Denaille
přečtené 652
Lhář 4
2013,
Jakub Ćwiek
Řekněme, že závěr a celkové rozuzlení trochu zklamalo. Nebylo tak majestátné, jak by se k Lháři hodilo, ale nakonec člověk musí uznat, že to byl logický závěr a poslední pokus o to, dát těm čtyřem knihám nějaký smysl a možná filosofickou myšlenku. Jestli se to povedlo si netroufám říct. Mě to tak docela přišlo. Ale tentokrát jsem se ani tak nesoustředila na závěr jako spíš na tu výplň celého příběhu. Bylo to vtipné, napínavé a charaktery postav mě budou dlouho při mém studiu pronásledovat (religionistika). :D Prostě jsem si s tímto autorem kápla do noty a na nějakou dobu bude mou modlou, než jeho post vystřídá někdo lepší. Možná to nebude tak brzy.... celý text
Prokletí ohně
2012,
Martina Wolfová
Poměrně krátký příběh, který se sice velmi dobře čte, ale obsah je někdy až moc... hmm, naivní, plný klišé a naprosto předvídatelný? Po celou dobu si o hlavních postavách musíte myslet, že jsou to naprostí idioti, protože vám se podaří smysl vidění odhalit někde v polovině. Zatímco student anglické historie musí vycestovat za kronikou, aby v deseti dnech odhalil to, co čtenář už dávno ví. Některé slovní obraty nebo dialogy mezi hlavními postavami byly občas až směšné. Kdo v dnešní době řekne, že jde na lože? Ani psychický stav hlavní hrdinky podle mě nebyl zpracován úplně nejlíp. Je to takový sladký bezvýznamný příběh červené knihovny fantasy literatury.... celý text
Lhář 3
2013,
Jakub Ćwiek
Dobře, uznávám, že tahle kniha možná není tak dobrá jako její dva předchůdci, přesto je to pořád skvělé. Teprve teď jsem měla pocit, že čtu ucelený příběh. Co se týče první a druhé knihy, měla jsem pocit, že čtu samostatné povídky, které ke konci nějakým záhadným způsobem dají jedno story, což se mi zdálo velmi zajímavé a originální. Právě tohle nějak zmizelo. Lhář naštěstí zůstal stále stejný. A kdybych byla lépe informovaná a věděla, že se objeví i Lucifer, dávno by kniha stála v mojí knihovničce (stejně jako první a druhý díl.) Obdivuji ale, že si kniha stále uchovává smysluplnost a působí velmi jednoduše, ačkoliv se nám podává na talíří hned několik mytologických postav z různých sfér náboženství a mýtů (zase jich několik přibylo). Opravdu jich tam není málo a přestože každá z nich patří do zcela jiného kulturního zázemí, autorovi se podařilo je nacpat do jednoho. Do našeho moderního světa. A podotýkám, že brilantně.... celý text
Atlas mraků
2012,
David Mitchell
Dlouhá kniha, kterou jsem se na můj vkus prokousávala moc dlouho. Ale i po dočtení bych snesla ještě jednou tolik stran. Hledat myšlenku této knihy je trochu jako hledat jehlu v kupce sena. Je v ní pojata část historie lidství a ačkoliv je to jenom zlomek, nutí mě to říct, že je v této knize shrnuto to důležité. Také myšlenka reinkarnace v důsledku minulých činů byla zpracována geniálně. ... celý text
Temný anděl
2011,
Meredith Ann Pierce
Kdybych měla deset či možná třináct let a dostala tuhle knihu do ruky, možná bych z ní byla nadšená. Nicméně pro dvacetiletou holku, která toho přečetla už dost, je to pouze jednohubka přečtená za pár hodin, na kterou během týdne zase zapomene. Opravdu je to spíše taková fantasy pohádka. Ale oceňuji originalitu nápadu a jestliže kniha opravdu vyšla v roce 1982, pak klobouk dolů. Přesto mi tak moc nesedělo to prolínání fantasy světa a techniky. Některé momenty mohly být trochu více rozepsány a dialogy v závěru by mohly být lepší. Pro mladší čtenáře může jít o mnohem zajímavější čtivo a v tom případě ho i doporučuji. Mně bohužel tohle nestačí.... celý text
Kmotr
1990,
Mario Puzo
Na Kmotra jsem přišla až tehdy, kdy jsem se seznámila s žebříčkem nejlepších knih tady na databázi. I když jsem ji měla téměř půl roku stále po ruce, nemohla jsem se odhodlat ke čtení. To se změnilo po filmovém maratonu Tarantinovek. Nadchl mě svět mafiánů, kovbojů... prostě mužů (žen; Kill Bill), kteří se nebojí pro svou věc odprásknout pár parchantů (ale bohužel někdy i slušných lidí). Jak už bylo řečeno v jiných komentářích, don Corleone působí jako zachránce chudých a utiskovaných, není možné, aby si ho člověk při četbě neoblíbil, nesympatizoval s ním. S jeho filosofií vlastně docela souhlasím. Historie jeho lidu ho determinovala do postavení, ke kterému se rozhodl. Ale pro mě nejdůležitější je vztah, který má k rodině, ke svému národu. Dnes už se rodina v mnoha ohledech bere dost na lehkou váhu. Nejlépe to asi bylo vidět na Johnnym a Carlovi. Rozvod byl něco, co don neuznával. Poviností muže je postarat se o svou ženu, tchán ani tchýně němají právo zasahovat do manželství jejich dítěte. Přesto je rozvod někdy nutný. Ta soudržnost, která ovšem mezi členy Corleonovy rodiny panovala mě dojala. Dále pak věc s přátelstvím a protislužbou. Tahle metoda mi přijde geniální. Nejsem člověk, který snadno odpouští a pamatuji si. Přesto stále odpouštím a nemstím se. Ale tak, jak druzí mně, tak já jim. Pak jsou všichni spokojeni a přátelství může pokračovat. I když s postavou dona hodně sympatizuji, stále si říkám, že musím mít na paměti, že to nebyl žádný svatoušek. I tak ale je to jedna z postav, ze které si chci brát příklad alespoň v tom, co pokládám za dobré. Ale při představě, že by někdo ublížil někomu z mých blízkých a viník by nebyl potrestán... kdo by netoužil po spravedlnosti?... celý text
Rozesmátá mrtvola
2006,
Laurell K. Hamilton
Druhý díl si udržel stejnou kvalitu jako díl první. Hlavní hrdinka prošla mírnou změnou. Její osobnost začala směřovat správným směrem. Zápletka mě sice i tentokrát bavila, ale opět rozuzlení neobsahovalo žádné vzrušující odhalení. Máme tu vraždy, neznámého pachatele a dva další případy, které je potřeba vyřešit. A rozuzlení přišlo opět jako po másle a samozřejmě spolu všechno pěkně souvisí. Čekala jsem, že se Anita plete a pachatelem bude někdo úplně jiný... někdo v pozadí, nechtělo se mi věřit, že by to všechno bylo tak snadné. Romance se posunula také trochu kupředu a docela Jean-Claudovi fandím. ... celý text
