dominika8192 komentáře u knih

O Jojo Moyesové jsem slyšela, knihu Než jsem tě poznala jsem nečetla, a tak jsem neměla vůbec žádná očekávání. A musím říct, že jsem příjemně překvapená. Není to sice žádný extrémní masterpiece, ale na to si u těchto příběhů stejně nehrajeme. Mělo to sympatický romantický podtext, děti se chovaly překvapivě vzorně a ne jako spratci, Jess byla hezky ztřeštěná a Martymu bych rozmlátila hlavu krumpáčem za to, co bývalé rodině provedl. Ale mělo to happy-end. A při těch ve mně, cynikovi, něco roztává.

3 01.07.2021

Moc hezké pokračování Dopisů ztraceným. Zatímco v prvním díle mi Revova postava připadala "do počtu", tady ji autorka krásně rozvinula a já hltala každé slovo. Emmy mi bylo líto, zejména u snídaně s fotrem, co celou dobu vejral do mobilu, a pak jí přes výlohu ukázal zvednutý palec. V tu chvíli bych ho asi rozmlátila basebalkou. Rev byl stejně jako Declan krásně tajemný, inteligentní a sexy rebelský, zatímco děvčata - Juliet a Emma - jejich říznost zjemňovaly půvabně dívčím přístupem. Určitě jsem to nečetla naposledy.

4 28.06.2021

(SPOILER) Dámy a pánové, tohle byl hnus. Tím nemyslím knihu jako takovou, ta byla skvěle napsaná (tím rozuměj depresivní, skličující a znepokojivá), ale to poselství. Po celou dobu četby mnou probublával bezmocný vztek a chtěla jsem té svini, kterou z pro mě nepochopitelných důvodů titulují slovem "mamka", nakopat prdel a shodit ji z mostu dolů, aby ji tam rozjezdily kamiony. Fotr zbabělec, matka obsesivně zatížená na pořádek a donekonečna upřednostňující starší dceru před tou mladší. A ta (Bára) bezelstně se pokoušející vše urovnat, "napravit se" (ačkoli nic z toho, za co dostala seřvák nebo výprask, nebyla její vina), ukazující naivní radost pokaždé, když ji učitelé za něco pochválili, protože doma na ni buď srali, nebo ji rovnali do latě. Typická rodinka, co na první pohled působí "idylicky" a těžce normálně, ale v podstatě je prohnilá, ztrouchnivělá a rozpadlá. Rodiče se nenávidí, matka trpí představou, že všechno dělá sama a ostatní by se před ní měli klanět, ve skutečnosti dělá hovno, akorát všechny úkoluje a řve. Fotr má svý starý plný zuby (N.E.D.I.V.Í.M.S.E.!), radši je venku než doma a v návalu vzteku a nenávisti, které cítí k manželce, mlátí nevinnou dceru. Starší Kačena byla taky na pěst, ta by si ten vejprask zasloužila doopravdy. Chudák Bára. Ten konec to zabil úplně - člověk by fakt zabrečel nad tím, v čem některé ty nebohé děti vyrůstají.

21 24.06.2021

(SPOILER) Neměla jsem absolutně žádná očekávání. Jediné, co mi utkvělo v paměti, byl obrovský dosah tohoto titulu, spousta kladných referencí a doporučení od příbuzných a známých. Do rukou se mi ale dostala až nyní a musím říct, že nejsem vůbec zklamaná. Někteří si stěžovali na podivný styl psaní (forma SMS zpráv, žádná uvozená přímá řeč), mně ale vyhovoval. I ty extrémně zkrácené věty, které ženou příběh kupředu mílovými kroky. Vývoj tří hlavních protagonistů mě velice znepokojoval - Zuzana byla hýčkaná a milována všemi okolo, nakonec ji semlely dějiny a po návratu z Osvětimi zůstala jen stínem té zdravé, čilé a silné dívky. Jan byl celou dobu takový odtažitý a introvertní, během války zdrhnul do Ameriky, která pro něj nebyla takovým rájem, jak si představoval. Nejodpornější byl Hanuš, po předcích Němec, očividně velmi nevyrovnaný a nejistý sám sebou - což u něho vedlo k násilnické povaze, která ho nutila týrat obě ženy jeho života, Kateřinu i Zuzanu. Nevím, na co Zuzana celou dobu čekala, já bych toho blbečka sejmula hned třetí den po svatbě. Konec byl na můj vkus sfouknutý moc rychle, chtěla jsem se dozvědět, jestli si Zuzana s Janem napíšou aspoň dopis. Jinak nemůžu nic vytknout.

6 24.06.2021

Hele, měla bych tyhle braky šmahem odsoudit a odplivnout si nad naivitou příběhu, ale proto tu nejsme, že. A já bych se ke kritice ani neuchýlila, protože prostě nemůžu. Je to skvělé, čte se to jedním dechem, je to eroticky nabité, má to happy-end a je to i vtipné. Ta malá nezbedná holčička ve mně prostě plesá a dává plný počet hvězd.

10 14.06.2021

Mornštajnovou respektuji, zejména tedy po přečtení Hany, což je podle mého názoru jedna z nejlepších knih milénia. Slepá mapa...inu, není to špatné, ale častokrát jsem se během čtení nudila. Příběh měl být vyhrocený a tragický, ale byl spíše rozvleklý a akce tam taky moc nebylo. Suma sumárum - tohle je autorčin průměr, opravdu dobrých bylo posledních 10 stran a já jakožto čtenářka děj knihy brzy zapomenu.

6 11.06.2021

(SPOILER) Jo, tak tohle můžu! Milostné příběhy na pozadí historických tragédií jsou klišé jako prase, ale s touto jistotou k nim každý přistupuje. Tady nejde o to, přijít s nějakým originálním námětem, co se vymkne očekávanému, ale to očekávané dobře sepsat. A to se Greyové povedlo bravurně. Líbilo se mi prolínání minulosti se současností, a když jsem zjistila, že milostný příběh nebude jeden, ale dva, potěšilo mě to. Přiznávám, jsem cynik, kterého i Sofiina volba nechává klidným, nicméně tady - čtu o "bezhlavé zamilovanosti" a něco ve mně taje, přátelé. Jestli je to reálné? Hm, ne, asi ne - možná tedy ta láska za časů války, ta asi bývala žhavá a pohlcující a dokážu si představit, že dva mladí lidé, jejichž budoucnost byla násilně rozervána přiteplalým buzna vikářem, na sebe až do smrti nezapomenou a jejich láska přestojí celá desetiletí, ale aby se něco podobného odehrálo v roce 2011? Ehm, ne, to si úplně neumím představit. A to, že ztroskotaná, chudá dívka narazí na krásného, sexy chlapíka, co je jen tak náhodou členem (skoro) aristokratické rodiny? Tohle by zavánělo hodně blbou červenou knihovnou, a o tom přemýšlet nechci, protože by mi to zkazilo dojem z jinak skvělé knihy! Ne, nemůžu si poručit a těch 5 hvězd tomu prostě dám.

5 05.06.2021

(SPOILER) Tohle vůbec nebylo špatné. Nejvíc mě chytil poslední příběh, tam hezky pronikal cynismus, který je mi tolik známý. Na Dvořákové Vrány slyším jen samou chválu, bohužel se mi kniha zatím nedostala do rukou, tak jsem se protentokrát "spokojila" se Sítěmi. A neodradilo mě to od čtení dalších autorčiných děl. Jen ten námět ponižovaných žen, co se jen tak nechají tahat za fusekli, mě už pak štval. Hlavně náboženský fanatik z druhého příběhu, Standa, mě sral tolik, že bych ho snad rozmlátila basebalovou pálkou na maděru. To tak, dělat si s ním po těch scénách ještě tři další děti!! Ještěže pak odfičel a dal Karolíně pokoj, kretén. Howgh.

6 31.05.2021

(SPOILER) Tohle prostě nejde nezbožňovat. Ta hra se slovy, ta schopnost proniknout do myšlenek! V tomhle je King prostě King, nedá se nic dělat. Annie mě srala v prvních vteřinách, kdy svým smrdutým dechem dávala Paulovi první pomoc. A od té chvíle mě srala čím dál víc. Těsně ke konci byl jeden její monolog, který doslova prorazil mou cynickou skořepinu a zasáhl mě hrotem přímo do citlivých partií v hrudníku - "Krysy vám nic neudělaj. Možná zjistí, že jste taky krysa. A adoptujou si vás." Tahle poznámka mi způsobila nepříjemné brnění, opravdu nepříjemné. King to jako obyčejně zatloukl a rozmlátil na maděru. Nic víc není.

10 29.05.2021

Ze začátku mě to fakt hodně bavilo, ale zhruba od půlky jsem začala přeskakovat pasáže. Ty filozofické úvahy mě prostě znudily, akce téměř žádná. Já prostě na ten antiutopický svět nejsem a nebaví mě o něm číst. Ale když už je ten seriál, řekla jsem si, musí to asi mít něco do sebe. Jako jo, námět hodně dobrý, leč celkem nevyužitý.

3 23.05.2021

Všechno to začalo Pacientem, který byl tak skvělý, že jsem se rozhodla Fitzeka přečíst celého. Jako druhá se mi do rukou dostala Terapie, která byla o několik levelů horší než Pacient, ale její konec to celkem vyrovnal. Dnes mám dočteného Sběratele očí a jsem si celkem jistá, že si na dlouhou dobu dám od Fitzeka pauzu. Ne že by šlo o špatnou knihu, to v žádném případě, hlavně druhá polovina byla zajímavá. Ale raději si v sobě budu pěstovat ty krásné pocity, které ve mně zanechal Pacient. Mám pocit, že cokoli dalšího by to jen zhoršilo.

1 17.05.2021

Nikdy jsem si nemyslela, že se mi bude líbit kniha se štítkem "young adult". Ale tohle byla pecka! Nejen průměr nebo lepší průměr, ale krása! Střídání pohledů hlavních hrdinů mi hodně sedělo, napětí mezi nimi se dalo krájet a čtenář (tedy já) zběsile hltal stránku za stránkou, aby se dozvěděl, jak to s nimi dopadne. Konec mě hodně překvapil a poslední stránka byla třešničkou na dortu. Překvapení tohoto roku, alespoň pro mě.

7 14.05.2021

Tohle bylo hodně povedené, ačkoli ta posedlost hlavních hrdinů mi už ke konci lezla krkem. Čekala jsem otevřenou nepřátelskost a zášť vůči "přivandrovalcům", ale ten jeden podmračený pohled v železářství mě celkem rozesmál. Helen mě tím, jak furt pátrala po předmětech mrtvých ženských, pěkně srala - kdo by, ksakru, do baráku dobrovolně tahal předměty patřící mrtvolám, aby je tím "shromáždil na jednom místě"? Pošahaná myšlenka a Nate s tím jeho naháněním bílé laně... radši nepokračuji. Jinak se to četlo opravdu hodně dobře, nebylo tam ani moc hluchých míst, konec mě příjemně překvapil.

4 12.05.2021

Přečteno po Pacientovi, který u mě nastavil laťku proklatě vysoko. Terapie těchto kvalit nedosahuje, ale na prvotinu je to pořád hodně povedené. Nemůžu říct, že bych se občas ironicky nepousmála nad nějakými klišé pasážemi, to ale nic nemění na faktu, že jsem dobrovolně a s chutí četla dál, nenutila jsem se k tomu násilím a opravdu mě zajímalo, jak to skončí.

5 05.05.2021

Omlouvám se, ale ne. Uznávám, že autorka byla z mého pohledu "ošizena", protože těsně před otevřením její knížky jsem dočetla Pravidla moštárny (naprostý skvost). Ale to nic nemění na faktu, že je příběh špatný. A to natolik, že jsem knihu musela po útrpném přelouskání 120 stran odložit. Hele, nevadí mi erotické scény (mám za sebou Božského bastarda a Božského cizince), nevadí mi ani mafiánské prostředí (dočetla jsem Kmotra i Ve stínu mafie), ale toto je divná slátanina. Hlavní hrdinka je od první stránky na direkt pravým hákem do ksichtu, chová se jako kráva, co posílá do prdele jak své kamarády, tak mafiánského bosse (?!). Vím, že mělo jít o vykreslení "nebojácné ženy plné odvahy, na kterou si nikdo nepřijde", takže se omlouvám, že tuto růžovou bublinu prasknu - to není odvaha, to je debilita. Pokud bychom vzali v úvahu, že Vaculík je skutečně "obávaným šéfem temného podsvětí a všech mafiánů" (což není), nějakou takovou blbku by prostě nechal odprásknout. Když už jsme u toho, Vaculík je spíš arogantní blbeček, co se chová jako přidrzlý majitel manažerské firmy, ne jako mafián. Z tohohle chlápka že mají všichni respekt, jo?! Tak v tom případě je slovenské podsvětí jak růžová zahrada a není se čeho bát! Suma sumárum - anotace tvrdí, že Bernátová není tou "přeslazenou autorkou romantických slátanin", ale bohužel je. Tohle bylo dost nevydařené porno trochu okořeněné směšnými pasážemi o "mafii".

Občas si pokládám otázku "Proč se vyhýbám takovýmto skvostům?". A odpověď nenacházím. Tak jako tak - faktem zůstává, že toto je skvost a já jsem vděčná, že se mi dostal do rukou. Vůbec se to nečetlo jedním dechem, právě naopak. Bylo to půvabně těžkopádné, člověk musel hodně přemýšlet, Irwing mu nedá ani sekundu na vydechnutí. A to z toho činí takový klenot. Zprvu mě vyděsilo to množství souvislého textu s minimem přímé řeči, ale ta přímá řeč byla nádherně zakomponovaná do těch popisných odstavců. Prostě a jednoduše 100 %.

12 02.05.2021

Přečteno celé, poctivě stránku po stránce, přičemž zhruba od strany 160 jsem se k tomu musela nutit. Uznávám, že problematika bohyní je rozebrána tak detailně, že autorce muselo trval neuvěřitelně dlouho materiály shromáždit. Bezpochyby si s tím dala ohromnou práci, bohužel se celým textem táhne nerozhodnost, zda to má být beletrie, nebo dokument. Na začátku to vypadalo dokonale - prvních zhruba 80 stran jsem zběsile otáčela stranu za stranou a čuměla na to, jaká skvělá spisovatelka Tučková je. Potom to začalo drhnout - a do konce se to nezlepšilo. Pár věcí, co mi nejvíc vadily:
1. V knize je hrozně moc postav a každá z nich (zejména bohyně) má kromě občanského jména i své "bohovské" oslovení, což mě mátlo. Musela jsem se vracet i zpátky, abych zjistila, o kom se vůbec mluví, což mě rozladilo.
2. Příběh žádný. Samé kopie spisů, národopisné poučky, ale v celém příběhu se vlastně nic nedělo. No a ten konec, kde už konečně mělo aspoň dojít k očištění bohyní, to zabil úplně.
3. Nevím - vzhledem ke konci knihy - jaký smysl to vlastně celé mělo? Absolutně nic se nezměnilo, nebo nevyřešilo. Tak proč?
Za mě spíše zklamání - začátek mě moc namlsal.

11 19.04.2021

Ale jo, dostalo mě to. Úseky z temné Prašiny byly i celkem strašidelné, hlavní postavy mi nevadily. Udržuje si to Foglarovský nádech, ačkoli oproti Foglarovi je to možná trochu strašidelnější.

6 13.04.2021

Celkem to ušlo. Sem tam to bylo i takové hutné a nepříjemné čtení, ale vyděšená jsem tedy nebyla ani jednou. Horor to určitě nebyl, spíš takové mysteriózní YA. Pořád jsem se nemohla rozhodnout, zda autorka chtěla napsat seriózní "thriller", nebo knihu pro mládež.
Dávám 3 hvězdy ze 6, a to z jednoho zásadního důvodu - je to strašně rychle zapomenutelné. Už pár hodin po dokončení četby jsem skoro nevěděla, co se tam vlastně řešilo.

13.04.2021

Překvapivě výborné.

3 07.04.2021