Durancie
přečtené 483
Včelí královna
2016,
Laura Ruby
A mně se to naopak líbilo. Kniha má velice poklidné ospalé tempo, které hezky doplňuje atmosféru celého městečka Kostispár. Hlavní postavy jsou sympatické a příběh oplývá mnoha skvělými myšlenkami. Také zdařile popisuje kulturní odlišnosti mezi Amerikou a Evropou, a křehkost první lásky. Jistý prvek fantastična sice přišel až ve druhé polovině, ale to ničemu nevadí. Kniha jako stvořená na dlouhé letní večery.... celý text
Životní terno
2019,
Fredrik Backman
U Backmana nikdy není nic tak, jak se na první pohled zdá. Dokonce i tahle jednohubka má v sobě mnoho tajemství, překvapení a myšlenek ohledně životních hodnot a priorit.... celý text
Vejce a já
2004,
Betty MacDonald
Byl to příjemný víkend ve skvělé společnosti. Dobře jsem se najedla, zrelaxovala na čerstvém vzduchu, poznala trhlé sousedy, poučila se o životě na slepičí farmě a ani na chvíli se nenudila.... celý text
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Muž jménem Ove je kniha, u níž upřímně nechápu, proč se stala bestsellerem. Protivnej dědek, přemoudřelé jiné kultury, nepřátelský svět kolem nich. To, co mě baví v Backmanových dalších knihách, tady zcela zklamalo. Žena jménem Durancie dává dvě hvězdičky, ovšem Backman i nadále zůstává mým oblíbeným autorem.... celý text
Tady byla Britt-Marie
2016,
Fredrik Backman
Ha! Kniha o tom, jak obsedantně kompulzivní herdekbaba ke štěstí přišla. Na začátku jsem nevěřila, že by mi mohla být sympatická. Ale povedlo se, tedy v míře možností. Skrze ni jsem získala nový náhled na takovéto jedince s “citronem v p.deli” a také pár tipů na úklid domácnosti, což se cení.... celý text
Úzkosti a jejich lidé
2020,
Fredrik Backman
Příjemná crazy komedie s překvapivým množstvím životních mouder.
My proti vám
2018,
Fredrik Backman
Tohle i předešlý Medvědín jsem poslouchala jako audioknihu. A začátky nebyly valné. Z první knihy mi bylo do pláče, nechala ve mně pocit marnosti a hnusu. Ale přesto jsem musela poslouchat dál a po skončení ihned navázat dalším dílem. Ten už je lidštější, násilí se mírně umenšilo, naopak vzrostly emoce, a další osudy postav, které jsem si oblíbila, nebyly tak katastrofální, jak by být mohly. Takže ano, příběh je to nepříjemný, ale napsaný natolik lidsky a emotivně, že si ho musíte oblíbit a doufat ve zlepšení. Není to jednoduché. Ale to ani nemá být. Víte, Backman je tak trochu hajzlík. Něco naznačí, jen tak si hodí do pléna slovo nebo výrok, a nás nechá, abychom si domysleli něco, co ve finále může být úplně jinak. Zpočátku mě tím .. ehm.. nedělal radost, ovšem postupem času jsem to začala milovat, a ještě jsem uznale přikyvovala, jak mě zase vypekl. Jsem zvědavá, s čím se vytasí v dalších knihách.... celý text
