Dyaebl
přečtené 626
Hlad
1959,
Knut Hamsun (p)
Hlad je unikátní kousek. Svým stylem připomíná Pád od Camuse a trošku mezi stránkami prosvítají i Dostojevského Zápisky z podzemí. Už jen tímto připodobněním je patrné, že se nejedná o žádnou triviální knihu s jasným významem. Celou dobu jsem si kladl otázku, co skutečně je onen hlad. Samozřejmě je na místě prohlásit, že se jedná o onen ukrutný pocit v našich útrobách při delší absenci jídla, ale nedomnívám se, že zde interpretace končí – právě naopak. Už jen téměř nezájem vypravěče o skutečné a dlouhodobější štěstí je zarážející. Copak by člověk, který chce skutečně jen jídlo a blahobyt hned všechny peníze tak (napadá mě až hloupě) rozházel? Celé absurdní jednání autora působí jako záměrná sebetrýzeň, kterou však zaobaluje sám před sebou do hrozné nepřízně osudu. Že by snad vyhledával společnost hladu pro jisté sebeuspokojení v bolesti? Či snad hladoví po něčem hlubším než je kus jídla?... celý text
