ddkk přečtené 1768

Matka Noc 1992, Kurt Vonnegut Jr.

Vonnegutova absurdní groteska, plna černočerného humoru, odehrávající se po válce. Hlavní hrdina, vypravěč, Howard W. Campbell Jr., se zdánlivě s nadhledem pokouší řešit své (ne)provinění během války, když vysílal štvavé reportáže podporující myšlenky holocaustu, byť v pozadí jeho angažmá stálo cosi diametrálně odlišného... I když sám vypravěč se zdá být upřímný a postupně odhaluje o sobě vše, co odhaleno býti má, u dalších hráčů není vůbec jisté, kdo lže a kdo mluví pravdu. A ano, ukáže se, že lžou vlastně všichni, kromě vypravěče. Hrozivé téma nacistického řešení židovské otázky dostává bizarní a absurdní podobu... Doporučuji.... celý text

Manželova žena 2017, Jane Corry

Nesdílím nadšení většiny čtenářů s touto knihou. Nemyslím, že je to thriller nebo dokonce psychothriller. Je to takový rozvláčný příběh jednoho manželství a přilehlých okolností. Vražda v něm sice nechybí, ale je to takové nemastné neslané a k tomu úžasný sladký happyend...Měla jsem co dělat, abych dočetla. Dávám za tři, je to odpočinková, nepříliš náročná četba, která nenadchne ani neurazí. P.S. Do této chvíle jsem nepochopila, jak se hrdinka mohla rozhodovat podle liché nebo sudé stránky, na které náhodně otevírala časopisy...Mně se to nepodařilo, vždycky se časák otevře tak, že jedna stránka je lichá a jedna sudá...... celý text

Dcera popela 2022, Ilaria Tuti

Je velká škoda, že v češtině nebyl vydán skutečný 3. díl série s komisařkou Teresou Battagliaovou - Luzze de la notte (Světlo noci). Dcera popela je ve skutečnosti až čtvrté pokračování. Možná bychom se tak dověděli, proč Teresa zažívá tak rychlý a fatální zdravotní sešup... Příběhu sériového vraha, který má podivuhodnou zálibu ve vytváření umných mozaik z úlomků kostí a zubů svých obětí, naštěstí přeskočení jednoho dílu nijak nevadí. Je to ale prazvláštní a neobyčejné čtení, jako ostatně i oba přechozí díly. Prolínají se tu dokonce tři časová údobí, jedno z nich, trochu nejasně, sahá až do starověku. Ilaria tím nijak nepřekvapuje, protože je to prostě její styl, kterým se úplně vymyká. A právě proto jsou její knihy tak okouzlující, pokud se to o příbězích, v nichž se vyšetřují vraždy, vůbec dá napsat. A vymyká se i komisařka Teresa, která to nikdy neměla jednoduché. Je to nadmíru schopná ženská, kterou v životě potkalo hodně osobního neštěstí. Je to ten typ ženy, který zakomplexovaní a méně schopní muži v jejím okolí doslova nesnášejí a dávají jí to pořádně sežrat. Koneckonců, nic nového pod sluncem, až na to, že nenávist k Terese skončí málem tragicky... Přiznám se, že mám pro stárnoucí Teresu slabost. Cítím s ní a rozumím jí. Díky její autorce, která komisařku Battagliaovou napsala tak, že s ní čtenář žije a dýchá... Další pokračování zatím nevyšlo ani v italštině. Ale autorka si nechala pár tajemství napříště. Věřím tomu, že se s Teresou ještě setkáme. U mne plný počet a doporučuji.... celý text

Příběhy včelích medvídků 1985, Jiří Kahoun

Včelí medvídci patřili a patří k našim nejoblíbenějším, pravda, ve večerníčkovské podobě o něco víc, než v té knižní. Ale to nevadí. Jsou to krásné příběhy, je v nich plno přírody, dobrodružství a správných věcí, a tak to má být. Máme rádi Brumďu i Čmeldu a dokonce i toho velkého brouka Pučmelouda, co není brouk, ale velký strašlivý čmelák. A stejně, jako mé oblíbené uživatelce Medunkavera, i nám nejvíce utkvěla jeho děsivá mantra: "Samý sádlo, samý sádlo, to je ale divná rodina!" No, byla to velká sranda! U nás se totiž sádlo blbě hledá, my jsme spíš na máslo, a tak jsme si bručeli pod vousy: "Samý máslo, samý máslo, ...". Doporučuji knížku i TV večerníček a dávám plný počet.... celý text

Pekelná třída 1988, Vojtěch Steklač

Jsem moc zvědavá, jestli bude Boříkova parta bavit naše vnuky stejně, jako bavila nás a naše děti. Boříkovy lapálie jsou pro mne pořád skvělá zábava a příběhy doprovázené Bornovými ilustracemi prostě nemají chybu. Jsem moc ráda, že jsem je po letech zapomnění zase vykutala na světlo boží. Doporučuji, je to milé, zábavné a osvěžující čtení.... celý text

Fontána pro Zuzanu 1975, Eleonóra Gašparová

Fontánu jsem nejdříve kdysi pradávno viděla v televizi a byl to takový normální příběh, který mi ani moc neutkvěl v paměti. A teď jsem našla i knížku a vůbec jsem nevěděla, že ji dávno doma máme. Vlastně jsem ani nevěděla, kdo Fontánu napsal.. ...Tak teď to všechno vím a nemyslím, že jsem o něco přišla, když jsem bez téhle knížky tolik let dokázala přežít :-))))... celý text

Peříčko Finista Jasného sokola 1985, neznámý - neuveden

Když po letech otevírám další z knih dětství mých dětí, těším se hlavně na Kostěje Nesmrtelného. A taky na krásné ilustrace, velkolepé, barevné, místy trochu děsivé. Takové, jaké jsou ruské pohádky. A jsou vážně jiné, než ty západoevropské, vane z nich velká širá Rus a úplně jiná duše i myšlení... Myslím, že pohádky toho o lidech, kterým byly původně určeny, dokážou říct spoustu...... celý text

Král Lávra 2006, Karel Havlíček Borovský

Jedna z mých nejoblíbenějších básní, které se tak krásně učily! Byltě jednou jeden starý dobrý král, ale je to dávno, taky od Čech dál, troje moře, devatery hory dělí kraj ten od české komory, kde on panoval. A v básni skryto tajemství a trocha napětí - co že to ten Lávra skrýval pod tou hřívou? A proč že se holiči tak báli, až na ně padne los? Až Červíčkova basa to všechno provalila: Táhli hudci k bálu, až pan Červíček silným kvapem ztratil z basy kolíček, a když přišli k Viklovskému brodu, zpozoroval tu svou velkou škodu na stoku dvou řek. Tam u duté vrby s basou smutně stál: „Půjdu-li ho hledat, promeškáme bál!" Uříz' z vrby větev na kolíček, co způsobí, o tom pan Červíček nic se nenadál. Způsobil tam s basou králi čistou věc, jak na bále pustil po strunách smyčec, tu řve basa, až všechno přehluší: „Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!" Nu, už ani na tu vrbu není spoleh!...Ale na Krále Lávru já dopustit nedám!... celý text

Najdi Rebeccu 2020, Eoin Dempsey

I pro mne zklamání. I mně se moc líbila kniha Růže bílá, černý les a asi jsem čekala něco trochu jiného... Romantický příběh nehynoucí lásky, naroubovaný na hodně nepřesvědčivé údajné poměry ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka, je pro mne až na hraně dobrého vkusu. Původně jsem chtěla dát za autorovu prvotinu dokonce tři hvězdičky, ale s odstupem času dávám dvě. Právě proto, jak je v knize využita nelidskost podmínek nacistického lágru a současně téměř srdceryvný soucit a neuvěřitelná odvaha hodného Němce Christophera. A hlavně jsem nemohla uvěřit konci příběhu. Že by esesák (i když soucitný!) skutečně dokázal zachránit několik stovek židovských dětí přímo z lágru? O hrdinném osudu a špionské kariéře Rebeccy se snad ani rozepisovat nebudu.... celý text

Iluze 2022, Camilla Läckberg

Byl to výborný nápad, začít psát příběhy Mentalisty ve dvojici. Je vidět, že dvouletá spolupráce Camilly Läckbergové s Henrikem Fexeusem přinesla výtečné ovoce. Vlastně jsem v celém ději nenašla žádné slabé místo. Bylo to promyšlené, neotřelé a napínavé. Ke konci se už sice dá vytušit, kdo byl prapůvodcem celé tragédie a později i to, kdo se skrývá za současnými vraždami, ale vůbec to nevadí. Všechno to spolu funguje a graduje až do úplného konce a i když to dopadne tak, jak asi má, pár trumfů do dalšího dílu série si Camilla a Henrik stejně v rukávu nechávají. Je zajímavé, kolik nestandardních (protože napsat nenormálních by bylo fakt unfair) postav se v příběhu vyskytuje a jak skvěle je autoři dokázali přiblížit čtenáři. Skoro by se dalo říct, že jen málokdo je skutečně úplně běžným prototypem tzv. normálního člověka. Ono to tak vlastně je i ve skutečnosti... Bylo to skvělé čtení, které všemi deseti doporučuji a dávám všechny hvězdičky, co jich tu je...... celý text

Noční brána 2022, Peter May

Konečně zase kniha, která se Mayovi po několikerých přešlapech povedla. Ve světě zuří covid, Enzo Mcleod je v důchodu, bolí ho záda a skoro nemá do čeho píchnout, a právě v jeho milovaném departmentu Lot-et-Garone, v malebném, leč ospalém městečku, se z ničeho nic objeví dvě mrtvoly. A to by nebyl Enzo, aby nechňapl po příležitosti osobně se zúčastnit vyšetřování, byť je to job neplacený... Jak to také bylo v době "dvou Francií" za druhé světové války, tajuplná Mona Lisa a bažení nacistických pohlavárů po uměleckých dílech celého světa, do toho prolínání dvou časových os, osobní znalost místních reálií a trocha romantiky - to všechno mě bavilo. Líbilo se mi, jak dovedně May mísí realitu a vlastní fabulace...Zase jsem si mohla vygooglovat všechna ta místa, kde se příběh odehrává, zavzpomínat na cesty po jihozápadní Francii a ještě se těšit z Mayovy zmínky o české stopě v příběhu v podobě skutečné hrdinky Berty Našincové (Berthe Nasinec) ze Saint Céré. Líbilo se mi to a doporučuji.... celý text

Outsider 2019, Stephen King

Dočetla jsem a jsem ráda, že mám za sebou i sérii s Billem Hodgesem. Hezky se navazovalo... Příběh začíná jako každý dobrý thriller až na to, že nic není tak, jak to vypadá. Což u Kinga asi není žádné překvapení. Všechno svědčí proti jasným pachatelům, ale současně všechno svědčí v jejich prospěch...Čím dál víc se věci zamotávají a nebýt lehce mystické Holly a zatvrzelého Ralpha, kdoví, jak by to bylo bývalo všecko dopadlo. Ani já nejsem úplně nadšená z těch Kingových mystérií, z jeho posedlosti neustávajícím bojem dobra se zlem, ale Outsider měl drajv a bavil mě. I když ty vraždy a výměšky hlavního parchanta byly vážně zase dost eklhaft... Doporučuji.... celý text

Křest svatého Vladimíra 1948, Karel Havlíček Borovský

Havlíček byl neuvěřitelně vtipný, obratný a pohotový ve svém veršotepectví, jeho díla mají nápad, příběh a pointu. A Křest svatého Vladimíra, nezapomenutelně ilustrovaný Josefem Ladou, patří k historickým trvalkám naší knihovny, i pro ten jednoduchý verš: ...Jedna hora vysoká je a druhá je nízká, kdo nemá své muzikanty, na hubu si píská. Když hýřili, stolovali u carského dvoru, ten celý den byl bůh Perun v mrzutém humoru. „Kdo jaktěživ bohem nebyl, zkusil ještě málo, není to tak lehký život, jakoby se zdálo. Ráno vstane: do snídaně musí rosou kropit, měsíček zavřít do chlívka, potom v slunci topit...... celý text

Netrpělivost srdce 2006, Stefan Zweig

Proslulý pozoruhodný román, plný psychologických úvah, který se zabývá především soucitem. Pro mne výtečný román o tom, kam až může zajít citové vydírání, moralistní manipulace a společenská pravidla, která dokáží dohnat čestného člověka až téměř k sebedestrukci. Zweig se hodně zajímal o to, co je to vlastně soucit, kdy je správný a na místě a kdy vede doslova do pekel. Člověk je jedinou bytostí na tomto světe, která je soucitu schopná (vynechám-li sociopaty a psychopaty). Jsme vychováváni tak, že považujeme za správné a etické mít soucit se slabými, postiženými a nemocnými. Pokud se ovšem začne soucitu zneužívat, a víme, že to není zas tak výjimečné, pak je třeba se mít na pozoru. A myslím tím obě strany...Stefan Zweig to všechno moc dobře věděl. Doporučuji.... celý text

Knihomol 1957, Stefan Zweig

Krátký a vydatný zážitek, podobný, jako při čtení Šachové novely. Zweig je skvělý vypravěč, i na hodně malém prostoru dokázal předestřít pochmurný lidský osud jednoho zdánlivě bezvýznamného člověka... Jakou vnitřní paniku, pocit bezvýchodnosti, zmatku a nemožnosti postarat se sám o sebe asi musel zažívat nebohý Jakob Mohl, definitivně vyhoštěný z jediného místa na světě, kde mohl přežívat. Přes veškerou svou genialitu to byl vlastně člověk neschopný žít v normálním světě, odkázaný na lidský soucit, který nakonec ztratil... Mimochodem, soucitu se Zweig věnuje ve svých dílech opakovaně... Skvělé! Dávám plný počet a doporučuji.... celý text

O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha 2022, Tereza Brdečková

Jak je těžké žít ve stínu velikánů, jak je těžké být těmi neviditelnými ženami vedle nich, jak je těžké vymanit se z osidel očekávání nejbližších - o tom všem je knížka Terezy Brdečkové. Čtete a jako byste se dostávali někam do zákulisí nebo někomu do kuchyně. Život s celonárodní modlou Janem Werichem nebyl lehký pro žádnou z nejbližších žen, které ho obklopovaly. Tereza Brdečková poodhalila mnohé z toho, co se o Werichově domácnosti asi moc neví, a přitom to udělala citlivě a jen na základě faktů. Získala řadu dokumentů, fotografií, dosud nepublikovaných osobních dopisů a zápisků z Werichova deníku. A hlavně, znovu našla Werichovu milovanou vnučku Fanču, které jediné se podařilo vymanit z jeho fatálního, byť nevědomého stínu... Je to vlastně hodně smutný příběh. Naštěstí, díky Fanči, končí optimisticky. Doporučuji. Á propos: Škoda jen, že korektury knihy, kterou TB vydala ve vlastním nakladatelství Limonádový Joe, nebyly pečlivější a ponechaly bez povšimnutí docela hodně chyb v textu...... celý text

Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie 2022, Karin Lednická

Bože...Právě jsem dočetla... Narodila jsem se koncem padesátých let jen pár kilometrů od Životic, v nedalekých Žermanicích. A až dodnes jsem o tom, co se tehdy skutečně stalo, vlastně nevěděla vůbec nic. Jen to, že se tragédie odehrála právě v tomto regionu, evidentně způsobilo, že se o ní doslova nechtělo nic vědět... Paní Lednické znovu po zásluze nejen tleskám, ale hluboce se před ní skláním. Poprvé to bylo za Šikmý kostel, díky kterému náhle český národ zjistil, že existovalo a existuje Těšínsko. Nyní za to, že snad český národ zjistí, že nevýslovně a opakovaně trpěli i lidé, žijící na okraji naší země, nejvíce vzdálení od jejího centra, s nimiž doboví politici vždycky hráli své strategické hry... Paní Lednická, děkuji a těším se na další vaše knihy.... celý text

Smrt přichází na prohlídku 2022, Anders de la Motte

Je to takové poklidné vyšetřování podivné smrti atraktivní makléřky Jesssie, k němuž se náhodou připlete prominentní stockholmský kriminalista Peter Vinston. Příběh se odehrává v příjemném přímořském prostředí jižního Švédska, ve vesničce, která by si ráda zachovala svůj původní tradiční šmrnc... Bylo to takové neuspěchané, pomalé, podobné, jako případy kanadského vrchního komisaře Gamache z Three Pines nebo příběhy komisaře Dupina z francouzské Bretaně. Tu a tam jsem během čtení nahlédla do jiných knih a nijak to nevadilo, nicméně trochu více tempa a možná méně stránek by knize docela slušely. Poněkud komicky působil fakt, že chlapácký komisař každou chvíli z neznámých příčin, hlavně v inkriminovaných okamžicích, omdléval...Ale budiž mu to odpuštěno, každý máme něco. U mne s trochu přimhouřeným okem za čtyři.... celý text

Brouk Pytlík 1990, Ondřej Sekora

Tak jsme po Ferdovi dočetli i Pytlíka. Kupodivu naše chlapečky nejvíce zaujaly ilustrace a brouci, které znají z přírody...Já si na Pytlíkovy příběhy pamatuju jako na strašnou srandu a velké dobrodružství, ale ono to dneska už tak úplně legace k uválení není a i ty příběhy trochu ztratily pel našeho dětství... I tak to bylo hezké čtení a já i s trochou nostalgie dávám plný počet. Prostě - Ferda a Pytlík jsou naši a v dětských knihovničkách mají stále své místo.... celý text

Miserere 2010, Jean Christophe Grangé

Bylo to docela děsivé a místy docela nechutné. Fantazii při vymýšlení bizarních způsobů mučení moc neoceňuji... Ovšem příběh sahající až do doby nacistické 3. říše, byl neotřelý a napínavý. Tolik bezcitného zla a manipulace s bezbrannými a nevinnými ... Grangé prostě píše některé své thrillery úplně jinak než je běžně zvykem, tedy alespoň ty, které jsem zatím četla. ...A ani tentokrát jsem konec odhadnout nedokázala... Doporučuji. A taky film, vůbec není špatný...... celý text