dominika8192
komentáře u knih
Silo
Hugh Howey
Hele, dávám takových 60 %. Protože začátek je moc fajn, rozvleklost mi vůbec nevadila, jsem zvyklá na Kinga. Líbil se mi popis rozvrstvení sila a hierarchie jednotlivých pater. Pak přišel prostředek a začalo se to fakt vléct. A poslední třetina knihy - tu už jsem přeskakovala. Revoluce mě nebavila vůbec a konec byl sfouknutej až moc rychle a moc happy na to, že to má být post-apo.
Pohádka
Stephen King
Tomuhle týpkovi je bezmála 80 let a jede jako blázen! Z hororových pecek se usadil v roli bezkonkurenčního vypravěče, který dokáže celý příběh postavit na lásce ke stárnoucí feně („Má statečná fena. Má hodná fena."). King je prostě King a já jeho přerod z mistra hororu na mistra obyčejně neobyčejného příběhu zbožňuju. Nemám co dodat.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Požitek z knihy zachránilo posledních asi 30 stran. Do té doby měla jednu zásadní chybu - extrémně nesympatické postavy. Včetně té hlavní. Doslova mě s*aly. Teprve posledních 30 stran bylo velmi příjemných a plných naděje a zachránilo to celou náladu z knížky. Dávám 4 hvězdičky z 6.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Náhodný výběr v knihovně, ale nádherný výběr. Četlo se to krásně od začátku do konce. A chystám se i na film, který (snad) tenhle příjemný pocit podtrhne.
Čekanka
Julia Quinn
Líbilo. Přečteno po zhlédnutí minisérie na Netflixu a musím říct, že se mi zejména Colinova postava líbila mnohem víc v knize než v seriálu. Nevím, jestli za to může blbě napsaný scénář nebo nedostatečná herecká vyspělost Newtona, ale tohle jsem si upřímně užila mnohem víc než seriál.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Tohle bylo silné a velkolepé. Nejdřív mě trochu zarazila tloušťka knihy, a když jsem ji prolistovala, všimla jsem si kopií různých oficiálních listin a právních dokumentů, a říkala jsem si, že to bude něco, co příběh stáhne dolů, ale chyba lávky, přátelé! Přečetla jsem to jedním dechem, naprosto ponořená do příběhů nebohých řeholnic, které prostě jen chtěly pomáhat a být užitečné, a bolševik jim to ztěžoval, jak jen mohl. Nemám co dodat.
Purpurový ibišek
Chimamanda Ngozi Adichie
(SPOILER) Už v abstraktu je napsána velká pravda...v domě, kde Kambili žije, vládne ticho a tíživá atmosféra, kterou zprostředkovává náboženský fanatik Eugene, Kambilin otec. Na veřejnosti vřelý a vlídný muž, se za zavřenými dveřmi mění na hromádku nejistoty a strachu z božího soudu (protože někde v hloubi duše ví, že vyznává víru, která se neslučuje s jeho nigerijskou náturou) a za jakýkoliv přestupek své děti trestá fyzicky a hlavně psychicky. Kvůli tomu je Kambili ještě v 15 letech zakřiknutá, extra tichá, nenápadná a upozaděná. Za jakýkoliv hlasitější projev by totiž přišla rána. Četlo se to hezky, ale bolelo to. Kambili i Jaji (a vlastně i jejich matky) mi bylo hrozně moc líto.
Doupě
Jakuba Katalpa (p)
Tohle je napsané tak úsporně, až je to dokonalé. Miluju styl psaní Katalpy. A nenudila jsem se od začátku do konce. Všechny postavy byly sympatické, se všemi jsem sympatizovala. Až na Květu, která mi svým chováním občas lezla na nervy, ale ve finále jsem ji pochopila a jejího vězně dokonce měla ráda za to, jak se v doupěti zabydlel. Za mě 5 hvězd z 5.
Poutník před branami moudrosti
John Boyne
Nikdy jsem nic podobného nečetla. Myslela jsem si, že to prolínání času bude popsané vágně a ploše, ale chyba lávky. Fakt mě to neskutečně bavilo, zejména tou originální návazností událostí a podobností jmen. Čtenář se musí až pousmát, jak si autor pohrává s jeho pozorností. Čtyři hvězdy z pěti.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Neřeknu nic než, že to bolelo. Přečteno za 3 dny. Nadmíru kvalitní čtení. Ale bolelo to hodně.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Nevím, jestli dát plný počet nebo odpad. Je to surový, drsný a na dřeň, což mi za normálních okolností nevadí, ale tady se o nějakejch normálních okolnostech nedá mluvit ani zbla. Je to ohavný. Odporný. A já si zase jednou musím říct, jaký jsem měla štěstí, že jsem po škole chodila svědomitě domů a nechtěla se vmísit do nějaký party tím, že bych nejdřív hulila, a nakonec si i šlehala. Díky, mami, za neustálou kontrolu a dostatek pozornosti, kterou jsi mi věnovala.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Autorčin styl už je mi dobře znám a oceňuji na ní, že svoje detektivky píše spíše jako novely než klasické krimi příběhy. Další oddychová a přitom hodně zajímavá záležitost.
Billy Summers
Stephen King
Tohle je prostě starý dobrý King. Záměrně říkám "starý", poněvadž takhle "lidsky" on píše až v požehnaném věku. Ty obvious horory už všechny vytvořil a nemá kam se posouvat, ale ty reálné horory a.k.a posraný život jednoho random člověka, tam má pořád odkud brát a jde mu to sakra dobře. Pět hvězd, ne proto, že King, ale protože King Metuzalém.
Nebeská hostina
Donald Ray Pollock
Hele, je jasný, že Pollock má nějaké interní sexuální trable, protože aby všechno, ale fakt VŠECHNO, v jeho příběhu sklouzlo k sexu, je úchylka. Já nejsem žádná puritánka, mám za sebou i knihy typu Božský..., apod., ale tohle bylo odporný vyobrazení sexu, že se mi z toho až žaludek zvedal. Možná to bylo úmyslný - celým příběhem se táhla shnilá a mastná, lepkavá a olejnatá pachuť beznaděje a hnusu. Prostě jííháá - Amerika ve svý nejúlisnější zvrácenosti...s nemytejma zubama, smradlavým dechem, potem nasáklýma hadrama a měsíc nemytejma tělama. Fujtajbl vespolek. Na druhou stranu čtení, co se vryje pod kůži tím, jak čtenáře mrdne po hlavě bejzbolkou.
Modistky z Tržní uličky
Marie Lamballe (p)
Nakonec hodně čtivý a zajímavý příběh. Ráda jsem si s Elisou prožila její dobrodružství a líbilo se mi, jak to skončilo. Určitě si přečtu pokračování.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Plný počet tomu nedám kvůli množství nesympatických postav. Ale solidní čtení to bylo, a tak si to ty 4 z 5 zaslouží.
Pekařova dcera
Sarah McCoy
Líbilo. Prolínání minulosti a současnosti oživilo děj. Příjemně a kvalitně strávený čas. Doporučuju.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Tak tohle bylo překvapivě skvělé! Čekala jsem bláznivou komedii, kterou po padesáti stránkách odložím, protože to bude tak absurdní, že se to nebude dát snést. Leč chyba lávky. (Nebo mostu, hahaha, ne, dělám si prdel). Tohle bylo hlubokomyslný, velký a k zamyšlení.
Některý věty byly tak hluboký, že jsem si je musela zapsat, abych na ně nezapomněla. Tohle je spíš tragikomedie, ačkoli ve finále mi není jasný, kdo to za komedii vůbec vydává. Je to spíš úsměvný psychologický drama. Smutný.
Hodně, hodně smutný.
Ale i veselý.
Něco jako když brečíte a zároveň se smějete.
Pět hvězd.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Zhltnuto za dva dny. Už dlouho jsem nečetla nic tak chytlavého, co by mě drapsnulo a nepustilo. Zároveň se vedle hlavní hrdinky cítím zahanbená a nesvá - tolik dřiny, kolik si užila, bych nezvládla ani za 390 let. Klobouček.
