DK197 přečtené 865

Co mě naučil tučňák 2016, Tom Michell

Napíšu to, co bylo napsáno milionkrát. Tedy zábavné, dojemné politicko-historicko-cestopisné vyprávění o tučňákovi a Jižní Americe, pro kterou mám slabost. :-) Co víc si přát? Ubírá tomu krapítek fakt, že po prvních třech kapitolách jsem nakonec od knihy očekávala možná větší porci taškařice. :-) Ale rozhodně nelituji. :-)... celý text

Život té druhé 2013, Adele Parks

Hodnocení knih je mnohdy hodně i o načasování, kdy knihu čtete. A mně se tahle kniha hodně líbila. Nabízí přes svá žánrová klišé červené knihovny podněty k zamyšlení. Předkládá "platné pravdy" a vztahové stereotypy ze všech stran. Jako s tím "líná huba, holé neštěstí" a "mlčeti zlato". V životě není záruka na tak či onak. Je dvousečný a všechno je možné. Vidíte? Červená knihovna a já filosofuju jako po přečtení Nietzscheho. Jde o to, jak knihu čteme a co v ní dokážeme najít. A já jsem nadšená z ryze ženské, ač nepřeslazené, zábavné oddechovky, u níž jsem se i nejednou zamyslela. Nad vztahy a nad životem. A strašně moc si přála dobrý konec.... celý text

Mrazivé světlo 2008, Yrsa Sigurðardóttir

Za mě obrovské zklamání. Nemyslím si, že byla ovšem byla kniha špatná. Jen mě příběh prostě nebavil. A to jak vyšetřování, tak soukromí Tóry. Vyprávění mělo táhlé tempo a k postavám se mi nepodařilo přilnout. Myslím, že už tu padlo, že to vypadá, jako byste se s nimi pořád jen seznamovali... Knížku trochu nadhodnocuju počtem hvězd, ale tomu se nedá někdy prostě vyhnout.... celý text

Verum 2017, Courtney Cole

Verum mě opět nechalo s otevřenou pusou. Znovu se sice točíte v kruhu, jenže tentokrát se aspoň na okrajích toho něco děje. Střídají se scény i postavy. Faktem ale zůstává, že ke konci to stání na místě trochu leze na nervy. Respektive něco sice poodhalíte, ale nakonec zůstává opět něco skryté. Měla jsem pocit, že mi z toho snad hrábne stejně jako hrdince. Na druhou stranu - nejde právě o tohle? Aby byla kniha psaná tak, že čtenář pocítí to, co hrdinové? Ale samotný závěr mě už natolik zmátl, že fakt netuším, která bije. Alespoň v jistých ohledech. Co je sen a co realita? Trochu mě štve, že autorka nechala ten konec zrovna tam, kde je. Čtenář nemá pevnou půdu pod nohama. Jen domněnky, dojmy a zmatení... A čekat na další díl. Mám z toho všeho takové smíšené pocity. Ačkoli to jedno rozuzlení bylo prostě brilantní. Uvidíme, co dál...... celý text

Slovník latinských citátů - 4328 citátů s českým překladem a výkladem 2010, Josef Čermák

Tohle není kniha, kterou čtete na jeden zátah. Prostě listujete. A necháváte se inspirovat. Okouzlit. Nejen latinou, ale i některými výroky. Doporučuji.

Padesát stínů Evy 2013, Rossella Calabró

Během dnešního rána jsem se pustila do Stínů Evy a musím konstatovat, že jsem taktéž čekala románovou parodii na 50 odstínů šedi. No nevadí... Prvních pár kapitol vypadalo celkem slibně. Ale slibnost se vytrácela čím dál víc... Nemyslím, že by byla kniha špatná, jen nejsem asi autorčina krevní skupina. Něco mi přišlo přehnané, něco zbytečné, něco sice vtipné, jenže me to nedonutilo se rozesmát - spíš pousmát. Ale párkrát jsem se fakt zasmála. Takže za sebe hvězdičku a 20% s tím, že někde kniha svůj fanklub určitě má. Nic nezkazíte, když zkusíte, jestli do něj patříte. Vždyť je to taková jednohubka! :-)... celý text

Ženy z bloku 10 - Lékařské pokusy v Osvětimi 2014, Hans-Joachim Lang

Další kniha dokládající hrůzy koncentračních táborů. Co víc říct, než že je to otřesné? A ačkoli mi v čtenářském zážitku překážel dokumentaristický styl psaní, na druhou stranu bych ho vlastně měla ocenit. Neždímal emoce ani patos - podával fakta. A přehršel jmen? Nikdy si je nebudu pamatovat, ale oni nemohou za to kolik životů nacisté zničili. A s velkou úctou se klaním snaze, co největšímu počtu lidí věnovat pár řádků. Z čísel udělat lidskou bytost s životním příběhem. Také mě velice zaujalo vyprávění, co bylo s "doktory" po osvobození a celkové politické stanovisko k obětem. Hrdých 80%.... celý text

Okamžiky štěstí 2016, Patrik Hartl

Knihy Patrika Hartla mám ráda. Ani nechápu, co mi na čtení trvalo tak dlouho. Ale jako vždy mi tam bohužel něco chybělo. Tentokrát uspěchaný konec u Jáchyma, kde bylo moc časových skoků, a celkově zmatené vyprávění. Občas ty časové skoky, vracení se ve vyprávění a do toho alespoň moje snaha zacelistvět oba příběhy do jednoho souvislého bylo prostě moc. I tak skvělých 80%.... celý text

Pohádky z bramborových řádků 1988, Carl Sandburg

Občas ohodnotit knihu dá docela zabrat. A tady musím uznat, že se mi to převážně nelíbilo. Už dlouho jsem knížku nečetla s takovou nechutí. A navíc šlo o pohádky! Jenže mě přišlo jako by to psali pejsek s kočičkou, co vařili dort. A vůbec nejde o to, jestli mrakodrapy rodí děti a kozy žerou budíky. To je v pořádku. Co v pořádku není, je to, když mám pocit, že je pohádka situačně divně poslepovaná, skáče z A do X, popřípadě jí chybí pořádná pointa, či příběh. Skoro jako by někdo narychlo potřeboval uspat děti, tak začal mlít a mlít a ono z toho něco pěkného (nějaký příběh) vyleze. Nebo taky ne. Ale děti se budou smát, protože je to všechno švihnutý. Haha. Abych ale jenom nekritizovala - napsané je to krásným něžným pohádkovým stylem. A některé pohádky skutečně pěkné byly. Namátkou ta, kde paviáni jedli chleba s máslem, krtci poslouchali myší vyprávění, nebo o málem odfouknutých Sněhových Pusinkách. Ale pořád jich byla menšina. Zohledním-li však navíc dobu, kdy byla kniha psaná, a fakt, že děti asi nebudou hledat pointy a celistvost a budou se jen řehtat, tak ok.... celý text

Rodrick je king 2009, Jeff Kinney (p)

Potřebovala jsem zrelaxovat mozek u kvalitní a zábavné ?dětské? literatury. A tato série je pro mě vždycky sázka na jistotu. Jednohubka, co stoprocentně pobaví. :-)

P.S. 2015, Aňa Geislerová (p)

Tak jo, styl psaní autorky, její přednes v audioknize a obálka klasické knihy - to všechno je vynikající. Mně prostě přijde jako by slova malovala štětcem. Proto je škoda, že kniha vznikla jako soubor fejetonů. Ty měly možná zůstat čím, čím jsou. A nebo tajným deníčkem v šuplíku. Připomíná mi to bonboniéru. Něco vám zalahodí ve vašich smyslech, po něčem vám budou trnout zuby, občas vám nit vyprávění uteče kamsi, občas se ztotožníte a jindy ne. Je to takové lyrické cosi. Občas příjemné, milé, jindy moralistické a někdy možná trošku zmatené. Přesně proto radím knížku číst po částech (ani bonbónů by se nikdo neměl přejídat) a pouze v náladě na sladké tlachání o lásce, dětech a životních moudrech. Jo a ideálně k vodě, nebo ke sklence aperitivu!... celý text

Dítě jménem Kuba 2017, Tereza Melišová

Taková milá oddechovka, která mě bavila s kolísavou tendencí. A čím byly příběhy novější, tím lepší mi to přišlo. Prostě... Kuba je raubíř, co si budeme povídat. Ale čím je starší, tím je zábavnější. :-) Takže mi bylo líto, že zrovna v tu chvíli končí. Co takhle pokračování? A fakt, že autorka zvládne udržet nervy, protože neuznává tělesné tresty, (evidentně) tak za to smekám.... celý text

Stříbrný vítr 1948, Fráňa Šrámek

Nana 1985, Émile Zola

Válka s Mloky 2007, Karel Čapek

Souhlasím s tím, že Čapkovy nápady bývají zajímavé. Myšlenky rovněž. Ale já mu prostě nepřišla na chuť a měla jsem problém knihu dočíst.

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Metro 2033 - to je zvláštní mikrokosmos. Celá lidská planetka vměstnaná do podzemí metra se všemi svými politickými, náboženskými odnoži. S vlastní dávkou pověr a legend. A různým druhem způsobu přežití. A celé je to prodchnuté výbornou děsivou atmosférou. Tu atmosféru musím zdůraznit. Ale právě onen mikrokosmos je i kámen úrazu. Chvíli politika, chvíli náboženství, chvíli pověry, někdy běžný život metra, někdy jen všeobjímající strach. Měla jsem pocit, že se to na mě valí ze všech stran, což mi sice dávalo komplexní přehled o životě pod zemí, ale způsobilo to také, že mě příběh chvíli bavil a chvíli zase ne. A autora jsem podezírala z přílišné překombinovanosti. Nutno však podotknout, že každá ta... část měla nakonec v příběhu své více či méně důležité místo. A celkově to zapadlo do zajímavého příběhu s koncem, který jsem nečekala a pro který nakonec přidávám jednu hvězdičku. Protože způsobil nejen, že jsem zůstala překvapeně koukat, ale i to, že v budoucnu sáhnu po pokračování, což jsem původně měla v plánu minimálně.... celý text

Tajemství 2016, Anna Todd

Fakt jsem měla chuť na romantiku, fakt jo. A tohle byl třetí díl o mém milovaném Hardinovi a Tesse, takže co se může zkazit, že jo? Uf. Asi do... poloviny knížky jsem byla opravdu spokojená. Zubila jsem se u toho a užívala si ten emocionální gejzír. SPOILER: Tessa je pořád Tessa, ale Hardin nám opět dělá charakterový kotrmelec. V jedničce tajemný sexsymbol, ve dvojce vyděšený kluk a ve trojce trochu méně depresivně vyděšený (asi se pochlapil), ale stále paranoidní a možná o to víc vzteklý. A to je první problém. Protože tentokrát už jsem Hardina chtěla nakopnout za tu jeho egoistickou logiku viz. např. Proč by ji mělo ubíližit, že se nebude bavit se Zedem? A udělá všechno po mém a basta. Nevím jestli, když znám jeho myšlenkové pochody (narozdíl od Tessy), bych na něj měla ještě trpělivost. Ale pokud jde o Tessu, ta mi taky začala lézt na nervy. Hraje si na ženu toužící po nezávislosti, která je schopná dělal věci sama za sebe (alespoň to pořád předhazuje Hardinovi), ale ve výsledku se mu sama pořád schovává za záda a při zmíňce o léčbě závislosti pro jejího tátu zůstane v kuchyni jako tvrdé y a řeší to za ni Hardin... Fakt je oba začínám nenávidět. A to je mi u téhle série pekelně líto. Ovšem averze k hrdinům by neměla ovlivňovat hodnocení (jen jsem to ze sebe potřebovala dostat), takže se pojďme posunout dál. Jak jsem říkala, bavilo mě to asi do půlky. Pak jsem začala mít dojem, že se to táhne. Kolik úvah - pojede do Seattlu, nepojede a tak dál - čtenář potřebuje? Kolik hádek o tom samém, takže se s hrdiny točíte v kruhu? Že na to mají náladu oni, páč se milují, ok. Ale došlo autorce, že nezaujatý čtenář je buď oba zfackuje, nebo jim doporučí rozchod, pokud se nehodlají začít chovat lépe? Protože to fakt leze na nervy. Navíc mi to věčné vzpomínání na předchozí díly začalo brzy vadit. Jsem jediná komu to časem přišlo jako vata, co má zaplnit stránky? V reálném životě by měl člověk umět vzpomínat na dobré a jiné časy, ale čtenářsky mi to dá co? Kam to příběh jako posunulo? A dobře, občas je milé si literárně zavzpomínat, ale tolik? Skoro jako by autorka neměla, co vyprávět, tak je nechá ležet na posteli a žvanit o minulých dílech. A ani erotické scény to kdovíjak nezachraňovaly. Ale ještěže tam byly. Už takhle pozitiv na knížce moc není. Naštěstí se tam opravdu dělo občas i něco trochu víc zajímavého. Což sice vyneslo třetí hvězdičku, ale v konečném důsledku zabalené do kritiky výše to nemělo ten správný šmrc. Ach jo. Když už je kniha napsaná tak, jak je, já bych jí proškrtala pasáže. Myslím, že nižší počet stran a méně keců (monology, dialogy, vzpomínání) by knize dost přilepšily. A vůbec nemám chuť na poslední díl. Teď ne.... celý text

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)

Za mě asi nejlepší díl série. Nemůžu jinak. Případ se přímo dotýká hlavních hrdinů a mně potěšilo, že se nevracím do světa celebrit a nesnesitelných charakterů. Navíc tato část mistrně kombinuje detektivku (a ty já ráda), romantický příběh (tak krásně nepřeslazený a přirozený) a morbidní a zvrácené pasáže (a ty já taky ráda - jinak bych neměla žaludek na to číst knížky o masových vrazích, krutých osudech apod.) A to je naprosto dokonalá kombinace. Ačkoli se přiznám, že stále žasnu nad tím, že takovou porci hnusu dokáže z pera vycucat zrovna J. K. Rowling. Člověk by to do ní neřekl. :-) Problém této knížky tkví právě v tom, že mistrně spojuje tři odlišné linie. Protože ten, kdo je zvyklý u detektivky pouze na klasickou detektivku nedocení ani brutalitu a syrovost vraha (je to na čtenáře prostě moc, popřípadě mu pasáže mohou přijít nadbytečné), ani romantickou linku (je to přece detektivka, boha jeho, ne červená knihovna.) A naopak. Někdo bude číst knížku pouze kvůli Robin a Strikeovi a může mu vadit ten zbytek. Ale to je právě to, Rowlingová totiž nepíše žánr, ona píše příběh. Příběh hlavních hrdinů, který se skládá nejen z jejich pracovního (detektivního) života, nýbrž i osobního (tedy milostného a rodinného). A myslím, že morbiditu si tam přidává jako třešničku na dortu, aby všem dokázala, že umí napsat víc, než kouzelný příběh pro mládež. :-) A já s ní tu nálož moc ráda zhltnu i v pokračování. Spoiler: Ačkoliv - tentokrát trošku pochybu o tom, jak Strike přišel na to, kdo je vrah. Nikoli o tom, že ho najednou trklo, že cosi nesedí, nýbrž to, jak ho to dovedlo k vrahovi. Tedy k tomu, že někdo není tím, kým by měl být.... celý text

Nocte 2015, Courtney Cole

Knize ubírá hvězdičku jedna jediná věc, když se nad tím totiž zamyslíte, v knize se vážně nic moc neděje a občas působí, jako že až moc dlouho stojí na místě. Ale i přesto mě styl vyprávění nutil číst a číst, až se konečně něco stane. A to je úspěch. A dál budu také jenom chvalořečit. Zápletka ke konci je samozřejmě skvělá. Trošku jsem odhadovala několika směry, co a jak, ale realita mě stejně překvapila SPOILER: Calla je zlomená dívka, která touží po objetí. Po fyzické blízkosti. Po něčem (nebo někom), co ji konečně vytrhne z její bolesti. Říkám si, proč ne? Copak to občas nemá tak většina z nás? Bez ohledu na charakter, nebo duševní sílu, nebo odhodlání, aby nás nikdy nikdo neviděl brečet... Není nic hezčího, než najít někoho, před kým brečet můžete. A nezáleží na tom jak moc, nebo jak dlouho. A ještě přes vás hodí deku a udělá vám kakao. Ráno další den na vás pak kouká úplně stejně jako předtím. Protože vás miluje. A nemluvím jen o ženách, to samé pochopení potřebují i muži. Takže nejen že jsem dokázala pochopit hrdinčinu zranitelnost, ale navíc jsem jí zaviděla Darea. On přesně takový byl. Byl s ní v dobrém i ve zlém. A miloval ji pořád stejně. Myslím, že o tom je láska a vztah obecně. Neříká se snad, že přítel je ten, kdo o nás ví všechno a přesto nás má stejně rád? A neplatí to v lásce dvojnásob? A tenhle příběh (i když je fiktivní a na papíře) vám dává přesně tuhle naději. Dare je důkaz, že když miluješ, není co řešit. Už aby vyšel v češtině druhý díl!... celý text

My děti ze stanice ZOO 2005, Christiane F. (p)

Další náhled do drogového světa. Další důvod, proč je nebrat. Syrový příběh. Smutný osud. O to smutnější, když se člověk zajímá, co bylo s hrdinkou dál. "Nejznámější feťačka světa"- tak přesně to, co kniha způsobila, je její jediné mínus. Slávu, to jediné Christiane F. nepotřebovala... Ale bez knihy bychom my nemohli tenhle příběh tak obdivovat, že? Paradox.... celý text