dominika8192 komentáře u knih

Jako jo, četlo se to příjemně a děj hezky plynul. Děj? On tam vlastně žádný nebyl. Jen psychologický rozbor vidláků, co jsou připoutaní k půdě a nehodlají se z ní hnout. Jako typický měšťák musím přiznat, že mě to velmi znepokojovalo. Taková ta zemitá drsnost a oprsklost...dost mě to sebralo, na to už nésú zvyklá. Pár vět mi i celkem vadilo, např. to Zbyňkovo "zapichat si chcu, to jo". Nevím, k téhle knize už bych se nevrátila.

9 19.12.2021

Příjemné čtení.

19.12.2021

Útlá knížečka plná bolestných vzpomínek i přítomných okamžiků. Děj je prakticky nulový, jedná se o kaleidoskop myšlenek, zážitků a pocitů na pozadí kruté historické události, která neměla v dějinách lidstva obdoby.
Celý příběh je okořeněn působivým výkladem jednotlivých ermitážských děl, které autorka popsala tak důvěryhodně, že jsem si je dokázala do detailu představit.
Podivné čtení - nemohu říci, že by ve mně zanechalo nějakou nesmazatelnou stopu, nebo že bych si knihu kdy přečetla znovu, ale...zaujala.

1 01.12.2021

Nejsem fanoušek romantických pind a výkřiků, ale tohle je prostě strašně milé a příjemné. Už Začít znovu se mi líbilo a pokračování nesklouzlo do klišé srajd, jak to bývá zvykem. Mona Kasten je solidní spisovatelka milostných příběhů, na kterých si dovolím beze studu ujíždět :-)

5 20.11.2021

Hej, tohle nebylo vůbec špatné! Vědomě se romantickým příběhům vyhýbám, protože bývají tak klišoidní, že by z toho jeden zvracel. Ale humbuk kolem Kastenové se dostal i ke mně, tak jsem tomu dala šanci...a nelituji! Klidně bych četla dál a dál, tak mě příběh těch mladých lidí vtáhl. Určitě od autorky zkusím něco dalšího.

5 24.10.2021

Nemám slov. Rok 2021 mi do cesty připletl tento skvost a já s úctou říkám, že se jedná o jednu z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla, co do žánru absolutně nejlepší.
...ne, mohla bych to tu celé rozebírat do detailu, mluvit o propracovaném ději a dechberoucí výstavbě postav, ale...ta kniha musí mluvit sama za sebe.

4 21.10.2021

Na knihu jsem narazila čistě náhodou, do oka mi padl její název. Bylo to moc milé, odpočinkové čtení, které jsem zhltla za jedno odpoledne.

5 21.10.2021

Jo, tohle jsem si užila. Ten konec byl nejlepší.

5 09.10.2021

Nebylo to špatné. Někdy si člověk musí odpočinout od všelijakých těch Kingů a Morrisových a sáhnout po romantické oddechovce. Toto byla navíc solidně zpracovaná romantická oddechovka. Jasně, pár klišé momentů se tam našlo, ale to už souvisí s mým cynickým vnímáním světa, pro které je těžké přijmout, že se k sobě lidi fakt chovají takhle hezky a podporují se navzájem.

1 08.09.2021

Povedená sbírka povídek, nad nimiž se čtenář musí zamyslet. Začátek se rozjíždí pozvolněji, ale zhruba od třetí povídky to nabralo neuvěřitelný spád. Poslední povídka je samozřejmě nejlepší záležitost, ale já musím speciálně vyzdvihnout Acheron - u té jsem si na konci i zabrečela. Něco tak originálního jsem dlouho nečetla. :-)
Dávám 5 hvězdiček a doporučuji k přečtení každému, dokonce i někomu, kdo nevyznává sci-fi.

6 27.08.2021

Snažila jsem se. Bůh ví, že ano. Ale nezvítězila jsem. Bojovala jsem celých 268 stran, vyhradila si k četbě 14 dní (a to většinu knih, i tlustých, přečtu v intervalu 3 až 5 dnů), každý den jsem poctivě přečetla co nejvíc textu. Ale nešlo to. Omlouvám se úchvatnému autorovi Jaume Cabrému, který bezpochyby stvořil epos. Takový masterpiece zvládají jedině Katalánci, mají tu imaginaci v sobě. Ale těsně před stranou 270 mě opustila jakékoli motivace číst dál. Nezajímalo mě, jak to s Áadriou dopadne, netoužila jsem se prokousat až ke konci. Zavřela jsem knihu s pocitem prázdnoty. A to se mi u krásných knih nestává často. Bezpochyby majstrštyk, ale ne pro mě.

1 17.08.2021

Kvalit Ranhojiče to nedosahuje, ale to se nepovede žádné knize. Ani sám velký génius nepřekročí svůj vlastní stín a nenapíše nic podobně skvostného. V záři Ranhojiče se Lékařka jeví jako průměrná kniha, nemastná a neslaná, ale zdání klame. Je působivá, jemná a laskavá a ačkoli řeší vážná témata, servíruje je čtenáři něžně a nenásilně. Ne, nebudu se inspirovat poslední větou anotace, v níž se praví, že se ke knize čtenář rád vrátí. Přečetla jsem ji jednou a stačilo. Ale promrhaný čas to nebyl.

5 03.08.2021

Zusak je jeden z mála autorů, který dokáže úchvatně psát absolutně o ničem. :-) Zápletka je opravdu jednoduchá, ale styl vyprávění je tak imaginativní a snový, že je radost to číst.

2 30.07.2021

Kniha Petry Štarkové se mi moc líbila. Je napsaná stylem, který mi trošíčku připomíná Brůhovou, tj. svěží a úderné věty a žádná zbytečná omáčka kolem. První povídka mě navnadila, autorka si s ní vyhrála a dodala jí šmrnc. Dále mi utkvěla povídka Odkaz zpovědníka z Loudunu, která byla sice delší, zato ale dramatičtější a hodně akční. Třináctý měsíc mi vyloudil úsměv na tváři, zatímco u Řádu popsaného stolu už jsem se řehtala nahlas. Některé narážky a slovní obraty byly geniální. :-) Sláva českým autorům, mají na to.

5 27.07.2021

Milá jednohubka z pera mistra hororů. Kupodivu oddechová, příjemná a místy rozkošná (zejména dialogy mezi Stephanií a dvěma staříky). Zhltnuto za jeden večer, vykouzlilo úsměv na tváři.

4 27.07.2021

To jak dlouho jsem musela čekat na první šu.ačku?! Zatím nejslabší díl série, ta hrdinova posedlost zkrachovalým manželstvím mi po chvíli lezla krkem.

2 12.07.2021

(SPOILER) No, byla to taková nenáročná oddechovka, v níž nebylo ani zbla děsivého. Spíš takový nepovedený duchařský románek pro 7leté děti, ale ani ty by se toho nelekly. Spousta klišé s obrovským domem, kterým v noci procházejí duchové, rádoby milou hostitelkou, která celou dobu kontroluje, zda jí někdo nebude odmlouvat a jakékoli podezřelé skutečnosti svede na "vrzající potrubí", "staré parkety", "děravou střechu, kterou profukuje", případně na "nevyspalost děcek, kterým se určitě něco zdálo". Konec předvídatelný a lehce nezvládnutý. Už Tajemství sídla Craven Manor bylo na pováženou, tohle bylo spíš úsměvné. Hvězdy dávám za nenáročnou zábavu.

2 10.07.2021

Plný počet tomu nedám, protože začátek byl nepřehledný. Pár stran jsem netušila, kdo vypráví, což by se vzhledem k tomu, že je to v anotaci přímo napsáno, stát nemělo. Po ujasnění postav to ale byla dojímavá a hlubokomyslná jízda. Chytí za srdce - inu, soucitní Němci za 2. války. To hned tak neuvidíte, saukerl!!

4 10.07.2021

O Jojo Moyesové jsem slyšela, knihu Než jsem tě poznala jsem nečetla, a tak jsem neměla vůbec žádná očekávání. A musím říct, že jsem příjemně překvapená. Není to sice žádný extrémní masterpiece, ale na to si u těchto příběhů stejně nehrajeme. Mělo to sympatický romantický podtext, děti se chovaly překvapivě vzorně a ne jako spratci, Jess byla hezky ztřeštěná a Martymu bych rozmlátila hlavu krumpáčem za to, co bývalé rodině provedl. Ale mělo to happy-end. A při těch ve mně, cynikovi, něco roztává.

3 01.07.2021

Moc hezké pokračování Dopisů ztraceným. Zatímco v prvním díle mi Revova postava připadala "do počtu", tady ji autorka krásně rozvinula a já hltala každé slovo. Emmy mi bylo líto, zejména u snídaně s fotrem, co celou dobu vejral do mobilu, a pak jí přes výlohu ukázal zvednutý palec. V tu chvíli bych ho asi rozmlátila basebalkou. Rev byl stejně jako Declan krásně tajemný, inteligentní a sexy rebelský, zatímco děvčata - Juliet a Emma - jejich říznost zjemňovaly půvabně dívčím přístupem. Určitě jsem to nečetla naposledy.

4 28.06.2021