Dudek Dudek přečtené 195

Cesta na jih

Cesta na jih 2008, Michal Ajvaz
5 z 5

Hodně zajímavý titul. Ajvazovi se podařilo spojit několik naprosto odlišných příběhů do koherentního celku. Chvílemi jsem sice měl pocit, že propojení různorodých příběhů je věcí náhody, na druhou stranu co je mi do toho? Díky různorodosti se nelze nebavit. Příběh chvátá neúprosným tempem, táhne diváka na jih a postupně rozkrývá spojitosti, které na první pohled nešlo vidět. Přirovnání k ponořené obrácené pyramidě, které použil recenzent na serveru iliteratura.cz je v tomto případě velmi trefné.... celý text


Total Recall: Můj neuvěřitelný životní příběh

Total Recall: Můj neuvěřitelný životní příběh 2013, Arnold Schwarzenegger
4 z 5

Ačkoliv Arnold ve své autobiografii klouže spíše po povrchu, než že by odhaloval více (neznámých) ze svého nitra, daří se mu poměrně komplexně pojmout všechny oblasti, ve kterých působil. Krátce tak dává možnost nahlédnout do vlastního dětství, do pozadí svých kulturistických úspěchů, vysněné cesty do spojených států, ale odhaluje i zajímavé scénky z filmové a politické kariéry. Ve spolupráci se svým spoluautorem se mu daří navázat příjemnou formu monologu, kdy kniha není jen plytkým proběhnutím dosavadním Schwarzeneggerovým životem, ale působí jako kamarádské převyprávění (zejména) vlastních úspěchů. Právě čtivost je její největší devizou a ani nevadí, že na každé druhé stránce se Schwarzenegger plácá po zádech. Od jeho osobnosti lze něco takového očekávat, navíc si to může si dovolit. Co však zamrzí, a při čem občas zamrazí, jsou faktografické (Paul Verhoeven představen jako dánský režisér) a pravopisné (například několikrát zopakované slovo lobbysta) chyby, které bohužel kazí plynulost čtení.... celý text


Přišla z moře

Přišla z moře 2014, Miloš Urban
2 z 5

Urbanovo nejnovější dílo je marketingově představováno jako dlouho očekávaná odpověď na současný boom krimi románů. „Přišla z moře“ tak vyvolává zdání novinky, která, v návaznosti na drsnou americkou školu z padesátých let, vyplní mezeru v současné krimi tvorbě inteligentním románem kladoucím důraz na postavy. Miloš Urban v rámci české tvorby proslul zejména díky zdatnému používání (a kombinování) prvků brakových žánrů se sociální kritikou, které fungují zejména v rámci pseudoreálné národní prózy (historický Lord Mord, pohádkový Hastrman) a ještě lépe ve spojení s nespolehlivým vypravěčem. Jeho příspěvek do kriminálního žánru tak logicky budí zvědavost nejen u svých fanoušků. Autor tentokrát svůj román zasazuje do zahraničí, konkrétně do Anglie, a spíše než o opravdový noir se pokouší o jakousi sociologickou sondu, ve které sleduje menší skupinu lidí, jejichž osudy se zcela nečekaně začnou ovlivňovat. Středobodem universa je dívka, která vystoupila z moře a nemluví. Nic víc, zpočátku chybí fakta, chybí mrtvola a nejsou jasné ani žádné motivace postav. Autor pravděpodobně chtěl postupně budovat dějovou zápletku a pomalu odhalovat další a další indicie. Nicméně krom trpělivosti mu chybí opravdové zauzlení (děj je primitivní, ale zároveň zbytečně překombinovaný) a uvěřitelně se chovající postavy. Čím více se tedy čtenář dozvídá, tím je pro něj pokračování ve čtení více a více frustrující a na konci nedochází k žádnému naplnění. V určitých chvílích dokonce dochází k tak velkému nakumulování řekněme až směšných prvků, že se dokonce zdá, že Urbanovou snahou bylo sepsat žánrovou parodii (scéna v mrazáku a následné pobíhání po sídle).... celý text