DoubleBreadCZE
přečtené 75
Star Wars: Darth Plagueis
2014,
James Luceno
Moc se mi líbí Lucenův styl psaní, ta živost - zejména v první části knihy - a realističnost, nečekaná dravost v Plagueisově vystupování, tak odlišná od veřejných praktik Hega Damaska. Trilogie Dartha Banea byla skvělá, zde se však objevuje zcela nový prvek a je to příjemná změna, přestože rozumím tomu, že nesedne každému. Upřímně jsem věřila, že Luceno musel aspoň jednou dělat v politice, jeho schopnost vnést smysl a logiku do strategií všech korporací a politiků mi přišla obdivuhodná. Vyprávění o Sidiousově cestě k moci a sithském vrcholném obrození dějícím se za záclonami před veškerým světem, ale také o podivném prokletí sithské mysli a jejích touhách, bylo zajímavým smysluplným doplněním filmů a pojetí o této galaxii far, far away. Závěr velkolepý... a velká pohroma tiše přichází na scénu.... celý text
Mýtus a rituál v křesťanství
1993,
Alan Watts
Je možné, že slovo mýtus v názvu knihy by si mohl někdo mylně vyložit jako narážku na nepravdivost náboženství či poukazování na to, že je pouhou smyšlenkou. Nicméně to v žádném případě cílem knihy není. Naopak, potápí se do největších hloubek a vykládá křesťanské myšlení ve světle jeho původní mytologie a symboliky, od jakých teologie dneška trochu upouští z důvodu zjednodušení nebo jiných. Jak už psal Padrn, nevím, o kolik kniha obohatí aktivně praktikujícího křesťana (sama jím nejsem), nicméně mám pocit, že kdybych ji dala přečíst většině svých známých, kteří se za křesťany považují, dali by mi za pravdu, že zde Alan na křesťanství nahlíží způsobem přinejmenším neobvyklým - ovšem nikoliv subjektivním, nýbrž opřeným o důvěryhodné materiály a zejména Bibli samotnou. Přestože kniha nabízí docela jasný výklad, pro snazší pochopení je dobré poslechnout si jiná autorova povídání, která se soustředí na trochu jiná témata, i když předmětem všech je opět svět duchovní a hmotný. Doporučila bych YouTube kanál Romana Kociána, který k těmto povídání píše titulky.... celý text
Dej mi své jméno
2018,
André Aciman
Zprvu jsem si nebyla jistá, zda se knížky chytím, ale později tato myšlenka zcela zanikla v proudu těch Eliových. Mám pocit, že jsem četla slova lásky samotné. A ať to byla jakákoliv láska, promlouvala s hloubkou, s hladem, s vášnivostí a touhou. Kdybych neviděla film dříve než četla knížku, zřejmě bych si jen těžko dokázala představit prostředí děje nebo vzhled postav samotných, ale došlo mi, že na tom v této knize záleželo jen pramálo. Závěr mě nadchl, bylo to upřímné, reálné, Elio s Oliverem prošli mnoha změnami ve svém životě a působili mírněji a zkušeněji, přestože i v ten moment v nich stále přebývala jiskra starého ohně. Překvapivé nadšení, které mě velmi potěšilo. Mimochodem, film je také moc povedený.... celý text