Durancie
přečtené 483
Neštěstí bývalo mým bohem
2012,
Bruce Duffy
Dočetla jsem to až na druhý pokus. Musela jsem k této knize dozrát. A tentokrát jsem nelitovala. Bylo to natolik reálné, jako by se to odehrálo právě takhle. Paříž. Svět viděný skrze sklenici absintu. Verlaine. Popudlivý alkoholik bijící svou matku i manželku. Ovládaný, trpící, podléhající, ničící. Objevující podstatu poezie. Osvícený. Zatracený. Genius. Arthurova matka. Drsná a nepoddajná. Sedlačka a drnohryzka. Zneužívaná. Opovrhující muži. Bojící se mužů. Oslyšená, vládnoucí a nešťastná. Arthur. Dravé dítě, nehodný a odvržený syn. Nádherný koloušek. Vzpouzející se, neukotvený. Drzý, vyzývavý, pokorný. Vážený obchodník. Bohatý. Osamělý a zoufalý vysloužilec. Mrzák. Žádný bůh. Jen pouhý nešťastník. Ledový vítr v Roche. Pálící písek Habeše. Pouštní slunce. Svěží zeleň ardenských polí. Spalující láska hararské dívky, matčino chladné francouzské srdce. Touto knihou se neustále prolínají protiklady. Světlo a temnota. Síla a slabost. Láska a nenávist. Rimbaud a Verlaine. Vím, že vám to nedává smysl, ale mé nejčerstvější dojmy mi nenabízejí jiná slova. Během čtení doporučuji shlédnout film Úplné zatmění a přečíst Rimbaudovy básně.... celý text
Upír Lestat
2013,
Anne Rice (p)
Kdysi v dětství jsem v časopise Pevnost četla článek, jehož první věta se mi na věčné časy vpálila do paměti: „Nenávidím Anne Riceovou a její upíry, ty ufňukaný buzíky, kteří si pořád stěžují, že jsou až do konce svého bídného života ach tak sami.“ Pamětliva zmíněné věty jsem tedy k této knize přistupovala patřičně skepticky. A výsledek? Guilty pleasure! Občas nadbytečně filozofující, občas opravdu upírsky ukňourané a připomínající spíše fanfiction, nežli skutečný román, ale přesto svým způsobem skvělé. Anne Rice vytvořila podmanivý upírský polosvět, a podala svou verzi jejich mytologie a původního poslání. Tedy, že upíři byli na počátku své kariéry bohy, kterým se přinášela obětina. To dává smysl! Takovou míru propracovanosti jsem nečekala a moc mě potěšila. Stejně tak i skvěle vykreslené charaktery postav a lehce homoerotický nádech mezi nimi. Ačkoliv stále se opakující popisy těch hebkých a lesklých vlasů byly už unavující. A samotný Lestat? To je zářivý paprsek mládí, okouzlující a svébytný džentlas, který by si o třpytkujícího a bezvýrazného Edwarda Cullena neotřel ani boty a ještě by ho nějakou trefnou hláškou poslal zpátky na strom. Musím si přečíst i ostatní knihy z Upířích kronik.... celý text
Měsíční kámen
2015,
Sjón (p)
Zajímavá knížečka. Psaná stylem, kterým se píší filmové scénáře – obraz, nálada, postavy, kamera, klapka… Dotklo se mě její historické pozadí. Do té doby jsem netušila, že byla v Reykjavíku epidemie španělské chřipky. Přimělo mě shlédnout „první seriál v dějinách“ Les Vampires a dohledat knihu Michael od Hermana Banga. Příběh je jímavý, vyprávěný očima dospívajícího chlapce, který se živí tak, jak umí a přitom rád zapomíná na svou realitu ve dvou reykjavíkských kinech. Jeho život je pak jeho vlastním filmem s barvitými popisnými pasážemi a úspornou přímou řečí. Napůl dětské, napůl dospělé, snové a živoucí. Líbilo se.... celý text
