dominika8192
přečtené 186
Čekání na kocoura
2012,
Michaela Klevisová
Na knihu jsem narazila čistě náhodou, do oka mi padl její název. Bylo to moc milé, odpočinkové čtení, které jsem zhltla za jedno odpoledne.
Musíme si promluvit o Kevinovi
2007,
Lionel Shriver
Nemám slov. Rok 2021 mi do cesty připletl tento skvost a já s úctou říkám, že se jedná o jednu z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla, co do žánru absolutně nejlepší. ...ne, mohla bych to tu celé rozebírat do detailu, mluvit o propracovaném ději a dechberoucí výstavbě postav, ale...ta kniha musí mluvit sama za sebe.... celý text
Truly
2021,
Ava Reed (p)
Nebylo to špatné. Někdy si člověk musí odpočinout od všelijakých těch Kingů a Morrisových a sáhnout po romantické oddechovce. Toto byla navíc solidně zpracovaná romantická oddechovka. Jasně, pár klišé momentů se tam našlo, ale to už souvisí s mým cynickým vnímáním světa, pro které je těžké přijmout, že se k sobě lidi fakt chovají takhle hezky a podporují se navzájem.... celý text
SEIF
2021,
Petra Štarková
Povedená sbírka povídek, nad nimiž se čtenář musí zamyslet. Začátek se rozjíždí pozvolněji, ale zhruba od třetí povídky to nabralo neuvěřitelný spád. Poslední povídka je samozřejmě nejlepší záležitost, ale já musím speciálně vyzdvihnout Acheron - u té jsem si na konci i zabrečela. Něco tak originálního jsem dlouho nečetla. :-) Dávám 5 hvězdiček a doporučuji k přečtení každému, dokonce i někomu, kdo nevyznává sci-fi.... celý text
Přiznávám, že...
2015,
Jaume Cabré
Snažila jsem se. Bůh ví, že ano. Ale nezvítězila jsem. Bojovala jsem celých 268 stran, vyhradila si k četbě 14 dní (a to většinu knih, i tlustých, přečtu v intervalu 3 až 5 dnů), každý den jsem poctivě přečetla co nejvíc textu. Ale nešlo to. Omlouvám se úchvatnému autorovi Jaume Cabrému, který bezpochyby stvořil epos. Takový masterpiece zvládají jedině Katalánci, mají tu imaginaci v sobě. Ale těsně před stranou 270 mě opustila jakékoli motivace číst dál. Nezajímalo mě, jak to s Áadriou dopadne, netoužila jsem se prokousat až ke konci. Zavřela jsem knihu s pocitem prázdnoty. A to se mi u krásných knih nestává často. Bezpochyby majstrštyk, ale ne pro mě.... celý text
Lékařka
2011,
Noah Gordon
Kvalit Ranhojiče to nedosahuje, ale to se nepovede žádné knize. Ani sám velký génius nepřekročí svůj vlastní stín a nenapíše nic podobně skvostného. V záři Ranhojiče se Lékařka jeví jako průměrná kniha, nemastná a neslaná, ale zdání klame. Je působivá, jemná a laskavá a ačkoli řeší vážná témata, servíruje je čtenáři něžně a nenásilně. Ne, nebudu se inspirovat poslední větou anotace, v níž se praví, že se ke knize čtenář rád vrátí. Přečetla jsem ji jednou a stačilo. Ale promrhaný čas to nebyl.... celý text
Roky pod psa
2014,
Markus Zusak
Zusak je jeden z mála autorů, který dokáže úchvatně psát absolutně o ničem. :-) Zápletka je opravdu jednoduchá, ale styl vyprávění je tak imaginativní a snový, že je radost to číst.... celý text
Odkaz zpovědníka z Loudunu
2021,
Petra Štarková
Kniha Petry Štarkové se mi moc líbila. Je napsaná stylem, který mi trošíčku připomíná Brůhovou, tj. svěží a úderné věty a žádná zbytečná omáčka kolem. První povídka mě navnadila, autorka si s ní vyhrála a dodala jí šmrnc. Dále mi utkvěla povídka Odkaz zpovědníka z Loudunu, která byla sice delší, zato ale dramatičtější a hodně akční. Třináctý měsíc mi vyloudil úsměv na tváři, zatímco u Řádu popsaného stolu už jsem se řehtala nahlas. Některé narážky a slovní obraty byly geniální. :-) Sláva českým autorům, mají na to.... celý text
Colorado Kid
2017,
Stephen King
Milá jednohubka z pera mistra hororů. Kupodivu oddechová, příjemná a místy rozkošná (zejména dialogy mezi Stephanií a dvěma staříky). Zhltnuto za jeden večer, vykouzlilo úsměv na tváři.... celý text
Božský milenec
2016,
Christina Lauren
To jak dlouho jsem musela čekat na první šu.ačku?! Zatím nejslabší díl série, ta hrdinova posedlost zkrachovalým manželstvím mi po chvíli lezla krkem.
Duchové rodiny Folcroftů
2020,
Darcy Coates
No, byla to taková nenáročná oddechovka, v níž nebylo ani zbla děsivého. Spíš takový nepovedený duchařský románek pro 7leté děti, ale ani ty by se toho nelekly. Spousta klišé s obrovským domem, kterým v noci procházejí duchové, rádoby milou hostitelkou, která celou dobu kontroluje, zda jí někdo nebude odmlouvat a jakékoli podezřelé skutečnosti svede na "vrzající potrubí", "staré parkety", "děravou střechu, kterou profukuje", případně na "nevyspalost děcek, kterým se určitě něco zdálo". Konec předvídatelný a lehce nezvládnutý. Už Tajemství sídla Craven Manor bylo na pováženou, tohle bylo spíš úsměvné. Hvězdy dávám za nenáročnou zábavu.... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Plný počet tomu nedám, protože začátek byl nepřehledný. Pár stran jsem netušila, kdo vypráví, což by se vzhledem k tomu, že je to v anotaci přímo napsáno, stát nemělo. Po ujasnění postav to ale byla dojímavá a hlubokomyslná jízda. Chytí za srdce - inu, soucitní Němci za 2. války. To hned tak neuvidíte, saukerl!!... celý text
Jeden plus jedna
2016,
Jojo Moyes
O Jojo Moyesové jsem slyšela, knihu Než jsem tě poznala jsem nečetla, a tak jsem neměla vůbec žádná očekávání. A musím říct, že jsem příjemně překvapená. Není to sice žádný extrémní masterpiece, ale na to si u těchto příběhů stejně nehrajeme. Mělo to sympatický romantický podtext, děti se chovaly překvapivě vzorně a ne jako spratci, Jess byla hezky ztřeštěná a Martymu bych rozmlátila hlavu krumpáčem za to, co bývalé rodině provedl. Ale mělo to happy-end. A při těch ve mně, cynikovi, něco roztává.... celý text
Na co slova nestačí
2020,
Brigid Kemmerer
Moc hezké pokračování Dopisů ztraceným. Zatímco v prvním díle mi Revova postava připadala "do počtu", tady ji autorka krásně rozvinula a já hltala každé slovo. Emmy mi bylo líto, zejména u snídaně s fotrem, co celou dobu vejral do mobilu, a pak jí přes výlohu ukázal zvednutý palec. V tu chvíli bych ho asi rozmlátila basebalkou. Rev byl stejně jako Declan krásně tajemný, inteligentní a sexy rebelský, zatímco děvčata - Juliet a Emma - jejich říznost zjemňovaly půvabně dívčím přístupem. Určitě jsem to nečetla naposledy.... celý text
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Dámy a pánové, tohle byl hnus. Tím nemyslím knihu jako takovou, ta byla skvěle napsaná (tím rozuměj depresivní, skličující a znepokojivá), ale to poselství. Po celou dobu četby mnou probublával bezmocný vztek a chtěla jsem té svini, kterou z pro mě nepochopitelných důvodů titulují slovem "mamka", nakopat prdel a shodit ji z mostu dolů, aby ji tam rozjezdily kamiony. Fotr zbabělec, matka obsesivně zatížená na pořádek a donekonečna upřednostňující starší dceru před tou mladší. A ta (Bára) bezelstně se pokoušející vše urovnat, "napravit se" (ačkoli nic z toho, za co dostala seřvák nebo výprask, nebyla její vina), ukazující naivní radost pokaždé, když ji učitelé za něco pochválili, protože doma na ni buď srali, nebo ji rovnali do latě. Typická rodinka, co na první pohled působí "idylicky" a těžce normálně, ale v podstatě je prohnilá, ztrouchnivělá a rozpadlá. Rodiče se nenávidí, matka trpí představou, že všechno dělá sama a ostatní by se před ní měli klanět, ve skutečnosti dělá hovno, akorát všechny úkoluje a řve. Fotr má svý starý plný zuby (N.E.D.I.V.Í.M.S.E.!), radši je venku než doma a v návalu vzteku a nenávisti, které cítí k manželce, mlátí nevinnou dceru. Starší Kačena byla taky na pěst, ta by si ten vejprask zasloužila doopravdy. Chudák Bára. Ten konec to zabil úplně - člověk by fakt zabrečel nad tím, v čem některé ty nebohé děti vyrůstají.... celý text
Zuzanin dech
2020,
Jakuba Katalpa (p)
Neměla jsem absolutně žádná očekávání. Jediné, co mi utkvělo v paměti, byl obrovský dosah tohoto titulu, spousta kladných referencí a doporučení od příbuzných a známých. Do rukou se mi ale dostala až nyní a musím říct, že nejsem vůbec zklamaná. Někteří si stěžovali na podivný styl psaní (forma SMS zpráv, žádná uvozená přímá řeč), mně ale vyhovoval. I ty extrémně zkrácené věty, které ženou příběh kupředu mílovými kroky. Vývoj tří hlavních protagonistů mě velice znepokojoval - Zuzana byla hýčkaná a milována všemi okolo, nakonec ji semlely dějiny a po návratu z Osvětimi zůstala jen stínem té zdravé, čilé a silné dívky. Jan byl celou dobu takový odtažitý a introvertní, během války zdrhnul do Ameriky, která pro něj nebyla takovým rájem, jak si představoval. Nejodpornější byl Hanuš, po předcích Němec, očividně velmi nevyrovnaný a nejistý sám sebou - což u něho vedlo k násilnické povaze, která ho nutila týrat obě ženy jeho života, Kateřinu i Zuzanu. Nevím, na co Zuzana celou dobu čekala, já bych toho blbečka sejmula hned třetí den po svatbě. Konec byl na můj vkus sfouknutý moc rychle, chtěla jsem se dozvědět, jestli si Zuzana s Janem napíšou aspoň dopis. Jinak nemůžu nic vytknout.... celý text
Božský hráč
2014,
Christina Lauren
Hele, měla bych tyhle braky šmahem odsoudit a odplivnout si nad naivitou příběhu, ale proto tu nejsme, že. A já bych se ke kritice ani neuchýlila, protože prostě nemůžu. Je to skvělé, čte se to jedním dechem, je to eroticky nabité, má to happy-end a je to i vtipné. Ta malá nezbedná holčička ve mně prostě plesá a dává plný počet hvězd.... celý text