DriftBooks
přečtené 420
Bazar zlých snů
2016,
Stephen King
Nejsem povídkovej. Býval jsem. Jako scifista jsem četl především povídky. Několik let jsem odebíral časopis Ikarie. Dnes se povídkovým knihám příliš nevěnuji. Tento trend ostatně komentuje sám King – ne tedy přímo v této knize. Dnes povídky prostě nejdou. Téměř vymizela ta média, kde se s nimi mohl člověk nejspíše potkat. Časopisy, kulturní přílohy novin. Málo se vydávají knižní antalogie. Dnes máme blogy, sociální sítě a především – vlogy. Dnes se povídky nepíší. Dnes se točí krátká videa. Bať. Ale King je můj oblíbenec. Jako fanoušek kupuji a čtu vše, co vyjde. Takže samozřejmě i povídky. Velmi mě bavily komentáře k jednotlivým povídkám. Někdy víc, než samotné příběhy. Někdy mi bylo líto, že se jedná jen o povídku. A docela mi chyběly ilustrace. Těch je dnes v knihách také málo. A k povídkám by se docela hodily.... celý text
Řeky Londýna
2015,
Ben Aaronovitch
Pokud se chce čtenář seznámit s tím, jak má vypadat moderní městská fantasy, a zároveň se nechce bát, že by dostal něco příliš komplikovaného nebo „divného“ (jako jsou například některá díla Chiny Miévilleho), je Aaronovitch nejlepší možnou volbou… (viz iliteratura.cz), přečetl jsem si v recenzi. Inu… já bych to řekl úplně naopak. Nádraží Perdido zmiňovaného Miévilleho je kniha, která mě uchvátila. Tak si představuji plnohodnotnou „urban fantasy“. Řeky Londýna – to je takový Harry Potter křížený Krotiteli duchů. Spíše taková „fantasy groteska“. Vše zachraňuje (uprostřed temných temžských vod) velmi suchý anglický humor. Knize se také nedá upřít jistá poetika, která umí vlézt pod nehty. Ale v té záplavě humoru lze vystopovat i jistou hořkost. Takový povzdech nad podivnou realitou, která je někdy úplně stejně absurdní jako ten nejnepravděpodobnější „fantasy“ příběh. Jedná se prostě o zábavné, letní čtení, takže se nemusíte bát si tuto knihu sbalit do kufru – třeba až pojedete na výlet do Londýna…... celý text
Porno
2004,
Irvine Welsh
Když se na internetu objevil první trailer z filmu Trainspotting 2, řekl jsem si, že si musím nejdříve přečíst předlohu. Kniha i film Trainspotting byly jako zjevení. „Závislost na heroinu není žádná dovolená, ale práce na plný úvazek“ nebo „Píchali bysme si i vitamín C, kdyby byl zakázanej“. Jasně… kultovní záležitost. Ale pak jsem Welshe nějako ztratil z hledáčku a nic jiného od něj už nečetl. V té době jsem si „pral do žíly“ maximálně tak zelený čaj, dal se na vegetariánství a začal číst věci z naprosto opačného pólu literatury. Film (T2) už mám také zhlédnutý a s knihou toho moc společného nemá. Jen základní motiv setkání po letech. Ale to se dalo čekat. Natáčeni amatérského pornofilmu je v podání Welshe stejně zběsilé jako fetování v předešlém díle. Do filmu nepřenositelné. Welshovo příběhy mají tu nevýhodu, že neuvěřitelně rychle stárnou. Je na nich vidět, jak se svět o zlom krk žene dopředu. „Nemohli jste vyrůstat v Británii sedmdesátých a osmdesátých let a nesetkat se s odvrácenou stranou života: s misogynií, rasismem, homofobií, sektářstvím a tak dále,“ tvrdí Welsh. Dnes jsou všechna tahle témata tabu. Ne že by zmizela z povrchu zemského. Ne že by úplně zmizela z myslí lidí. Jen přešla do utajení. Být nekorektní je největší underground dneška. Ještě pár let a Welshovo knihy se budou pálit na náměstích globalizovaného, ultrakorektního světa… :_)... celý text
Země spatřené
2016,
Stanislav Komárek
Stanislav Komárek dal svému třetímu souboru reportáží máchovský titul Země spatřené a v předmluvě se svěřuje, že už s velkými cestami končí, že kocouři u jihočeské myslivny se zas tak neliší od madagaskarských lemurů. A dodává, že za většinu toho, co je v něm lepšího, vděčí cestování… Jako dítě jsem měl velmi rád knihu Český Honza, ilustrovanou Josefem Ladou. Výběr pohádek o převážně hloupém Honzovi, který nakonec všechny přechytračí. Téměř každá pohádka začíná tím, jak jde Honza do světa. Někdy dobrovolně, někdy z donucení. Ve světě potkává zajímavé lidi, získává zkušenosti, nachází nevěstu, zbohatne, zmoudří… Možná tato sbírka českých pohádek byla jakýmsi iniciátorem mé touhy cestovat. Možná právě tato kniha formovala můj pohled na svět kolem mě. Zatímco v pohádce se líný Honza nakonec přinutí slézt z vyhřáté pece, opouští útulný domov a vyráží vstříc dobrodružství, tak v smutné realitě se líní Honzové válí doma před televizí. Do světa vyráží maximálně virtuálně, skrze internet. To jim ale nebrání žít v přesvědčení, že všude byli, všemu rozumí a od všeho mají klíče. Ale to už je o jiné knize. Také krásné a české. Brouk Pytlík se tuším jmenuje… Stanislav Komárek píše zajímavě, poutavě a s humorem. Patří do kategorie mých knižních jistot. To znamená, že téměř cokoliv, co napíše, mě baví.... celý text
Poslední zkouška
2016,
Hans Rosenfeldt (p)
Sebastian Bergman je naprostý antihrdina. Lže svým nejbližším. Svým způsobem jim ubližuje. Podvádí. Je arogantní. Nesnesitelný. Sobecký. Prostě hajzlík k pohledání. Není to nikdo, s kým by se čtenář (alespoň mého typu) chtěl ztotožnit. Nepomáhá (a neomlouvá) ani prožité trauma. Přesto mu ve slabé chvilce přejete, aby našel vytoužený klid a štěstí. Když mu ho autoři již po několikáté odepřou, skřípete zubama, ale zároveň chápete, že bez těchto nemilosrdných zádrhelů by série zřejmě musela skončit. A to rozhodně nechcete… Knihy Hjortha a Rosenfeldta jsou prostě čtivé a v rámci svého žánru i zábavné. A to je přeci úhelným kamenem zábavné literatury, do které detektivky jistě patří. A jejich knihy navíc patří do nejvyšší ligy. Jediným zádrhelem je maximálně to, že jednotlivé příběhy na sebe velmi těsně navazují. Pokud jste nečetli předchozí díly, ztratíte se a spousta souvislostí vám unikne. Ideální číst všechny tituly ihned za sebou jako jednu knihu. Důležitá je také chronologie. Protože třeba právě v Poslední zkoušce autoři prozradí poměrně dost věcí z minulých knih. Z hlediska motivu je Poslední zkouška značně bizarní a na hraně. Ale vše přebije virtuozita, se kterou jsou knihy psány... celý text
Místo pro tajnosti
2015,
Tana French
Je to pár let, co jsem četl knihu „Zrůda“ od japonské autorky Nacuo Kirino. Pamatuji, že jsem tou knihou byl nadšen. Byla vlastně trochu podobná Místu pro tajnosti. Prostředí prestižní dívčí školy. Z celé knihy byl cítit obrovský konkurenční tlak, atmosféra soutěživosti, pěstovaná v dětech už od nejútlejšího věku, nejistota, kterou v důsledku tohoto tlaku člověk celý život cítí. Jste-li žena, o to více. Kniha se zabývala (mimo jiné) nejednoznačným údělem dívek a žen v silně patriarchální japonské společnosti. Místo pro tajnosti nás zavede také do prostředí prestižní dívčí školy. Do nemilosrdného světa vzájemného soupeření. Který je ale přeci jenom od toho japonského diametrálně odlišný… Příběh se odehrává ve dvou polohách. Vyšetřování vraždy, které se vejde do jednoho dne. A příběhy jednotlivých dívek. Vše se postupně proplétá do možná nečekaného závěru. Tana French je skvělá vypravěčka. Umí udržovat tempo, napětí. Její styl mi naprosto vyhovuje. Píše knihy, které mě baví. Které jsou chytré. Které se nebojí širších souvislostí a které se nebojí chtít po čtenáři, aby také malinko popřemýšlel. […] Jedná se totiž o přesně ten typ příběhu, který když dočtete a zjistíte pravdu, vyžaduje ještě chvilku přemýšlení, abyste jej skutečně pochopili. Vyžaduje chvilku, abyste strávili všechny aspekty, a není jednoduché sáhnout po další knize, protože v hlavě vám myšlenky stále utíkají k Místu pro tajnosti [...] píše se v jedné recenzi (viz vaseliteratura.cz). Proč hledat jiná slova…... celý text
Lovec králíků
2017,
Lars Kepler
Keplerovci jsou řemeslníci par excellence. Mám pocit, že pečlivě sledují všechny trendy. Statistiky úspěšnosti konkurenčních děl. A tomu všemu přizpůsobují své psaní. Lovec králíků je výrazně filmový. Plný krátkých úsečných vět. Expresivních obrazů. Filmových detailů. Filmového střihu. Jenomže to působí – tak nějak vykalkulovaně. Prostě a jednoduše mě to nebavilo. Uznávám, že umí vyhmátnout to podstatné, co si tento žánr žádá. Jenom tomu chybí… autentičnost. Je to skvělý thriller. Nablýskaný. Plný záblesků, akčních scén, bizarních masek. Vizuálně snad pohledné. Ale neživé. Nezáživné. V kině bych se pravděpodobně bavil. Knihu jsem přečetl jen s velkým úsilím.... celý text
