).... celý text

Rusalčina píseň 2009, Tony DiTerlizzi

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Mám doma třetí díl téhle série, a tak jsem si půjčila z knihovny tenhle první. No, a myslím si, že (nečetla jsem původní sérii) ta původní série musela být lepší. Myslím si, že tahle série byla tak trošku vydaná za účelem peněz. Protože si zřejmě hodně lidí oblíbilo první sérii, tak se autoři rozhodli vydat tuhle, podle mě zbytečnou, další sérii, aby po tom fanoušci prahli. (Omlouvám se všem fanouškům téhle série, kteří to teď čtou). Ze začátku to vypadalo celkem slibně. Ta atmosféra, a tak... Ale jak se začínala víc rozjíždět ta zápletka, tak mi to čím dál víc začínalo připadat jako úplná blbost. Prostě, nějaká rusalka a obr, které vidí jenom někdo... nebavilo mě to, fakt ne. Možná jsem to nepochopila nebo fakt nevím. Postavy mi ale právě byly sympatické, to ten příběh to zkazil. Nick byl moc fajn a Laurie celkem taky. Ty tři hvězdy dávám teda za: 1. postavy, 2. hezké ilustrace a obálka 3. super fantasy prvky, které ovšem autoři umí. Další díly si přečtu a jsem zvědavá a doufám, že se mi budou líbit víc.... celý text

Malý princ 1977, Antoine de Saint-Exupéry

Ze začátku jsem k tomu byla trochu skeptická, protože jsem si myslela, že to je vychválené do nebes až moc. Ale není. Prostě a jednoduše - tuhle knížku by si měl, podle mě, každý přečíst. Antoine de Saint-Exupéry byl hrozně moc chytrý člověk. Strašně se mi líbilo to podání toho příběhu - že to vlastně vypráví on sám a malý princ mu vypráví jeho (užásné!) zážitky. Nevím, jestli bych to jako malé dítě úplně pochopila, ale teď určitě chápu, co tím chtěl autor říct. Podle mě je naprosto zbytečné dělat milion komiksových vydání, protože jenom tohle vždycky bude ten skvost, i kdyby to bylo v horším či hezčím obalu. Měla jsem tuhle knížku rozečtenou asi někdy před půlrokem někde na dvacáté stránce, ale odložila jsem ji. Nevím no, asi na to člověk musí mít chuť a určité období. Tak jsem se k ní vrátila, i kvůli Čtenářské výzvě, a vážně mě překvapila. Ale ty citáty byly vážně skvělé. Nejvíc mi utkvěl v hlavě tenhle (liščin) : ,,Co je důležité, je očím neviditelné". A strašně moc mě bavily a fascinovaly ty pásáže, jak malý princ chodil na jednotlivé planetky, kde byli různí lidé. Ten konec mě, upřímně, nedojal, ale sám o sobě dojemný byl. Pro mě teda byl spíš smutný než dojímavý. Teď mám úplnou chuť si zajet do Afriky na to místo... A moc bych tam chtěla potkat malého prince, i když samozřejmě vím, že to nejde...... celý text

Jozova Hanule 2002, Květa Legátová (p)

Zvláštní a zároveň zajímavá a smutná knížka. Na tuhle knížku jsem narazila díky Čtenářské výzvě. Je to knížka o něčem, i když vlastně skoro o ničem. Je to vlastně o tom, že nechcete měnit svůj život, ale musíte. A když ho změníte, tak se vám ten změněný život zamiluje a chcete v něm zůstat. Děj téhle knížky byl zajímavý, Želary byly zajímavé, ale vadilo mi, že tam vlastně nebyla žádná cílová zápletka. Taky bylo celkem těžké zvyknout si na autorčin styl psaní. Každopádně, ty postavy jsem si zamilovala. Joza byl strašně fajn a zbožňovala jsem ho. Hana byla taky super postava a vyhovovalo mi, že ten příběh vypráví. Když se to tak vezme, tak tam vlastně byla přímá řeč strašné málokrát. Připadalo mi, že ta láska mezi Jozou a Hanou byla tak zvláštně až hezky popsaná. Ale strašně moc jsem jim to přála. Ten konec mě ale dostal. Netušila jsem, že to dopadne takhle. A co se týče ostatních postav, tak Lucka mě ze začátku štvala, ale potom už nebyla tak špatná. Richard mě hodně štval, hlavně na konci, ale i na začátku. No, co víc dodat. Taková smutná, melancholická, ale moc krásná knížka. Má v sobě hloubku. Želary jsem si pustila po přečtení téhle knížky a musím říct, že se mi film líbil víc. Zatím nejlepší česká kniha, co jsem četla. A jak říká Hanule: ,,Ke všemu je třeba nadání. I ke štěstí."... celý text

Tajemství letního odpoledne 2014, Kate Morton

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Tahle kniha mi doslova vyrazila dech. Pořád si neumím vysvětlit, jak tohle je někdo schopný napsat, takový úžasný příběh, ještě víc než úžasný. Tahle kniha je jedna z těch nejlepších, co jsem kdy četla. Vypadá to, že se nezmůžu na víc, než na slova typu: bomba, pecka, wow! Prostě nemám slov, ale nějak začít musím. Takže, do téhle knihy jsem šla jenom kvůli Čtenářské výzvě. Ale teď si říkám spíš DÍKY Čtenářské výzvě, protože kdyby nebyla, tak bych s největší pravděpodobností na tuhle božskou knihu nikdy nenarazila. Což by byla obrovská škoda. Nevěděla jsem vůbec co očekávat, dokonce jsem ani neuměla odhadnout, podle anotace, co to je za žánr, ale nedělala jsem si nějaké velké iluze, přestože anotace zněla dost dobře. Už od prvních stránek to vypadá strašně dobře, ale delší dobu se tam nic neděje, čemuž se ale vůbec nedivím, protože vysvětlit tenhle složitý děj, aby to pochopil člověk jako já, muselo pro autorku být opravdu hodně těžké. Každopádně, když už jsme se pomalu dostávali k zápletce, tak to začínalo mít grády. A pořád víc a víc. Sice jsem tuhle knížku četla celkem dost dlouho, ale dokázala jsem si to perfektně užít. To prolínaní minulosti a současnosti byl úžasný nápad, ale o mnohem víc mě bavily kapitoly z minulosti, jenže bez kapitol v současnosti by to nešlo :). No, ale to, co se dělo na posledních padesáti stránkách mi vážně vyrazilo dech. Byly i části, kdy jsem tu knížku prostě musela zaklapnout, srovnat si to celé v hlavě a potom ji zase otevřít. A ještě se mi nestalo, že bych u knihy brečela, jen jsem mívala slzy v očích, ale co se nestalo u téhle? Mužete hádat... Ty postavy byly tak úžasné❤. Ale samozřejmě jenom některé. A hlavně, autorka vás od začátku dokáže dost dobře mystifikovat, že se na konci nestačíte všemu divit. Henry, na začátku v klidu chlápek, co přijde po letech za Dorothy, ale BUM! ona ho zabije a říkáte si: PROČ SAKRA? Ale potom vám to p o m a l i n k u začne všechno zapadat do sebe a dojde vám, že je Henry idiot (ještě něco horšího). Laurel, ta byla taky super a Gerry totéž. No, a teď k podstatnějším postavám. Dolly - super holka (na začátku), ale když bude chtít poslat ten dopis Vivien, tak mám chuť ji přerazit, ale ke konci ji mám ráda (hlavně jsem obrečela její smrt, přitom jsem si myslela, že to byla Vivien - no, je to složité..., ten, kdo četl, ví...). Jimmy, toho jsem měla strašně moc ráda a když jsem si myslela, že umřel, tak už jsem měla taky slzy na krajíčku. No, a Vivien... ta Vivien, která ze začátku vypadá, že nebude hrát moc velkou roli, ta Vivien, která odbyla Dolly kvůli Henrymu a tak to všechno začalo, ta Vivien, která jsem si myslela, že umřela... Tak přesně ta Vivien je tak úžasná! Moje nejoblíbenější postava z tohohle příběhu, a taky nejdůležitější postava z tohohle příběhu... A ten konec... úžasný! Tuhle knížku prostě miluju a nedám na ni dopustit. Jedna z mých nejoblíbenějších knížek! Divím se, že se mi tohle nějak nešikovně podařilo sepsat, protože se mi z toho ještě teď třesou ruce a rychle bije srdce. P.S.: Tahle kniha mě ovlivnila natolik, že jestli budu mít dceru, tak se bude pravděbodobně jmenovat Vivien a jestli budu mít další kočku nebo psa, tak se bude jmenovat Dolly. :D Jo, a ta paní na tom přebalu knihy mi strašně připomíná moji milovanou Lenu Meyer-Landrut❤... celý text

Artemis 2018, Andy Weir

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Na tuhle knížku jsem narazila zcela náhodou a předtím, než jsem si ji pořídila, jsem netušila, že si ji někdy přečtu. A potom jsem zjistila, že si tuhle knížku můžu přidat do Čtenářské výzvy, takže to bylo výhodné. Od tohoto autora jsem ještě nic nečetla, takže jsem pochopitelně neměla, co očekávat. Byla jsem ale mile překvapena. Tenhle příběh byl vtipný, dobrodružný, trochu smutný, poučný atd. Prostě super. Dávám 4,5*/5*. Čekala jsem totiž trošku jiný ten konec, ale nebyl nejhorší. Jo, a autor mohl trošku omezit ty sprosté slova, ale to mi zas tak moc nevadilo. Ale strašně se mi líbily ty e-maily, co si mezi sebou Jazz s Kevinem posílali. Jak jsem tuhle knížku začínala číst, tak jsem moc nevěděla pro jakou je to věkovou kategorii. Pro moji věkovou kategorii to asi moc nebylo, ale ten příběh jsem samozřejmě dokázala pochopit. Jak už jsem psala, tak možná těch sprostých slov tam mohlo být míň, ale to nehraje takovou roli. Jazz byla fakt fajn vypravěčka i hlavní postava. Byla mi sympatická a uměla jsem se do její role vžít. A jinak ostatní postavy byly vymyšlené fakt dobře. Podle obálky jde na první pohled poznat, že to bude asi sci-fi. Trošičku jsem občas nechápala takové ty technické detaily, ale to jsem zase ocenila, jak to autor všechno věděl. Ten svět, to prostředí bylo úžasně vymyšlené. Vůbec celý ten příběh byl skvěle vymyšlený. A ten humor jsem v téhle knize fakt hodně ocenila. Hodněkrát jsem se u téhle knihy zasmála, což bylo strašně super. Na tom konci jsem se vážně lekla, že Jazz umře a že konec příběhu bude vyprávět někde v měsíčním nebíčku :D. Ale naopak! A ještě k tomu se dokázala postavit Ngugiové a tu pasáž jsem si strašně užívala :D. A tahle kniha dokázala ukázat, že vlastně nejde o prachy, ale o to, že je důležité být v životě šťastný. Bylo by taky super zfilmování téhle knihy. To bych asi slintala blahem :D. Moc se těším, až si přečtu Marťana, ještě víc při pomyšlění, když je o hodně líp hodnocený :).... celý text

Pusinka 2009, Jacqueline Wilson

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Tahle knížka se mi moc líbila. Jacqueline Wilsonová vždycky umí napsat takovou knihu, kde je zakompovaný smutek, radost, ale i poučení. Sice nevím, kolik Beauty bylo, ale odhaduji to tak na 11-12. Podle mě mohla mít trošku víc, ale ten věk vlastně nehrál skoro vůbec žádnou roli. Úplně na začátku jsem vlastně nevěděla, že to bude na téma domácí násilí, ale hned u druhé kapitoly to asi každému dojde. Beauty jsem si hned na začátku oblíbila. Vážně nechápu, jak ji mohla většina holek soudit jenom podle vzhledu. Ale ty ostatní holky se vlastně jenom opakovaly po jejich kamarádce, kterou každý obdivoval - Skye. Stejně vůbec nechápu, proč za ní všechny holky běhaly. A asi musely mít problém samy se sebou, když Beauty pořád nadávaly. Ona přece za svoje jméno nemohla a za to, jak vypadá taky ne. Na začátku jsem si říkala, že to s tím jejím tátou přece nemůže být až tak hrozné, ale pěkně jsem se mýlila. Jsem moc ráda, že se Beautyina máma rozhodla, že od něj odejdou, protože jinak by to bylo pořád horší a horší. Jak byly vždycky na začátku kapitoly ty obrázky, tak jsem vždycky odhadla, že se stane něco úplně jiného, než bylo v té kapitole :D. Takže je fajn, že to bylo tak šikovně namalované, aby to nešlo poznat. Jak byla kapitola 12. (o té narozeninové oslavě), tak jsem si myslela, že ta oslava nevyjde, nebo, že Beautyin otec zas bude mít nějaký záchvat vzteku, ale bylo to mnohem horší. Za to, co udělal Dárečkovi mu to fakt nikdy neodpustím. Teď už ho nenávidím navždy. Při té kapitole se mi chtělo normálně trochu i brečet. Byla to fakt hrůza. Nechápu, jak se do něj Dylis (Beautyina máma) mohla někdy zamilovat. No, a konec byl šťastný, jako vždycky :). A jsem za něj ráda. Za Dilly i za Beauty, prostě za obě jsem strašně moc ráda, že to dobře dopadlo. Sice nevím, jak to dopadlo dál, jestli na Dilly poslal Beautyin otec nějakou žalobu, ale já doufám, že ne a budu s tím i počítat. Mike mi přirostl k srdci a Rhona taky. Akorát jsem nepochopila, proč se prostě se Skye nepřestala bavit. Já bych se s takovým hnusným člověkem, co se posmívá ostatním teda nebavila. Nechápala jsem akorát jednu další věc a to je to, jak Beauty vždycky odpovídala na ty Samovy otázky v televizi, protože jí přece nemohl pokládat otázky, když mluvil k dalšímu milionu dětem. Asi si to Beauty jenom představovala, jinak nevím. Jsem moc ráda, že se to Beauty v tom Watchboxu povedlo a jsem ještě šťastnější, že Beauty bude mít svojeho králíčka a že se setkala se svým idolem. Strašně moc bych chtěla a strašně moc bych ocenila další díl, ale ten asi nebude. Ale byla to fakt strašně krásná a boží knížka a určitě si ji někdy zase ráda přečtu.... celý text

GOGO - Kluk z internetu 2016, Daniel Štrauch

Tuhle knížku bych si nikdy nekoupila nebýt výrazné slevy, která je teď pravděpodobně už skoro ve všech knihkupectvích :) Prostě nekupte to za 90% slevu, že... A následně jsem zjistila, že tuto knížku můžu zařadit i do Čtenářské výzvy, takže super! A jsem ráda, že ji mám. No, já jsem vlastně ráda za všechny knížky, co mám :D No, ale teď k samotné knize. GoGa neboli Dana na YouTube nesleduju a celkově se nedívám na youtubery. Ale znám ho. Jako člověk na mě působí, že je celkem fajn. Vcelku je to celkem zajímavá knížka. Nečekala jsem, že se taky dozvím něco nového. Myslela jsem, že to bude jen o životě Dana. Ale dozvěděla jsem se vcelku hodně nových věcí. Navíc do téhle knížky dokázal Dan napsat i nějaké celkem nepatrné, ale poučné a pěkné citáty. Knížka se čte sama, a je tím pádem hodně čtivá. Strašně mě ale štvalo, jak na nějaké stránce byla neukončená věta, potom nějaký text, hashtag nebo historka a až poté zase věta pokračovala. Super je, že tahle knížka zase hodně mládeže, co jenom čumí do počítače nebo mobilů, muže aspoň trochu popostrčit ke čtení. Bylo zajímavé dozvědět se, o čem jsou různé challenge a tak. Fascinuje mě, že si GoGo šel za svými sny. Že to dotáhl tak daleko. Ale já bych tohle třeba dělat nemohla. Sice bych si připadala, že něco dělám, ale prostě by mi chybělo, že nemůžu chodit do práce nebo v mém případě do školy. Prostě bych nemohla sedět a nic nedělat. A taky bych kvůli tomu nezahodila šanci dostat se na vysokou školu. Ale na druhou stranu mě prostě fascinuje to, že to dotáhl tak daleko a že se z něj stal jiný člověk. A hlavně se toho nebojí a na hatery se naučil kašlat. Taky se mi líbilo, že se GoGo přizpůsobuje lidem a že se snaží dělat to, co se jim nejvíc líbí. Bylo to fajn počteníčko, ale na plný počet hvězdiček to není. GoGo je určitě hodně chytrý a má charakter, ale jsem od něj úplně odlišný člověk. Ale bavilo mě to.... celý text

Babička drsňačka 2012, David Walliams

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY David Walliams mě zas a opět hrozně moc překvapil! Jeho knížky prostě na první pohled vypadají hrozně dětsky, ale přitom jsou, podle mě, pro každého a každý by si, podle mě, měl aspoň jednu z nich přečíst. Walliamsovy knihy nejsou nějak extra proslavené, ale já moc doufám, že za pár let budou. No, a teď k příběhu. Ze začátku si třeba řeknete: ,, Jé, to je ale blbost. Nějaký kluk nerad jezdí k babičce, to je toho." Ale tak to vůbec není. Když se začnete prokousávat dalšimi stranami, tak už vám možná trochu začne docházet, že tahle knížka není jenom o tomhle. Má o mnohem hlubší myšlenku a záměr. Postavy mi vyhovovaly. Jediní, kdo mě na začátku štvali, byli Benovi rodiče, ale stejně se na konci dozvíme, že ho mají z celého srdce rádi (víc než pořad Tanec s hvězdami :D ). No, ale koho by neštval pan Parker, že jo? Stejně se mu to šmírování nakonec vtipnou formou vymstilo :). Ben byl fajn kluk, až na to, že neměl rád čtení :): Jinak jsem si ho oblíbila. A babičku drsňačku samozřejmě taky. A musím přiznat, že jsem těm jejím historkám taky věřila :D. Konec mě hrozně šokoval. Myslela jsem si, že babička před Benem bude tajit nějakou nemoc, protože v té nemocnici to prostě nešlo nepoznat, ale, nečekala jsem to až tak. Úplně mi vstoupily do očí slzy, což se mi normálně nestává. A to setkání s královnou bylo super :D. Prostě David Walliams. Můj oblíbený spisovatel, co umí perfektní, poučné a dojemné konce a co umí vždycky překvapit. Myslím, že i když mám zatím všechny jeho knížky, co jsem přečetla, z knihovny, tak na něho a jeho knížky nikdy nezapomenu ♡.... celý text

Tajemství oceánů 2017, Tanya Stewner

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Tuhle knížku jsem četla déle, než jsem předpokládala, ale rozhodně to není tím, že by mě nebavila, ale prostě jsem měla nějak málo času. No, ale teď jsem ji každopádně dočetla a byla skvělá! Teď nevím, který díl mám vyhodnotit jako nejlepší, ale asi tenhle. Byl i výrazně hrubší, než předešlé dva. Ještě než jsem se do této knížky pouštěla, tak jsem měla strach, že už si toho nebudu z předchozích dílů tolik pamatovat, ale moje obavy byly celkem zbytečné. Protože hned, jak jsem začala tuhle knížku číst, tak jsem se ponořila do toho úžasného příběhu a všechno se mi hned zase začalo vybavovat. Tahle knížka měla trochu pomalý rozjezd, ale po nějaké době tam začalo být plno zvratů. Hned první velký zvrat, který byl někde po sté stránce byl ten s Tess. Vůbec jsem to o ní netušila a hodně mě to překvapilo. Když se Alea setkala se svým otcem, tak to pro mě, skoro stejně jako pro ni, bylo zklamáním. Čekala jsem, že bude více překvapený a že se k ní bude více "hlásit". Co se týče postav, tak jsem na ně asi názor nezměnila. Sammy je pořád stejně boží jako vždycky, Alea se sice začala chovat trochu víc naivně a důveřivě, ale o tom se rozepíšu potom, Lennox je prostě Lennox a mám ho svým způsobem ráda, Tess mě akorát na začátku trochu šokovala, ale jinak se taky nezměnila a Ben zůstal taky pořád stejný. A spolu jsou všichni prostě úžasní. Trošku se divím tomu, že Alea víckrát nevolala Marriane, protože je přece nemocná, neviděla ji celkem dost dlouho a vyrůstala s ní odjakživa. Chápu ale samozřejmě, že měla hodně starostí i sama Alea a Alfa cru. Jak jsem si četla anotaci, tak jsem vůbec nepředpokládala a vůbec jsem nepomyslela na to, že by ten doktor Orion mohl být záporák. Protože si řeknete: Aha, doktor a bude Alee pomáhat hledat protilék, tak to bude stoprocentně kladná postava. Ale je to velký omyl. Jak se tam Orion začal objevovat, tak jsem si ještě říkala, že je fakt hodný atd. Ale potom mi to už taky začínalo být divné, stejně jako Benovi a Lennoxovi. V tuto chvíli mě Alea začala strašně štvát tím, jak byla naivní a důvěřivá. A potom to začínalo být hrozně napínavé a bylo to napínavé celých, asi, sto stran. Což bylo super. Hlavně mi potom bylo líto Aleina otce, Ramina a Murphyho. Murphy byl mimochodem strašně fajn a přirostl mi k srdci. A Ramina mám taky ráda. Alein otec mě na začátku štval, ale pak už jsem si ho taky oblíbila. Doufám, že jsou v pořádku. Sice v téhle knížce bylo pár chyb, hlavně v uvozovkách, ale za to autorka nemůže, takže za to určitě nesnižuju moje hodnocení této knihy. Ten konec mě úplně dojal a skončil celkem hodně otevřeně. Už se moc těším na další díl!... celý text

Uzly a pomeranče 2011, Iva Procházková

Jak jsme jeli do Prahy vlakem značky RegioJet (nedělám žádnou reklamu, ale i tak vám ho doporučuju), tak jsem se dozvěděla, že se na jejich portálu dají i číst e-knihy. Nikdy jsem žádnou e-knihu nečetla a tak jsem to aspoň chtěla zkusit a stejně bych se asi nudila. Tak jsem si prohlížela, co tam mají a nic moc mě nezaujalo. No, ale potom jsem narazila na tohle a na první pohled mě prostě zaujal název a i obálka. Tak jsem si řekla: Proč to nezkusit? A hned po pár přečtených stránkách mě to okamžitě vtáhlo do děje. Je to hodně čtivá knížka a přesvědčilo mě to o tom, že i čeští autoři umí psát skvělé knížky. Darka jsem si oblíbila hned. Emu jsem ze začátku neměla moc ráda, ale když jsem se dozvěděla, že je trochu postižená, tak jsem pochopila její chování a oblíbila jsem si jí. Působila na mě celkem mile. No, na Michala jsem žádný názor neměla, prostě takový neutrál, ale nebyl mi nějak nesympatický. Hanka mi občas připadala, že se trošku předvádí, ale jinak mi byla sympatická. Hugo mě hrozně štval a byl mi strašně nesympatický. Nechápu, že se s ním Darek někdy začal bavit. Nechápu, o co mu šlo, ještě k tomu, když to Darek měl tak těžké. Táta Darka a Emy mi byl taky celkem hodně nesympatický, neměla jsem ho ráda. Skoro pořád na Darka křičel. A taky mi vadilo, že se tak často opíjel. A Marta mi taky byla nesympatická. Na Antona jsem si taky nějak nevytvořila názor, ale zato pan Havlík mi byl sympatický a měla jsem ho v oblibě. Moc se mi líbilo, že se to odehrávalo v moravskoslezském kraji. Je to zvláštní knížka, překvapila mě. Přesto musím dát čtyři hvězdičky, protože to bylo napsáno zvláštním stylem a udivilo mě, že tam je tak málo kapitol. Ale tahle knížka má moc velkou hloubku. Dlouho na ni budu vzpomínat. Tato knížka vážně asi není moc pro děti do 11-12 let, protože to vůbec nemusí pochopit. Nádherná kniha.... celý text

Maryčka Magdonova 1988, Petr Bezruč (p)

Nebýt menší "hádky" mezi jedním zákazníkem a mou babičkou, tak bych ani nevěděla, že ta báseň existuje :). No, ale konečně už teda vím, kdo je ta Maryčka Magdonova, o které mi vždycky říkali. Ta socha na hřbitově - kdo to vlastně je? (říkala jsem si, jak jsem byla malá). A teď už to konečně vím. Ta smutná, depresivní báseň, odtud je teda Maryčka. Smyšlená postava. Pro mě ale důležitá. Moje nejoblíbenější báseň ze Slezských písní. Téhle básni se asi žádná jiná nevyrovná. Petr Bezruč byl bojovník! Patří mu čest. A ty všechny svíčky, svíčičky a květiny mívá na hrobě oprávněně.... celý text

Návrat Kouzelnice 2017, Chris Colfer

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Skvělá knížka. Když jsem tuhle knížku začínala číst, tak jsem si říkala, že se tam pořád nic neděje. Ale od té chvíle, kdy Conner s Alex utekli do Země příběhů, mě to začalo bavit. První díl mě ale bavil víc. Bylo to asi tím, že jsem se teprve se vším seznamovala a uchvátilo mě to víc, než napodruhé. Ale i tak má u mě tato knížka plný počet hvězdiček, protože vymyslet takový příběh, je něco neuvěřitelného. Když se to tak vezme, tak Alex se nechovala úplně na to, že by měla třináct let, ale tenhle příběh má úplně jinou podstatu něž řešit tohle. Alex mě někdy malinko štvala tím, jak se chovala (např. když Connera poučovala, co má a nemá dělat atd.). Conner – stejně jako v prvním díle – sympaťák na první pohled s trefnými a vtipnými poznámkami. Když jsem tuhle knížku četla, tak mi vůbec nedošlo, že stejně jako v prvním díle, si od začátku, jak Conner vymyslel, že se můžou pokusit o hrdinnou hůlku, myslím, že se jim to povede. Myslela jsem si to už v prvním díle, a mýlila jsem se a teď jsem si to myslela zase a znovu jsem se mýlila. Z nových postav jsem si hodně oblíbila Boba a Harfu :) Nechápu proč, ale prostě jsem si je oblíbila. Karkulka mě neštvala, naopak mě strašně bavila. Třeba jak Mášenka měla vykloubené rameno a ona vyváděla kvůli tomu, že má trošičku odřený obličej :D Chris Colfer je skvělý spisovatel. Musí mít strašně velkou fantazii. A ty citáty jsou perfektní. Třeba: ,,Bez ohledu na to, kam se dostaneš a co vidíš, chceš vždycky být tam, kam patříš. Tvůj domov je tam, kde je ti nejlíp a kde tě mají nejradši. Není nad domov." Nebo věnování bylo taky krásné a vtipné :) Během četby jsem uvažovala, že dám čtyři hvězdičky a ne pět, ale za ten konec jsem je musela dát. Jak Alex ,,zachránila" svět, tak mi ta scéna přišla trošku trapná, ale potom už ne. Samozřejmě jsem jí přála, aby se jí to povedlo. Ezmie byla vážně hnusná. Je super, jak Chris Colfer vlastně vypráví ten příběh z velké části přímou řečí. Alex mě na konci naštvala - prostě jsem nechtěla, aby se jejich rodina rozdělila, ale tak už to bývá no. Právě proto se moc těším na další díl, protože netuším, co se tam dalšího může dít, když se brána mezi světy uzavřela.... celý text

Selekce 2014, Kiera Cass

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Když jsem do toho šla, tak jsem vlastně skoro vůbec nevěděla, o čem tahle knížka má být. Ale už od první věty mě tahle knížka vtáhla do děje. Selekce nebyla ani tak těžká na čtení, spíš oddechovka, což jsem si nemyslela, že bude. Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst především proto, že to je (nebo byl?) takový fenomén. Celkem chápu, proč tomu tak bylo. Čtení téhle knížky jsem si moc užila a bavilo mě to. Co se týče postav, America mi jako hlavní postava a zároveň i vypravěčka celé knížky vyhovovala. Jde vidět, že je i celkem sebevědomá a to se cení. Nerozhodná mi nepřišla (teda aspoň ne v tomhle díle), tak jak hodně lidí nadává, že je stráášně nerozhodná. Taky se mi líbil její smysl pro humor :D. Upřímně - Aspena mám o mnohem míň ráda, než Maxona. Nevím proč, ale od začátku (když jsem Maxona ještě ani neznala) jsem ho moc nemusela. Jak Americe přišla pozvánka do Selekce a ona tam nechtěla jít, tak jsem si říkala, proč ji ta její mamka tak nutí a tak. Ale potom jsem si uvědomila, jak strašná by byla chyba kdyby do ní nešla. Její mámu jsem ale i tak moc neměla ráda. Za to May mi přirostla k srdci, Gerad taky a bylo mi líto, že nemůže dělat to, co ho baví. Hrozně nenávidím Celestu a je škoda, že America Maxonovi neřekla, co jí udělala, jenom to tak načla. Ale zase jsem ráda, že na ni nežalovala a nedělala z toho povyk, což by Celesta udělala asi určitě... Jo, a komorné mi taky přirostly k srdci :) Na téhle knížce se mi taky hodně líbí, že je originální. Protože tenhle "svět" určitě nebylo lehké vymyslet. Americe a Maxonovi to přeju. Hodnocení dávám plný počet, protože nemám co vytknout. No, vlastně jedna věc je mi líto a to je ta, že už podle dalších dílů jde poznat, co se tam bude dít. Ale je to vlastně i trochu moje chyba, že tuhle knížku čtu až čtyři roky po vydání :) Ale moc se těším, až si přečtu další díly.... celý text

Kočičí holka 2008, Thomas Brezina

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Jelikož mám doma Princeznu Viktorii a tady (na Databázi knih) jsem viděla, že tahle knížka je prvním dílem téhle série Dívčí tajemství, tak jsem si pro tuhle knížku šla do knihovny. Následně jsem ale zjistila, že na sebe knížky nenavazují, ale i tak jsem si chtěla první přečíst tuhle knížku. Vzala jsem si ji teda na dovolenou, jenže tam se dalo dělat tolik jiných věcí než číst, takže jsem tam toho moc nepřečetla. Tím pádem jsem tuhle knížku četla dlouho, ale to mi nevadí. I když jsem si myslela, že toho o prázdninách přečtu o mnohem víc, ale mýlila jsem se :) V průběhu četby jsem občas tak přemýšlela, kolika hvězdičkami tuhle knížku ohodnotím. A pořád mi to vycházelo na ty čtyři hvězdičky, které jsem teď i dala. Vlastně teď přemýšlím nad tím, že mi to vychází nějak tak na 4,5 hvězdičky. Nevím - prostě mi tam pořád něco chybělo. Ale jinak mě tahle knížka hodně překvapila. Moc jsem toho do ní totiž nečekala, ale překvapila mě. Katie mi byla hodně sympatická. Stejně jako její jedineční kamarádi. Obdivovala jsem jejich skvělý přátelstký vztah. Laura byla super, i když se zdá být trošku nenormální, tak je super. No a Ming - toho jsem si zamilovala. Ta jeho úchylka mě vždycky přivedla ke smíchu (samozřejmě ne posměšnému smíchu). Katiina rodina (Roy a babička) působí ze začátku, že jsou celkem trhlí, ale když je poznáte, tak zjistíte, že jsou fajn. Katiiny babičky mi bylo moc líto, že byla tak křivě obviněna. No, a teď k ději knížky. Myslela jsem, že to bude celé jenom o tom, že Katie začne postupně na svém téle nacházet kočičí geny. Jenže jsem se hodně mýlila. Vlastně to o tomhle bylo jenom z půlky. A to je taky dobře, protože jinak by to u mě mělo horší hodnocení, jelikož by to všechno už bylo vyzrazeno názvem a anotací. Jenže - vlastně to nebylo jen o Kočce Katie, ale zápletka byla vlastně o křivém obvinění babičky. A právě to mě na tom bavilo - že tahle knížka je zároveň detektivka, fantasy a young adult v jednom. Kvůli tomu smutnému konci jsem měla chuť dát pět hvězdiček. Jenže jsem prostě musela dát čtyři. Protože tam přece jenom něco chybělo. Trošku mi vadilo, že autor nám něco trochu vyzradil v anotaci a v názvu a taky mi trošku vadilo, jak tam byly tak trošku "amatérsky " vysvětlené situace - třeba, že nebylo moc vysvětlené, proč přesně Katie musí odjet anebo proč odjeli Katiini rodiče. A ještě mi vadilo, že skoro všechnu akci autor narval až na konec, ale ne zas tak moc :) Ale každopádně mi tahle knížka přirostla k srdci a doporučuji ji vám. Už se těším na knížku Kočičí holka - Nový začátek a určitě se taky těším, až si z knihovny půjčím Dotek anděla.... celý text