Dudek
přečtené 195
Klub nenapravitelných optimistů
2012,
Jean-Michel Guenassia
Klub nenapravitelných optimistů je pro mě v první řadě kniha až neskutečně atmosférická. Už dlouho se nestalo, že by mě děj nějakého románu tak pohltil a přímo mě donutil se až téměř stát jedním z jeho protagonistů, tichým pozorovatelem. Na bezmála šesti stech stránkách se mu daří odvyprávět příběh odehrávající se během pěti let, na počátku druhé poloviny dvacátého století v Paříži. Přestože se v příběhu vypráví spousta životních příběhů spousty postav, je přehledný a překvapivě snadno čitelný. Souhlasím s názorem, že poslední dějová linie se Sašou je trochu zbytečná a méně výrazná, než zbytek, nicméně požitek z knihy jako celku nekazí.... celý text
Rohy
2011,
Joe Hill (p)
Hill má rozhodně pozoruhodnou představivost a talent na přirozené spojení reality a fikce. To první dokázal vskutku zdařilou synopsí, která sice v jednotlivostech není vrchol originality, ale jako celek se jedná o novum. Svůj um prokázal funkčním propojením fantastického s realistickým, i když v této knize si to dost usnadnil vlastními pravidly. A právě přílišné usnadňování, zbytečná doslovnost a až urážející vysvětlování jsou spolu s neschopností dostat z nápadu maximum největší kameny úrazu této knihy.... celý text
Praga Piccola
2012,
Miloš Urban
Miloši Urbanovi tahle sociálně historická poloha velmi sluší. Podobně jako v jednom ze svých románů Lordu Mordovi využívá historické souvislosti k posunu děje. Zatímco v Mordovi se jednalo o přímého hybatele děje, v Praze Piccole dějinné souvislosti ani tak neutvářejí samotný děj, jako spíše změny názorů v jednotlivých postavách potažmo celé společnosti. Je to logické. Praga Piccola se odehrává v mnohem širších historických kontextech. Nabízí se tak přímé srovnání s podobně cílenou knihou od Simona Mawera, Skleněným pokojem. Oba autoři se pohybují ve víceméně podobném období a sledují, s přimhouřením oka, podobnou „společenskou třídu“. Zatímco Mawer nikde netlačí na pilu a vypráví civilní příběh, Urban neustále pomrkává na čtenáře a předhazuje jim známé tváře a situace. Bohužel to v celém kontextu knihy působí prvoplánově a nepatřičně. A dokonce i přes tento fakt působí historické ukotvení Mawerovi knihy mnohem lépe a funkčněji. ... celý text
500
2012,
Matthew Quirk
Matthew Quirk napsal knihu, kterou lze bez problému přečíst na jeden zátah. Velmi dobře využívá různé oslí můstky a spisovatelské kličky, kterými udrží čtenáře v neustálém očekávání příštích dějů. Naznačuje budoucnost, minulost odhaluje postupně a pomalu během celé knihy, neustále se hrne z jedné akce do druhé a v neposlední řadě nechává čtenáře v neustálé nejistotě. Problém je, že v téhle rychlosti není čas na budování charakterů a už vůbec ne na příliš důvěryhodné vytvoření nějakých vztahů mezi nimi. Díky tomu stačí domnělému zrádci, aby řekl: „Já to jen hrál, jsem s tebou.“ a je mu ihned uvěřeno. A právě takovéhle zbytečnosti jsou tím, co knihu řadí k průměrné literatuře. Trošku to tímhle rychlým a zkratkovitým stylem připomíná Dana Brawna, přičemž u něj je to svým způsobem omluvitelné. Jeho knihy se odehrávají v krátkém časovém horizontu. Quirkova prvotina vypráví příběh, který trvá déle než rok. Jako jednohubka je to ovšem dobře funkční, a mohu 500 doporučit jako fajn dovolenkové čtivo.... celý text
Šňupec
2012,
Terry Pratchett
Čtyři hvězdičky za mírné zklamání, které mi tento Pratchett přinesl. Do zeměploškého univerza přináší jen slabší prvek venkovského života a zajímavé poodkrytí skřetí rasy. Ani příběhově příliš neoslní a patří tak po této stránce mezi slabší knihy o hlídce. Zklamáním je třeba postava malého Sama Elánia, která působí dojmem, že autor přesně neví jak s ní naložit. Nevšímejme si teď nepříliš povedené hovínkové linie, ale spíše postavy samotné, která se spíše než obohacovatelem děje stává jeho narušitelem. Pro příběh má minimální přínos a více by mu slušela pasivnější role. Získává až příliš mnoho prostoru, nejspíš, aby čtenář vzal více v potaz jeho existenci. Dalším zklamáním je cyklický humor, ke kterému se tentokrát Pratchett uchýlil. Není problémem, že opakuje humor z předchozích knih, jenž se jistým způsobem pojí k daným postavám, ale není uspokojivé, když v rámci jedné knihy neustále protáčí několik málo vtípků v různých více či méně pozměněných variacích. A v neposlední řadě mě rozesmutnilo včlenění dalších členů hlídky do příběhu, které nejenže je zbytečné, ale zároveň dost hloupě sepsané. Celkově vzato se ale nejedná o špatnou knihu. Terry Pratchett je pořád skvělým skladatelem slov, která se čtou jedním dechem, tentokrát ovšem v knize chybí něco svěžího. Na druhou stranu, kdo dokáže napsat takhle vtipnou a nevážnou knihu, která se dotýká otázky otroctví a xenofobie?... celý text
Zápisník smrti 1
2011,
Tsugumi Ohba
!Pozor, komentář obsahuje závažné vyzrazení děje. Zápisník smrti těží krom výborného nápadu zejména ze dvou věcí. Povedenému prolínání fantastického a pseudoreálného světa a souboji dvou silných a zejména inteligentních hlavních hrdinů. Platnost druhého dokazuje úpadek kvality po smrti Ryuzakiho. Pokud vezmeme v potaz pouze tento první svazek, je jeho velkou silou i počátek vyprávění, kdy se oba protivníci pomalu oťukávají, a vlastně většina děje je zahalena tajemstvím, které ve čtenáři nutně vyvolává otázky a tedy i touhu číst dále.... celý text
