Dudek
přečtené 195
Utekl jsem z Osvětimi
2007,
Rudolf Vrba
Kniha Rudolfa Vrby je v mnohem odlišná od podobně zaměřené literatury. Emoce tu jdou stranou, jen málokdy vyjadřuje vlastní pocity, ale umožňuje nám nahlédnou více pod pokličku toho strašlivého stroje na smrt. Věnuje se táborové hierarchii, kšeftování i mezilidským vztahům. Nehodnotí žádná rozhodnutí, ani neodsuzuje. Spíše popisuje a nechává veškeré hrůzy bez zbytečného přibarvování, které je přeci jen trochu neuctivé. Ve své podstatě vše uvádí tak jak to emočně obrnění vězni vnímali. Z beletristického hlediska tak může být kniha pro určitou skupinu jistým zklamáním. Přesto se však domnívám, že právě díky své ojedinělosti a informační hodnotě by neměla být opomenuta, jelikož právě kvůli tomu se jedná o neobyčejný příspěvek k tématu. Další „žánrovou“ novinou je způsobem jakým Vrba celou mašinérií proplouvá. Vše se mu daří, škobrtnutí jsou minimální a jak několikrát tvrdí, na poměry, které v táboře vládly si žil královsky. Těžko usuzovat, na kolik si příběh mohl přibarvit, uzobnout příběhy jiných lidí a podobně. Když to porovnáme s ostatními příběhy z Osvětimi, zní to celé dost neuvěřitelné, či možná spíše nepatřičně. Rozhodně to nesplňuje očekávání, které od podobného příběhu většina má. V Útěku sám píše: „Duševně jsem byl, díky osvětimské univerzitě o dost starší, v jiném ohledu jsem však pořád byl tím nemotorným klukem, který se doma v Trnavě hlasitě vychloubal svými úspěchy, ale ve skutečnosti se nikdy nedostal dál, než k neohrabaným polibkům po večerní zábavě.“ Stejně šokující je, i že se Vrbovi podařilo z Osvětimi uprchnout, a to jen těžko bude někdo vyvracet. A pokud knihu bereme jako dokumentární beletrii, má smysl přemýšlet zda se Vrba opět hlasitě vychloubá? Lze se vůbec životem v Osvětimi chlubit?... celý text
Jeruzalém: Rok v rozděleném městě
2013,
Guy Delisle
Nepříliš koherentní, spíše epizodní a málo se rozvíjející. Tematický trošku zjednodušující, nicméně stejně jako předchozí komixy téhož autora upozorňující na nejpodstatnější problémy v rámci regionu. Závažné téma je opět podáváno ironicky odlehčeným tónem, nedostává se však k zesměšňující hranici. I přes nadhled je cítit tíživost situace.... celý text
Paprika
2013,
Jasutaka Cucui
V první půlce Cucui bravurně představuje svůj svět, udivuje nápaditostí a daří se mu pečlivě budovat atmosféru plnou očekávání. Ale pak se něco zvrtne. Druhá část je překombinovaná a nepříliš snadno se v ní orientuje. Směsice různých snů, podivných realit a prolínaček, kdy lze jen těžko předvídat, co se vlastně může stát, na tu první ztrácí. Vyznění je značně negativnější a směřování děje kvůli celkové nepřehlednosti ztrácí na přitažlivosti.... celý text
Nekromant Johannes Cabal
2012,
Jonathan L. Howard
Přiznávám, že prvních pár stránek mi nesedlo. Ten styl humoru jsem pokládal za poněkud laciný a k vtipnosti to mělo opravdu daleko. Tyto pocity však naštěstí neměly dlouhého trvání a za chvíli jsem byl strhnut vírem nečekaného děje. Nakladatel neváhá a přirovnává Howardovo dílo k takovým velikánům fantastiky jako je Burton, Pratchett, Gaiman nebo Bradbury. Je to samozřejmě jen reklamní fráze, pokud k nim má být tento nadějný britský autor jednou řazen, bude muset prokázat, že v jeho hlavě se skrývá mnohem více originálních nápadů. Ale zpět ke knize samotné. Autor využívá k úspěchu funkčních propriet jako je tajemná pouť ve svém nejklasičtějším smyslu, jasně vyhraněné postavy a zejména mysteriózní zápletku, čímž si samozřejmě usnadňuje práci, jak jen to jde. Nic z toho není originální, což ovšem neznamená, že to nefunguje. Atmosféra dýchá z každé stránky a rok, během kterého se celá zápletka odehrává, uteče nečekaně rychle. A to, i přestože v závěru, kdy dochází k lacinějšímu poučování, této mašině trochu dochází pára. Je to prostě taková kniha-atrakce a ne každý se na ni správně naladí.... celý text
Piercing
2012,
Rjú Murakami
Další z Murakamiho jednohubek, které nechají na duši nejeden šrám. Tentokrát vypráví příběh dvou lidí, jejichž nadmíru nepravděpodobné setkání je vyprávěno skrze myšlenky obou z nich. Úchvatné, chytlavé a nečekaně chytré. Takhle drsnou a zároveň sexuální atmosféru na pár stránkách dokáže vytvořit jen Murakami.... celý text
Pražská zima
2012,
Madeleine Albright
Poměrně souhlasím s pistalkovým komentářem, proto se budu soustředit jen na několik prvků, které neuvádí. Pražská zima Madeleine Albrightové mi krom obsahu přijde i zajímavá po slohové stránce. Přestože se jedná o knihu naučnou, rekapitulující určité etapy naší země, používá autorka beletristický jazyk. Tvoří příběhy, napíná čtenáře pomocí náznaků (tak oblíbených třeba u Kinga) a vytváří nedořečené věty, jež doplní o pár kapitol později, což samozřejmě příjemně zvyšuje její čtivost. Zklamáním je pak pro mě poznámkový aparát, které je nepřehledný a místo osvědčeného číslování horním indexem využívá pouze úryvky, které sdružuje v poslední části knihy. Na druhou stranu se nejedná o knihu akademickou, ale popularizační, takže můžeme být rádi, že autorka vůbec dává možnost nahlédnout do svých zdrojů. Ale teď již k obsahu samostatnému. Celá Pražská zima jsou silné a souvisle odvyprávěné paměti o Československu v jeho nejtemnějších obdobích. Přestože větší část příběhu je známá, daří se autorce z více důvodů doplňovat tyto části o méně známé, ba dokonce neznámé informace. Jediný problém jsem měl při čtení s momenty, ve kterých autorka píše sama o sobě jakoby s nadhledem, a to i přestože jsou autobiografické vsuvky příjemným obohacením a dávají možnost více nahlédnout na život určité skupiny lidí v těchto chmurných letech.... celý text