DomYume přečtené 149

Pošťákova snoubenka 2018, Denis Thériault

Když se dva podivíni sejdou dopadne to jak jinak než podivně. “Konec“ příběhu, který započal u první knihy. “Konec“ mě nadchl. Vzal mi dech. Skvělý příběh, a ještě lepší konec, pardon “konec“, který nemají mnohdy větší a obsáhlejší knihy. Tady je to zabalené do dvou knížeček s krásnými přebaly, které si v budoucnu určitě opět rád přečtu.... celý text

Podivuhodný život osamělého pošťáka 2017, Denis Thériault

Budu se též opakovat, ale po knize jsem šáhnul původně jen kvůli obálce. U pokračování jsem, šel už s jasným úmyslem. Příběh je velice poutavý. Kdo nemáte rádi poezii (japonskou haiku) nebojte se, čte se to samo a po chvilce už to člověk ani nevnímá. Ten jemný příběh je zabalený v napínavém a tajemném obalu, ve kterém se Bilodo rozhodl porušit poštovní tajemství, sice na začátku zdráhavě, ale lidské zvědavosti člověk neporučí. Tak u dalšího pokračování, dalšího, dalšího…... celý text

Text 2018, Dmitry Glukhovsky

Kniha se čte dobře. Už z obálky mi bylo tak nějak jasné o co v ní půjde. Musím však přiznat, že mě kniha mile překvapila. Stejně jako například knihy od čínských autorů, které v poslední době čtu se zde setkáváme s pohledem na jinou kulturu? Řekněme střed mezi nechvalně známou tváří ruské společnosti, jaké si nadřazenější vrstvy (dosti prolezlé podsvětím) a nižší – běžné vrstvy společnosti. I když počáteční zápletka není úplně nic převratného, rychle uvede do děje a člověk pak s hlavní postavou čeká na každou další smsku, mail. V jednu chvíli jsem začal častěji kontrolovat telefon, zda mi taky něco nepřišlo. Naštěstí nic. Určitě tu nejde hledat příběhy jako Metro, které autor též napsal. Jak již v komentářích zaznělo (Mynny) přirovnal bych to spíše ke knize Soumrak, kde byla též autorem rozehraná zajímavá hra s textem. Tak zas u další Glukhovského knihy :-)... celý text

Kuchař, chmaták a realitní magnát 2017, Liou Čen-jün

Knihu jsem četl dlouho, problém u této knihy stejně jako u knihy Manžela jsem nezabila byl v tom, že se často až příliš opakovalo. Rekapitulovalo se to, co už víme. Je jasný, že se člověk může ztratit obzvlášť když se tam vyskytuje tolik postav s čínskými jmény. Překvapivě mi jména nevadila a nerušila mě ve čtení, stejně jako v Manžela jsem nezabila, ale právě ta věčná rekapitulace příběhu mě často odradila od přečtení další kapitoly, a proto jsem tuto knihu tolik natáhl. Přesto na knihy tohoto autora nezanevřu, je to zvláštní ironie a oddychová četba. Takže mohu doporučit těm, kteří si chtějí odpočinou po nějaké těžké četbě.... celý text

Kde kvete tráva 2018, Han Kang

Opravdu silný příběh, plný krutosti a temných chvil. Knihu jsem četl možná déle než by se na její délku slušelo. Je to složité čtivo, alespoň mně to tak přišlo a jak množí píší, není to kniha do nepohody, nebo jen tak na čtení do autobusu. Od této autorky jsem četl i Vegetariánku, což byla kniha v podobě slabšího odvárku toho co na nás autorka nachystala v této knize. Budu se těšit na další dílo této autorky.... celý text

Gejša 2006, Arthur Golden

Jedna z nejkrásnějších knížek, které jsem zatím přečetl. Nejspíš bych jí ve své doposud malé knihovničce zařadil do zvláštní sekce srdcových záležitosti. Nevím, zda je to mou fascinací Japonskem nebo něčím jiným, ale tato kniha mě pohltila hned na první stránce a tato fascinace se mě držela až do poslední stránky, kde jsem nevěřícně koukal na konec textu a přál si, aby ten příběh pokračoval. Dokonce jsme chvilku přemýšlel, zda knihu nemám začít číst znovu. Celý příběh je příjemný jako pozorování rozkvetlých sakur a naše Čijo - Sajuri nám vypráví její životní příběh v tak nádherné eleganci, který bych přirovnal k vánkem unášeným kvítkům sakury. Omlouvám se za toto přirovnání, avšak kniha ve mě vzbudila tolik něhy, tolik krásných pocitů. Myslím si, že i ty smutné pasáže, byly jakým si způsobem překrásné. Na poslední stránce pak člověk až tají dech, snad i drží slzy, protože tento příběh je skutečně přenádherný a stejně tak je i napsaný. Film Gejša, jsem samozřejmě viděl, vlastně mnohem dříve než knihu a líbil se mi. S knihou se to však nedá absolutně srovnat. Nejenom, že je tam toho mnohem méně, ale v mnoha klíčových věcech se film ubírá jiným směrem a využívá pro hlavní zápletky jiné klíčové postavy. Rozhodně knihu doporučuji všem co chtějí zažít velký uzlíček pocitů, který vás zahřeje u srdce. Stejně tak doporučím knihu těm, co chtějí zažít příjemný literární zážitek.... celý text

Ptákovina 2015, Milan Kundera

Výborné odreagování na odpoledne a další skvělé dílo Kundery. Naprosto souhlasím s amaenium: "Skvělý humor a klasický autorův styl."

Povídky o vlasti 2017, Dmitry Glukhovsky

Glukhovsky v této povídkové knížečce krásně popsal absurditu Ruska a jeho společnosti, kterou je proslule od nepaměti. Většina povídek je opravdu chytlavá a jednoznačná. Jako u každé povídkové knihy, se najdou i zde povídky, které mě úplně nezaujaly, ne snad, že by došlo k nepochopení, ale zkrátka ze stylu jejich podání. Věřím, že jiným by se zase nemusely líbit ty povídky, které mě se líbily - známe.... celý text

Komturova smrt 2018, Haruki Murakami

Už hodně dlouho jsem si přál, aby vyšel delší příběh Haruki Murakamiho. Komturoava smrt se řadí mezi knihy jako jsou 1Q84, Konec světa & Hard-boiled Wonderland nebo třeba Kronika ptáčka na klíček. Přestože mi zmíněné knihy přišly příběhově mnohem delší a událo se toho v nich, alespoň podle mého, mnohem více, je Komturova smrt opravdu nádherné čtení. Opět se tu setkáváme s jeho tak typickým stylem, tedy pohrávání si se čtenářem - nejde to nemilovat. Otázky vršící se jedna na druhou, na které nedostáváme odpovědi. Vím, že mnoha lidem se to nelíbí a berou to jakousi nedokonalost, ale o tom by se dalo mluvit hodiny a hodiny... V tomto zastávám stejný názor jako uživatel adorjas jsem zkrátka Murakamijovec, Murakamifil. Na každou knihu se těším a každou knihu dočtu s naprostým nadšením. Ani nyní to nebylo zklamání. Cítil jsem v tom něco jiného než ve výše zmíněných knihách, které mi přišly dějově delší, zde se setkáváme řekl bych s krátkým dějovým úsekem, který je vyplněn pro mnohé nejspíše zbytečně rozvleklým vyprávěním o obyčejném životě jednoho obyčejného malíře, no... opravdu obyčejného? Bylo zde řečeno, že nepotřebujeme vědět, že hlavní postava šla vykonat potřebu na toaletu, ale tohle už zkrátka k Murakamiho knihám patří stejně jako realistický popis sexuálních scén, které chtě nechtě vyvolají ve čtenáři sexuální touhy, přitom to není nijak přikrášlené ani vyumělkované a přesto ta obyčejnost, realita je silnější než většina vyumělkovaných scén podobného druhu v jiných knihách. To samé by se dalo říci i o růstu poprsí mladé Marie Akikawi, které tak trochu rozbíjí hlavní děj, ale přitom bych si neuměl představit, že by tento problém z knihy vymizel, to zkrátka dobře nejde. Musím opravdu hodně pochválit obálku knihy. Vlastním všechny česky vydané knihy Murakamiho, a tohle je asi opravdu první přebal, který se mi bez výhrad líbí a přímo ve mně vyvolává strach který nejspíše zažívala i hlavní postava ke konci knihy. Jako vždy mě těšilo pane Haruki Murakami a už nyní se těším na další setkání.... celý text

Budoucnost 2015, Dmitry Glukhovsky

Knihu jsem četl déle, než jsem zamýšlel, ale to nemění nic na tom, že jsem si jí skutečně užil. Musím uznat, že autorova představa budoucnosti je skutečně úžasná. Každý jsme již slyšeli o budoucím přelidnění Země, ale 120 miliard lidí? Z toho člověku přeběhne mráz po zádech. Mně stačí vánoční nákupy a jsem vyřízený z toho davu lidí... Nicméně opět tu narážíme na autorovo občasné zdlouhavé popisování, právě kvůli těmto pasážím mi trvalo tak dlouho knihu dočíst, to je však jen osobní problém... Tak či tak. Příběh, který se ukrývá na stránkách této knihy mě opravdu vtáhl. Závěr knihy jsem téměř nedýchal. Stále jsem si myslel na jiný konec a pak přišlo to co se dočteme. Byl to skutečně zvrat, který jsem neočekával. Každý si nejspíše říkáme, že život je příliš krátký. Rozpočítat to není těžké. Průměrný věk, čas v práci a ve škole, čas věnovaný spánku a jiným povinnostem a potřebným činnostem a nevyjde nám zrovna velké číslo. Ke všemu započítejme mládí, kdy toho sami moc nezmůžeme, produktivní věk věnovaný honbou za kariérou a nevyhnutelně začínající stárnutí, když už toho též příliš nezmůžeme se zhoršujícím se zdravím. Co potom lidé, kteří trpí nemocemi celý život atd... atd... atd... Tato kniha nás skutečně nutí k zamyšlení ať už nad tím, kde a jak žijeme ale taky co za ten život stihneme. Stojím si za názorem, že nejsme a nejspíše ještě dlouho nebudeme, jestli vůbec někdy budeme schopni, a hlavně jestli si to my, jakožto lidstvo, umožníme žít věky nebo navěky. Jistě žít navěky mladí a zdraví je zase jiný druh věčnosti, ale nezapomínejme na mysl. Tělo může být mladé, jak dlouho chce, ale naše mysl věčnost nezvládne. Krásně to vystihují pilulky štěstí. Opravdu bychom chtěli žít den co den pod vlivem nějakých pilulek, za které bychom nechávali polovinu výdělku, abychom snášeli všechny a všechno okolo sebe? Nehledě na tu „velkou spravedlivost“ co se týče volby? Lidově řečeno strčte si věčnost do pryč… Protože tohle bych skutečně zažít nechtěl. Autorovi děkuji za skutečně silný zážitek plný zamyšlení a poučení.... celý text

Evžen Oněgin 2015, Alexandr Sergejevič Puškin

Vlastně se nedá dodat nic víc k popisku této knihy - Puškinovo mistrovské dílo...

Lady Fuckingham 1999, Oscar Wilde

Knihu jsem četl o večery během učení se na zkoušky a byla to skvělá volba. Člověk zapomene na povinnosti a okusí něco co sice čekal, ale stejně ho to překvapí, nebo spíše zaskočí? Věděl jsem do čeho jdu, ale když jsem si uvědomil, že něco podobného bylo napsáno koncem 19. století, bylo to k neuvěření. "Lechtivá" témata, a zdůrazňuji, že zde jsou uvozovky skutečně obří, jsou zde popsána bravurně a celkový příběh jde místy hodně do pozadí, ale proč ne? V dnešní době jsou velké romány volně k dispozici prakticky všude na internetu a knihkupectvích, stejně tak pornografie ovládá internet. Oscar Wilde dostal skvělý a pobuřující nápad, za který jsem mu v době stresu skutečně děkoval. Spojil "lechtivost" s knihami, což i v dnešní době je pro mnoho lidí zaručený odpočinek a relax.... celý text

Soumrak 2013, Dmitry Glukhovsky

Knihu jsem otevíral s určitou představou o příběhu, která se rozplynula po první stránce. Nevím, co pro mě bylo milejším překvapením, zda prolínání deníku španělského conquistadora nebo neobvyklé členění celého textu začínajícího druhou kapitolou a končící první kapitolou. Určitě není třeba se bát částí deníku španělského conquistadora, čtou se dobře, jen si stačí zvyknout na počáteční - že... Příběh španělských conquistadorů popisovaný v deníku je skutečně skvěle začleněn a vy budete s každým pokračováním chtít odhalovat další a další záhady. K tomu hlavní dějová linie našeho ruského překladatele, kterému se změní nebo spíše převrátí celý reálný svět. Obdivuji autorovo umění, kdy dokáže z ničeho nic navodit temnou a jak mnozí zde píší až hororovou atmosféru, která se vzápětí rozplyne a příběh jede zase dál až do chvíle... Jsou zde dva pohledy na závěr někomu se nelíbí někomu ano. Mně se závěr líbil. Pasuje do příběhu, leč zvláštním způsobem, jako vytržený z deníku. Jedna z věcí, s kterou může být trošku problém jsou zdlouhavé popisující pasáže, tak trošku odvádějíc od hlavní dějové linie. To ale k Glukhovskému už patří.... celý text

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Už dávno jsem si jí chtěl a měl přečíst. Toto malé dílo se stalo nesmrtelným dílem. Dílo plné zamyšlení, moudrosti, krásy i bolesti. Určitě jsem ji nečetl naposledy.... celý text

Manžela jsem nezabila 2016, Liou Čen-jün

Politická situace v Číně je strašná. Jen na tohle téma by se dalo napsat několik knih, a i to by bylo málo. Pokřivená realita, lži a zase lži. Paradoxně se Lotos snažila domáhat pravdy, která byla stejně založená na lži. Autor se tématu zhostil velice dobrým způsobem a svou hrdinku nenechal v klidu se vyspat. Když už se Lotos konečně rozhodla, že ukončí letitý boj s úřady, nevěřili jí. Říkal jsem si, že teď bude konec, ale kniha měla ještě dosti nepřečtených stránek - díky idiocii úředníčků, kteří myslí jen sami na sebe. Myslel jsem si, že bude těžké se začíst, kvůli čínským jménům a názvům. Pravdou je, že kniha je velmi čtivá a hned po prvních pěti stránkách jsem knize přišel na chuť. Co mě ovšem rušilo v plynulém čtení bylo neustálé opakování a opakování již známých věcí. Kdybych snad knihu odložil na měsíc po každých deseti stránkách, tak by se mi to opakování hodilo, ale v mém případě mě to spíše rušilo. To je však jen malé negativum a celkově se mi kniha líbila. Již na mě doma čeká druhá kniha tohoto autora a těším se na nový zážitek s asijskou literaturou.... celý text

O čem mluvím, když mluvím o běhání 2010, Haruki Murakami

Pamatuji si dobu, kdy jsem začal číst Haruki Murakamiho. V knihkupectvích se tato kniha objevovala možná častěji, než bych si přál. Byla to doba, kdy jsem chtěl číst ty nejobsáhlejší díla a tato útlá knížečka navíc nebyla jeho běžnou tvorbou. Tak dlouho jsem jí odkládal až nakonec zmizela z knihkupectví a v Odeonu mi sdělili, že už jí nemají v plánu tisknout dál. Naštěstí jsem jí sehnal v antikvariátu a mohl jsem tak doplnit sbírku Murakamiho o poslední knihu, která v ní chyběla. Kniha je to, jak už jsem zmínil jiná než například Norské dřevo, či povídkové knihy Spánek. Dozvídáme se tu zase něco málo ze života obyčejně neobyčejného člověka. Haruki Murakami je jeden z nejlepších spisovatelů této doby, alespoň pro mě. O jeho spisovatelské dráze se dočteme spíše v knize Spisovatel jako povolání. O jeho jiných aktivitách se dočteme zase v této knize. Haruki Murakami je opravdu pozoruhodný člověk. Slovo, kterým bych ho charakterizoval by bylo především – skromný. Sport je velkou součástí mého života. Ke konci knihy mě až pobavilo, když jsem se dočetl, že panu Murakamimu moc nevoní cyklistika, které se já věnuji, jak jen to je možné, zato běhání, které Murakami miluje je pro mě utrpením a jak to jen jde vyhýbám se mu. Tato skutečnost mě opravdu pobavila, protože celou knihu o běhání jsem si podvědomě převáděl na sebe a na mou vášeň k cyklistice. Když se pak objevila pasáž o triatlonech zahřálo mě to u srdce a na tváři vykouzlilo úsměv. Tato kniha určitě není recept na běhání, je to kniha, která nám čtenářům Murakamiho přibližuje jeho osobní život, který je jinak neznámý a neprozkoumaný. Ukazuje nám dřinu, kterou jako nadšený sportovec “musí“ každý den vydržet, aby dosáhl svého vysněného cíle. Ať už to je maratón, finále Wimbledonu či jiných… Jsem rád, že jsem si tuto knihu společně s knihou Spisovatel jako povoláním nechal až na konec jeho doposud přeložených knih. Svět Haruki Murakamiho, který je zaznamenaný v jeho knihách je svět, kam tak rádi následujeme Kafku, Aomame a Tenga, Cukurua nebo třeba Hadžimeho… Do tohoto světa přicházíme z našeho reálného světa, kde pan Haruki Murakami sepisuje své knihy za psacím stolem a poslouchá přitom jednu LP desku ze své obrovské sbírky, tento reálný svět je zaznamenaný v této knize. Doufám, že mi do ruky zase co nejdříve přijde kniha od pana Haruki Murakamiho.... celý text

Vegetariánka 2017, Han Kang

„Nebudu jíst maso, zdál se mi sen…“ těmito slovy to všechno začalo. Jinak poklidný život v manželství, kde manžel pracuje a manželka se stará o domácnost – pravá asijská idylka, jak by se dalo říci. Asijské země jako je Japonsko, Čína či v tomto případě Jižní Korea jsou kulturně velmi tradiční a společensky úzkoprsý. Jakýkoliv náznak individuality se trestá vyčleněním z kolektivu. Kolektiv je vším, všichni občané jsou spojeni do jednoho živoucího organismu, díky kterému jsou silní všichni. To má však za následek právě zmíněné problémy s individualitou. Do chvíle než se hlavní hrdinka “vzdá“ masa jsou všichni spokojení. Jakmile se však neobjevuje maso na talíři, ale v koši rázem se všichni v okolí hlavní hrdinky změní v jejich skutečné, zatvrzelé a ve směs kruté bytosti, které začnou hlavní hrdinku nechutným způsobem tyranizovat. Ať už v podobě fyzického týrání ze strany otce, tak psychického ze strany manžela a příbuzných. Bylo mi jasné, že kniha s názvem vegetariánka od asijského autora nebude popisovat přípravu salátů a tofu. Autorka se však chopila pro nás až banálního tématu (vegetariánství), které však nechala rozvinout v asijské dívce. Výsledkem je skutečná tvář asijské společnosti. Příběh sám o sobě není nikterak složitý. Vlastně zcela naopak, je jednoduchý a čtivý. Knihu otevřete a přečtete klidně v jeden jediný den, protože se vám jí nebude chtít odložit. Určitě stojí za přečtení a zamyšlení. Doufám, že v budoucnu narazím na další knihu od této autorky.... celý text

Tokijský ghúl 6 2017, Sui Išida (p)

Tokijský ghúl 5 2017, Sui Išida (p)

Metro 2035 2016, Dmitry Glukhovsky

Završení života v moskevském metru mě skutečně velmi mile překvapilo. Po obavách, které u mě nastaly po přečtení 2034, jsem myslel, že se kniha bude zase vydávat cestou vyšší moci. To se sice stalo, ale k tomu bylo zakomponováno vzrušení a napětí, které známe z 2033. Temno tu šlo trošku do ústraní, což plně vyvážilo samotné světlo světa na povrchu, v Moskvě. Kniha měla příjemný spád a když už jsem si myslel, že nastává konec zase se něco “podělalo“ a Arťom musel začít od začátku. Nejvíc se mi tajil dech, když Arťom s Homérem skončil u fašistů v pracovním/koncentračním táboře. Atmosféra nastolená v této části knihy mě zcela pohltila a já obracel stránky s třesoucími se prsty. Myslím si, že 2035 je skutečně nejlepším dílem. Vyústění děje, gradace a náhlé spády se autorovi povedly na výbornou a čtenář se skutečně nemá čas začít nudit. Trošku mě trápí pomyšlení na to, že příběh nepokračuje dílem 2036… Ale zakončení celého příběhu Arťoma a Moskevského metra je přesně takový, jaký byl měl být. Po zavření knihy jsem se pousmál, protože jsem byl naprosto spokojený čtenář, který nelitoval jediné přečtené stránky. Těším se na další knihy tohoto autora, které se na mě už usmívají z knihovny.... celý text