dominika8192
přečtené 184
Sítě
2016,
Petra Dvořáková
Tohle vůbec nebylo špatné. Nejvíc mě chytil poslední příběh, tam hezky pronikal cynismus, který je mi tolik známý. Na Dvořákové Vrány slyším jen samou chválu, bohužel se mi kniha zatím nedostala do rukou, tak jsem se protentokrát "spokojila" se Sítěmi. A neodradilo mě to od čtení dalších autorčiných děl. Jen ten námět ponižovaných žen, co se jen tak nechají tahat za fusekli, mě už pak štval. Hlavně náboženský fanatik z druhého příběhu, Standa, mě sral tolik, že bych ho snad rozmlátila basebalovou pálkou na maděru. To tak, dělat si s ním po těch scénách ještě tři další děti!! Ještěže pak odfičel a dal Karolíně pokoj, kretén. Howgh.... celý text
Příběh služebnice
2008,
Margaret Atwood
Ze začátku mě to fakt hodně bavilo, ale zhruba od půlky jsem začala přeskakovat pasáže. Ty filozofické úvahy mě prostě znudily, akce téměř žádná. Já prostě na ten antiutopický svět nejsem a nebaví mě o něm číst. Ale když už je ten seriál, řekla jsem si, musí to asi mít něco do sebe. Jako jo, námět hodně dobrý, leč celkem nevyužitý.... celý text
Sběratel očí
2014,
Sebastian Fitzek
Všechno to začalo Pacientem, který byl tak skvělý, že jsem se rozhodla Fitzeka přečíst celého. Jako druhá se mi do rukou dostala Terapie, která byla o několik levelů horší než Pacient, ale její konec to celkem vyrovnal. Dnes mám dočteného Sběratele očí a jsem si celkem jistá, že si na dlouhou dobu dám od Fitzeka pauzu. Ne že by šlo o špatnou knihu, to v žádném případě, hlavně druhá polovina byla zajímavá. Ale raději si v sobě budu pěstovat ty krásné pocity, které ve mně zanechal Pacient. Mám pocit, že cokoli dalšího by to jen zhoršilo.... celý text
Dopisy ztraceným
2019,
Brigid Kemmerer
Nikdy jsem si nemyslela, že se mi bude líbit kniha se štítkem "young adult". Ale tohle byla pecka! Nejen průměr nebo lepší průměr, ale krása! Střídání pohledů hlavních hrdinů mi hodně sedělo, napětí mezi nimi se dalo krájet a čtenář (tedy já) zběsile hltal stránku za stránkou, aby se dozvěděl, jak to s nimi dopadne. Konec mě hodně překvapil a poslední stránka byla třešničkou na dortu. Překvapení tohoto roku, alespoň pro mě.... celý text
Pozvaní
2020,
Jennifer McMahon
Tohle bylo hodně povedené, ačkoli ta posedlost hlavních hrdinů mi už ke konci lezla krkem. Čekala jsem otevřenou nepřátelskost a zášť vůči "přivandrovalcům", ale ten jeden podmračený pohled v železářství mě celkem rozesmál. Helen mě tím, jak furt pátrala po předmětech mrtvých ženských, pěkně srala - kdo by, ksakru, do baráku dobrovolně tahal předměty patřící mrtvolám, aby je tím "shromáždil na jednom místě"? Pošahaná myšlenka a Nate s tím jeho naháněním bílé laně... radši nepokračuji. Jinak se to četlo opravdu hodně dobře, nebylo tam ani moc hluchých míst, konec mě příjemně překvapil.... celý text
Terapie
2019,
Sebastian Fitzek
Přečteno po Pacientovi, který u mě nastavil laťku proklatě vysoko. Terapie těchto kvalit nedosahuje, ale na prvotinu je to pořád hodně povedené. Nemůžu říct, že bych se občas ironicky nepousmála nad nějakými klišé pasážemi, to ale nic nemění na faktu, že jsem dobrovolně a s chutí četla dál, nenutila jsem se k tomu násilím a opravdu mě zajímalo, jak to skončí.... celý text
Pravidla moštárny
2005,
John Irving
Občas si pokládám otázku "Proč se vyhýbám takovýmto skvostům?". A odpověď nenacházím. Tak jako tak - faktem zůstává, že toto je skvost a já jsem vděčná, že se mi dostal do rukou. Vůbec se to nečetlo jedním dechem, právě naopak. Bylo to půvabně těžkopádné, člověk musel hodně přemýšlet, Irwing mu nedá ani sekundu na vydechnutí. A to z toho činí takový klenot. Zprvu mě vyděsilo to množství souvislého textu s minimem přímé řeči, ale ta přímá řeč byla nádherně zakomponovaná do těch popisných odstavců. Prostě a jednoduše 100 %.... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Přečteno celé, poctivě stránku po stránce, přičemž zhruba od strany 160 jsem se k tomu musela nutit. Uznávám, že problematika bohyní je rozebrána tak detailně, že autorce muselo trval neuvěřitelně dlouho materiály shromáždit. Bezpochyby si s tím dala ohromnou práci, bohužel se celým textem táhne nerozhodnost, zda to má být beletrie, nebo dokument. Na začátku to vypadalo dokonale - prvních zhruba 80 stran jsem zběsile otáčela stranu za stranou a čuměla na to, jaká skvělá spisovatelka Tučková je. Potom to začalo drhnout - a do konce se to nezlepšilo. Pár věcí, co mi nejvíc vadily: 1. V knize je hrozně moc postav a každá z nich (zejména bohyně) má kromě občanského jména i své "bohovské" oslovení, což mě mátlo. Musela jsem se vracet i zpátky, abych zjistila, o kom se vůbec mluví, což mě rozladilo. 2. Příběh žádný. Samé kopie spisů, národopisné poučky, ale v celém příběhu se vlastně nic nedělo. No a ten konec, kde už konečně mělo aspoň dojít k očištění bohyní, to zabil úplně. 3. Nevím - vzhledem ke konci knihy - jaký smysl to vlastně celé mělo? Absolutně nic se nezměnilo, nebo nevyřešilo. Tak proč? Za mě spíše zklamání - začátek mě moc namlsal.... celý text
Prašina
2018,
Vojtěch Matocha
Ale jo, dostalo mě to. Úseky z temné Prašiny byly i celkem strašidelné, hlavní postavy mi nevadily. Udržuje si to Foglarovský nádech, ačkoli oproti Foglarovi je to možná trochu strašidelnější.... celý text
Asylum
2014,
Madeleine Roux
Celkem to ušlo. Sem tam to bylo i takové hutné a nepříjemné čtení, ale vyděšená jsem tedy nebyla ani jednou. Horor to určitě nebyl, spíš takové mysteriózní YA. Pořád jsem se nemohla rozhodnout, zda autorka chtěla napsat seriózní "thriller", nebo knihu pro mládež. Dávám 3 hvězdy ze 6, a to z jednoho zásadního důvodu - je to strašně rychle zapomenutelné. Už pár hodin po dokončení četby jsem skoro nevěděla, co se tam vlastně řešilo.... celý text
Božský cizinec
2014,
Christina Lauren
Lepší než první díl. Obě postavy byly uvěřitelnější a děj tím pádem nebyl tak naivní. Také mnohem méně názvů přirození ve stylu "péro" a "pták", což oceňuju.... celý text
O psaní: Memoáry o řemesle
2020,
Stephen King
Tohle bylo naprosto perfektní počtení o práci krále příběhu. King je prostě king.
Ptáci v trní
1993,
Colleen McCullough
Jak to, že mi tahle kráska tak dlouho unikala? Jasně, viděla jsem seriál a jasně, milovala jsem v něm Chamberlaina, kdo taky ne? Ale nějak mě nevzrušovalo, že existuje knižní předloha. A ejhle - ono je to taková nádhera!! Krásný styl psaní, perfektně vyobrazené postavy, děj tak akorát popisný (bez toho, aby dvacet let příběhu bylo popsáno na padesáti stranách, klidně stačí dvě věty). Nádech melancholie a tak zoufale hluboké lásky mě dojímal, Meggie byla moje favoritka a ambiciózní de Bricassart, který svou bezohlednou ctižádost a touhu být "BŮH" zaměňoval za "věrnou službu Pánovi", mě děsně štval a to rozčarování na konci jsem mu beze zbytku přála. Je to jedna z knih, kterou si klidně přečtu několikrát. Sto procent.... celý text
Ústav
2020,
Stephen King
Nebylo to špatné, ale ke špičce Kingovy tvorby se to nezařadí, alespoň dle mého názoru. Bylo to celé takové rozvleklé, plus jakoby se King bál přitlačit na pilu. Incident s útěkem z Ústavu byl, odpusťte mi ten výraz, přímo směšný. Já vím, že se autor snažil informovat, že úroveň zabezpečení a kontroly je tam na prd, ale... to se opravdu v noci netoulá vůbec nikdo z dozorců po chodbách a kamery jsou v tak sračkovém stavu, že se může malej kluk prohrabat ven zpod zrezlého plotu naběračkou?! Omlouvám se Mr. King, jste můj hrdina a dle mého názoru jeden z nejskvělejších spisovatelů, co kdy žil, ale tohle vám nesežeru.... celý text
Puls
2006,
Stephen King
Je to příjemné čtení, ale těch nadpozemských kvalit Kinga prostě nedosahuje. Mělo to výborný potenciál, dobře vystavěné postavy, ale... není to ani katastrofická novela, ani horor. Je to jen taková rádoby akční záležitost, kde se partička "přeživších" pokouší přežít ve světě, kde je tři čtvrtě lidstva vygumováno telefonním signálem. Ale o přežití vlastně ani tak nejde, protože všude je dost zásob, je kde spát, a určitě by bylo i kde se vykoupat, aby hlavní hrdinové nesmrděli na dálku. Konec už mě spíš nudil a dost by mě uspokojilo, kdyby se Clay nakonec vrátil ke svým přátelům (rozuměj skoro rodině), protože to byli oni, kdo mu pomáhali, a on jim. Jedna ze slabších Kingovek.... celý text
Malé ženy
2009,
Louisa May Alcott
Revoltující Jo, jemnocitná Beth, zhýčkaná Amy a něžně půvabná Meg - to jsou čtyři sestry Marchovy, které snad nemohou být rozdílnější a které na každičké stránce předvádějí, jak má vypadat sesterská láska. Přiznám se, jsem už cynik, takže mi některé pasáže, které už byly až příliš okatě citlivé, připadaly lehce trapné ("Ode dneška už budu jenom hodná, pracovitá a nikdy, nikdy nebudu chtít nic nového. Všechno si poctivě vydělám a dám mamince!"). Ale chápu, že to má být i mravokárná četba, určená spíše pro odrostlejší děti než pro dospělé. Narazila jsem na vydání, které končilo návratem pana Marche domů a zasnoubením Meg s panem Brookem, takže o dospěláckých peripetiích si budu muset přečíst až v pokračování.... celý text
