dominika8192 komentáře u knih

(SPOILER) Nevím ... tentokrát se asi odkloním od recenzí většiny čtenářů, ale ve mně kniha zanechala spíše pachuť citového vydírání, než že by mě dojala. Slza neukápla ani jednou (ano, nejspíše jsem cynik, co s ním už nic nehne), ale mou soustavnou myšlenkou při čtení onoho příběhu bylo "Autor popsal svého profesora tak, aby co nejvíce vydojil čtenářovy slzičky". Samozřejmě je mi jasné, že potýkat se s diagnózou ALS musí být strašlivé, ale mnohem více by mě chytilo za srdce, kdyby si Morrie aspoň jednou zanadával, oddal se sebelítosti nebo projevil strach. Pořád mluvil o tom projevovat lidskost a sám pak byl až úchylně vyrovnaný, skoro radostný, bez ustání poučující a samozřejmě ohromně naplněný vlastním vnitřním klidem ... pardon, ale tohle rádoby "hrdinství" mě nedojímá. Strach ze smrti je vlastní každému a kecy typu "ne, nebojím se, protože teprve když přijmu smrt, můžu si užít života" na mě neplatí, sorry. Kromě toho předsmrtné rádoby vtípky jako "postarej se, aby mě v krematoriu nepřevařili" jsou na můj vkus odporné, nechutné a přes čáru. Suma sumárum příběh ucházející, soucit nula, sympatie s těžce nemocným mužem nula a dojem ... nic moc.

9 03.08.2020

(SPOILER) Tato kniha je prostě taková nic moc. Hlavně příběh není moc uvěřitelný a hned anotace na obálce je zavádějící. Autor v ní zmiňuje příběhy dvou postav - vdovy Marcely a Roberta - a uvádí, že ona "se mu snaží důvěřovat a pomoci mu, ale aniž to tuší, její váhavost spojená s opatrností hraje ve vztahu mezi nimi roli". V první řadě se ptám, v jakém vztahu, proboha? Oba protagonisté se za celou knihu spolu vidí doslova jen jednou jedinkrát (!), a to na kafi v restauraci, kde bezďák Robert horečně počítá, za kolik peněz si Marcela objedná, aby to měl jak zaplatit. Vedou spolu celkem bezduchou konverzaci plnou klišé sraček (viz "Když je člověk sám, není nic. Jen osamělá figurka na šachovnici!"), na jejímž konci se nepochopitelně přímočarý a "odvážný" Robert přizná ke své životní prohře, díky níž skončil na ulici ... pochopitelně ne svou vinou, ale řízením neblahého osudu. I hovno. Vyhodili ho sice z práce, jasně, je to blbé, ale to, že má všechny prachy prohrát gemblením v kasinu, k tomu už ho nikdo nenutil, no ne?!! Na konci hodinového rozhovoru, který nikam nevedl, se rozloučili a šli si svou cestou. Tečka. Tady veškerý "vztah" končí, protože se až do konce knihy už nesejdou. Jeho skolí zápal plic a ona doma vzdychá a "vidí Roberta neustále před očima, nemůže ho dostat z hlavy". Na to, že je to šedesátiletá vdova, co má mít už rozum, se "zblbla" setsakra rychle. Jo, zapomněla jsem uvést Robertovu nemoc, prolínající se celým příběhem, která není ani tak soucit vyvolávající jako otravná. Jo, zápal plic a trochu náběh na anginu pectoris. Výsledek? Úmrtí na konci sfouknuté na třech řádcích. "Jé, ahoj Robine, jak je?" "Jdu si lehnout, je mi blbě!" O několik hodin později: "Ty vole, on umřel!" Jakože, pardon? A to kde je nějaká gradace nebo předesílání nebo aspoň naznačení, že se to má vyvíjet tímhle směrem? Nebo to byl momentální nápad autora zkusit ze čtenáře vyždímat slzičky? Nestalo se. Suma sumárum nuda, sem tam docela dobrý dialog. Ale soucit s Robertem ani trochu - fakt nemůžu cítit lítost k někomu, kdo všechny prachy prohraje jako gembler, a pak ještě rozprodá majetek a to, co za to shrábne, jde zase protočit na automatech. Omlouvám se, ale ne ....

02.08.2020

Jako jo ... tohle můžu ... číst pořád a pořád dokola. Hororový nádech jednotlivých balad a nádherné, doslova kouzelné verše. Erben is DA KING!!!!

14 30.07.2020

Výborné ... co byste také od Kinga očekávali? Ten debilní mladík je skutečně prvotřídní vymatlaný psychopat a Bill Hodges je policajt ze staré školy, co ho chytá. Vrah se na jednu stranu snaží uniknout, na druhou stranu hrozně touží po pozornosti a kupí jednu kravinu na druhou. Jak už zde bylo někým zmíněno - pro fandu Kinga povinnost, pro milovníky detektivek klidně odrazový můstek.

7 26.07.2020

Tato knížka byla super ... jedním slovem skvělá. Marley byl ztělesněním všech těch nevychovaných, nezvladatelných čoklů, co lidem skáčou na kolena a boří jim čumáky do rozkroků. Těch psů, co se za ně venku na procházce strašně stydíte, protože se jak debilové dusí na napnutém vodítku, lížou nechutnosti ze země, vrčí na pochcanej keř, protože z něj cítí jinýho psa, a pak na kilometr daleko zavětří nějakého způsobného pudlíčka jako vystřiženého ze žurnálu a ženou se za ním hlava nehlava i kolmo přes silnici, kde zrovna přijíždí auto. A proč? Jednoduše - chtějí se kamarádit. Vám je hanbou stydno a jen polohlasně procedíte skrz zaťaté zuby "Počkej doma!" A jakmile dorazíte domů, samozřejmě mu neřeknete ani popel, protože on je tak děsně šťastný, že mu to jeho radost nemůžete zkazit. Díky, Marley, jsi psí hrdina a lídr všech "Hrozných psů, které milujeme!"

5 26.07.2020

(SPOILER) Těch šest hvězdiček by mělo být povinných, ale ... zkrátka to na plný počet nemá, ačkoli jde o nesmrtelnou klasiku. Proč? Protože jednoduše se tam vyskytovaly nudné pasáže, které jsem musela přeskočit. Osobně jsem vždy jednostranně zaměřená na jednu konkrétní postavu, což byl v tomto samozřejmě (jak by mohl kdokoli pochybovat) Michael Corleone, ubohá oběť v obrovském soukolí rodinného byznysu. Ten, co to vlastně vůbec nikdy dělat nechtěl ... ten, co se mocí mermo chtěl od famílie distancovat, ale jednoduše to nešlo ... ten, co do toho zabředl až po pás a nedokázal se dostat ven. A samozřejmě ten, co si proti sobě nakonec poštval skoro všechny a zemřel sám a opovrhován, zatímco jeho fotr, který to celé začal, odešel pokojně obklopen nejbližšími. Knihu jsem četla před filmem, ačkoli v hlavě mi i tak rezonoval Brando (kterého nesnáším) jako veliký Don a Al Pacino (kterého naopak miluji) jako Michael. Ostatní jsou pro mě jen šmouhy, co jim tak nějak přicmrndávali. A zase, jak už mám ve zvyku psát: "Víš, Marlone Brando, byl jsi to ty, kdo si zasloužil zhebnout opuštěný někde ve Vystrkově ... vážně jsi mě sral!"

2 25.07.2020

(SPOILER) Upřímně přiznávám, že jsem tuto knihu četla bezprostředně po dokončení Trhliny od Kariky. A nedá se to srovnat ... ani se o to nepokouším. Tajemství sídla Craven Manor se četlo dobře, dalo se to zvládnout za tři dny, ale pár výhrad k tomu mám. Zaprvé, hlavní hrdina Daniel je najat, aby uklidil zabordelenou a přerostlou zahradu okolo ohromného sídla. A já si nemohu pomoci, ale přišlo mi, že celou dobu dělá úplný hovno. Jednou vytrhal plevel okolo krypty a ke konci knihy vysekal cestičky k domu, z čehož usuzuji, že prostříhal pár uzoučkých cest a zbytek nechal zarostlý jako prase. Za tuhle svinskou práci bych mu nedala ani pěťák, natož dvě zlaté mince (které samozřejmě má okamžitě kde prodat, protože hned ve městě je obchůdek, kde mu za pofidérní peňáze vysolí malé jmění). Zadruhé, ta zápletka je taková divně přitažená za vlasy ... neregistrovaný zvěromág (fanoušci HP pochopí), co je vlastně mrtvej, ale umí se přeměnit v kočku a ptáka, který jsou ale kupodivu celkem živí ... duch mrtvý holčiny, co chodí tančit do zahrady a ťukat na dveře zahradního domku, protože si chce hrát ... to mi připomíná labradora ... a nesmíme samozřejmě opomenout cáklou babiznu ve věži, co zmasakrovala sousední městečko převtělená do monstra (které nápadně připomíná Crystal Lizzarda z Dark Souls série). Jako poslední úsměvnou blbinu (a bylo jich víc) zmiňuji podivnou důvěru, kterou Bran (kočka/pták) chová k nějakému debilnímu zahradníkovi, co tam má krucifix jít vytrhat plevel a pak může odejít do prdele, proč jinak by mu po zhruba třetí návštěvě na Manoru hned dopodrobna vylíčil historii rodu jako nějakému zasranému příteli, kterým není?! Hvězdička za prospěchářského Kyla, co si chtěl v sídle jen nakrást pár "drobností" a šeredně na to doplatil. Víš, Kyle, tu smrt rozdrcením sis opravdu zasloužil - už jsi mě vážně sral ...

8 22.07.2020

Plný počet tomu nedám, a to z jednoduchého důvodu - první polovina knihy byla docela nudná, kromě pasáže s Fisherovými zápisky a páskami. Zhruba v půlce to začalo být kurevsky napínavé a bloudění v tribečských horách bylo už pořádně děsivé. Nicméně - nemůžu si odpustit jedno povzdechnutí ... všichni hlavní protagonisté byli ohromně nesympatičtí a vůbec jsem s nimi na konci nesoucítila, ani s jedním z nich.
Jinak jsem ale vesměs čekala o trochu více, protože reklama okolo Karikových knih je ohromná, všichni tak nějak tvrdí, že se u nich málem pokáleli strachy, ale to se u mě tedy nedělo. Bylo to znepokojující a tak dvakrát, třikrát mi přejel mráz po zádech, ale suma sumárum ... asi se nebudu bát jít po setmění do lesa.

4 15.07.2020

(SPOILER) Nic světoborného. Takhle se dá sfouknout i trochu nataženější povídka, na kterou člověk narazí na nějakém literárním blogu. Upřímně úplně nevím, čím si zrovna tato knížka zasloužila "papírové vydání", ale budiž. Je to celé takové nemastné, neslané - není to ani typická romantika, ani erotický román, ani drama, ... upřímně? Není to skoro nic. Jedná se o vysoce naivní blábol, kde se obyčejná, určitě nijak extra krásná a hlavně nešikovná (myšleno tak, že do všeho vrazí, namáčí si rukáv v čaji, rozpatlá si rtěnku na zuby, ...) holka zabouchne do tajemného, krásného, snědého, vysokého, uhrančivého, dokonalého, skvělého .... a tak dále ... a světe div se! On jí ty city opětuje a zamiluje se do ní na oplátku. Jakože pffff (hrdelní odfrknutí), větší naivní blbost už autorka splácat nemohla, že?! A když už konečně přijde ten dlouho očekávaný plot twist v podobě jeho nemoci, tak to autorka skončí na následujících pěti stránkách ... prostě ... ona zdrhne ... on se jí snaží vnutit zpátky ... ona se dozví o jeho nemoci ... vrací se k němu ... jsou spolu chvíli ... on umře ... pohřeb ... konec. Jakože ... nic moc ani jako oddechovka.

07.07.2020

Chtěla jsem dát plný počet, vážně chtěla, ale .... to ale je tam sice malé, nicméně je tam. Příběh je bezpochyby šokující, chytí za srdce, jenže mám k tomu dvě výhrady. Zaprvé, celým příběhem se prolíná jasná snaha autorky citově čtenáře vydírat, a to nemám prostě ráda. Jasně, mít ve dvanácti leukémii je něco příšerného, ale možná by to bylo tragičtější, kdyby z toho nečišel jasný záměr vymačkat z čtenářů co nejvíce slz. Zadruhé, a to je v mých očích horší - všechny ty postavy jsou naprosto dokonalé. A nejen to - jsou přenaprosto předokonalé. Chápavé, milující, hodné, slušné, vstřícné, bla, bla. Nezáleží na tom, že si malý Bobby sem tam kopne do zdi nebo že Nick zanadává, prostě jsou všichni komplet tak perfektní, až z toho přechází oči. Podporují se navzájem, jeden pochlebuje druhému, ten zas vynáší do nebe dalšího, ten prostě musí vyzdvihnout superlativa toho následujícího ... a takhle to jde celou knihu, z čehož je mi slušně řečeno na blití. Nikdo není perfektní a žádná lidská bytost nemá v sobě dost empatie, aby neustále někomu pochlebovala. Takže příběh dobrý, četl se hezky, ale ty postavy mi prostě po chvíli lezly krkem tou svou výjimečností a dokonalostí.

3 25.06.2020

Na začátek bych chtěla umístit jedno rozhořčené zvolání. Jako takhle - odjakživa nesnáším malé fakany, ale po přečtení této knihy je budu nenávidět ještě o to víc. Ta mrňavá holka ... byla záludná a proradná svině od začátku až do konce. Manipulativní a zjevně psychicky vyšinutá ... nepochybuji, že by někdy ve dvanácti letech (možná dřív vzhledem k tomu jak choromyslná byla) skočila vlastnímu fotrovi do postele a chtěla s ním šukat. V některých diskuzích, které jsem pročetla před samotným započetím četby, jsem se dozvěděla, že prý by chyba měla být i na straně matky. Že si dcery dost nevšímá, hledí jen na sebe a na to, jak si udržet manžela, ale v tomto případě házím každou špetku viny na tu malou kurvu. Suzette rozhodně není kandidátkou na Matku roku, ale z mnoha pasáží vyplývá, jak ráda by s dcerou navázala vztah, něco s ní tvořila, malovala, modelovala, cokoli ... jenže ta prťavá čúza ji buď okázale ignoruje nebo vymýšlí, jak se jí zbavit. A tím myslím doopravdy zbavit (rozuměj ji zabít), protože podle ní by otcova láska měla cele patřit jí. Kniha je znepokojivá, protože nepochybuji, že takovéto případy skutečně existují a že jsou rodiny, kde se rodiče bojí svých vlastních (i když malých) dětí, protože to jsou satani, ze kterých musí bezpochyby vyrůst sérioví vrazi. Jinak souhlasím s názory těch, co se jim nelíbil otevřený konec. Zavánělo to už unuděním autorky nebo nedostatkem inspirace, protože celý příběh je vystavěn velice detailně, ale konec je sfouknutý na pár stránkách. Pokud tím autorka zamýšlela jen vytvoření "zadních vrátek" pro další díl, jedině dobře. Určitě si ho přečtu, ale jen proto, že budu doufat, že té malé svini KONEČNĚ dá někdo aspoň pár facek.

5 25.06.2020

Zkrátka a dobře novodobá Věc Makropulos. Ráchel a Elazár jsou si tak moc souzeni, že jejich "láska" překlene dvě tisíciletí. Četlo se to hezky, ale tak nějak jsem očekávala mnohem více šokující odhalení a i trochu té nedůvěry z vnuččiny strany. V tomto ohledu mi to připomnělo zklamání z četby Sophiiny volby, kdy se čtenář musel prokousat stovkami stránek, než došlo na tu všemi propíranou a dlouho očekávanou "volbu" a autor ji popsal stroze na několika řádcích. Přesně to mi připomněla scéna z této knihy, kdy Ráchel celá tisíciletí před svými dětmi skrývá ono "hrůzné tajemství o svém skutečném věku", ale své nevím-už-kolikáté vnučce ho pak svěří jen tak mezi řečí a vnučka pochybuje jen asi deset řádků, a pak jakoby zázračně uvěří. Konec mě lehce zklamal, ale od této knihy jsem nic neočekávala, takže ji mohu zařadit do průměrně příjemných překvapení tohoto roku.

1 20.06.2020

Od klasiky tohoto kalibru jsem čekala více. Mám takový mlhavý dojem, že Winterovo dílo je v povinné školní četbě, netuším už jak, ale když jsem ještě chodila do školy, povedlo se mi tomuto dílu úplně vyhnout. To jsem nyní napravila, ale nebyla to taková smršť, jakou jsem očekávala. Ten příběh byl takový podivně plochý, Rozina si nejdřív hrála na největší tvrďačku, co dospělé a namakané chlapy do jednoho rektí, polejvá je studenou vodou, když jsou ožralí a jakmile se některý z nich rozhořčí, ještě je málem (i doslova) jebne klackem po hlavě. Jakmile se ale okolo ní mihne sklářský floutek Nikola, je z ní jako mávnutím kouzelného proutku naivní kravka, co si s ním u hrobu slibuje nehynoucí lásku, zatímco očividně zmatený borec kříží při "slibu" prsty za zády. Jakmile se jí nevrátí (čemuž ona skálopevně věří, naivka), zcvokne se, nejdřív chce skočit do vody, pak utopit neznámýho kluka a nakonec se vdává za starýho papriku, prý pod záminkou klidného domova a jistoty, ale čiší z toho hmatatelná touha pomstít se světu (a Nikolovi, škoda, že on to z té dálky nevidí, R.I.P. kámoško). Tragický konec je sice nevyhnutelný, ale zas takový trochu za vlasy přitažený. Suma sumárum, knihu jsem dočetla, ale s obtížemi.

15.06.2020

Tisíckrát omílaná zápletka, která může na první pohled vyznít nudně a jako děsné klíšé ... ale bože, Anstey (píšu to jméno správně, že jo?) se podařilo vytvořit velice dobrý příběh, který rychle plynul a já se od něj nedokázala vůbec odtrhnout. Knihu jsem přečetla za tři dny, bylo by to i dříve, ale neměla jsem čas. Určitě překvapení roku 2020, alespoň pro mě.

2 06.06.2020

Příběh čtivý, opravdu dobře vystavěné postavy, kterých navíc nebylo nijak moc, tak se v nich člověk neztratil. Nešlo o žádnou rádoby epickou fantasy, kde jsou souboje s ohnivými meči a malý hrdina stojí proti několikanásobně větší nestvůře. Šlo spíše o "lidské" příběhy tří neobyčejných (ale zároveň obyčejných) bytostí. Knihu jsem přečetla jedním dechem, jediné, co mi trochu vadilo, bylo zjevně nahodilé umisťování čárek ve větách.

5 31.05.2020

Mé úplně první setkání s autorkou, které jsem byla odhodlaná ohodnotit plným počtem bodů ... a to celých 300 stran románu Konec hodokvasu. Text čítá 413 stran, z čehož lze usuzovat, že posledních sto stran bylo nudných. Alespoň pro mě. Ano, můžete namítat, že se vyžívám v prostoduchých popisech mezilidských vztahů a klepat si na čelo, jak se mohu nudit u popisu něčeho tak zásadního pro českou historii, čímž bitva na Bílé hoře bezesporu je, ale toho popisného a odosobněného politikaření na posledních stranách bylo na mě zkrátka už moc. Proto ne plný počet bodů, ale pouze takřka plný počet.

1 26.05.2020

Dočteno jen stěží. Příliš dlouhé a rozvleklé, navíc některé pasáže byly přímo směšné - jako skákání přes zeď se zlomenou klíční kostí ... od tohoto autora dlouho nic číst nebudu.

18.05.2020

Odlehčené, dojemné a laskavé. Příběh Scotta je tak trochu absurdní, ale od Kinga je i takový příběh uvěřitelný.

10 18.05.2020

Milé a příjemné počteníčko a krásné kresby. Někdy mě to ale trošíčku nudilo, ale je to Čapek. Kdo jsem já, abych si dovolila kritizovat velikána ...

2 23.02.2020

Příjemný, krátký příběh o mladé dívce, která znenadání přišla ke kouzelné skříňce. Naštěstí je Gwendy čestná a po většinu času skříň nechává "zapomenutou" v úkrytu. Na Kinga takřka naprosto nepředstavitelný happy end, ale nechci spoilerovat.

3 07.02.2020