DomYume
přečtené 149
V polévce miso
2008,
Rjú Murakami
Rjú... vystihuje asi všechny temné kouty duše i společnosti. Dalo by se říci, že popisuje nejen japonskou společnost, ale i naší či jinou. Avšak u japonské společnosti je to největší kontrast. Mírumilovní, nápomocní lidé. Věčně usměvající se slečny. Pánové v šedých oblecích a.... ne... Po přečtení Rjú Murkamiho musí každý spatřit to pravé Japonsko. Každý květ sakury není tak růžový, jak ho vidíme na obrázku. Rjú naprosto fantasticky popisuje strach a brutalitu u našich "hrdinů". Osobně jsem s žádnou situací neměl sebemenší problém, ale jsou asi povahy, které budou přemýšlet o odložení této knihy. Přečetl jsem všechna česky vydaná díla od Rjú Murakamiho a tuto knihu (V polévce miso) považuji za nejlepší. Celkové působení této knihy je komplexnější a propracovanější než u jiných knih od Rjú Murakamiho. Ač je to trošku zavádějící, mám z této knihy mnohem lepší dojem po přečtení než u ostatních. Všechny knihy jsem četl jedním dechem, ale tato mi zůstane v paměti určitě nejdéle a všechny ty hrůzy si budu umět vybavit i za několik let. Snad se zase brzy s Rjú Murakamim uvidíme.... celý text
Sputnik, má láska
2009,
Haruki Murakami
Knihu jsem dostal od přítelkyně a hned od začátku se mi moc a moc líbila. Vtáhla mě do děje a nutno podotknout, že za to může asi okamžitý popis Fialky, který bez zbytečného odkládání přišel hned na první stránce. Když pak Fialka zmizí, měl jsem pocit, jako by se z knihy ztratila polovina obsahu. Opravdu takový dojem to na mě udělalo. Když jsem si po přečtení komentářů ke knize všiml, že většina lidí chtěla v této pasáži knihu odložit dost mě to překvapilo. Řekl bych, že naopak by to mělo čtenáře nutit hltat jednu stránku za druhou a přijít na kloub té záhadě ohledně zmizení Fialky. Na mě to alespoň takový dopad mělo a knihu jsem pak nechtěl odložit. Fialka je opravdu zajímavá postava, osoba. Celý její popis na mě působil tak silným dojmem, jako bych jí viděl na vlastní oči. Po zmizení Fialky jdou do popředí Mjú a K. A zde opět musím říci, že se mi jejich charaktery moc líbili. Nebudu zde prozrazovat děj, nechám na každém, aby si udělal svůj obrázek a především, aby se sám nechal překvapit uměním Haruki Murakamiho. Já osobně bych knihu neměnil ani v nejmenším. Je krásně ucelená a se vším, co od Haruki Murakamiho chceme mít. Popis nevyjádřených tužeb a chtíče je zde naprosto dokonalý a já až žasnul nad tím, jak si s tím autor poradil. Všichni takovéto touhy po něčem máme, ale asi nikoho z nás by to nenapadlo popsat tak jak to popsal H. Murakami. Jako vždy mi bylo potěšením si přečíst knihu od pana Haruki Murakamiho.... celý text
Čáry
2009,
Rjú Murakami
Rjú Murakami Teď asi řeknu, něco co mnohé trošku zaskočí, ale… Rjú mě neskutečně baví. Nevím, co přesně o této knize napsat. Hned první dobrý dojem na mě udělala kompozice. Na mě opravdu nadchla. Osudy postav jsou tak zvláštně propojené až jsem si někdy říkal, jestli je to vůbec možné. Rjú poukazuje na zkaženost japonské společnost bez pozlátek. Popíše vám jí takovou jaká je a nic víc v tom nehledejte. Ovšem. Japonsko je krásná země, vidíme jak je uhlazená. Pod touhle přikrývkou je však Japonsko stejné jako jiné země a jiné společnosti. Všichni jsme lidé a lidi jsou někdy opravdu krutí, závistivý, zlý. Někteří mají pokřivenou mysl a odnesou to ti, co jsou nejblíže a je jedno zda nejbližší osoba je taky zlá nebo naopak laskavá, milá a hodná. O brutalitách a voleném slovníku autora by se dalo debatovat hodiny, ale mně se moc líbí. Rjú je opravdu velice zajímavý autor.... celý text
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
Jsou knihy, které vás nadchnou, ale za týden o nich nevíte a jsou knihy, které vám způsobí totální chaos v hlavě, zemětřesení mozku. Jsou příběhy, které pozorujete, jako televizní noviny a po nich prakticky nevíte co se v nich dělo. Jsou, ale taky příběhy, které nejsou jenom pro pozorování, ale které jsou tu proto, abychom v nich žili a kráčeli. „Nesnesitelná lehkost bytí“. Je rozhodně dílo, které se těžko škatulkuje. Já, jsem v tom díle žil, a vím, že knihu jsem nečetl naposledy. O Kunderovi jsme asi každý slyšeli ve škole. Dlouho jsem si od pana Kundery chtěl něco přečíst, nikdy jsem se však neodvážil. Až když mi „Nesnesitelnou lehkost bytí“ věnovala přítelkyně, která pana Kunderu čte velice ráda a pro kterou hodně znamená, po přečtení - jsem pochopil, proč tomu tak je. Příběhy postav jsou skutečně normální. Normální situace, které se dějí každý den. Avšak. Podívejte se na myšlenky a pocity postav. Jsou popsány neskutečně dobře. Každý si teď může říct, že tomu tak není. Nikdo tak nepřemýšlí. To je však Pan Kundera. On poukazuje a vyloženě se dotýká našich míst v hlavě, duši, kde se tyto myšlenky vyskytují. Osamění, melancholie, bytí, žárlivost, nevěra, provinění, lhaní, štěstí? Neštěstí?... Všechny tyto body a je jich mnohem více. Všechny tyto věci v hloubi duše rozebíráme, aniž bychom si to třeba chtěli přiznat. Pan Kundera to moc dobře ví a v této knize se to snaží dát zřetelně najevo. I když byla „Nesnesitelná lehkost bytí“ moje první kniha od pana Kundery, opravdu se těším, až si přečtu další a další.... celý text
Piercing
2012,
Rjú Murakami
No pane Rjú, docela jste mě překvapil. Vaše knihy jsou opravdu zajimavé. Necchi říci, že v nich popisujete neobyčejné příběhy, spíše v nich popisujete obyčejné příběhy neobyčejným způsobem. Kniha se mi líbila. Přečetl jsem jí jedním dechem. Napsaná je opravdu čtivě a není pochyb, že je to chytlavé téma, které se mi hned po prvních stránkách začalo líbit. Kniha Piercing se mi líbila více než "Nekonečná, téměř průzračná modř". Přesto v obou knihách je popis netradičních myšlenek tak dokonalý, že si je představuju i já sám. Už teď se těším na další knihu od Rjú Murakamiho.... celý text
Nekonečná, téměř průzračná modř
2011,
Rjú Murakami
Po několika knižkách od Haruki Murakamiho, jsem se rozhodl zkusit i knížky od Rjú Murakamiho... Hned z okraje mohu říct, že spolu nemají nic společného, až na jednu, jedinou věc. Oba píšou fantasticky. Popravdě jsem vůbec nevěděl co mám od jeho knížek čekat. Po prvních pár stránkách jsem sice byl v obraze co se týče děje. Postavy se mi však hodně pletly. Po dalších několika stránkách jsem již znal naše hrdiny. Hrdiny? Spíše osamělé bytosti vržené do světa. Důvod proč brali drogy si můžeme jen zkoušet odhadnout. Každý z nich měl určitě nějaký důvod. My vidíme pouze "jejich vlastní svět" navozený díky drogám. Je to šílený svět. Já osobně jsem neměl zkušenosti s těmito stavy. Až do teď. Po dočtení této knihy. Mám pocit jako bych byl "sjetý". Opravdu výborně popsaný svět a pocity zdrogovaného člověka. Takže děkuji, pane Rjú Murakami... celý text
Po otřesech
2010,
Haruki Murakami
Právě jsem dočetl tuto knihu... Je to vlastně podruhé, co jsem tak trochu rozčarován.... Není to tím, že by to bylo špatně napsáno, nebo že by to bylo celkově špatné. Spíše mám problém se vžit do děje. No to je vlastně možná trošku špatně řečeno. Já se do toho děje, do každé povídky jsem se vžil, Jenže jsem se k ní vždy tak připoutal a četl a četl. Najednou konec... Nejvíc se mi líbila povídka "Medovníky" To je prostě téma(témata), která mám hrozně rád. Murakami je taky většinou popisuje. To je možná jeden z důvodů, proč na Murakamiho tvorbu nedám dopustit.... Jako vždy, má úctá, pane Murakami... :-)... celý text
Muži, kteří nemají ženy
2015,
Haruki Murakami
Možná už je to ohrané a okoukané, ale Murakami je prostě Murakami. Jsem rád, že se najdou lidi, co si po přečtení řeknou, že Murakami není nic pro ně. Těší mě to, upřímně. Jelikož Murakami není čtení zrovna lehké. V mém případě však ne. Naprosto jsem propadl jeho slovům, Jeho stylu. Jeho knihám, Jeho myšlenkám. Občas, málo kdy, se mi stane, že mi nějaká kapitola nesedí, či jako v této knize "Muže, kteří nemají ženy." povídka. Jenže to je to co dělá Murakamiho, Murakamim. Tady nemáme pochopit všechno hned po prvním přečtení. Musíme si jeho díla po čase opět přečíst. Myslím si, že při každém opětovném přečtení zjistíme, že se naše smýšlení opět posunulo, a že knize rozumíme více, přestože jí vlastně porozumět dokonale nelze. Ženy jsou nádherná a zrádná stvoření. Ostatně o tom se přesvědčili všichni hrdinové jeho nové knihy. Myslím, že všichni muži, kteří si přečetli tuto knihu pochopí velice dobře osudy našich druhů z povídek. No a ženy, které čtou tuto knihu. Ty snad pochopí, že muži, ne vždy myslí jen na to jedno a že se do nich občas skutečně zamilují. Děkuji pane Murakami.... celý text
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
2008,
Haruki Murakami
Naprostá bomba. Skutečně. Opět jsem mohl číst Murakamiho a jako vždy nemohu říct nič špatného. Knihu jsem louskal po večerech, před spaním, při cestě do školy. během přestávek. I běh dne. Až na jednu jedinou kapitolu jsem si tu knihu užil jak se má. Někde uprostřed se našla kapitola při které jsem měl chuŤ odložit a dát si pauzu alespoň dva dny. Nejspíš jsem měl myšlenky někde jinde. Tahle kniha nepatří k těm knížkám, které můžete otevřít a bezmyšlenkovitě je číst. Už od začátku jste vhození do děje a snažte se pochopit děj. Jistěže se děj a všechny okolnosti začnou pomalu vysvětlovat ostatně to tak bývá. ale při téhle knize mi to přišlo výraznější než u kterékoliv jiné knihy od Murakamiho. Murakami píše skutečně nádherně. Jeho knihy jsou založené na spoustě myšlenek a záhad. Některé pochopíme hned, některé později. Někdy si musíme knihu přečíst ještě jendou aby nám to došlo. Některá tajemství jsou nám zapovězená. Pane Murakami jako vždy mi bylo ctí.... celý text
Kafka na pobřeží
2006,
Haruki Murakami
Tak, jak bych měl začít... toto je moje čtvrtá kniha od Murakamiho... Momentálně nečtu nic jiného jen jednu knihu za druhou... Právě od pana Murakamiho. Tato kniha je trošku odlišná od těch, které jsem měl zatím čest číst. Je v ní hodně záhad. Ve vzduch, nebo bych měl spíše říct na stránkách je hodně hádanek, a záhad. A jak zde již mnozí psali. Na mnoho z nich nedostanete odpověď. Zkrátka si musíte domyslet. Jak to asi bylo myšleno... Ze začátku se mi nelíbil příběh, kde vystupoval pan Nakata. Možná právě proto jsem se s prvníma 150 stránkama nemohl spoutat a četl jsme je asi dva týdny. Ale hned po 100-150 stránce jsem začal hltat jednu stránku za druhou a na mysli prakticky nic jiného, než-li to, kdy budu moci pokračovat ve čtení. Murakami je opravdu umělec a jeho popisy a záhady musí ocenit každý čtenář. I když ne každy ho bude číst dál. Každy musí ocenit Murakamiho styl. Alespoň já si to myslím. Příběh je psán velice hezky a tempo je přívětivé. To že jsem se nedokázal začíst od začátku do jednoho příběhu nemůže v žádným případě ovlivnit mé hodnocení. Příběh je psán tak jak jsem očekával. Murakami mě opět mile překvapil. Pane Murakami, mohu jen a jen děkovat, že jsem na vás před půl rokem narazil. Nikdy bych neřekl, že budu hltat jednu knihu za druhou a ke všemu od jednoho autora. Takže, kdo se chystáte číst Kafku na pobřeží. Přeji vám hezký zážitek. Zatím se mějte :)... celý text
