DancerJaneBooks přečtené 203

Čáry života 2017, Veronica Roth

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY I když jsem Divergenci nečetla (promiňte, že tu teď tahám Divergenci), tak si myslím, že se povedla líp než Čáry života. Má to totiž výrazně lepší ohlasy. Jenže nemůžu zas tak moc soudit, jelikož jsem to ještě nečetla. Já na tenhle žánr moc nejsem. Z fantasy knih jsem toho moc nečetla, ale samozřejmě se chystám to napravit. Tuhle knížku jsem objevila v knihovně. V ten den, kdy jsem tam byla, tam nebylo moc na výběr. Jak jsem ji objevila, tak jsem si řekla: Hm, to bych si mohla přečíst, protože jsem to už tady, na Databázi knih, viděla. Z knihovny jsem nechtěla odejít s prázdnou, tak jsem ji brala. Anotace na mě nijak zvlášť nezapůsobila, ale po dlouhém otálení a kvůli tomu, že už se blížil termín vrácení knih do knihovny, jsem se do ní pustila. Ze začátku jsem si říkala: Možná to dočtu, ale možná taky ne. Fakt jsem si nějak nedokázala vytvořit názor. Ale jak se tam začaly objevovat Cyřiny kapitoly, tak mě to už začalo bavit. No, a jak se spolu Akos s Cyrou začali "kamarádit", tak mě to začalo bavit úplně nejvíc. Cyřiny kapitoly mě bavily víc hlavně díky tomu, že to bylo z jejího pohledu a ne z pohledu vypravěče jako Akosovy kapitoly. Snad měla autorka nějaký důvod k tomu, že Akos nevyprávěl svoje kapitoly sám, protože jestli ten důvod neměla, tak to je fakt škoda. Moc jsem nechápala, proč byl příběh rozdělený na čtyři části. Některé části byly i celkem nechutné. Například popravy a hlavně, (SPOILER!) jak Cyru stáhli z kůže (sice jen čast, ale i tak) :(. (Konec spoileru). Ryzka jsem od začátku měla chuť zabít. No, a konec? Ten mě fakt hodně zklamal. Buď jsem ho vůbec nepochopila, nebo nevím. Ale představovala jsem si ho úplně jinak. Každopádně se mi tenhle fantasy příběh propletený s romantikou líbil a celkem mě i nadchnul. Určitě si chci přečíst další díl, až vyjde, protože potřebuju vědět, co bude dál. A Divergenci si taky chci přečíst. Veronicu Roth ale zatím nezařazuji do oblíbených spisovatelů. Jo, a je škoda, že tu nejdou dávat půlové hvězdičky, protože bych zřejmě dala 3,5*.... celý text

Diamantové holky 2015, Jacqueline Wilson

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Jelikož se mi včera sekl počítač a já jsem na něm měla rozepsaný komentář k téhle knížce, tak nevím, jestli bude stejný jako včera, protože včera jsem to čerstvě dočetla. No, takže, tuhle knížku mi trvalo přečíst trochu déle než bych ji normálně přečetla, ale není to tím, že by mě nebavila, ale protože si nechci prázdniny užívat jenom s knížkou v ruce. Knížka mě moc bavila. Moc jsem si ji užila - možná i víc díky tomu, že jsem ji nepřečtla hned za dva dny. Dixie mi byla sympatická. I když je mladší než jsem já, tak jsem si ji dokázala oblíbit. Sice mi trochu vadilo, že zrovna ona byla oblíbencem její mámy, ale tak už to u knížek od Jacqueline Wilsonové bývá, že hlavní postava někdy bývá něčím vyjímečná. Ze začátku (než jsem se do téhle knížky pustila) jsem si myslela, že to bude něco na způsob Ilustrované mámy. No, asi to s tím mělo něco společného, ale bylo to jinak zpracované - to je další jedinečná věc, co mám na Jacqueline Wilsonové ráda. Máma Dixie mě skoro pořád štvala. V některých částích jsem ji možná trošku chápala, ale jinak jsem si o ní myslela, že je blázen, a že zešílela. Protože to, co dělala nebylo normální. Po Dixie jsem z diamantových holek měla nejradši Jude. Protože se chovala aspoň trochu zodpovědně. Rochelle mě štvala skoro stejně jako jejich máma, ale trochu jsem ji chápala. Protože žít v takovém shonu není moc jednoduché, ale její sestry to taky zvládaly. K Marianne nemám nějaký názor. No a Bruce mi někdy připadal trošičku vlezlý, ale jinak mi byl sympatický. Ale - zase měl nejradši Dixie. No, a chudák Mary. Jak jsem o ní četla, tak jsem měla sto chutí, aby to Dixie někomu řekla, ale s tím jsem nic udělat nemohla. A konec sice nijak nevyřešil situaci diamantových holek, ale aspoň, že to s Mary dopadlo dobře a že si máma od Dixie, Sundance, Rochelle, Jude a Marianne uvědomila, že už si na nic nemusí hrát.... celý text

Serafina a černý plášť 2016, Robert Beatty

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Upřímně - jsem ráda, že jsem tuhle knížku už dočetla. Do téhle knížky se mi ze začátku moc nechtělo, tak jsem sáhla po nějaké knížce od mojí nejoblíbenější autorky, které mě nikdy nezklamou. No, a potom jsem se trochu i z mého vlastního donucení (a i z důvodu, že devaténáctého mám vrátit knížky do knihovny, ale pššt) pustila do téhle knížky. Chvilkami mě to bavilo, chvilkami ne. Občas jsem se musela ke čtení nutit. Ale jen někdy. Někdy mi naopak létaly stránky před očima a doslova jsem "hltala" tenhle příběh. A někdy mi dokonce šel mráz po zádech. Třeba, když Serafina tajně chodila pryč a jen tak tak se stihla schovat, nebo scény na hřbitově mi také naháněly husí kůži. Autor má velký talent na cítaty. Např. : ,,Věděla, že její osud neurčuje to, jak se narodila, ale bitvy, které se rozhodne bojovat. Nezáleží na tom, jestli má osm nebo deset prstů, jantarové nebo modré oči. Záleží na tom, co dělá". No, ale i když si myslím, že autor má talent na citáty, tak jsem v přesvědčení, že by bylo lepší, kdyby to vyprávěla sama Serafina a ne vypravěč. Jednu hvězdičku strhávám teda za to, že některé části byly nudné a do čtení se mi místy nechtělo, ale přesto jsem to dokázala přečíst za dva dny. Doufám, že příští díly budou lepší. Bohužel - tak nadšená z téhle knížky nejsem, že bych prahla po tom, ji mít doma. Takže jsem vlastně ráda za to, že ji mám půjčenou z knihovny.... celý text

Tajemství 2004, Jacqueline Wilson

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Teď jsem knížku dočetla a byla skvělá! Moc mě bavila a přečetla jsem ji jedním dechem. Zlatu a Indii mám ráda a už na začátku jsem si obě oblíbila. Začalo to Zlatinou kapitolou a končilo to Indiinou velmi pozitivní kapitolou. Musím říct, že na začátku jsem si myslela, že mi je sympatičtější Zlata, nevím čím to ale bylo. Jenže teď vůbec nedokážu říct, která mi je sympatičtější, protože jsem si je moc oblíbila obě stejně. Moc se mi také líbilo, že tam Jacqueline Wilsonová trošku zakomponovala i Deník Anny Frankové. Teď mám ještě větší chuť si ho přečíst. Jak tady vidím, v předchozích komentářích tady někdo píše, že považuje za nereálné, že Indiiny rodiče si nevšimli, že jejich dcera stráví hodně času na půdě. O to právě jde, že její rodiče jsou strašně nevšímaví a i v tom z části spočívá Indiin příběh. Ačkoliv mi přišlo, že to Indie měla lehčí, než Zlata. Zlatu jsem si oblíbila teda už od začátku a litovala jsem jí moc, že to má tak těžké. Vlastně ani nechápu, o co tomu Terrymu šlo. A už vůbec nechápu, jak s ním Zlatina máma mohla být. Vážně to byla škoda, že to v té nemocnici Zlata neřekla hned. Jenže kdyby to řekla, tak by z toho zase nebyl tenhle skvělý příběh! A Zlatinu babičku jsem si taky hned oblíbila. Byla moc laskavá. A celá její rodina taky, teda kromě Zlatiny mámy. Jak obvinili Michaela, tak mi ho bylo moc líto a v tu chvíli jsem měla sto chutí s tím něco udělat, ale nešlo to. Chudák Indie. Nikdo si jí nevšímal. Mě by to teda hodně vadilo. Její mamka vypadala, jako kdyby jí byla úplně jedno. A taky moc nechápu, k čemu tam měli tu Wandu, když na ni stejně jenom nadávali. Té mi bylo taky celkem líto. Zlata s Indií se k sobě hodí už jen, když se podíváte na obálku knížky. Jsem moc ráda za ten šťastný konec. Doufám, že jsou teď teda všichni šťastní.... celý text

Dědečkův velký útěk 2016, David Walliams

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY O můj Bože! Tohle bylo nádherné! Jak jsem začínala číst, tak jsem nečekala nic světoborného (vlastně stejně jako u ostatních knížek Davida Walliamse), jenže potom...?! Tenhle autor má strašně velký talent! Tahle knížka je doporučená od šesti let. Ehm, já mám tak trochu o sedm let víc, ale já ty jeho knížky zbožňuju! Teď jsem se zapřemýšlela nad tím, že Davida Walliamse vlastně nemám přidaného v oblíbených spisovatelích, takže bych to měla honem napravit! No, takže tenhle příběh byl zase strašně jedinečný. Tohle na těch knížkách miluju: jsou tak strašně jedinečné, dojemné a neobyčejné. Už od začátku jsem si opět domýšlela, jak příběh může dopadnout. Samozřejmě jsem přemýšlela i nad tou nejhorší věcí, která se nakonec stala. Jenomže - autor to podal úplně jinak. Asi jsem se zamilovala do dvoustrany 416, 417, protože je to totálně boží a strašně dojemné. No, dobře, tak tady ten úryvek napíšu, (prostě si nemůžu pomoct!). Tak tady to je: ,,Radši umřu tady nahoře jako hrdina, než abych se poddal a žil na zemi jako otrok!" ,,Ale-!" ,,Vy ale musíte vyskočit, majore!" překřikl děda strašný kravál. ,,Já tě tady nenechám, dědo!" ,,Dědo?" Starý pán se náhle zdál zmatený. ,,Ano. Dědo," odpověděl chlapec. ,,To jsem já, Jack - tvůj vnuk." ,,Ty jsi můj... vnuk?" ,,Správně." ,,Jack?" ujišťoval se starý pán. Chvilku se zdálo, že děda je skutečně přítomen tady a teď. ,,Ano. Jack." ,,Můj báječný vnuk. Jacku! Tobě se nesmí nic stát. Musíš vyskočit." ,,Já tě nechci opustit!" ,,Ale já musím opustit tebe." ,,Prosím, dědo, já nechci, abys umřel!" ,,Mám tě rád, Jacku." ,,Mám tě rád, dědo." ,,A dokud mě budeš mít rád, neumřu. Nikdy." Tak. Jestli jste to dočetli až sem, tak gratluju. Omlouvám se, že jste to museli číst a já už vidím zase ten můj obrovský komentář, ale to bych prostě nebyla já, kdybych to tady nenapsala. No, a jestli jste to dočetli až sem a vůbec nechápete, co na tom je tak dojemného, jak si myslím já, tak se vám omlouvám ještě víc, ale máme asi jiný názor no :). A i když tahle knížka je z knihovny a je docela dost slitá od něčeho růžového, tak mě to neodradilo a šla jsem do toho. No, a vidíte co se z toho vyklubalo! Takže - nikdy nesuďte knížku podle obalu, ale podle obsahu. Pamatovat! Tak a už se moooc těším, až si zase přečtu nějakou úžasnou knížku Davida Walliamse.... celý text

Šílený profesor 2014, Charles Gilman

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Tuhle knížku jsem si chtěla, asi měsíc před tím, než jsem si ji půjčila v knihovně, přečíst. No, tak jsem si ji půjčila a přečetla si ji. Moc mě zaujala obálka a měla jsem pocit, že už jsem ji někde viděla. Bylo to oddechové čtení a moc jsem si to užila. Většina lidí říká, že to vůbec nebylo hororové. No a co? Mně to vůbec nevadilo. A navíc tam něco hororového bylo. Celkem jsem se hodně bála u patnácté kapitoly na stránce 99. Tohle: ,,Neměli jste sem chodit," řekla Karina. ,,Potřebujeme, abys nám pomohla." Karina smutně zavrtěla hlavou. ,,Vlezli jste mu přímo do pasti." ,,Do čí pasti?" Strakatý závěs se znovu rozhrnul, vstoupil profesor Goyle a zatarasil cestu k úniku. ,,Díky, že jste přišli, pánové. Určitě máte něco, co patří mně!" Tak u tohohle jsem se docela bála. Ale i když je na hřbetu knížky napsané HORROR SCHOOL a když to Charles Gilman považuje za horror a někdo ne, tak on za to přece nemůže, když někdo má jiný názor. No, ale nebudu to nijak hrotit. Mě knížka moc bavila a líbila se mi. Ze začátku to vypadalo jako normální pohodový příběh o obyčejném klukovi, co má normální život, ale potom se příběh rozvinul a byla z toho dokonalá fantasy a sci-fi v jednom. Roberta jsem si oblíbila už od začátku a na začátku mi ho bylo celkem dost líto, že neměl žádné kamarády. Některé okolnosti byly předvídatelné, ale to mi nevadilo. Karina byla sympaťačka, ale na začátku mi připadala trošku vlezlá (stejně jak pan učitel Loomis), ale nevěděla jsem, že je duch. Tohle jsem třeba nepředpokládala. Myší (nebo krysí) dvojčata jsem měla taky moc ráda a bylo mi jich líto. No a Glenn mě také štval a nevěděla jsem, proč se proti němu Robert jednoduše nepostaví, ale nakonec stejně z nich byli kamarádi. Super příběh a moc se těším na další díly!... celý text

Krysburger 2014, David Walliams

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Opět další povedená knížka od Davida Walliamse. Nevím, proč má knížka tak nízké hodnocení, protože mně se fakt líbila. Když si tak pročítám tady ty komentáře, tak mám pocit, že většina lidí to odsuzuje kvůli nechutnosti. Tím pádem asi nečetli ostatní knížky od Davida Walliamse. A jestli ano, tak nevím v čem je problém, protože, podle mě, jsou skoro všechny jeho knížky tak trochu nechutné. Ale nikdy to nesnižuje mé hodnocení. No, ale teď k ději. Děj mě moc bavil a Zoe jsem si už od začátku oblíbila. Sice byl tenhle příběh i tak trochu fantasy, ale to mi nevadilo. Zoe to neměla vůbec lehké a litovala jsem jí, že musí žít s tak hroznou macechou jako je Sheila. Tu jsem úplně nenáviděla. Nechápala jsem jak mohla zajít až tak daleko. A Burt to stejné. Chovali se jako by utekli z psychiatrické léčebny. Občas jsem si říkala, nebo spíš skoro pořád, jak se do ní mohl někdy Zoein táta zamilovat. Ale nakonec se proti nim všechno obrátilo a jsem za to mooc ráda! Armitage jsem taky měla strašně moc ráda a jak ho málem přejelo auto, tak jsem skoro měla na krajíčku :). Rádž je asi taková univerzální postava, když je zřejmě ve všech knížkách Davida Walliamse. Tina mě taky dost štvala, ale potom se ukázalo, že umí být hodná a že to taky nemá vůbec lehké. Jak už jsem psala u Půlnočního gangu, David Walliams strašně dobře umí dělat dojemné konce. A je to tak snad u všech jeho knih. Sice jsem zatím četla jenom tři, ale všechny končily moc dojemně. Už se moc těším, až si přečtu nějakou další jeho knihu!... celý text

Kouzelné přání 2016, Chris Colfer

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Tak tohle bylo fakt boží! Jak jsem tuhle knížku začínala číst, tak jsem si říkala, jestli mě to vůbec bude bavit atd... Ale potom se z toho vyklubal tak skvělý příběh! Nejvíc mě to začalo bavit od toho, jak skočili do Země příběhů. Vůbec nevím, čím mám začít. Ze začátku to byla taková normální knížka. Prolog byl zajímavý a hezký, ale jelikož jsem nevěděla do čeho jdu, tak jsem ho tak moc neocenila. Mapa všech království a lokalit v Zemi příběhů se mi moc líbila. Paní učitelka Petersová na mě působila tak divně, nevím jak to mám popsat. První moment, co se v knížce objevila Alex, tak jsem myslela, že to bude taková ta typická šprtka. Jenže nebyla šprtka, jenom prostě byla chytrá. Náhodou je to super holka, já bych se s ní ráda bavila. Conner je už na první pohled sympaťák a celkem i komik. Jako sourozence jsem ty dva úplně zbožňovala! Nějak od začátku, jak se dostali k deníku muže, který taky hledal věci na Kouzlo splněných přání, jsem si myslela, že to mohl být jejich táta. A byl. Jejich táty mi bylo moc líto. Žabák mi byl už od začátku moc sympatický. Na to, že to je autorova prvotina, to je fakt pecka. Někdy mi ten příběh připomínal Bratz, protože v jednom díle to bylo na stejné téma jako v téhle knize, akorát, že tohle bylo víc do podrobností a o hodně lepší. Vždycky, jak jsem to četla, tak mi to připadalo jako z nějakého filmu. Dost se divím, že to není i film, protože jsem si to uměla perfektně představit jako ve filmu. Teď mám strašnou chuť si pustit ty jednotlivé pohádky, co tam byly zmíněné - Locika, Červená Karkulka, Sněhurka, Šípková Růženka, Popelka... Konec jsem si představovala tak, že najdou všechny věci na Kouzlo splněných přání, ale bylo to nakonec úplně jinak a jsem za to ráda, protože to nebylo tak předvídatelné a očekávané. Zlé královny mi bylo, upřímně, celkem líto. Chris Colfer musí mít vážně obrovskou fantazii, že ke každé pohádce dokázal vymyslet, co bylo dál. Tuhle knížku zařazuji do nejlepších knížek a Chrise Colfera do oblíbených autorů. Nutně potřebuju druhý díl! No, a teď se jdu dívat na pohádky :D... celý text

Cukrová vata 2007, Jacqueline Wilson

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Tahle knížka je zase jedna z žánru, kde má hlavní postava rozvedené rodiče. Málo autorů si s tím tématem umí pohrát tak, jako Jacqueline Wilsonová. Použila tohle téma totiž ve více než jedné knize, ale vždycky je to o něčem jiném. Musím přiznat, že četbu téhle knížky mi celkem narušil školní výlet, jinak bych to přečetla jedním dechem. No, a teď k postavám. Hlavně na začátku mi připadalo, že Flossiině mámě je jedno, když Tim (neboli Tygr, jak mu říkali) udělal něco Floss, tak jí to bylo celkem hodně jedno. Ale když třeba Floss nechtěla něco Tygrovi jenom půjčit, tak jí hned řekla, ať mu to dá, protože je ještě malý. Tohle, co jsem tu teď tak amatérsky "popsala" vám možná bude připadat divné a asi to taky divné je, ale já sama žádného mladšího sourozence nemám, ale tohle by mi asi vadilo (když je Tygr ještě k tomu nevlastní). Steve (nevlastní táta Floss) mi připadal, že Floss ani moc nemá rád, jenom jí z povinnosti kupuje pár dárků. Takže i proto chápu Flossiino rozhodnutí být s tátou. Flossiina táty mi bylo moc líto a Floss taky. Rhiannon jsem nesnášela už od začátku a jsem moc ráda za to, že se skamarádila se Susan. Jak Rhiannon a její kámošky říkaly pořád to otravné ,,víš co", tak jsem si vzpomněla, že to říkají i některé moje kamarádky a teď jsem na to úplně alergická :) Díky Bohu za ten konec. Sice byl malinko nedokončený, ale mně to vážně ani trochu nevadilo. Když o tom teď tak vlastně přemýšlím, tak mě ten konec celkem i dojal. Sice bych se ráda dozvěděla, jestli Floss jela do Austrálie, ale že bych kvůli tomu měla knížce ubírat hodnocení, to ne. Ale Jacqueline to přece s konci umí... (Pochopí jen ti, kteří tuhle knížku dočetli).... celý text

Půlnoční gang 2017, David Walliams

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Moje první slovo, jak jsem tuhle knížku dočetla: ,,Boží". A taky že to je boží! Tyhle knížky jsou prostě strašně vyjímečné a jedinečné. Ze začátku si myslíte buď, že je to blbost, nebo obyčejná knížka (podle povahy). Klasický David Walliams. Ale když to dočtete, tak jste prostě v sedmém nebi. Je to šílený příběh, ale tu šílenost strašně převyšuje ten smutný a dojemný pocit z toho, jak neuvěřitná tahle knížka je. Tenhle autor umí absolutně dobře dělat konce. Ať chcete nebo ne, tak ten konec je vždycky strašně dojemný. V téhle knížce je taky strašně hodně poučných frází: život je cenný, nic není nemožné, nic netrvá věčně, na první místo vždycky dát kamarády... Knížky Davida Walliamse se taky strašně rychle čtou (to může dokazovat to, že jsem tuhle "bichličku" přečetla za den). No, a teď něco, co se týká postav - Tom je strašně hodný a ochotný kluk a už od začátku jsem si myslela a doufala jsem, že svůj sen daruje Sally. Toma první nechtěli přizvat do Půlnočního gangu, ale nakonec v něm byl. A oni pochopili, že je z nich skvělá parta a že jsou z nich skvělí kamarádi i po rozpadu gangu. U Thomase staršího (dříve zřízenec) jde poznat, jak absolutně nepodstatný a nedůležitý je vzhled a přesný opak byla ta hnusná a zlá vrchní sestra. Ta asi nikdy v životě neslyšela a neví co znamená slovo "láska" nebo "soucit". Ostatní členové party (Amber, Robin a George) mi byli moc sympatičtí. Amber byla taková ta místní vůdkyně, Robin dobrý vtipálek a hodný kluk a George byl taky hodný, ale tu záležitost s těmi balónky nemusel tak přehánět. No a z minulé knížky, co jsem četla - Ďábelská zubařka- tak se tam překvapivě objevil i Rádž :). Každopádně to je, hlavně na konci, moc hezký, smutný a dojemný příběh, Sally mám moc ráda a bylo od ní strašně moc hezké, jak Tomovi zavolala rodiče, aby mohl být, co nejvíce šťastný.... celý text

Dítě do kufru 2004, Jacqueline Wilson

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Tahle knížka byla opět moc hezká. Zvlášť pro někoho, kdo má podobné problémy jako má Andy. Moc se mi líbil nápad se super názvy kapitol. I když nevím, jak to přeložili. Andyina králíčka - Ředkvičku - jsem si už od začátku oblíbila a jak se ztratila, tak jsem se o ni bála spolu s Andy. Katty mě strašně, ale strašně, štvala! Chápu, že jí lezlo na nervy, že se k ní nastěhovala nová rodina, ale nemusela si to vybíjet na Andy. A hlavně mě štvalo to, že Andyina mamka vždycky seřvala Andy, za to, že jí to oplatila tím, že jí třeba jenom trošku bouchla. To je právě to - že slovní nadávka někdy můžou bolet víc, než když někdo do někoho bouchne. Ale Andy prostě její mamce neřekla, co jí Katty udělala, za žádné okolnosti, protože nechtěla žalovat. Jenže, jak Andy utekla, částečně i kvůli tomu, že ji Katty vyprovokovala, tak se stejně ukázalo, že má Katty Andy aspoň trochu ráda, když se o ni bála. Za to Kattyin otec byl hrozný, ani se o Andy nebál a sváděl to na to, že utekla kvůli nějakému pitomému králíkovi. Nechápu, jak se Andy někdy mohla kamarádit s holkou jako je Frances, protože nechat ji v takové okolnosti samotnou a najít si novou nejlepší kamarádku bylo od ní fakt hnusné. Ale Andy to v knížce nijak víc nerozebírala. Westovi byli ohleduplní až tak moc, že jsem se divila. Nechají si totiž cizí holku (tím Andy nijak neurážím) chodit po zahradě a nic jí ani neřeknou. No ale tímhle nijak nesnižuju hodnocení téhle knížky, jenom mi to připadá vtipné :D. Jsem ráda za to, že si Andy našla v rodině aspoň nejakého kamaráda jako je Graham. Je super a neposmívá se jí. Šťasný konec knížky se mi moc líbil a ani jsem netušila, že z toho nějaký ŠŤASTNÝ konec udělat jde. Ale nakonec šel a to díky skvělé Zuzance.... celý text

Motýlí klub 2015, Jacqueline Wilson

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Tahle knížka je doporučená čtenářům zhruba od sedmi do devíti let. Ehm, ani bych neřekla. Připadalo mi, že to klidně bylo OD sedmi let, ale třeba tak nějak do třinácti nebo dvanácti let. Protože hlavní postavy se nechovaly nějak přehnaně dětinsky, i když měly sedm let. Tina sice ze začátku často brečela, ale bylo to hlavně kvůli Selmy. Selma mě vlastně ze začátku strašně štvala, ale asi to doma nemá lehké. Sice za její chování nemůže ona, ale její rodiče, jenže si to nemusela vybíjet na ostatních (obzvlášť na Tině). Potom se však ukázalo, že Selma umí být hodná a chovat se hezky. Hodněkrát jsem měla pocit, že, ať už rodiče nebo paní učitelka Veselá, Tinu strašně upřednostňují a dovolí jí toho víc oproti ostatním. Sice to se svou nemocí neměla moc lehké, ale zase to nemuseli tolik přehánět. Maddie a Phil jsem si moc oblíbila, byly na svou sestru Tinu moc hodné a ve všem jí pomáhaly. Ani se spolu skoro nikdy nehádaly a měly spolu moc dobrý vztah, což jsem považovala za velké plus. Jejich máma to s tou starostlivostí někdy, podle mě, až moc přeháněla, třeba že nechtěla, aby říkaly slovo ,,hustý". Ale to je jenom taková maličkost. Moc se mi líbilo, že Jacqueline Wilsonová do tohoto příběhu zakomponovala i Ruby a Garnet, jež jsem si moc oblíbila v knížce Dvojčata v průšvihu. V knížkách od Jacqueline Wilsonové jsem nikdy nenašla žádnou chybu v textu, což je taky velké plus oproti jiným knížkám. Taky byl moc hezký doplněk knížky Tinin test, který mě bavil a taky zajímavosti o motýlech. Třeba jsem se dozvěděla, že nejmenší motýl měří jenom tři milimetry. No a úžasný recept na motýlí košíčky si určitě zkusím upéct. Super knížka!... celý text

Chlapec v pruhovaném pyžamu 2017, John Boyne

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Achjo. Už zase tak strašně smutný příběh o holocaustu. V knihovně jsem na ni narazila jen tak náhodou, málem jsem si ji ani nevšimla. Prostě jsem se jen tak dívala, jestli je tam ještě něco zajímavého a najednou - vidím nenápadnou knížku - Chlapce v pruhovaném pyžamu! První mi ten název byl povědomý, ale potom jsem si vzpomněla, že to bylo napsáno v anotaci na knížce Kdysi a Potom. Tyhle knížky jsou také moc smutné a o holocaustu a myslela jsem si, že to bude taky z pohledu židovského chlapce. Ale bylo to jako kdyby naopak. Když jsem byla asi tak v povině, tak jsem se podívala tady na nějaké komentáře a už jsem věděla, jak to dopadne. Což mě dost naštvalo, ale pak mi to v průběhu četby už zase tak moc nevadilo. Bruno mi byl sympatický, je to hodný a ochotný kluk, ačkoliv mě v některých částech štval - třeba jak Kotlerovi řekl, že Šmuela nikdy v životě neviděl a že ho nezná. To mi od něj připadalo docela podrazácké, ale jinak byl hodný. Gretel byla typická protivná sestra, ale na konci se ukázalo, že Bruna má opravdu ráda. Brunova a Gretelina otce jsem neměla ráda. Prostě jsem ho neměla ráda za to, že je nacista. Jejich matka na mě působila tak nějak neutrálně, ale někdy mi přišlo, že si neumí moc sjednat pořádek. Ten konec - i když jsem už ho znala- byl prostě hrozný. Ale aspoň, že tam Bruno a Šmuel byli spolu. Lepší než série o Felixovi a Zeldě to pro mě nebylo, ale i tak to u mě má pět hvězdiček z pěti. Taky se chci určitě podívat na ten film, ale nevím, jestli bude tak dobrý jako kniha.... celý text

Narozeniny 2003, Jacqueline Wilson

Tahle knížka byla moc hezká. Po pár knížkách od jiných autorů jsem četla zase něco od Jacqueline Wilsonové a tohle byla moc krásná oddechovka na dopoledne. Moc se mi líbila zápletka, že to vlastně bylo o oslavách narozenin, ale zároveň do děje byla zakompovaná Carmen a její hnusné chování a Lily, která je postižená. Carmen mě strašně štvala a být Daisy, tak si to s ní pořádně vyřídím. Daisy jsem si oblíbila, měla moc hezkou povahu a s Emily se k sobě moc hodily (jenže jim to zase kazila Carmen). Jsem teda moc ráda za ten konec, že už se s nima Carmen nechtěla bavit a ony s ní vlastně taky ne. Alice na mě působila tak nějak neutrálně, protože jsem se tam o ní vlastně ani nic moc nedozvěděla. Bella je mi vlastně docela sympatická a je taky vtipná. Lily mi bylo moc líto a jsem moc ráda za to, že se v ději nestřetla s Carmen. Jak se Carmen stala ta "nehoda", tak jsem měla sto chutí se před ní rozesmát na celé kolo. Fakt moc pěkná knížka o kamarádství a o tom, jak někdo dokáže být tak zlomyslný a zákeřný jako je Carmen.... celý text

Fantastická zvířata a kde je najít: Původní scénář 2017, J. K. Rowling (p)

Tuhle knížku jsem si půjčila s tím, že jsem vlastně nevěděla do čeho jdu. Objevila jsem ji v knihovně a tak jsem si řekla, že když jsem ještě neviděla ten film, tak si přečtu knížku a ještě k tomu jsem nic od téhle autorky nečetla (ani Harryho Pottera, což už mám v plánu si přečíst). Myslela jsem si, že bude lepší, když jsem ještě neviděla ten film, tím pádem vlastně nevím, jak to dopadne. Ale opak byl pravdou. Právě by, podle mě, bylo lepší, kdybych první viděla film, protože bych měla aspoň takovou nějakou osnovu, podle které, bych si skládala ten příběh v té knížce. Protože jsem se v tom moc orientovat nedokázala. Plusy jsou v tom, že si to dokážete lépe představit, když je tam popsané, jestli to je v exteriéru nebo interiéru, na jakém se to odehrává místě, jak se kdo cítí atd. Ale je to přece jenom scénář a prostě se to čte špatně. Příběh je to moc hezký, to jo, ale kdyby to bylo v napsané v souvislém textu, tak by se to četlo o hodně lépe. Samozřejmě jsem počítala s tím, že je to scénář a že se to bude číst zdaleka jinak, než jako obyčejná knížka, ale kdyby teď po mně někdo chtěl, abych v pár větách převyprávěla o čem byl ten příběh, tak bych to nezvládla. Některé části byly dojemné a postavy z téhle knížky jsem si oblíbila, ale bohužel se mi to teda nečetlo zrovna nejlíp a proto musím strhnout jednu hvězdičku. Ale vím, že tahle autorka je hodně známá a už se těším, až si přečtu Harryho Pottera.... celý text

Potom 2017, Morris Gleitzman

Jak jsem tuhle knížku přečetla, tak jsem vůbec neměla slov. Vlastně ještě teď nemám slov. Nechápu, jak někdo dokáže na necelých dvě stě stránek napsat tak strašně smutný příběh... Jsem strašně ráda za to, že už tohle hrozné období skončilo, protože si ani neumím představit, jak moc strašné by to pro nás všechny bylo. Nejvíc mě dojaly a rozesmutnily poslední stránky. Fakt jsem ani nevěřila tomu, že Geniu a Zeldu zabijí. Už od začátku, jak se v příběhu Genia objevila, tak jsem tušila, že bude hodná a ne zlá, jak si Zelda s Felixem prvně mysleli. Prostě jsem si myslela, že je Felix zachrání, nebo se něco stane a prostě se jim podaří utéct nebo něco takového. Jenže tohle prostě není ta klasická knížka, která má vždycky šťastný konec. Je to totiž pravý opak. A dost tragický a smutný opak. Měla jsem Geniu moc ráda. I Zeldu jsem měla moc ráda, přestože v knížce ,,Kdysi" jsem si ji hned na první okamžik neoblíbila. To její roztomilé ,,copak to nechápeš ?" a další věci prostě přinucují ji mít ráda. Měla vážně láskyplné srdce jako desetiletá holka, přestože jí bylo teprve šest let. Knížku jsem opět přečetla jedním dechem, jelikož je neuvěřitelně čtivá a prostě musíte vždycky vědět, co se stane dál. Jak hodně lidí tady píše, že si nemyslí, že to je série pro děti a mláděž, tak nevím, jestli s nimi mám souhlasit, protože já jsem v podstatě zařazena do téhle kategorie a tahle knížka ve mně určitě něco zanechala a nemám z ní hrůzu nebo něco takového. Jako souhlasím s tím, že to není třeba pro desetileté, ale pro, třeba, o tři roky starší už myslím, že jo. Bylo mi Felixe strašně líto, když přišel do města s tím, že zajde Zeldě zanést její přívěšek, ale najednou ho zastavil ten zákeřný a hnusný Cyryl a řekl mu všechno, co se stalo. Neumím pochopit, proč nenáviděl Židy, když mu nic neudělali. Jsem ale samozřejmě taky ráda za to, že existovali v té době lidi jako jsou Genia nebo Amon. Určitě jsem napjatá na přístí díl (doufám, že nějaký teda bude) a určitě si ho chci přečíst, protože jsem strašně zvědavá, jak to po válce všechno dopadne. Doslov knihy byl taky úžasný a dojemný. Prostě nezopomenutelná a asi nejsmutnější knížka, kterou jsem kdy četla.... celý text

Kdysi 2016, Morris Gleitzman

Moje první slova, jak jsem tuhle knížku dočetla byly: ,,Omg, to bylo boží." Na tuhle knížku jsem narazila jenom náhodou a jsem moc ráda, že jsem na ni narazila. Styl psaní autora, od kterého jsem něco četla poprvé, mi určitě vyhovoval a ještě k tomu se ten příběh odehrával v roce 1942, což já mám ráda takové knížky, které jsou v jiném století než ve kterém žijeme my. Je to strašně krásný, napínavý, dojemný, smutný a silný příběh! Felixe jsem si moc oblíbila. Sice byl na začátku docela dost naivní, což mě taky někdy štvalo, ale bylo mu teprve devět a navíc to tomu dodává tu smutnost. Podle mě tenhle příběh není jenom pro děti a mládež a určitě si myslím, že by ji ocenili i dospělí. Zeldu jsem naopak ze začátku neměla moc ráda, ale potom už nebyla zas tak protivná. Bylo mi všech strašně líto a taky jsem strašně smutná z toho, že Felix se Zeldou opustili Barneyho. Prostě mi přirostl k srdci a společně s Felixem to jsou v téhle knížce moje nejoblíbenější postavy. Muselo to být pro všechny strašné. Felix byl hodně odvážný, statečný a taky laskavý. Bylo mi prostě strašně líto toho, jak Felixovi postupem času, že je válka atd... , začalo všechno docházet. Teď musím pořád myslet na to, jak to dopadlo s Barneyem a s ostatními dětmi. Občas mi bylo i do pláče. Podle mě by bylo i strašně moc hezké zfilmování téhle úžasné knížky. Už se moc těším, až se začtu do druhého dílu. (Navíc jsem měla takové štěstí, že jsem si ho v knihovně stihla vypůjčit jako první :) )... celý text

Ďábelská zubařka 2014, David Walliams

No, abych pravdu řekla, tak nevím, čím mám začít. Asi začnu tím, že tuto knížku jsem si půjčila, protože moje spolužačka ji považuje za nejlepší knížku, co kdy četla. U mě tohle místo tahle knížka neobsadila, ale moc mě překvapila. Je to taková ta neobyčejná knížka s různými poznámkami a tak. Tahle knížka má jednu velkou výhodu - a to takovou, že se docela dost rychle čte. Nic světoborného to nebylo, chvíli jsem váhala mezi čtyřmi nebo pěti hvězdičkami. Ale jak jsem tuhle knížku dočetla, tak za ten konec jsem prostě musela dát pět hvězdiček! Byl tak strašně dojemný a prostě moc hezký. Myslím, že výraz ,,Ďábelská" není až tak výstižné, protože ta zubařka je o mnohem víc než ďábelská. Až půjdu na příští návštěvu k mojí zubařce, tak si na tuhle knížku určitě vzpomenu. Alfieho táty mi bylo moc líto a taky mi bylo líto toho, v jakých podmínkách museli žít. Vyloženě jako horor mi to teda nepřipadá, ale rozhodně tam byly nějaké části, které sváděly k tomuto výrazu. Ale většina z těch částí byly spíš nechutné než hororové. Trochu hororové vlastně bylo to, když se ta zubařka oslovovala ,,maminka" , ale jinak už myslím, že nic. Pro děti od osmi let, nevím, jestli je to zrovna moc vhodné, protože si nejsem moc jiistá, jestli by to pochopily. Ale jinak moc krásná knížka s tak trochu šílenými ilustracemi od Tonyho Rosse.... celý text

Průšvihářky 2005, Jacqueline Wilson

Tahle knížka byla zase super. Moc se mi už od začátku líbil tenhle příběh a hned mě vtáhl do děje. Bylo mi moc líto Mandy, že ji šikanovala nějaká hrozná Kim. A ještě víc mě štvalo to, že se k ní přidala i Mandyina bývalá NEJLEPŠÍ (!) kamarádka Melanie... Jsem moc ráda za to, že se skamarádila s Lindou. Ze začátku četby, když jsem Lindu ještě moc neznala, tak jsem si právě myslela, že se připojí ke Kim, Sáře a Melanii, protože to tak podle jejího vzhledu vypadalo, ale nebylo to tak. Uvnitř byla moc milá a přátelská. To je zrovna příklad toho, že nemáme soudit lidi podle vzhledu, ale podle toho, jak se chovají. Linda sice nebyla úplně hodná v tom, že kradla ty věci, to jo, ale chtěla Mandy jenom udělat radost. Taky mi bylo strašně moc líto toho, že se Mandy s Lindou musely rozdělit. Byly to totiž strašně dobré kamarádky... Doufám, že se Linda s Mandy ještě někdy spolu setkaly a doufám, že jsou pořád nejlepší kamarádky. Aspoň, že se skamarádila s Artušem. Hlavně na tom konci, jak se s tou paní učitelkou bavili ve třídě o té šikaně, tak jsem to té hnusné Kim přála, ať se nad sebou konečně zamyslí. Někdy mi připadalo, že Mandyina máma je až moc starostlivá, že jí ani nedovolila nosit copek vyčesaný nahoru nebo se bavit s Lindou. Ale i tak to je moc krásná a poučná knížka o šikaně a o kamarádství.... celý text

Třináct – Třetí díl neobyčejného deníku obyčejné holky 2010, Lauren Myracle

Tenhle třetí díl (když nepočítám knížku Deset, kterou jsem vlastně ani jsem nečetla a ani už nebudu) téhle série o Viki Perryové se mi moc líbil a bavil mě. Už jak jsem začala číst knihy Jedenáct, Dvanáct a teď i Třináct, tak jsem si Viki oblíbila. Je milá, ochotná i zábavná. Když jsem četla tuhle knížku, tak jsem se u ní hodněkrát zasmála. Zábavné byly hlavně některé části s mým oblíbeným Tomíkem (bratrem od Viki). Mám ráda i Vikiinu starší sestru Sandru, protože na mě při čtení působila dobrým dojmem. Ale nebyly tu jenom zábavné části, ale někdy i smutné nebo dojemné. Smutné bylo třeba to, jak se rozešla s Larsem. HSKVN (Holka s kroužkem v nose), která pořád za Larsem chodila mě neustále štvala. Larson mě taky v nějakých částech štval, ale jinak byl moc hodný. Naštěstí se potom díky Viki dali spolu zase dohromady. Taky mi bylo strašně moc líto chudáčka Josepha. Ten konec byl moc dojemný a moc hezký. Určitě mám v plánu a chci si přečíst další a taky poslední (pokud autorka nenapíše další, což myslím že ne, protože poslední díl je, myslím, vydaný v roce 2011) díl téhle super série.... celý text